LuckaK.088
komentáře u knih
Hana
Alena Mornštajnová
A já si říkala, proč zvolili na obálku zrovna žloutkový věneček, když je to kniha o holokaustu. No už to bohužel vím. A i když je na toto téma poslední dobou spousta knih, tak autorka příběh zpracovala originálně, provedla nás osudy několika generací a na konec vložila alespoň špetku naděje. Určitě stojí za přečtení.
Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
Rereading po 20 letech. V předmaturitním období patřil Remarque k mým oblíbeným autorům, tak jsem si dala za úkol si jeho díla opět přečíst. Začala jsem knihou Na západní frontě klid, a i když jsem věděla jak příběh končí, stejně slza ukápla. Remarque píše emotivní příběhy s poselstvím o nesmyslnosti války a jejích dopadech na obyčejné lidi.
V seznamech povinné četby má Remarque své místo právem.
Farma zvířat
George Orwell (p)
Vynikající alegorická bajka o vzniku totalitního režimu. Skvělá metaforická přirovnání (prasata jako vůdci, ovce jako nemyslící stádo, kůň Boxer jako dříč). Kniha je nadčasová – kdo zažil, najde si v ní přesná podobenství, kdo nezažil, měl by brát jako varování.
„Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější.“
Deset malých černoušků
Agatha Christie
Naprosto skvělá detektivka, od které jsem se nemohla odtrhnout (ráno jsem si nastavila budíka o hodinu dřív, jen abych mohla číst než půjdu do práce). Viníka jsem si taky netipla správně. Za mě bravurní dílko, ke kterému se jednou moc ráda vrátím.
Sůl moře
Ruta Sepetys
"Wilhelm Gustloff byla loď obtěžkaná ztracenými dušemi, jež počala válka. Usadily se jí v břiše a z ní se měla zrodit jejich svoboda. Ta loď byla pokřtěna po muži, Wilhelmu Gustloffovi. Byl to vůdce nacistické strany ve Švýcarsku. Byl zavražděn. Ta loď se zrodila ze smrti."
Za mne jasné pětihvězdičkové čtení. Jsem ráda, že se autorka zasadila o zviditelnění této málo známé námořní katastrofy, která v množství hrůz 2. světové války zapadla.
"Říká se, že smrt má tisíc dveří, kterými vypustí život, a člověk si vždycky jedny najde. Na každého z nás ty dveře čekají."
Marťan
Andy Weir
Mark Watney je marsovský MacGyver, úplně jsem to viděla. Moc jsem nevěřila, že mě bude knížka bavit, ale opravdu bavila (díky čtenářská výzvo). Jelikož po sci-fi šáhnu jen výjimečně, spíše jsem čekala, že se tím nějak prokoušu a nezanechá to na mně dojem. Spletla jsem se. Technické popisy mnou sice jen propluly (to mi mozek nebere), ale na čtivosti knížky to neubralo. Příběh je totiž napínavý, propracovaný a humor Marka perfektní.
Koukejte! Kozy! (.Y.) - tak to mě vážně rozsekalo :-D
Ještě musím zkouknout film, ať mám ucelený obrázek.
Doporučuji i nemilovníkům sci-fi.
Kytice
Karel Jaromír Erben
Tak jak poezii běžně nečtu, tak k této sbírce se vždy ráda vrátím... Klasika, která by neměla chybět v žádném seznamu "přečtených".
Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
Jedinečný román z období 2. světové války. Není plný násilí a vyhlazovacích technik, a přesto umí zasáhnout. Vyprávěno z pohledu Marie-Laure, slepé mladé dívky žijící v okupované Francii, a mladého německého sirotka Wernera. Velmi krátké kapitoly a střídání časových linek (počátek války/osvobození Francie). Většinou skákání z přítomnosti do minulosti v knihách moc nemusím, ale tady mě to nerušilo a orientaci jsem neztrácela.
Plusové body za úryvky z Verneovek, na těch jsem totiž také vyrostla a hltala je jako Marie-Laure.
Rovněž jsem zvědavá na Netflixové zpracování, ukázky nevypadaly vůbec špatně.
"Mozek je uzamčen v naprosté tmě, děti. Plave uvnitř lebky v průzračné tekutině a nikdy se na světlo nedostane. Přesto je svět, který nám zobrazuje, světla plný. Přetéká barvami a pohybem. Jak je tedy možné, děti, že mozek, který nikdy nespatří jedinou jiskřičku, zobrazuje náš svět prozářený světlem?"
Růže pro Algernon
Daniel Keyes
Tak dlouho na mě čekala v e-knihovničce, až na ni konečně došla řada. Netušila jsem, do čeho jdu, takže po otevření jsem si říkala: "sakra, já si omylem koupila knihu v polštině", než mi došlo, že je to psáno z pohledu retardovaného člověka.
Každopádně po dočtení můžu říct, že na Charlieho Gordona jen tak nezapomenu. Charlie se dostává z jednoho extrému do druhého, a člověk si přitom klade otázku, co je vlastně lepší... Přináší inteligence štěstí? A taky nám připomíná, že být člověkem nemá nic společného s výškou IQ.
"Nevím, co je horší: nevědět, co jsi a být šťastný, nebo se stát tím, čím jsi vždycky chtěl být, a cítit se sám."
"Inteligence zbavená schopnosti dávat a přijímat cit vede k mentálnímu a morálnímu zhroucení, k neuróze, možná i k psychóze.“
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
Tak tohle je přesně ta kniha, která na vás zanechá svůj otisk a po dočtení na ni budete dlouho myslet. Doporučuji.
Staré řecké báje a pověsti
Eduard Petiška
Vydání z roku 1971 se u nás předává již po generace. Četli prarodiče, rodiče, já, a nyní i moje děti. Nesmrtelná klasika, kterou si vždy jednou za čas ráda přečtu.
Carrie
Stephen King
Přečteno na základě ČV a vůbec nelituji. Knížka byla skvělá. Forma vyprávění velmi zajímavá - vyprávěno z pohledu Carrie, výpovědí svědků, citace z posudků komise... Občas jsem se sice v textu trochu zamotala, zvlášť v "závorkových vsuvkách", ale celkový dojem z knížky mi to nepokazilo. Ani mi to nepřišlo jako klasický horor, u kterého bych se bála. Spíš příběh o tom, kam až dokáže dohnat dívku šikana a fanatická matka, s připočtením telekinetických schopností :-)
Hlas kukačky
Hana Marie Körnerová (p)
První kniha od této autorky a hned si ji řadím do hledáčku. Další román, který jsem nebyla schopná odložit. Silný příběh rodiny na pozadí událostí 1. poloviny 20. století. Román o nelehkém postavení žen a jejich vnitřní síle. Mohu jedině doporučit.
V šedých tónech
Ruta Sepetys
Další úžasná kniha, po které si řadím autorku mezi oblíbené. Její příprava (návštěvy oblastí, průzkum, spolupráce s institucemi, rozhovory s přeživšími, ...) je opravdu obdivuhodná. Klidně bych uvítala, kdyby byla kniha obsáhlejší. Ten konec byl pro mě moc rychlý a zůstalo mi několik nezodpovězených otázek.
Povídky malostranské
Jan Neruda
Jan Neruda byl bezpochyby mistr slova a popisu s širokým záběrem (spisovatel povídek, fejetonů, divadelních her, básník, novinář,...). Věřím ale, že ne každý si k jeho stylu psaní najde cestu.
Těm, co zatím zůstali Nerudou nepolíbeni a chystají se pustit do Povídek malostranských, doporučuji nezačínat první povídkou Týden v tichém domě (svou rozsáhlostí, květnatostí a množstvím postav totiž může lehce odradit od dalšího čtení, což by byla škoda). Doporučuji začít s kratšími a údernějšími povídkami, kde si postupně uvyknete na pečlivé popisy, archaismy, lidovou mluvu...
Se sbírkami povídek mám obecně problém - málokdy se stane, aby autor u všech povídek udržel laťku stejně vysoko. Stejně tak jsem to měla i u této sbírky - z některých povídek jsem byla unešená, některé se mi líbily, některé nezaujaly. Nejvíce se mi líbily povídky Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku, Přivedla žebráka na mizinu a Psáno o letošních dušičkách.
Celkově hodnotím jako příjemné čtení a možnost ohlédnout se zpět do života maloměšťanů poloviny 19. století.
Les v domě
Alena Mornštajnová
Uff. Opět bravurně napsaný román, ale to téma je opravdu odporné. A zatímco jsem po dočtení Hany cítila aspoň trochu naděje, tak tady mi zbyla jen hnusná pachuť.
1984
George Orwell (p)
Tak k tomuto dílu by se mi hodil štítek literatura naučná. A zatímco Farmu zvířat bych doporučila k pochopení totalitního režimu i dětem, tento román je určen spíše pro dospělé.
Noční lov
Robert Bryndza
Druhý díl s Erikou za mnou a už se těším na další. Fandím Eričině tvrdohlavosti a jít si za svým jako buldok i přes byrokratickou nespravedlnost. Atmosféra opět skvěle vylíčena - to sálající dusno, kdy se na vás lepí oblečení, málem cítíte na vlastní kůži. Důmyslně vymyšlený sériový vrah a jeho technika vraždění. Navíc vraha mi bylo ve skutečnosti líto, zajímalo by mě, jak skončil. A i když zhruba od půlky známe vraha, tak je příběh napínavý až do konce.
My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow
První čtení ve 14 letech pro mě bylo brutální a odstrašující. Říkala jsem si, že když už ji budu číst podruhé, nebude to pro mě takový šok. Byl. Jelikož mám teď dceru ve stejném věku jako byla Christiana, byl pro mě rereading ještě více děsuplný a nepředstavitelný.
Divá Bára
Božena Němcová
Klasika od paní Němcové. Povídka z 19. století odehrávající se v malé vesnici Vestec nedaleko Prahy. Povídka o čistém přátelství, o pověrčivých lidech s předsudky, a především o nebojácné a svojské Báře, která i přes veškeré své odlišnosti dojde ke štěstí.
„Jednomu svědčí karafiát, druhému růže, třetímu fiala. Každé kvítko najde svého obdivovatele, každé má svoji krásu.“
