Lucieoknihach komentáře u knih

Útlá knížka co se týče počtu stran, ale příběhem naplněná. Novela o válce, o ztracené naději a taky o pervitinu. Ve středu dění je mladý voják Erich, který se dostal s partou přátel na frontu. Z Německa se šíří nenávistná vlna deformující nejen Evropu a mladý voják se musí vypořádat se stíny z minulosti.

Zajímavý motiv o užívání pervitinu u vojáků ve válce. Upřímně jsem se s tím setkala až tady. Nikdy dřív jsem podobné téma v literatuře neznamenala. Bylo fajn přečíst si příběh z 2. sv. války z jiného prostředí než jsou koncentrační tábory nebo příběhy civilistů. Trochu to zasazením připomíná romány napsané Erichem Remarquem. Možná proto i to jméno hlavního hrdiny k něčemu odkazuje?

Kniha má necelých 200 stran, během kterých sledujeme i psychický vývoj hlavních protagonistů. Hlavně teda Ericha. Ze začátku jsou to odvážní muži s optimismem a vůlí k životu a postupně se z nich stávají lidské trosky závislé na drogách. Možná bych uvítala víc popisných scén s abstinenčními příznaky, protože ta závislost a víra v úlevu musela být ubíjející. Měla jsem teda velký problém se ze začátku začíst, trvalo mi zvyknout si na styl vyprávění a na tu vojenskou "odbornost", která na mě ze stránek působila. Ale to je čistě můj pocit, třeba to bude na ostatní působit jinak.

Jestli Vás v tomto případě neláká ani téma ani zpracování, tak možná ke knize zkuste přistupovat alespoň jako k dobré zkušenosti a berte ji jako rozšíření vlastního obzoru české současné literární scény.

1 02.06.2022

Po Čokoládovém klubu jsem byla trochu skeptická a bála jsem se, co z příběhu bude a jestli to bude čitelné. Ale byla jsem mile překvapena! Je to trochu podobné stylu Julie Caplinové, což je za mě velké plus.

Kniha má kouzelnou atmosféru a příjemné prostředí, ve kterém se postavy pohybují. Na druhou stranu je to trochu prvoplanové a už od začátku jsem měla tušení, co se v zásadních chvílích stane. Některé popisy jsou zbytečně zdlouhavé a zasloužily by zkrátit zejména ve střední pasáži, ale výsledný dojem je sympatický. Nejvíc mi vadil zbytečně urychlený konec a v některých chvílích chování hlavní hrdinky, ale není to nic, co by zásadně ovlivnilo hodnocení.

Titul navíc rozebírá závažnější téma, Jodie musí čelit v životě nepříjemnostem, které jí sráží na kolena. Zpracováno je to hezky, i když občas byla Jodie přesně tím ufňukaným typem hrdinky, který nemám ráda.

Moc se mi líbilo zpracování obálky a popravdě to byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem si chtěla knihu přečíst. Byla to totiž další věc, co mi Caplinovou připomněla.

Do letního počasí je to ideální oddychovka a doporučuji ke čtení, pokud chcete něco lehkého, nenáročného a ve stylu Romantických útěků.

Největší nedostatek je chvilková neakčnost vyprávění. Některé situace by stačilo přejít rychlým nastíněním a nevěnovat jim tolik prostoru.

1 24.05.2022

Na knihu jsem se těšila. Zážitky letušek jsou pro mě hodně zajímavým čtením a ráda se v tomhle prostředí pohybuju. Přitom lítání úplně v lásce nemám, docela paradox.

Co byl ale pro už od začátku problém, je jazyk. Autorka používá hodně zdrobnělin, které mi celkem brzy začaly lézt na nervy. Jako občas bych to překousla, ale číst pořád o papů a o snídě bylo trochu moc. Je hodně znát, že původně byly příspěvky psané ve formě blogu pro rodinu. Před knižním vydáním měly rozhodně projít nějakou formou úprav a přepisování.

Těšila jsem se, že v díle bude věnována větší část popisům zemí, kam se letušky s Emirates dostanou. Ale Tereza se zaměřila hlavně na svůj volný čas, který hodně trávila u jídla nebo u kafe. Přírodu napříč kontinenty je možné taky v nějakých příspěvcích zachytit, přece jen se podívala nejen do zemí Evropy, ale navštívila i Austrálii nebo Nový Zéland. Jenom jsem čekala, že se to v titulu objeví ve větší míře. O pohovoru a průběhu přijetí ke společnosti se taky moc nedozvíme. Za to vnímáme kdy přesně se autorce stýská po domově.

Způsob zpracováním mě bohužel zklamal. Hodně bych osekala určité situace, které se dokola opakovaly a víc času věnovala buď samotným letům nebo pak popisu přírody v cílových destinacích. Takhle to působilo hodně povrchně a nedostatečně. Za mě docela zklamání.

2 24.05.2022

Už z názvu knihy lze odvodit, o čem asi bude. Já jsem čekala nějakou "tuctovku", protože přece jen téma nevěrný manžel a milenka (nebo obráceně samozřejmě) není úplně neobvyklé. Ze začátku to opravdu vypadalo, že se bude jednat o obyčejný příběh dvou lidí, kteří se do sebe zamilovali, i když by neměli. Jenže pak přišel zvrat.

Nejdříve jsem měla trochu problém se stylem knihy, mám ráda přirozený jazyk, prostě chci číst tak, jak lidé doopravdy i mluví. Ale nakonec jsem si zvykla, že styl působí prostě inteligentněji.

Situaci máme možnost sledovat jak z pohledu Marka, tak z pohledu Karolíny. Někdy je opravdu zajímavé pozorovat ty rozdíly v myšlenkových pochodech u mužů a u žen a jak na sebe narážejí jiné představy o životě.

Ze začátku mi byly obě hlavní postavy sympatické, ale když jsem četla dál a dál, něco se při tom měnilo, najednou jako by jsem četla o jiných lidech, Karolína i Roman se začali chovat jinak a už moc sympatičtí nebyli. To je opravdu něco, co mě na knize bavilo. Psychický posun postav, změna jejich chování, která přišla s nečekaným vývojem jejich vztahu.

Žádná oddechovka to není, i když to tak ze začátku může vypadat, z nevinné situace se pak stane docela psycho.

Kniha se mi fakt líbila, mám ráda dramatické situace, tady jich bylo dost, zároveň nechyběl humor, i když jen okrajově. Bavily mě změny pohledu ve vyprávění i zápletka. Takže doporučuji!

09.05.2022

Knih a článků o dění v Severní Koreji jsem četla několik, toto téma mě zajímá hodně. Proto jsem hned věděla, že si knihu Niny Špitálníkové budu chtít přečíst. V rozhodnutí mě ještě utvrdilo, když dostala autorka za tento literární počin Magnesii Literu.

Kniha je formou rozhovorů, takže se četla velmi dobře a byla přehledná. Obdivuji Ninu za přesné a empatické dotazy, které dokázala pokládat. Líbilo se mi, že mezi uprchlíky byli lidé různých věkových kategorií i společenských postavení, kteří měli často rozdílné názory na chod v jejich rodné zemi. Věděla jsem, že život v KLDR není jednoduchý, ale překvapilo mě, že jsou v zemi tak rapidní rozdíly mezi městem a vesnicí.

Celá kniha je skvělým přiblížením tamní kultury, na některých uprchlících bylo opravdu znat, jak jim v zemi "vymývali mozky" smyšlenými příběhy o vůdcích. Hlavně ta nenávist k Američanům, která je všem vštěpována do hlavy už od malička je děsivá.

Co mě překvapilo bylo, že lidé, kteří tam žijí, dokáží vnímat zemi i pozitivně. Je to tedy hlavně z toho důvodu, že nemají srovnání. Ale umíte si představit, že vám hrozí zastřelení proto, že nosíte džíny nebo se díváte na americké filmy? Děsivé, že popravy se nevyhýbají ani dětem.

Pokud Vás tohle téma zajímá, knihu vřele doporučuji. Já si z ní hodně odnáším, včetně mnoha emocí.

13 09.05.2022

Tady jsem měla teda při výběru šťastnou ruku, kniha mě uhranula.

Románů s válečnou tematikou vychází opravdu mnoho a jen těžko lze hned rozeznat, které budou dobré a které ne. No a tenhle zrovna byl skvělý!

Napsala bych, že to bylo moc příjemné čtení, což jsou vzhledem k tématu knihy nesprávně zvolená slova, ale prostě to bylo fakt super. To, jak si lidé mezi bombardováním a mezi zatmavováním oken dokázali užívat života. Nevěděli, které dny jsou jejich poslední a o to raději byli na světě. Z celého děje byly cítit velmi silné vztahy mezi přáteli a v rodině.

Škoda, že nebyla romantická linka více rozvedená, vyprávění by to určitě pomohlo. Jinak ale nemám výhrady, četlo se to samo, postavy byly sympatické a děj měl spád. Líbil se mi i popis práce hlídek civilní obrany.

Určitě doporučuji všem milovníkům historických titulů! Tahle kniha se nečetla, ale prožívala a vychutnávala!

3 09.05.2022

Abych byla upřímná, tak historické romány čtu většinou ty z pera zahraničních autorů, protože v českém prostředí tomuto žánru chybí jiskra. Až na výjimky samozřejmě! A právě takovou výjimkou je Jitka Závodná. S autorkou jsem se setkala poprvé díky knize Svět, co byl mým. A byla jsem moc spokojená.

Reálie jsou zachyceny velmi věrohodně, je vidět, že si autorka plno situací nastudovala, aby je mohla použít a to jako milovník historie velmi oceňuji. Navíc dokázala dobové dění demonstrovat přímo na životech protagonistů.

Trochu mi vadilo, že byla kniha rozsekána na malé odstavce a nebyla sjednocena do jednotného textu, který by určitě působil uceleněji. Někdy jsem se ztrácela v čase, jelikož se občas některý z hrdinů zavzpomíná, ale to připisuju částečně své nepozornosti.

V některých situacích bych také uvítala trošku hlubší pohled do myšlenkových pochodů hlavních postav. Protože Ludmila a její rodina byli svědkem mnoha významných milníků naší historie a jistě by bylo zajímavé prožívat je spolu s nimi. Navíc je příběh velice rozsáhlý časově a podrobnosti by ho okořenily. Ale ve výsledku jsem byla moc spokojená, Jitka má velice uhlazený styl a projev, který se snadno čte. Takže určitě doporučuji. Byl to velmi emotivní příběh o lidech se silnou vůlí a chutí žít.

1 09.05.2022

Asi nejsem jediná, kdo se nechal zlákat krásnou obálkou a slibnou anotací plnou čokolády. No, nevím, jak vám ostatním, ale mně tam brzo nadbytek zmínek o čokoládě pěkně lezl na nervy.

Hlavními postavami jsou čtyři kamarádky Lucy, Nadia, Autumn, Chantal. Každá z nich řeší osobní krizi, některou podvádí přítel, jiná má problémy v manželství, ale všechny mají řešení jasné, a tím je čokoláda. Čím víc, tím líp. Založily dokonce tzv. Čokoládový klub, který neváhá zasáhnout, když se v životě některé z nich objeví krize, což je docela často.

Já nevím, ale mě ta Lucy tak strašně vadila. Byla naivní a dětinská, všechno podle ní jde vyřešit tím, že si dá člověk tyčinku Snickers. Někdy bych ji opravdu nafackovala za nedostatek sebereflexe. A to, co se jí stávalo za trapasy snad není možné ani z hlediska statistiky. Že by někdo byl až takový nešika a naiva? Ani mi to chvílemi nepřišlo vtipné, protože si za většinu mohla sama.

Příběh zbývajících tří žen mě bavil víc, škoda, že nebyl víc rozveden, možná bych se pak tolik nerozčilovala nad chováním čtvrté členky. Nejlepší část knihy za mě byla až ta poslední, kdy se všechny zmíněné rozhodnou pro dobrodružnou akci na záchranu Chantal a konečně se děje něco smysluplného.

Kniha sice obsahuje i témata s hlubším významem jako hazard, nevěra apod. (víc nezmíním kvůli spoilerům), ale bohužel byly hodně zastíněné zpracováním a tou všudypřítomnou ČOKOLÁDOU!

Za mě bohužel docela zklamání, četlo se to opravdu hrozně, dialogy nepřirozené, celkově plno situacích tak absurdních, že jsem si je nedokázala ani představit. A Lucy tomu taky moc nepomohla. Měly by vyjít ještě další díly, tak jsem zvědavá, jak se s tím autorka poprala.

Docela se taky těším na autorčinu knihu Slunečné dny a mořský vánek. Má mnohem lepší hodnocení a do tohohle začínajícího slunečního počasí to bude ideální čtení.

2 09.05.2022

Zní to možná nejprve jako zážitek gastronomický, ale ve skutečnosti je to zážitek cestovatelský. Kniha vznikla na základě putování bez mála třicetileté Michaely, profesí redaktorky, po Kubě se svým dědou komunistou. Když oběma balila kufry, ještě netušila, že za pár dní: stráví večer na policejní stanici na okraji Havany, pak se děda ztratí v pralese, že rum je oficiální snídaní šampionů a patery trenky na měsíc v pohodě stačí.

Jako takhle, asi to není čtení úplně pro každého, protože v textu je moc ironie, sarkasmu, sprostých slov a komunismu. Možná to zní absurdně takhle dohromady, ale kdo už četl, musí souhlasit!!

Původně se jednalo o příspěvky publikované tuším na Facebooku. Vždycky mám s tímto formátem problém v tom, že nikdy nevím, jestli to, co fungovalo na sociálních sítích, bude fungovat stejně i v knižní podobě. Potřebuju z textu cítit zachovanou autenticitu, ale zároveň i nějakou přidanou hodnotu. A tady Michaele Janečkové se to docela povedlo, i když mě spíše od cesty na Kubu (s příbuznými) odradila.

Styl psaní i s neustálým popichováním směrem na vlastního dědu i na tamní režim (podoba čistě náhodná) mi vyhovoval a chvílemi to bylo úsměvné. Někdy zas absurdní a někdy naprosto šílené. Ale prostě to jako celek zafungovalo tak, jak má. Z popisu turistických míst se sice moc nedozvíme, čemu je věnováno více času, je fungování zdejší společnosti, kultury. Člověk si občas řekne, jestli je vůbec možný, že se tohle někde fakt děje.

Co bych ale uvítala, jsou fotografie. Ty by podle mě mohly knize i vyprávění dodat ten správný šmrnc. Ale nevadí, no. I tak hodnotím titul kladně, byla to taková jednohubka na jedno nedělní odpoledne, není to žádná spisovatelská perla, ale účel podle mě splněn.

2 09.05.2022

3,5*

K románu jsem byla skeptická, protože to není tak dlouho, co přes instagram přeletěl jako tajfun a zanechal po sobě jednu pozitivní recenzi za druhou. Většinou mě tyhle knihy míjí, ale Příběh Arthura Truluva mě něčím oslovil, tak jsem mu dala šanci.

Po přečtení recenzí jsem čekala příchod velkých emocí, které mě budou stát hodně kapesníků. To se teda nestalo, ale příběh se mi nakonec přece jenom líbil. Všechny tři hlavní postavy byly vývojově trochu zakrnělé, nemyslím tím vlastnostmi nebo mentálně, ale dějově. Čekala jsem nějaké velké rozuzlení, které by mě úplně odrovnalo.

Ale dost negativ! I přes všechno zmíněné je to moc hezká kniha o osamělosti, o vyrovnanosti a o naději. Pokud nebudete čekat žádné závratné zápletky, ale bude Vám stačit rovina více filozofická a emoční, tak asi zklamaní nebudete. Já jsem upřímně na základě hodnocení čekala něco víc, ale to už vnímám normálně, že měřítko 5 hvězd u ostatních, u mě není zárukou kvality. Každopádně přátelství, které uzavřela Maddy s Arthurem mě dojalo! Na věku v tomhle případě nezáleží.

2 09.05.2022

Čím jsem starší, tím víc jsem sentimentální, protože ještě před pár lety bych tuhle romanťárnu obešla velkým obloukem. Ale názory se mění a dospěla jsem do stádia, kdy občas potřebuji jen něco lehkého, u čeho můžu "vypnout". A tohle bylo přesně pro podobné příležitosti skvělou volbou. Už jenom název nás odkazuje k silnému příběhu o lásce.

Děj je sice dost předvídatelný, ale plyne tak přirozeně a nenásilně, že mi to vůbec nevadilo. Dost tomu pomohla i sympatická hlavní hrdinka, které jsem fandila a prožívala vše s ní. Navíc miluju zvířata a podle mě každý, kdo je taky zbožňuje, bude nadšený, protože kniha je plná pejsků (určitě rozkošných).

Příběh není úplně nabitý akcí, dost činností se v něm opakuje, ale na čtivost to nemá vliv. Já jsem se nenudila ani chvíli. Někdo hodnotil knihu jako utahanou, ale s tím nemůžu souhlasit.:) Cela atmosféra je velmi příjemná, že se vlastně nechcete od čtení ani odtrhnout.

Asi bych jenom trochu protáhla konec, nechala ho trochu napínavějším a ještě maličko popotáhla rozuzlení, ale jinak nemám výtek. Ve finále vlastně všechno nebylo jenom o lásce, ale taky o hledání vlastního já, o rozmýšlení na důležitými rozhodnutími, které děláme a o kterých bychom si měli být jistí, než se vyjádříme.

2 09.05.2022

3,5*

Námět není moc originální, to si nebudeme nalhávat, ale přesto si s ním autorka poradila na jedničku a přepracovala ho do velmi čtivého vyprávění. K příběhu mám teda i přes to několik výtek. Například mi vůbec nepřišlo, že by se Gracie se svým tajemným ctitelem nemohla vystát, uvidíte sami, až dočtete, ale podle anotace jsem čekala trochu jiný vývoj situace. Další věc, která mě trochu zklamala, jsou ukázky z internetové korespondence mezi Gracie a Sirem. Byly zde vloženy do textu jen tak mimochodem, přitom podle mě tvoří důležitou podstatu příběhu.

Jako celek se mi ale román líbil, skvěle fungovala chemie mezi hrdiny a navíc dialogy byly postaveny na přirozenosti a humoru a moc mě bavily.

Co mě teda vytáčelo úplně nejvíc, je v celé knize asi tak stokrát opakovaná zmínka o akvamarínových očích Sebastiana. Ok, párkrát bych to pochopila, ale číst to v každé kapitole bylo fakt otravné a dost zbytečné. Měla jsem zmínky o té barvě počítat.

Každopádně jako lehkou zamilovanou romanťárnu knihu doporučuji! Přečetla jsem ji za dva dny a nelituji.:) Oblíbila jsem si postavy i autorky způsob vyprávění.

2 09.05.2022

Za knihu děkuji samotnému autorovi, který mi ji poslal ke zrecenzování. Dávám 3,5 hvězdy.

Vánoční atmosféru do česko-polského pohraničí přijíždí z Německa nasát Julia, která zde má za úkol rozprášit popel své babičky. A taky najít nějaké odpovědi. S učitelem Tomášem však Juliin život posune zcela jiným směrem. Oba utíkají před minulostí, možná před sebou samými a před realitou. Vánoce trochu jinak se rozhodne pojmout místní kněz Tadeusz, který zkomplikuje Tomášovi život a Julii návrat do své domoviny.

Román je rozdělen na dvě části, které se (aspoň podle mých dojmů) liší trochu žánrově. První část bych popsala jako antiutopický společenský román a druhá část ma blízko ke krimi. Dohromady to ale tvoří fajn koncept, který není změnou nijak zvlášť rozrušen.

Máme tu taky dvě velká témata - LGBT komunitu a tajemství minulosti. Oba náměty jsou velmi populární, obzvláště to platí LGBT tematiky, která je dnes u čtenářů velmi oblíbená. Bohužel však se tyto dva velké okruhy mezi sebou bijí o pozornost. Vybrala bych jen jeden z nich, na ten se pořádně se na téma zaměřila a propracovala ho do detailů, neboť za mě si obě témata ukrajovala prostor pro sebe a tísnila se na malém prostoru.

Vyzdvihla bych atmosféru celého děje, která je hodně silná, někdy dost nepříjemná a až nenávistná. Asi je dobře, že to dokáže vzbudit emoce, ale mně to až vadilo, protože to na mě působilo skličujícími dojmy. To je čistě můj pocit, ostatní to mohou vnímat jinak.

Jinak se kniha četla dobře, žádné velké zádrhely ve stylistice. K příjemnému čtení pomáhaly nepříliš dlouhé kapitoly a sympatické postavy.

Určitě může kniha zaujmout zajímavým LGBT motivem, který je uchopen trochu jinak, než jsem byla doposud zvyklá. Krimi zápletku bych nechala trochu volněji plynout, aby nebylo tak jasné, kdo za vším stojí. A ne zcela uzavřeným koncem si autor (možná?) nechal otevřená zadní vrátka k pokračování nebo jen k podpoření fantazie u čtenářů, aby si mohli příběh zakončit podle svého uvážení.

09.05.2022

Cestopisy jsou jeden z mých oblíbených žánrů, polední dobou je čtu celkem často, asi je to tím, jak byly za covidu hranice spíše uzavřené a nebylo moc možností na vycestování a mám nutkání rozhlédnout se po světě aspoň takhle.

Nakladatelství Kazda vydalo už tři díly cestopisu tohoto autora. Pokud se nepletu, tak šlo o Couchsurfing v Íránu, Číně a v Rusku. Já jsem sáhla po Saúdské Arábii, protože mě ze zmíněných zemí zaujala nejvíc.

Autor se snaží v knize o co nejobjektivnější názor na tento stát, snaží se čtenářům přiblížit politické dění, i kulturní a společenské, aby měli přehled o tom, co se v dané zemi děje, proč anebo jak se situace vyvíjí. Tady v Saúdské Arábii jde především o otevření se světu. Dříve bylo téměř nemožné získat obyčejná turistická víza, a dneska je to jedna ze zemí, kam turisté rádi jezdí. Také ženy mají větší práva, než měly dříve. Mohou nyní pracovat nebo řídit automobil.:)

Co je super, jsou fotky, které v knize najdeme. Černobílé i barevné, na tom úplně nezáleží, ale když Stephan píše o nějakém svém zážitku, tak samozřejmě fotka dokáže vykreslit určitou atmosféru a je takovým vítaným doplňkem.

Styl psaní mi vyhovoval tak napůl. Někdy mi přišly pasáže hodně zdlouhavé, ale bylo to tím, že autor popisoval fakt všechno, co na cestách zažil a prostě ne vždycky to byl adrenalinový zážitek. Obdivuji taky cestovatelovu odvahu, někdy přijel do vybrané destinace bez konkrétních plánu, téměř vždy si sháněl ubytování u místních až na poslední chvíli a ne vždy to vyšlo podle plánu.

Každopádně celkově jsem s tímto cestopisem spokojená, určitě si přečtu další díly a těším se na další počtení.

23.03.2022

Tak tohle byla bomba. Miluju cestopisy, ráda nasávám tu atmosféru, která z nich vyzařuje, čerpám energii a představuju si všechna ta dobrodružství, která dala vzniknout knihám. Julius Lukeš ovšem do svého vypravění přenesl něco, co mě zaskočilo. Po přečtení pár stránek jsem vlastně vůbec cestovat nechtěla. A proč? Protože autor cestuje způsobem, který není pro slabší povahy (jako jsem já) slučitelný se životem. :))) Protože jede ve velkém v adrenalinu. Koupe se v řece plné krokodýlů, přežije žahnutí životu nebezpečnou medúzou, ničeho se nebojí a do všeho jde po hlavě. A ještě všechno popisuje s takovou lehkostí a s humorem, jako kdyby vlastně o nic nešlo. Nejedná se o žádné ucelené texty s rozborem jednotlivých dnů, ale spíše bych to nazvala jako střípky momentů, které utkvěly v paměti.

Pokud máte rádi čtení o cizích kulturách, tak i vy budete spokojení, protože titul kromě samotných vzpomínek a zážitků obsahuje velké množství zajímavosti a informací z různých lokalit po celém světě.

Celkové provedení je opravdu super a to, že mi titul dorazil i s podpisem a věnováním beru jenom jako takovou třešničku na dortu.

Ráda jsem se v těchto pochmurných dnech podívala po světě a reálně jsem nemusela ani vylézt z postele. Já jsem jinak velký milovník cestování, ale po zkušenostech, o kterých jsem se dočetla, si nejprve každou cestu pečlivě rozmyslím. A jestli si odnáším z četby nějaký poznatek, tak že Julius Lukeš je opravdu EXOT.

3 14.03.2022

Musím říct, že navzdory vysokému hodnocení, které na mě ze všech stran vyskakuje, mě kniha po přečtení zklamala. Ptám se sama sebe: jak to?

Dílo je psané podle skutečné události, což respektuji a nic proti tomu nenamítám. Autorka si osobně tímto stavem a onemocněním schizoafektivní poruchou prošla po narození druhého dítěte, jak sama uvedla. Jenom to zpracování mě prostě nenadchlo. Všechno bylo strašně rychlé, hned první projevy, diagnóza a pak okamžité "vyléčení" a začlenení zpátky do společnosti. To všechno asi na 270 stránkách. Jednoduše řečeno, chyběl mi tam popis té složité cesty k vyrovnanosti, kterou si hlavní hrdinka bez pochyby musela projít a hrozně by mě zajímala. Navíc mi přišlo chvílemi nelogické myšlení mladých manželů. Třeba když dá otec od rodiny výpověď v práci, aby mohl být oporou své ženě. To se ale nebáli o budoucnost svých dětí, když se ocitnou bez příjmů? Opravdu to mohli odbýt jednoduchým "nějak to zvladneme"?

Jo, a nevím jak vy, ale já jsem při čtení narazila na časovou nesrovnalost ohledně zmínky, že druhé dítě přenášela a narodilo se jí až po termínu. V knize se ale objevují verze dvě, takže mi není jasné, jak dlouho vlastně přenášela.

„Termín porodu měla přede dvěma dny a prozatím to nevypadalo, že by se v následujících dnech mělo něco změnit. […] Příštího rána, ještě před svítáním, zalomcovala s Erikem. Už byl čas. (str. 35)

„Druhé miminko Helena přenášela přesně týden, ale díkybohu se pak samo přihlásilo o slovo.“ (str. 38)

Sice se mi líbilo zvolené téma, děkuji autorce, že se takto otevřela a pustila nás do své duše, ale styl knihy se mi prostě nelíbil. Je mi líto. Nedokázal ve mně vyvolat žádné emoce. Ačkoliv jsem v mnoha směrech hrdinku chápala, nedokázala jsem se do ní vcítit.

Jenom bych ještě dodala, že téma duševního zdraví nechci nijak zveličovat ani zesměšňovat, jenom si myslím, že na toto téma existují i lépe napsané tituly.

3 08.10.2021