Lucieve komentáře u knih
Země nomádů je má první Absyntovka a je naprosto skvělá. Jedná se o reportážní knihu zabývající se společenskými problémy v USA (velmi podobné problémy ovšem prožíváme i my v Evropě), které mnoho lidí zahnaly do úzkých, ze kterých se jen těžko vystupuje - předražené hypotéky a nájmy, neschopnost splácet dluhy, vysoké účty apod. Jediná možnost, jak ze spirály dluhů a vysoké nezaměstnanosti vyjít, bylo pořízení si domova na kolech a jezdit od jedné sezónní práce k druhé. Kniha ukazuje skutečné příběhy lidí, kteří se rozhodli žít svobodněji mimo současný systém i navzdory značné životní nejistotě. Příběhy jsou neuvěřitelně silné a jasně ukazují, že americký sen je pouze vyprázdněným iluzorním termínem, který dohnal mnoho lidí do složitých životních situacích.
Za mě je Země nomádů jedna z nejlepších knih, kterou jsem v posledním roce četla. Nutí nás přemýšlet nad neustále rostoucím materialismem, který nás postupně pohlcuje a tím i přetváří naší společnost.
Má-li být zcela upřímná, tak mě kniha úplně nedostala, ačkoliv má mnoho zajímavých aspektů. Velmi oceňuji práci autorky. Je vidět, že si dala hodně záležet na tom, aby kniha odpovídala co nejvíce skutečnosti. Což rozhodně nemohlo být jednoduché vzhledem k poměrně tajemnému životu samotné Toyen. Vždy jako čtenář poznáte momenty, kdy ani historicky nikdo neví, jak přesně to bylo.
Co mi naopak trochu nesedlo je prolínání různých časových i dějových os. Myslím, že pasáže, kde je zachycen rozhovor "té druhé", jsou trochu nadbytečné, málo vysvětlené a zároveň zbytečně rozbíjejí chod knihy (ale jen můj názor). Taky mi nesedí momenty, kdy autorka předbíhá děj = na konci některých kapitol prozrazuje, co se stane v další části knihy, což u životopisných knih, kde postavy jsou historické osobnosti, asi tolik vadit nemusí, ale přiznám se, že si pak říkám a proč to tedy mám číst do konce. Poslední věc, kterou bych ráda zmínila - ačkoliv je to pouze můj subjektivní názor - moc se mi nelíbí název knihy. Ale nechci být příliš kritická, kniha rozhodně stojí za přečtení a dozvíte se opravdu mnoho zajímavého o životě nejen Toyen, ale i dalších českých umělců. Doporučuji.
Zajímavé čtení, jelikož v Praze nežiji dlouho, tak jsem se dozvěděla mnoho nových informací. Jediné, co bych do knihy dodala, jsou fotografie současného stavu. Líbilo by se mi vidět aktuální i minulý stav vedle sebe. Jinak za mě velmi zajímavé a rozhodně doporučuji. Doufám, že žádného dalšího bourání se jen tak nedočkáme a že bouřlivá etapa bourání všeho, co se zdálo málo výnosné, už skončilo.
Viděla jsem pár dílů seriálu a proto mě zaujala kniha - ale je na mě příliš přeslazená a myslím si, že by mohla být i lépe napsaná. Námět se mi líbí a některé postavy (např. Baldwin, Gallowglass ...) jsou zajímavé, ale bohužel se o nich nedozvídá moc a když už něco, tak to většinou nebývá nic důležitého či podstatného. Diana se mi zpočátku líbila, protože byla velice inteligentní, zajímavá, sofistikovaná a krásná akademička, ale postupně se to během knihy scvrklo na klišé - že její život bez Matthewa nemá smysl. Už mě trochu unavuje tento podle mě již vyčerpaný motiv - on tajemný, silný, majetnický s nějakým problémem, na který může najít lék jen ONA. Ale toto je jen můj názor a podle předcházejících komentářů si kniha našla mnoho fanoušků :).
Skvělá triologie, která čtenáře provede dějinami 20. století. Autor se přesně drží historických událostí a pomáhá nám pochopit jejich vývoj a souvislosti. Je to svěží, čtivé a poučné. Skvělá volba nejen pro milovníky historie, ale i pro čtenáře, které dějiny až tak moc nebaví, protože jejich pozornost udrží jednotlivé příběhy. První dva díly mě naprosto pohltily. Třetí kniha už je pomalejší a více než na vývoj jednotlivých postav se soustředí na politiku studené války, kterou já osobně miluji, ale pro někoho to může působit zdlouhavě. Trochu mi vadilo, že z příběhu vypadly některé postavy, které nás provázely v díle předcházejícím. Ale rozhodně vřele doporučuji úplně každému. Čeká vás úžasných cca 2 500 stránek :).
Začátek je opravdu velmi vláčný. Dějová linka je sice značně předvídatelná a styl psaní je z pohledu současné literatury možná pro někoho trochu nudný, ale postupně jsem do knihy začetla. Nabízí totiž zajímavý pohled romantického spisovatele na období anglického rytířství. Což je podle mě zajímavější, než samotný děj. Mám ráda klasickou literaturu a historické romány, takže tato kniha byla již delší dobu na mém čtenářském listu a nezklamala. Knihu bych klidně někomu dalšímu doporučila, ale je dobré se připravit na náročnější četbu.
Zámek mě velmi příjemně překvapil. Rozhodně sice nepatří mezi jednoduchou literaturu, ale svým obsahem stojí za přečtení (nebo alespoň za pokus :)). Román má totiž mnoho vrstev a každý si v tom může najít něco jiného - je možné to číst jako marný boj jednotlivce s urputnou byrokracií (což je asi všeobecně platné v každé době), nebo to může být celé čteno metaforicky jako celoživotní snaha člověka hledat odpovědi na velké životní otázky - která máme sice určitým způsobem před očima, ale prostě na ně nemůžeme dosáhnout. Proto mě ta kniha hrozně bavila a ačkoliv málokteré knihy čtu vícekrát, tak mám pocit, že k Zámku se ještě někdy v budoucnu vrátím.
Musím se přiznat, že prvotně se mi do této knihy vůbec nechtělo a chvilku trvalo, než mě příběh chytl. Ale postupně jsem zjistila, že jde o skvělé zachycení fungování a myšlení newyorské společnosti - jejich povrchnost a úzkoprsé dodržování zažitých tradic a zvyklostí perfektně dokáže zničí lidské štěstí. Kniha ale rozhodně není jen milostným příběhem, jde totiž mnohem hlouběji a postupně odkrývá sílu a slabosti jednotlivých charakterů.
Vlastně jsem si po celou dobu přála, aby se Newland Archer a Ellen Olenska nezamotali do vztahu, který by je společensky znemožnil, protože podobné romány už tady byly - Anna Karenina, Madame Bovary apod. A nechtěla jsem pozorovat, jak je vzájemný vztah postupně vnitřně zničí. Edith Wharton je skvělá spisovatelka, která umí zaujmout a rozhodně i na závěr překvapit. Knihu opravdu doporučuji.
Na Únavu materiálu jsem opravdu těšila, české autory moc nečtu, ale v tomto případě jsem se rozhodla udělat výjimku. Musím se přiznat, že se mi opravdu líbí, jak se autor nebojí značně komplikovaných témat, která aktuálně rezonují ve společnosti. Je to kniha, která se snaží upozorňovat na problémy současného světa, ale zároveň mi tam trochu chybělo to něco, co by mě donutilo se nad knihou více zamyslet.
Tento příběh je trochu odlišný od ostatních knížek zabývajících se koncentračními tábory a 2SV obecně. Rozhodně se nejedná o žádný naturalistický popis života v Osvětimi resp. Auschwitz-Birkenau. Hlavním tématem knihy je milostný příběh a přátelství. Pro někoho to může být určité zklamání a nenaplnění původních očekávání, ale za mě to byla ukázka toho, že i v těch nejtemnějších časech je stále prostor pro lidskost. Nebyla jsem si úplně jistá, zda si kniha zaslouží 5 hvězdiček, ale nakonec jsem se rozhodla je dát, protože kniha se mi četla dobře, vtáhla mě do děje a po dokončení jsem měla takový ten "zamyšlený" pocit, že bych chtěla vědět trochu víc. Knihu určitě doporučuji všem, kteří nehledají asi úplně realistické vykreslení doby a jsou ochotni přehlídnout některé historické nesrovnalosti (o těchto nesrovnalostech v knize se zmiňuje zpráva auschwitz memorial center, pro zájemce dostupné zde: https://view.joomag.com/memoria-en-no-14-11-2018/0766192001543510530/p6?short )
Zpočátku se mi kniha četla celkem dobře, ale někde v polovině jsem se trochu zasekla. Občas jsem se ztrácela ve směsici všech jmen. Více mě bavila část historická o Pilátovi, než aktuální dění v Moskvě. Klasické autory mám ráda, proto když jsem dostala knihu Mistr a Markétka okamžitě jsem začala číst, ale nemůžu si pomoci - kniha mě úplně neoslovila. Rozhodně jsem ráda, že jsem si jí přečetla, ale znova už se do ní asi pouštět nebudu.
Knihu mohu jen doporučit. Je zajímavě a velmi čtivě napsaná. Je patrné, že paní Štráfeldová pátrala hodně v archivech a v různých dobových dokumentech, to rozhodně knize přidává na kvalitě. Je opravdu škoda, že osobnost a životní příběh profesorky Vackové jsou tak málo známé.