luculi komentáře u knih
Po absolvování Marťana jsem byla naprosto nadšená. Po Artemis naopak zklamaná. S těžkou obavou jsem si tedy vybrala Spasitele, do třetice všeho dobrého. A úspěšně.
Autor podle všeho nejvíce ovládá vystavění příběhu na jedné hlavní osobě a minimu vedlejších. Jak jinak nazvat, když vše sledujeme z pohledu hlavního hrdiny s minimálním přispěním těch ostatních. Ten se opět ocitá ve vesmíru sám, alespoň po nějakou dobu. A perfektně to funguje, napětí, věda, představy vesmíru a tak dále.
Samozřejmě technických věcí bylo opět hodně a někdy sledovat vše bylo nadlidským výkonem. Ale všechny tyhle pasáže, byly protkány spoustou humoru, jako v Marťanovi. A to dávalo knize takový svěží ráz... Navíc se v příběhu prolíná i časová linka z minulosti, která vysvětluje, co se dělo, proč bylo zapotřebí této mise nebo jak se Grace dostal do vesmíru. A bylo to místy dost drsné.
Hodně těžko se mi s tím loučilo. Zvlášť při tom závěru, který nám byl naservírován. Nečekané, zábavné, realistické, dramatické čtení. Vše v jednom. Takže verdikt je jasný. Stoprocentní ano a další šance autora do budoucna, že si ho zase přečtu .
Nejdříve jsem měla obavu se do knihy pustit. A nejen do této, ale celkově tohoto autora. Vždycky jsem měla téma Sherlocka moc ráda, jenže dosud jsem ho znala jen prostřednictvím jiných vyprávění, jiných tvůrců. Takže jsem nevěděla, co čekat od originálu.
Jako vždy se tu udržuje základ, tedy detektiv a jeho přítel doktor a jak bývá často zvykem, doktor je vypravěčem, který popisuje jeden z jejich případů. Klasická linka se střídá s jiným stylem, tedy dopisy nebo deníkovými záznamy, které to trošku ozvláštňují.
Když jsem knihu četla, lekla jsem se, že se slavného detektiva snad ani nedočkám. Vyskytl se totiž na začátku dění a většinu knihy se vyskytoval pouze Watson. Ale nakonec se v rámci jednoho překvapení přece jen Sherlock objevil, aby čtenáře zdárně přivedl k závěru, kde typicky bylo vysvětleno vše do posledního detailu.
Nebylo to sice nějak napínavé, padoucha jsem tak nějak vlastně nehledala, takže to bylo i trošku překvapení. Opět jsem si užila dobové jednání postav i mluvu, kterou mám ráda. Takže jsem celkově spokojená a žádné zklamání se nekoná...
Nový detektivní případ se točí okolo zmizelé ženy a pohřešované téměř čtyřicet let. Na jednu stranu bylo zvláštní a zajímavé sledovat takto starý případ, znovu se probírat stopami a výpovědmi, ale na stranu druhou jsem nechápala, jak po tolika desetiletích si někteří svědci pamatují takové drobnosti. Já si nepamatuji ani snídani předchozího dne. Takže to mi přišlo tak trochu nereálné.
Navíc tento případ je hlavním bodem zájmu, o dalších agenturních pracích se sem tam postavy zmíní, ale hrají pouze druhé housle. Vyšetřování starého zmizení je opravdu dlouhé, což se dá očekávat po tolika letech, nicméně by mohlo být něčím okořeněné, aby nepůsobilo tak protáhle a lehce nudně. Sice jsem s tím počítala, zvlášť když jsem zjistila, kolik stran kniha má, ale vždycky bych byla raději za něco svižnějšího.
Hodně se začíná klást důraz na vztah Cormorana a Robin. Na to, jak to mezi nimi je a není. Stává se to docela častým aspektem k řešení. Nicméně v mých očích, vzhledem k tomu, jak se jejich charaktery odhalují, si myslím, že se k sobě stejně moc nehodí. Takže jsem zvědavá, jak to dopadne, ale moc jim nefandím. A pokud to vyjde najevo v následujících dílech, tak prosím nespoilerovat :-D. Mimo to, mám pocit, že v této knize autorka dává i více prostoru k diskuzím o rodinných vztazích. Nejen v případu, ale i u hlavních postav. S každou knihou se odhaluje více a více.
Přijde mi také trochu stereotypní opakování prvku, kdy si Robin a Strike nadhazují poznatky, ona na něco kápne (míra důležitosti je různá), ale popostrčí tím kolegu a ten vlastně všechno vyřeší. A to je v každé knize. Možná bych ocenila změnu, že nějaký případ konečně rozlouskne spíše ona. Tak možná příště. Kniha byla hodně zdlouhavá, v tomto případě bych ocenila mnohé proškrtání, protože čtení začínalo být příliš únavné.
Po několika letech jsem se odhodlala vyzkoušet další díl ze série Cormoran Strike. Stále vychází nová pokračování a já zůstala zaseknutá u Volání kukačky. Ta mě kdysi příliš neohromila a tak jsem se dál nedostala.
Jenže pořád mě lákalo dát autorce šanci. Její první série je moje nejoblíbenější a v podstatě mě přivedla ke čtení. Nechtěla jsem ji tedy odepsat nadobro. A ještě že tak. Hedvábník mě chytil hned od začátku, velmi dobře se četl a mě bavilo sledovat pomalé odhalování pachatele, vyšetřování případu i vývoj vztahů mezi postavami. A že ty Strikovi postupy trvaly, to se musí nechat...
Byla to titěrná a zdlouhavá práce, zajímavá, i když mám radši příběh, který mě pomalu vede k vyřešení, abych sama dokázala tipovat pachatele, tady mi to ale příliš nešlo. Stopy byly vždy jen opatrně prozrazovány a ke konci si je detektiv vyloženě nechával pro sebe, takže bylo obtížné hádat, kdo je skutečný vrah. V tomhle případě nezbývalo než jen sledovat postupné odkrývání pravdy a dozvědět se ji až na úplném konci jako zbytek postav.
Nicméně i samotné detaily ze života ústřední dvojice plynou pomalu, jejich minulost i současnost, rodinné vazby, strasti a mnoho dalšího. To, co je dělá takovými, jací jsou. Přesto zůstávají určitá tajemství, která pravděpodobně přetrvají ještě pár nadcházejících knih. Tento postupný spád v ději i v charakterech hrdinů hnutí člověka číst a pokračovat. Proto jsem zvědavá a rozhodně budu sledovat příběh i nadále. Sérii znám také díky seriálu, který si však nepamatuji úplně podrobně, jen určité útržky. Kniha byla samozřejmě mnohem vypracovanější, ucelenější a rozhodně z ní má čtenář lepší prožitek díky delším postupům a vývoji, kdežto v seriálu to je jen na hodinku či dvě. Takže je to hodně odbyté. Každopádně je se na co těšit a brzy se ke Cormoranovi a Robin vrátím...
Výborný thriller, který mě neustále překvapoval a mátl, takže jsem až do úplného konce netušila, jak to dopadne. Postavy, atmosféra, prostředí. Každý detail byl důležitý... Opravdu to stálo za to.
Za mě hodně slabé. Začátek knihy byl strašně dlouhý a ne příliš záživný. Přes sto stránek jsem musela bojovat, než jsem se do toho dostala. Kniha byla vcelku vleklá a zásadní události se řešili převážně až před koncem, kdy z toho byl hrozný chuml informací. Ilan mě už v závěru dost štvala. Všechny ty myšlenkové rozumy mi hlavu taky zrovna moc neodlehčily a všem tajemstvím jsem neporozuměla. Ale na druhou stranu to bylo čtivé, zajímavě napsané a někteří členové pětadvacítky mě udržovali nad vodou, i když moc prostoru neměli.
Šestý díl s detektivem Strikem a jeho partnerkou Robin. Bylo pro mě trošku překvapením, že tato kniha přesně navazuje na konec předchozí. Většinou totiž autorka o nějaký kousek poskočí, nicméně tady pokračuje oslavou Robininých narozenin.
Trošku mě děsil počet stránek, alespoň do doby, než jsem došla k chatům lidí, které jsou dost rozsáhlé a nejspíš díky tomu zabírají mnoho stránek. Už dřív jsem četla příběhy, jejichž součástí byly různé komunikační kanály, e-maily a podobně, což mi vůbec nevadí. Spíš mi to přijde jako takové zpestření. Tady bohužel ale nakladatel moc nevychytal způsob rozdělení do sloupců, protože se navzájem míchají chaty, člověk v tom bloudí a je zmatený, neustále se musíte vracet tam a zpátky mezi stránkami a číst shora dolů. To je hodně špatně řešené.
Celá ta technická část, tweety, komentáře a podobně krásně vykreslují dnešní dobu (je to teda nevýhoda pro lidi, co se nepohybují mezi sociálními sítěmi, protože si dokážu představit ten zmatek a nepochopení). Myslím, že je to částečně autorčina kritika, ke které bych se s chutí přidala. Dnešní doba je prostě hnusná, lidi jsou kritičtí, nepřátelství, totální hejtři. Nechápu, kde se v některých bere ta drzost nadávat ostatním nebo se navážet do cizích životů, radit jim co mají dělat, jak se chovat a podobně. Jakoby všichni spolkli největší inteligenci a moudrost světa a mohli to tímhle dokázat ostatním. Bohužel je to nemoc moderního světa a já často lituji, že jsem se do tak technologické doby vůbec narodila. I v knize je to hodně očividné a přímo do očí bijící.
Narozdíl od předchozích dvou dílů mě tento neskutečně bavil. Celá ta anonymita internetu i to, jak lze lidi vypátrat. Vyšetřování, pátrání po vrahovi. Když už jsem myslela, že se okruh podezřelých zúžil, tak se všechno obrátilo a já neustále skákala mezi nimi tak a zpět. Kdo by to zatraceně mohl být? Některá vodítka jako vždy byla slepá a tak jsem všechno zjistila samozřejmě až na konci. Nicméně tohle je po Ve službách zla druhý nejlepší díl. Napětí od začátku do konce, pořád jsem čekala, co se stane dál, protože v podstatě bylo nebezpečí všudypřítomné. Tohle se hodně povedlo. Kde mám pokračování?
Další případ detektiva Cormorana Strikea. Opět jeden ze zamotaných a zapeklitých kousků. Tentokrát však hodně blízko Strikeovy minulosti. Velký prostor dostávaly náhledy do jeho mládí a informace o matce, které dosud nebyly tak obsáhlé. Dříve padlo pár zmínek o jejím životě, ale spíše to bylo z většiny zakryté tajemstvím. Tady se však odhaluje mnohem více. Dokonce se rozpovídala i Robin o tom svém.
Tento díl je věnovaný sériovému vrahovi a zatím šlo asi o nejbrutálnějšího vraha. O smrt jde už od prvního dílu, ale tady to bylo hodně krvavé, hnusné, temné. Navíc díky kratším kapitolám z pohledu vraha, i tak trochu s náhledem do choré mysli. Po celou dobu byly ve hře tři podezřelí, ale ani na chvíli nebylo zcela jasné, který z nich to bude. V některé momenty jsem si dokonce říkala, že to nebude ani jeden z nich, že musí být ve hře i někdo další. Autorka poskytovala mnoho nápověd, které pokaždé nějak zaonačila, takže jsem vždy svůj tip na pachatele musela změnit. Netušila jsem, kdo to bude. A pravdu jsem odhalila až během posledních pár stránek.
Samozřejmě v této sérii nejde jen o zločiny, ale dochází i k vývoji vztahů mezi postavami, odhalování minulosti, zapeklitostem běžného života. Na řadu přichází mnoho komplikací, nějaké náznaky k možným změnám. Od začátku do konce tak budete napnuti nejen kvůli šetření vražd, ale kvůli tomu, jaká budoucnost na hrdiny čeká.
Bylo to napínavé, velmi čtivé, občas humorné (nejlepší momenty s Kudlou a Prcinou), překvapující, tajemné... Detektivní práce od píky, kdy od začátku nejsou žádné stopy, přes první krůčky, až po závěrečné spojování detailů. Dlouhá úmorná práce. I třetí díl se ukázal jako výborné čtení.
Thriller, který vás dostane. I když se průběh může zdát známý z jiných knih, ta zápletka a především rozuzlení za to stojí. A ta atmosféra napětí od začátku až do konce rozhodně taky. Tohle je výborná kniha na jeden den.
Tentokrát se nebudu rozepisovat. Styl těchto knih je víceméně pořád stejný, takže nemá smysl se v tom hlouběji nějak vrtat. Za mě byl tento díl trošku slabší, hodně roztáhlý a především nudnější. Jakoby autorka měla původně v záměru detektivní práci stočit na něco jiného než stále na vraždy, ale nakonec si to rozmyslela. Většina knihy totiž podsunuje jen nezáživné a nedůležité informace. Jen pár zmínek se nakonec ukáže jako zásadní.
Nicméně je to stále podle stejné šablony. Co člověka baví, kromě vyloženě posledních kapitol, kde se skládá celkový obraz z množství důkazů a odhaluje se pachatel, tak především vývoj postav, jejich minulost, vzájemné vztahy. Bez toho by to bylo poměrně úmorné dlouhé čtení. Jsem ráda, když se do toho vloží i osobní život hrdinů, protože je to hned takové lidštější a uvěřitelnější. Že i když jsou v práci opravdu výborní a úspěšní, nemusí to znamenat výhru kdykoli a kdekoli jinde...
Po Psu baskervillském jsem se pustila do další autorovy knihy. Tentokrát je to však sbírka povídek, což jak jsem pochopila z jiného zdroje, je z toho důvodu, že tyto příběhy vycházely formou novinových článků. Až později se z nich stala kniha.
Jde tedy o kratičké příběhy, obvykle v délce tak třiceti stránek, takže to ubíhá pěkně rychle. Občas se nedostanete ani k úplnému uzavřenému konci, ale jen náznakům, které vylíčí, jakým směrem to povede. Některé případy jsou hodně zapeklité, jiné obyčejné či naprosto vtipné. Ale ta základní šablona detektivní dedukce a povahové rysy hlavního dua zůstávají.
Konečně se tu objevila i Irene Adler a tak můžeme zjistit, jak se s ní vlastně Holmes seznámil. A jak ho pěkně převezla. Sám Sherlock uznal, že v životě ho přechytračili asi jen tři lidé, dva muži a tato žena. Dokonce dojde i na první zmínku o paní Hudson, ale zatím jen kraťoučkou a nic neříkající, protože v předchozí povídce padlo úplně jiné jméno hospodyně. Takže zřejmě nebyla plánovaná od počátku.
Holmes má sice své nedostatky, které autor zmiňuje, ale působí hodně sympaticky a není takový bručoun, jak ho popisují jiní autoři. Často nechává Watsona samotného a pátrá hodiny na vlastní pěst, což se hodně opakovalo. Ale chápu, že když nejde o ucelený příběh, je nutné vyprávění hodně zkrátit... Bylo to nenáročné a rychlé čtení...
Dvě dívky, dvě odlišné doby a obě zažívají těžké časy. Izzy hledá své místo v životě a rodinu, Clara se snaží přežít brutální zacházení v ústavu pro choromyslné. Bylo to temné, drsné a především čtivé.
Kniha je čtivá, nenáročná a rozhodně má zajímavý námět. Ani ne tak celkový obsah, jako spíše to tajemství, které celou dobu pluje někde na pozadí a tak vytváří takové to správné tajemno. Otázkou zůstává, jestli příběh zapojit do reálného světa a hledat vysvětlení podle toho, nebo popustit uzdu fantazii a počítat i s tím méně možným výsledkem.
Co to sakra bylo? Nejhorší autorčina kniha, jednoznačně. Dlouhá, nudná, plná keců o lásce, až mi to teklo ušima. Kde je boj, válka, démoni, upíři a vlkodlaci. Já chci démony a ne tuhle frašku, která mi totálně zprotivila svět lovců stínů!
Přesně jak jsem očekávala, šlo o jednohubku s romantickým koncem. Typické téma při svátcích o vánočních zázracích, splněných přáních, o spojení rodiny a přátel. Pojednání o tom, jaké by to přes svátky mělo být. Idylické období, které by si nakonec každý přál po celý rok.
Ale aby to mohlo nastat, musí se k tomu každý dopracovat. A cesta nemusí být lehká a jednoduchá. Nicméně dokáže otevřít lidem oči, popožene k pochopení vlastních chyb a může tak zlepšit budoucnost. A to potřebuje jak chladný Jack, který vyrůstal bez matky, nebo plachá Belle, která by se přetrhla v pomoci ostatním, přičemž sama ji neumí přijmout. Příběh plný nesplněných tužeb, tajných přání, odhalování pravd, uvědomění si, co je důležité, na čem záleží a podobně.
A v této knize toho dostanete z vánoční atmosféry vlastně všechno. Předvídatelný konec ale nebrání tomu, aby si čtenář příběh vychutnal. Přece jen je to hlavně téma nejvhodnější pro toto období. A tak se mi líbil celý ten nápad svátků na hradě skotské vysočiny, všude hory sněhu, lidé z vesnice, kteří se navzájem znají a pomáhají si. Naruší to příjezd velkoměšťáka, aby bylo o zábavu postaráno. Celé je to spíše jako pohádka, protože mnoho překvapení v tom nenaleznete, ale lidi potřebují i nenáročné čtení, které zvedne náladu. Kéž by to podle toho příběhu tak fungovalo i ve skutečném životě. Za mě hodně očekávatelné pohodové čtení, které vyloženě ničím neohromí, ale bude bavit a potěší.
Tohle bylo zklamání na plné čáře. Rozhodně nepopírám, že se kniha dobře čte a děj krásně plyne. Ale většinu knihy zabírají témata lásky, neopětované lásky, osudu, zmařených vztahů a podobně. Nehledě na fakt, že z každé druhé postavy autorka dělá homosexuála či bisexuála, až je to přitažené za vlasy. Lgbt literatura mi nevadí, ale nesmí to působit přehnaně... A co se týče děje? Toho tam bylo opravdu málo, řešilo se jen pár věcí, zbytek bude až v další knize a adrenalin nejvíc zvedne asi jen ten závěr. Škoda, čekala jsem lepší příběh...
Jedna z těch knih, ve kterých hraje hlavní roli spíše nějaké poselství mezi řádky než samotný příběh. Kde nejde jen o to, co se stalo a proč, ale co to způsobilo. V této knize jde především o emoce, bolest, přiznání a o to, jak dětství dokáže člověka ovlivnit a změnit. A ne vždy v dobrém slova smyslu. Co to znamená pro další generaci potomstva?
Každý si nese nějaké rány osudu, u někoho jsou větší, u někoho menší. Navíc každý s nimi dokáže bojovat jiným stylem, zvolí si rozdílný přístup. A tak v této knize můžeme sledovat život několika lidí. S menšími pohledy do minulosti odhalujeme střípky, které se rozbily a hlavně, proč to z těchto lidí stvoří zrovna takové osobnosti. Algernon je stařík, kterému táhne na stovku. Dětství neměl zrovna šťastné a v dospělosti se mu s jeho sny také nedařilo. Navíc je hodně ovlivněný dobou a svou výchovou, takže nerozumí generaci své dcery ani vnučky. Helena bojuje s tím, že si není s otcem příliš blízká a tak jí v životě něco chybí. A Anna jako nejmladší generace trpí tím, že musela opustit svůj domov a přátele.
Všichni tři mají svá trápení a teď musí žít pohromadě. V příběhu se dál dozvídáme něco z minulosti a tím se otvírá cesta k tomu, zda jsou vůbec tři generace tak odlišné, schopné spolu vyjít. Může se člověk po tolika letech změnit, může odpustit jinému, sebrat odvahu ke změně, postavit se na nohy, najít sebedůvěru a tak podobně? Dá se minulost zvrátit nebo duševní "poškození" je nezvratné? Je potřeba hodně úsilí k nápravě vztahů nebo stačí jen sebrat odvahu a všechno půjde?
Kniha má poměrně pomalý spád a zase tak moc se v ní toho nestane. Chvílemi jsem si říkala, jaká bude vlastně pointa. Přesto se čte výborně, nese poselství a místy dokáže poměrně hezky rozesmát. Kolik barev má štěstí si hraje s tématem lidských povah a emocí, vazeb a mezilidských vztahů, generačními a výchovnými rozdíly, ale především s tím, že nikdy není pozdě. Tak prostě CARPE DIEM!
Návrat do světa prachmistrů. Opět povedené čtení plné zvratů a akce. Především jsem ani nepočítala s tím, že se dočkám postav z druhé série (spíš jsem čekala, že budu o mnohem více let v čase nazpět), která navazuje na tuhle. Bohužel jsem je četla v opačném pořadí, takže mám trošku spoiler u některých postav, protože mám prozrazeno, kdo přežije. Nicméně mi to absolutně nebránilo v tom si knihu užít naplno. Tento svět mě strašně baví a já doufám, že se do něj autor někdy vrátí. A teď hurá skočit do druhého dílu...
Už od začátku vám musí být jasné, že ti dva (přestože když se potkali a měli blbý den, na první dojem se špatně posoudili) stejně na sebe znovu narazí a bude to jiskřit. Jak jinak. I to, že autorka se bude snažit tam vecpat jiné lidi a překážky v zoufalé snaze zmást čtenáře, ale naprosto zbytečně.
Bylo úsměvné sledovat velkoměstskou holku na maloměstě. I když samozřejmě prostředí nemělo tolik prostoru jako spíše postavy, nějaká ta tajemství a podobně. Jak už jsem řekla, chemie mezi hlavní dvojicí byla jasná jako facka, v tomhle moc utajování ani prodlužování nebylo. A samozřejmě konec jsem uhodla během posledních stran, protože jinak to ani dopadnout nemohlo.
Hlavní hrdinka je trochu rozervaná, takže jde i trochu o to, aby poznala sama sebe, pochopila své problémy, nechala minulost minulostí a konečně se vydala vpřed do lepšího života. Chvíli jí trvalo, než otevřela oči a pochopila, že má problém. Ale naštěstí má sestru a samozřejmě jeho... Když nad tím člověk víc přemýšlí a odstaví vztah postav, tak je tam hodně i ta emotivní psychická stránka, tak trošku dobře ukrytá...
Jde o stokrát ohraný film, který se snaží malými detaily odlišit, je to stále stejné. Ale jsem ráda za prostředí, za pohled do obou světů (popis života v New Yorku, ale i na venkově, protože každé místo má něco), za seznámení s různými lidmi... I za tu romantickou linku, kterou jsem hravě zvládla (v čemž se moc nevyžívám)... Největším tahounem bylo i téma knih, které hrálo důležitou roli. S touto autorkou jsem spokojená, ale myslím, že Alex a Poppy mě bavili o malinko víc...
Nechala jsem se zlákat touto sci-fi novinkou. A jak se ukázalo, budu ji potřebovat do své sbírky v papírové verzi.
Jaké to asi musí být, když člověk podstoupí uspání ve stázi, aby zabránil své smrti z důvodu nemoci? A co když v tomto stavu zůstane déle, než mu slíbili? Přesně to se dozví hlavní hrdinka, která procitne do světa v naprosto jiné podobě, než jak ho znala. A dost těžce se snaží přizpůsobit jak změnám, tak tomu, komu vlastně věřit. Adeptů na záporáky není zrovna málo.
Nejzajímavější na knize byly dvě věci. Jednak děj neustále čtenáře postrkává určitým směrem, díky všem poznatkům a náznakům. Pokaždé si budete myslet, že už asi chápete, o co půjde a kam to směřuje, aby se příběh nakonec stočil někam jinam a tematicky se zaměřil na jiné části. Takže musíte dumat dál. A za druhé musíte obdivovat tu představivost lidské postapo budoucnosti. Moc se mi líbily popisy technologií, vymožeností jako například domácích asistentů, bioroidi, lednice mě moc pobavila, omezení futuristické populace a mnoho dalšího.
Určitě budete porovnávat ústřední dvojici a v tomto směru i autorčin postup oproti té z Devíti dnů. Netvrdím, že okusíte převratné dílo, jaké ještě nikdo nečetl, to se v dnešní době špatně shání. Ale je to výborně napsané, čtivé, chvílemi vtipné, emotivní, zajímavé... Třičtvrtě knihy jsem slupla na posezení a teď mi zbývá jediná otázka. Dostaneme pokračování? A kdy?