Lucissia komentáře u knih
Krásná knížka, ze které šedesátá léta úžasně vyzařují a mně i synovi se moc líbila. A to i přesto, že má kniha už přes padesát let. :-)
Když jsem viděla film, zanechal ve mně hluboký dojem. A tak jsem se rozhodla přečíst i knihu. A rozhodně jsem nebyla zklamaná. Obojí bylo krásné, kniha tím víc, že jsem si představila konkrétní tvář muzikanta. A kočičáka, samozřejmě.
Knihu řadím mezi nejlepší, co jsem kdy četla. :-)
(A pak, že andělé nejsou. Jsou. Mezi námi, chlupatí, čtvernozí a krásně předou. Doma mám takové dva... :-))
Krásná knížka na uspávání, s milými obrázky. Pěkně se mi předčítala a se synem jsem si zavzpomínala na dětství. :-)
No, i když autor i jeho knihy jsou poměrně známé a učili jsme se o něm ve škole, tak tohle se mi tedy moc nelíbilo. Rozvláčné, naivní, Lucie mi tedy moc sympatická nebyla. A celkově styl psaní mi nesedl... Proto jen tři hvězdy. :-)
Kniha ještě ze základky, kdy jsem měla období Foglara, skautíků... A přečteno znovu. No, nadšení už není takové, co před lety, kniha je to sice pěkná, takový všední nevšední příběh, ale co mi vadilo, ale opravdu moc, hrubka téměř na každé stránce, překlep... Proto jen čtyři hvězdy. Ovšem ilustrátora mám moc moc ráda. :-)
Určitě každý ze školy ví, že pan Říha napsal kromě Honzíkovy cesty i Letadélko Káně. Samo i já to vím přes třicet let a přesto jsem knihu četla až teď synovi. Podařilo se mi sehnat krásně ilustrované vydání z padesátých let, příběh se líbil nám oběma a když děti letěly letadélkem samy, syn poslouchal pod dekou, jak se o ně bál... Spíš se tedy bál toho, že po přistání dostanou pár facek. :-) Pěkná kniha.
Nejprve jsme četli knihu a pak až jsme viděli večerníček. Knížka to není špatná, je pěkně kreslená, syna zaujala, ale z mého pohledu jsem četla lepší. Valaština tu působí jak pěst na oko. Ale jsem ráda, že jsem ji přečetla. :-)
U této knihy, jako u jediné, musím dát jiné hodnocení, než by si zasloužila. Normálně bych jí dala něco mezi třemi a čtyřmi hvězdami, pohádky jsou trošku zmatené, trošku pošašené...
Ale vždy, když na ni pohlédnu v knihovničce, tak vidím obraz malé Lucinky, která má zápal plic, sedí v kuchyni v zeleném křesle, na hlavě má bílou pletenou čepici, je přikrytá červenou peřinou s pohádkovými postavičkami a tatínek jí čte Medvídkův deník. :-)
A syna teď při čtení zaujala, ilustrace jsou dost nápadité, takže fakt musím dát pět hvězdiček. :-)
Když jsem knížku po babičce začala číst, čekala jsem něco typu: jak si chudá, ale přesto hodná dívka vzala bohatého a ušlechtilého mládence. Prostě typickou romantiku ze začátku minulého století.
Ale všechno daleko předčilo očekávání. Když jsem se prokousala pro mne nezvyklým nářečím huž a haby, majou a ševcůj, tak byla knížka opravdu hodně čtivá a nic nezkresluje. Popis, jak se chudáci museli dřít, jak měli bídu, popis bezcitného myslivce a jeho trápené ženy byl opravdu dost v živých barvách.
A i když příběh dopadl dobře, přece jen to nebyl takový ten americký happy end. Byla to těžká doba...
A když jsem si teprve až po přečtení knihy přečetla autorčin životopis, tak se mi ledacos dostalo do souvislostí a musím ji proto všechno dost obdivovat. Určitě sáhnu po její další knize. :-)
I když je na knize poznat, že autor není žádný obrovský spisovatel, i když by kniha v dnešní době nebyla žádný bestseller, přesto se mi některé scény z ní vryly pod kůži a při čtení jsem měla slzy. Jsem ráda, že jsem tuto knížečku, kterou jsem našla na půdě u tchánovců, zaprášenou a pohryzanou od myší, přečetla. Ale už se k ní vracet nebudu. Jak takové hrůzy mohl někdo vůbec vymyslet a co to bylo za choré mozky...
Knihu jsem četla v dětství před skoro třiceti lety a přesto mám některé scény pořád v paměti. I kvůli nevšedním obrázkům. Teď jsem si ji připomněla a i po takové době mě zaujala. Hned jak bude syn malinko větší, ráda mu ji bud předčítat. :-)
Knížka ještě po mně, nádherně, bohatě ilustrovaná, ráda jsem ji teď synovi předčítala. :-)
Začátek byl příliš dlouhý a rozvláčný, nicméně pak to nabralo spád a kniha se mi příjemně četla. Je fakt, že je trochu poplatná době, ve které vznikala, ale to až tak nevadí, spíš se člověk nad tím pousměje. A, taky, to tak pěkně napsal pan Říha od cca 155. stránky, je úsměvné. To už by teď asi napsat nemohl... :-)
Tuhle knížečku měla babička a já si ji strašně ráda prohlížela. Teď doputovala až k nám a syna taky úplně fascinovala. Ilustrace jsou krásné a ty hodiny... No nádhera. Budeme určitě prohlížet ještě mockrát. :-)
Milá, pěkně kreslená knížka, po které jsem sáhla, když synové chtěli přečíst něco krátkého. :-) Měla jsem ji ráda už jako malá.
U nás knize předcházely večerníčky, ale musím říct, že i kniha je výborná, bavila nás, Človíček je prostě báječný ve všech podobách. :-)
Tak jsem si potřebovala přečíst něco o letních láskách a vůbec nad knihou neuvažovat. :-) A Lanczová opět splnila účel. Když jsem ji četla před skoro dvaceti lety, prožívala jsem vše s Klárou, teď už mi byli zase bližší její rodiče... Jak se to vše mění :-)
Pěkná knížka na dva večery, hezky malovaná, ale asi ji nebudu mít potřebu předčítat ještě jednou... :-)
Milý příběh holčičky a jejího pejska. Přečteno za jeden večer na dovolené. :-)