LuccBizon komentáře u knih

Můj první Backman a hned jsem hodně rozpolcený. Autor umí psát. Umí jen tak trousit silné věty o životě, sportu, šikaně, o pocitech oběti... Jenže je to jako s limonádou, v které je moc cukru. Děti se po ní utlučou, ale dospělým trnou zuby. Dají si možná ještě jeden lok, ale pak se jim už sladkost zají. Cukr má také tu vlastnost, že lepí. Táhne se. Občas mi poslech připadal jako guilty pleasure.

Kamarád, když mi Backmana propagoval, tak ho přirovnával ke Kingovi. Podobnost tam rozhodně je. S postavami se Fredrik mazlí, piplá je, ukazuje je čtenáři hned tak, hned onak. I z padouchů umí udělat hrdiny a z hrdinů superhrdiny (Amat). Jeho obyčejní lidé umí obětovat neskutečné množství času a osobní snahy na věci, na které by se drtivá většina normálních obyčejných lidí vykašlala. Rodinné vztahy jsou chladné nebo idylické, i když jsou vlastně na hovno. I ty na hovno jsou popsány bezmála jako idylické. Jak píše playada níže – budete je všechny milovat. I ty, kteří chlastají, jsou násilničtí, sobci, … A jak tady píše v jiném komentáři níže kdosi všímavý - Backman je nejpatetičtější autor současnosti. Já dodávám, že i v anglickém významu toho slova.

Jazyk je v podstatě jednoduchý. Skoro bych řekl, že by mohlo jít o knihu pro mládež s mravokárným naučením. Ani násilí není podáváno in natura, jen velmi decentně. Je v ní hodně plků o sportu, hokeji obzvlášť. Ale ne o hře samotné, ani o pravidlech, ale o filosofii, výchově mládeže, fanouškovství, týmu, loajalitě, … A propos, velmi trefný je Backmanův postřeh, že loajalita stojí jak za úžasnými díly člověka, tak za mnoha z jeho nejhorších. Což také v knize ukazuje (Litt vs. Bobo).

Kniha je úžasná i děsná zároveň. Hodnocení mírně nadsazuji, protože, jak píšu hned na začátku, autor rozhodně umí psát. Řemeslně je kniha skvělá, o to víc audiokniha s hlasem Pavla Soukupa. Čte výborně, hodně dramatizuje, občas je hudební vsuvka. Bez jeho hlasu by kniha byla o dost méně plastická a nudnější. I tak se výlet do zapadlého švédského městečka, které žije hokejem, táhl jak týden před výplatou. Ale stálo za to vše s hrdiny doprožít až do sladkobolného konce.

9 22.06.2022

Podobné prvnímu dílu, hodně dětské. Chyběla mi jakási hravost a novost. Autorka se více soustředila na příběh a méně na blbinky okolo, ale já mám právě ta cingrlátka a tretky rád. Hlavní prostředek textu je přímá řeč a popisy vnitřních pochodu postav, naproti tomu popisy prostředí a postav téměř chybí - asi by děti otravovaly. Vypíchnu pár negativ. Harry a spol. už jsou v Bradavicích docela dlouho, ale stále neznají ani hrad a jeho okolí, natož že bychom se dozvěděli něco pořádného o světě kouzelníků. Jen drobky. Totéž v dalších dílech. Díky tomu může autorka vytahovat stále nové věci jako absolutní bomby, ale děti by si přece o nich dávno řekly či se o nich dočetly ve Věštci nebo v učebnicích. Příliš často Harry něco prožívá nejsilněji, nejsmutnější, prostě nej nej ve svém životě. Působí to bulvárním dojmem. Mladí kouzelníci se pořád něco učí, ale téměř nic z toho nepoužijí ve svých dobrodružstvích nebo aby si jen ulehčili život. Totéž platí ve světě kouzelníků. Zprávy nosí sovy, místo aby se použila ke komunikaci telepatie či tak něco, léta se letaxem, přemisťování pomocí magie asi nejde, bez hůlky je kouzelník v loji, apod. Rozčiluje mne, že dospělí jsou podávání jako naprostí neschopové. Učitelé z Bradavic nepoznají, co se jim to toulá po chodbách, na to musí přijít dvanáctiletá holka, tvrdošíjně popírají, že by Tajemná komnata existovala, přitom o ní aspoň většina musí vědět, chrání děti zcela neúčinně, asi jako opatření před šířením kovidu, prostě banda diletantů. A nemohu se ubránit pocitu, že Brumbál riskuje při přenechávání řešení na dětech a napomáhání jejich osobního a osobnostního růstu snad ještě víc, než když Gandalf svěřil Prsten Frodovi.

Slyšeno jako audiokniha s hlasem Pavla Zedníčka, který čte skvěle, v některých chvílích snad i lépe než Lábus, ale naprosto netrefil hlasy Malfoyových, když je nechává promlouvat jako cikány se zánětem horních cest dýchacích.

1 23.03.2022

Poslechnuto jako audiokniha s perfektním Jiřím Lábusem, jehož hlasové eskapády, hudba a zvuky zážitek z knihy posunují o dost výš, v podstatě až někam k rozhlasové dramatizaci. Doporučuji.

Když kdysi přišel HP do módy, byl jsem v postpubertálním módu "fuj fuj komerce, jak to mohou lidi číst". Teď jsem už o více než 20 let moudřejší, proto to vidím jinak. V prvé řadě je potřeba hodně nahlas říct, že Kámen mudrců je kniha pro děti. Čtenář proto nemůže očekávat příliš spletitý příběh a logika si občas dá dvacet. Ale pro děti s neořezanou fantasií a fantastikou dosud nepolíbené to rozhodně může být iniciační kniha.
Druhým dechem je třeba dodat, že vytýkat knize neoriginalitu je směšné. Jako snad veškerá obecně oblíbená fantasy vychází z široce známé mytologie, převážně řecké a anglosaské. V knize tedy potkáte kentaury, jednorožce, draky, plášť neviditelnosti, létací košťata, kouzelné hůlky a podobné propriety. Tak to mají čtenáři rádi, brnká to na strunu tajemna, které ale až tak tajemné není, protože je zasuté kdesi hluboko v nás samých. Proto kniha měla takový úspěch. Fantastika založená na zcela originálních vizích nikdy nebude celosvětově úspěšná. Globalizovaný svět je v tomto neúprosný. Může si vytvořit svou fanouškovskou základnu, ale masovosti podle mne nikdy nedosáhne. Porovnejte např. Malaz s Hrou o trůny, Pánem prstenů nebo právě HP.
Třetím dechem chci a musím říct, že přes všechnu neoriginálnost dokázala autorka do příběhu vložit i kousky něčeho nového (famfrpál, propojení a zároveň rozdílnost světa mudlů a čarodějů) a celé to protřepat a zamíchat do příjemného koktejlu. Ingredience tohoto koktejlu originální nejsou, příjemně nové je však jejich spojení. Není to literatura, která by uzemnila sečtělého dospělého, ale nedá se jí upřít kvalita. Pro děti je pak přímo vynikající.

12 23.03.2022

Smutné, přesto nadějné čtení o smrti a marasmu žití v době minulé, soudružské i současné. Tedy spíš už také minulé, dravě tržní. Nyní, v roce 2022, žijeme už jednou nohou zpět v době soudružské.
Balabán čtenáři nedá nic zadarmo. Protáhne ho textem jak uličkou a pak ho vyplivne nahého do mrazu. Neusnadní mu to formou, která je dost roztříštěná a postavy se pletou, obzvláště ženské. Neusnadní mu to tématem, kterým je smrt, umírání, nemoc, závislost, rozpady vztahů, ale také hledání a nacházení něčeho, co nás přesahuje, porozumění, sepětí mezi blízkými, povznášení naší zašpiněné existence vírou a krásami přírody. Neusnadní mu to nehezkými obrazy a obraty - psí útulek, nemocnice, zanedbaná zákoutí, odpadky. Jako ovšem v hnoji občas objevíte perlu, obzvláště přinesete-li si jednu s sebou a nenápadně ji při kydání upustíte, i v Balabánově textu naleznete krásné věty, obrazy, myšlenky. A zdaleka ne po jednotkách, ale po desítkách či spíše stovkách. To byly majáky mého čtení, kdy jsem tonul v depresích, ale on mne stále držel těmi bezmála verši nad vodou jako soudek akvavitu, jako velký korkový špunt. Žasnul jsem, jak úžasné myšlenky jen tak trousí. Dva týdny po dočtení sice neumím zopakovat jedinou z nich, ale tehdy jsem je hltal jak žíznivý citronádu. Krása.

Abych to nějak uzavřel... česká literatura se nemá za co stydět. Alespoň tato kniha s přehledem dosahuje světových kvalit.

8 23.03.2022

Četl jsem ze studijních důvodů a z hecu. Přemýšlím, jak to ohodnotit. Když je ale kniha tak špatná, že ji nedočtu, asi mi nic moc jiného než nejnižší možné hodnocení nezbývá. Skončil jsem asi u 50 strany a nemám sílu dál. Není to TAK špatné, jen to prostě vůbec není dobré. Na knize je moc poznat mládí a nevypsanost autora. Vkopíruji sem poznámky, které jsem si při čtení udělal:

Protiřečí si – v jednu chvíli mluví o několika historických případech využívání látky světla, v příští mistr Soiren neumí říct, jak se projevuje, protože nebyla dostatečně otestována, aby hned nato uvedl 2 příklady dokonalého využití.
Dobré popisy. V nich se nejvíc projeví autorův zápal – popis generátoru vč. kresby.
Opakuje se. Laurien vysvětlí, co bude dělat a autor to znovu shrne.

Pokud nemáte zatraceně silnou motivaci Řád racriánů číst, raději knihu neotvírejte. Jak píše trudoš, kniha má i plusy, ale jsou tak pohřbeny v nánosu špatného psaní, že nemá smysl je objevovat.

Kniha mého srdce. Věděl jsem, že je to neuvěřitelný autor, ale to, co jsem četl, nechalo má ústa široce rozevřená. To není próza, to je poesie v próze, a to jak v přímém tak v přeneseném významu. Útlá kniha, která vaši hlavu zasáhne vahou Kodexu Gigas.

5 30.09.2021

Posloucháno jako rozhlasový pořad s hlavním čtenářem Arnoštem Goldflamem, občas se mihne zvukový efekt nebo ženský hlas Terezy Bebarové čtoucí poznámky a některé pasáže a Jarmily Černocké, jakožto hlasatelky metra.

(G)host útočí! Pábení a jazyková vytříbenost knihy koresponduje s naturelem pana Goldflama. Z kongeniálního spojení vyšla opravdu zábavná a přiměřeně ujetá kniha (rozhlasová hra) o Brně, přilehlých luzích a hájích (Slezsko, Beskydy, Bítov) a brněnském převážně podzemním veletoku Ponávce. Snad jen stále stejný a poněkud dlouhý úvod jednotlivých kapitol s hlášením brněnského metra mne rušil, ale není to e-kniha, ale pořad na pokračování, tak se znělce nemohu divit.
Nečekejte v podstatě žádnou dějovou kostru. Je tam, ale ukáže se až v posledních kapitolách a přivede příběh do jakého-takého konce. Klidně bych se bez něj obešel a jen si užíval mazlení se slovy a větami, popis tu absurdních, tu komických a tu smutných peripetií postav a postaviček částečně smyšleného a částečně reálného panteonu brněnských básníků a lidí od umění 90. let. Přestože jsem v těch časech byl gymnaziální student právě v Brně, neznal jsem téměř žádné jméno ani událost (i když zatmění Slunce 1999 si pamatuji). A vůbec mi to nevadilo. Ti, kdo jsou znalí, si knihu užijí o to více, protože do mnohých scén, které mne jen rozesmály, si dosadí reálné lidi a budou se za břicha popadat. Odlehčená, ale kultivovaná zábava.

PS: Použito v noci ze 17. na 18. 9. 2021 jako životabudič na 100kilometrové 24hodinovce "Z Brna do Brna" a musím říct, že mi pomohlo přenést se přes únavu, bolest těla a nevyspání. Všem aktérům i autorovi patří velký dík!
PS 2: Občas jsem musel vyhledat slova, která jsem neznal (eremický, chiromant, ...). Cítím se velmi obohacen.
PS 3: Díky za skvělou erotickou až pornografickou scénu! Vkusně, přitom rajcovně napsáno. To rozhodně každý neumí!

2 30.09.2021

Vynikající kniha, která má údernost cyberpunk technothrilleru, kterým je formálně, a hloubku sociologické až politologické sondy, kterou je obsahově. Nechci moc spoilovat, ale přece jen si dávejte pozor.

2006 vydaná, čili psaná 2005 a dříve. Suarez předvedl dobrou předvídavost vývoje IT a dalších technologií, i když se vzhledem k jeho povolání není co divit. Přivedl na stránky literatury opravdu uvěřitelnou verzi umělé inteligence designované jako hra. Krutibrko, vždyť ona to hra je! A nejedná se v ní o nic méně než o nové uspořádání světa pomocí revoluce.
Daemonovi nemám co vytknout. Snad jen obtížnou uvěřitelnost některých prvků (přece jen přílišná složitost určitých procesů, které Daemon používá), celkem zbytečnou romantickou linku, přespříliš akční poslední čtvrtinu a podivně nedotažený až otevřený závěr, ale celkově jde o neskutečně nadupanou knihu, která trestuhodně skončila na pultech Levných knih. Jde o autorovu prvotinu a po tomto prodejním propadáku se od něj dalších knih v češtině asi jen tak nedočkáme. A to vydal už další 4. Škoda. Čtěte a pochopíte.

5 30.09.2021