LucyEcstasy komentáře u knih
Čtyři po půlnoci - Stephen King
Reedice 4 novel, kdy je najdeme v jedné knize. A mé první setkání s nimi.
Tohle bylo jak na horské dráze. U první novely Časožrouti jsem byla nadšená a užívala si každou stranu. Potom následovalo Skryté okno do skryté zahrady, které bylo takové průměrné, spíš podprůměrné a nepřineslo nic nového. Na Policajta z knihovny myslím dodnes a ten zase vystřelil pomyslný vozík na vrchol dráhy a Sluneční pes neurazil, ale ani nenadchl.
Stephen King tentokrát zpracovává téma času. Cestování v čase, časové smyčky, fotografie zachycující určitý čas. Každou novelu předchází poznámka autora ke vzniku. Děj je vždy pomalejší, táhlejší, jak jsme u Kinga zvyklí. Možná proto se mi některé příběhy četly hůře. Občas jsem totiž měla pocit, že se tam nic neděje a šlo by pár stránek vynechat.
Celkově se jedná o knihu, kde si každý najde to své. Vypíchnout musím i dokonale děsivou obálku, díky které jsem splnila další téma z výzvy na Databázi knih.
(SPOILER) U tohoto autora mám ráda jeho nápady. Co kniha to něco neuvěřitelného, bizarního, bláznivého. Nejinak tomu je i tady. Tentokrát se rozhodl zapojit téma svatby, dětí a procesu těhotenství. Takže vlastně běžný koloběh života přetvořil do něčeho výstředního.
Vznikla z toho Dokura, která je Usagi. Žena s více jak dvěmi bradavkami, která jako vám jako důkaz nehynoucí lásky ukousne prst, aby si z něj udělala přívěšek na krk. Co dostanete vy? Vás jenom popálí značkou otisku její vulvy. A to počkej jak dopadnete počas těhotenství.
Náš "hrdina" si na Dokuru nepamatuje a ani to, že ji udělal dítě. Ze zhýralého života se buď stane vězněm či otcem. Projde tu velice rychle proměnou a to je možná věc, kterou bych vytkla. Nedovedu si představit, že bych se za tak krátkou dobu smířila se svým osudem a neudělala nic, abych to zkusila změnit. Protože jediné, co tu manžel Dokury zkusil, tak chodil volat svému kamarádovi a čekal, jestli to nějak vyřeší. Třeba takový pokus o alespoň jeden útěk by byl fajn.
Autor si tu neskutečně pohrál s detaily, vzhledem jak krátká je to kniha. Vymyslel celou novou rasu včetně její historie a zvyků či nové zákony v lidském světě, které chrání především děti a rodinu. Trochu mne mrzí i to, že jsem nepoznala více prostředí, kde se příběh odehrává. Většinu času totiž strávíme v hnízdě, rozuměj posteli.
Je to čtivé, zvrácené, ale to od Mellicka očekávám. Bavila jsem se, kroutila jsem hlavou.
Skvělý knižní zážitek s drobnými věcmi, které bych pozměnila, ale i tak to vidím na 3,5/5
Po dlouhé době jsem sáhla po severské krimi. Dokonce by měla být nejlepší v roce 2021. S tím se ale neztotožňuji.
Vývrat jsem dvakrát rozečetla a po cca 50 stránkách ho vždy odložila. Napotřetí se mi ale podařilo příběh přečíst a ve finále bych ho označila za fajn thriller.
Máme tu vraždu, kdy to vypadá, že syn zabil svého otce. Nepřidá tomu ani jeden starý odložený případ, který je s Olofem spojený. Stane se hlavním podezřelým. Na povrch se ale postupně dostává pravda, která ovlivní nejeden život.
Ze začátku jsem si musela zvyknout na styl psaní, na kterém je vidět, že se jedná o severskou zemi. To byl i důvod mého odkládání. Později ale Vývrat nabral spád a o zvraty nebyla nouze. U vyšetřování jsem sledovala každý krůček, který rozpletl zápletku, kterou jsem neodhadla.
Moc se mi líbil vztah Eiry a jejího bratra. Ale jinak postavy byly nemastné neslané a poznala jsem je víceméně povrchně, což je velká škoda. Nenašla jsem si k nikomu vztah.
Celkově věřím, že kniha není pro každého, ale když už sáhnete po Vývratu, mohli byste být spokojeni. Navíc se jedna o příběh inspirovaný skutečnými případy.
Vilda - Dalibor Vácha
Dnes se podíváme na příbeh tančícího elegána Vildy Jakše.
Kdo by ho neznal, tak se jedná o významného boxera, který se vzdal své kariéry, aby se stal součástí československého letectva ve Francii a Velké Británii za Druhé světové války.
Dalibor Vácha je úspěšný autor již několika historických knih, odborných studií a článků. Dokazuje to i Vilda, který je kvalitně zpracovaný.
Tohoto známého boxera poznáme ve chvíli jeho zápasu roku 1935. Postupně s ním prožijeme vrchol jeho kariéry a i část jeho osobního života. Potom začne válka a my nahlédneme, jaký výcvik mohl v takové době probíhat. Autor si tu dal opravdu práci s prozkoumání každodennosti a historických reálií.
Vilda byl sympaťák od začátku do konce. Prožívala jsem s nim všechny radosti i strasti a užívala si to. Jediné, čím mě štval, bylo sukničkářství. Ale přimhouřím očko.
Celkově je kniha čtivá a pokud moc nemusíte historii, ale chtěli byste nějaký takový titul zkusit, běžte do Vildy.
Jsem na tom totiž stejně a přitom knihu můžu hodnotit kladně. nepotřebujete ani nijak hlubokou znalost Druhé světové války. Autor vás nenásilně o informace obohatí a ještě zajímavým způsobem. Atmosféra a prostředí je skvěle realisticky vykresleno. Jediné ale mám k dějovosti, kdy já preferuji "akčnější" literaturu a souboje mi úplně nestačily. Ale co bych čekala od tohoto žánru, tudíž je to čistě můj problém.
Hitler -Šigeru Mizuki
Komiksové zpracování části života jedné významné osobnosti dějin Evropy? Ano, prosím.
Kniha mě zaujala právě díky tomu, o čem je. Mapuje ve zkratce život Adolfa Hitlera od r. 1908 až do jeho smrti.
Nahlédneme tu do jeho studijních, politckých i válečných let. Zkusíme tu poznat Adolfa ještě předtím, než se stal tím, kým se stal a také možné důvody, proč takový byl. Bude to možná znít šíleně a neomlouvám jeho činy, ale tady platí, že vše má svůj rub i líc a že nic není jen černé či bílé. Sledujeme tu i proces, jak moc nás některé věci ovlivňují.
Samotná manga je netradičního formátu. Je větší jak její typické sestry. Vliv Japonska je tu opět znát. Nejen na kresbě, ale na “mluvě. Samotná ilustrace je, až na obálku, černobílá. Upevňuje ponurou atmosféru, která se kolem námětu knihy točí. Nicméně najdeme tu i kapku humoru.
Adolf je zprvu nenapravitelný idealista, který by padl pro svou vlast. Je to člověk plný naděje a vlastenectví. Následovalo pár nešťastných odmítnutí, událostí a všichni víme, jak to dopadlo.
Za mne se jedná o velice povedené a zajímavé dílo, které věřím, že nebude pro všechny čtenáře. Já ale mohu doporučit.
X - David Demchuk
Tahle kniha měla potenciál, který se nenaplnil.
Za několik let zmizí mnoho mužů z LGBTQ komunity. Nikdo doposud netušil proč.
X je takovým mišmašem. Máme tu dvě dějové linky, které se prolínají. Autor tu vkládá, kromě beletrie, i střípky ze svého života či literární vědění. Setkala jsem se tu poprvé s výrazem “queer horor, který tu byl vysvětlen a X tedy obohatilo mé vědomosti.
Teď k samotnému ději. Hrozně mě ubíjely dlouhé kapitoly. Reálně jedna kapitola měla třeba 40 stran. Věřím, že kdyby byly kratší, tak by měla kniha rychlejší spád. Jinak nám tu chlapci mizí jak na běžícím pásu. Je tu nadpřirozené zlo, které má svůj zajetý vzorec a moc věcí ho nerozhodí. No a to je tak vše. Zlo je pak vymýceno během pár okamžiků, což je škoda, protože se tento proces dal zpracovat více do hloubky.
Postavy tu pořádně nepoznáme, protože prakticky hned zmizí. Nemáte ani šanci si k nim vytvořit nějaký vztah.
Takže kniha nejvíce zaujme po jazykové a stylistické stránce.
Věřím, že po se jedná o zajímavé dílo, ale mne osobně kniha nesedla. Zařadila bych ji mezi zlatý střed. Nenadchne, ani neurazí.
Po delší době jsem zabrouzdala do japonských vod. Chci sníst tvoji slinivku je románová verze již existující stejnojmenné mangy.
Máme tu tichého samotáře, který jednou v nemocnici v čekárně narazí na podivný deník. Je jeho spolužačky, která má nevyléčitelnou nemoc a nezbývá jí moc času. Postupně začínají spolu trávit čím dál více času. Jak to celé dopadne?
Chci sníst tvoji slinivku je zvláštní kniha. I když na japonské poměry je typická, už jen ze stylu psaní, který mi dal tentokrát zabrat. Umocňovaly to docela dlouhé kapitoly, kdy se příběh moc nehýbal, šlo o téměř rutinní záležitosti.
Jediné, kdo tomu dával nějaký spád byla ona nemocná spolužačka. Vymyslela si totiž pár věcí, které by chtěla do konce života zažít. Byly to ale obyčejné body jako dát si výborné jídlo atd. Naše malá hrdinka tu poukázala na to, jak bychom měli být vděční a vážit si i takovýchto drobností.
Vlastně celá kniha nese "ponaučení", že bychom měli žít každý den naplno, nebýt malicherní, nerozčilovat se nad věcmi, kdy nejde o nic vážného. Tohle poslání se mi líbilo.
Bohužel i přesto si ani jeden ze středoškoláků nenašel ke mně cestu. Byli oba dva protiklady. Jeden nesmělý, tichý a druhá pravý opak. Hlučná, společenská slečna. Ona dokázala probudit spolužáka z této letargie, ale to bylo tak vše, co bych k ní řekla. Hodně udělal i ten zmíněný styl psaní, který mi přišel takový, jako by autor chtěl, abychom si nevytvořili k postavám pouto a přistupovali k nim s odstupem.
Ve finále bych řekla, že tady by bylo možná lepší zůstat u mangy. Takhle byla kniha zdlouhavá, bez sympatických postav a ani konec, kdy nahlédneme do celého deníku, nic nezachránil.
Kdo roste v zahradě - Kateryna Michalicyna, ilustrovala Oksana Bula
Dneska si dáme tip na knihu pro malé čtenáře.
Kdo roste v zahradě povídá příběh o Slavíkovi, který se po zimě vrací do rodné krajiny. Zamíří do jedné zahrady a hledá místo, kde by se mohl usadit a postavit si hnízdo. Jenže v zahradě je toho tolik! Třešeň, jabloň, šeřík či švestka? Který keř či strom bude ten pravý?
Tento příběh je jemný, plynulý a vykouzlí úsměv na tváři. Slavík vždy přelétává z jedné rostliny na druhou a každá vypráví svůj příběh a jak danou rostlinu poznáme. Skrývá v sobě tedy i naučnou část. Představte sic že je krásný sluneční den a vy jen sedíte v zahradě plné života a užíváte si přítomný okamžik. Přesně taková je kniha Kdo roste v zahradě.
Najdeme tu i skrytý podtext, kdy Slavík hledá své místo na Zemi, tam kam prostě patří. Je zvídavý, nebojí se překážek a je odhodlaný najít to správné místo. Tu jeho úlohu, kterou tu má splnit. Ukazuje tu svou odvážnost, trpělivost a vytrvalost.
Kniha je bohatě ilustrovaná a já musím ilustrátorce vysmeknout poklonu, protože se jí opět povedlo vytvořit bohaté kouzelné obrázky. Tato kniha je totiž v sérii Kdo roste již třetí vydanou knihou.
Já a moje dcerka Olí jsme si tuto knihu oblíbily a prohlížíme si ji často. Vhodná je i pro nejmenší čtenáře. Osobně bych ji doporučila i jako knihy prvního čtení, protože písmenka jsou větší a textu není mnoho. Pokud tedy hledáte příjemnou četbu nejen pro děti, mrkněte na tuto knihu.
(SPOILER) Touha - Tracy Wolff
Grace nastoupí na Katmerskou akademii. Hned při prvním setkání se spolužáky dostane varování, že by si tu měla dávat pozor. A taky že jo. Prakticky celá škola, až na tři výjimky, ji nenávidí, straní se ji a ona netuší proč. Na této škole je něco podivného.
Tahle kniha mne zaujala na Merendě Albatros Media a slibovala příběh pro fanoušky Stmívání. I obálka je dosti podobná knižní verzi této série. Jelikož se mi Stmívání líbilo, tak mne kniha nesměla minout. Potom se začaly objevovat pozitivní recenze a já se těšila čím dál více.
Knihu jsem rozečetla v rámci společného čtení. Děkuji všem za účast.
Já první polovinu knihy trpěla nudou. Vleklý příběh, který by se dal podstatně zkrátit a přihodit trochu nějaké akce, nějakou událost, cokoli. Když jsem se teda prokousala touto částí, tak už děj začínal mít spád a já věřila, že si kniha napraví nepodařený start. Zčásti se tak stalo. Až na konec, kdy jsem měla pocit, že autorka už neví, co vymyslet, tak tam narvala všechno, co ji přišlo na mysl. Konec byl velice vtipný, víc nemohu prozradit. Ani bonusová kapitola mě nepřesvědčila na čtení dalšího dílu. Nikdy ale neříkej nikdy. Protože když bych chtěla vypnout a nepřemýšlet, tak se tahle série bude hodit.
Stejně jako ve Stmívání tu máme naivní až hloupoučkou slečnu. Grace například omluví svého kámoše za to, že se ji snažil zabít. Proč? Protože to přeci v její situaci musel udělat. Nebo aby pomohla své životní lásce, kterou zná několik týdnů, tak si nechá vycucat okolo dvou litrů a mávne nad tím rukou. A tak dále. Ne, fakt mi nesedla.
Jaxon je zase typický egoistický Edward, který se ihned zamiluje, ale musí samozřejmě zůstat tvrďákem před celou školou. Jeho jsem měla radši, protože dokázal být lidský a některé věci od něj byly roztomilé. Dojde u něj k výrazné změně a ve finále si ho oblíbíte.
No a pak tam je zástupce Jacoba a sestřenice naší Grace, kteří ale bohužel nedostali tolik prostoru. Jo a upíří psychopatka.
Celkově kniha mohla být dobrá. Bohužel nejvíce se povedla myšlenka draků, upírů, vlků a čarodějnic. A graficky obálka. Na obálce je jinak vidět každý otisk prstu, šmouha apod., což mi taky vadilo. Toť vše.
Šťastně až navěky? - F. T. Lukens
Arek a jeho družina jsou předurčeni k svrhnutí strašlivého vladaře v království Ere. Po úspěšné výpravě tu nastává jedna otázka. Kdo bude novým vladařem? Bandu nenapadne nic jiného než nasadit korunu Arekovi. Má to jeden háček. Korunu nemůže jen tak sundat. Navíc do svých 18 let se musí objevit Arekova spřízněná duše, se která mu zaslíbí celý život, jinak zemře strašlivou smrtí. A času není mnoho, neboť Arekovi bude 18 za tři měsíce. Bude svatba nebo smrt?
Opět jsem zabrouzdala do žánru, který běžně nečtu. Navíc to byla má první feel-good kniha a LGBTQ+ fantasy. Byla jsem příjemně překvapena.
Ze začátku jsem si musela zvyknout, že kniha je spíše plynulejší, línější a že se v ní najde jen pár okamžiků, které nesou nějakou akci. Po rozležení v hlavě mi to přišlo ale super, protože vše spolu fungovalo a neměla jsem pocit, že by akční pasáže byly do knihy uměle nasazené. Autorka má navíc skvělý smysl pro humor, který do knihy vložila. Bylo zábavné sledovat, jak se Arek a jeho družina dostávají do situací, do kterých museli rychle dospět a vymýšlet různá řešení. Představte si prostě bandu puberťáků, která má ze dne na den vládnout celému království.
Oblíbila jsem si charakterově celou skupinku. Ač to byla občas jelita, tak se člověk s nimi nasmál, fandil jim a prožíval s nimi všechny jejich strasti a radosti. Není snad nikdo, kdo by mi nepřirostl k srdci. Neměla jsem ani pocit, že ta kniha je něčím hloupá, což většinou u YA knih mám. Především u postav. Ale tady nemám co vytknout.
Pokud sháníte fajn oddechovku na léto, tak si myslím, že tato kniha by mohla být to pravé.
Národní opruzení - Karolína Zoe Meixnerová
Tvorbu @cojezoe_ sleduji už delší dobu. Velmi mne baví, s jakou lehkostí a humorem vytváří obsah svého profilu. Myslím si, že díky tomu dokáže nalákat mnoho mladých (nejen) na českou klasiku 19. století. Zajímaly mne tedy i její knihy a jako první jsem se vrhla do Národního opruzení.
V této knize se potká Jan Neruda, Karolína Světlá,Božena Němcová a Karel Havlíček Borovský. A nejen oni. Setkáme se tu s mnoha osobnostmi tehdejší doby. Mimo jiné nám v knize řádí vrah a vznikají nové lásky.
Velice oceňuji originalitu příběhu. Vzít slavné osoby národního obrození a vytvořit s nimi detektivku? Geniální. Zároveň se čtenář dozví i mnoho informací, například pravá jména některých autorek. Takže já osobně jsem zase o něco chytřejší. Postavy a především jejich charaktery jsou vykresleny skvěle. Přátelství mezi Borovským a Nerudou, první láska mezi Nerudou a Žofií Podlipskou - vše fungovalo, jak mělo a takhle nějak si naše české autory a autorky představuji.
Příběh se čte prakticky sám. Věřím, že pro spoustu lidí je to jednohubka. Z mého pohledu kniha nabere na začátku spád, který trochu zpomalí v druhé třetině knihy. Tam je děj trochu volnější, línější, ale závěr je jedna velká akce. Vraha jsem naprosto neodhadla a byla jsem překvapena.
S jednou věcí trochu bojuji. V recenzích byla kniha spojována s humorem. Ten jsem bohužel v knize neobjevila a byla to trochu škoda.
Ve finále knihu doporučuji jako příjemnou změnu mezi detektivkami. Je to osvěžující lehký příběh s krásnou obálkou.
Sklouzni se v dešti - Lenka Parýzková
Příběh nás zavede do života Lenky, která prohrává svůj boj s depresí a rozhodne se dobrovolně nastoupit do psychiatrické léčebny. Jaké radosti i starosti jí tu osud nachystal?
Sklouzni se v dešti má již v úvodu napsáno, že se jedná o fiktivní příběh. Nicméně jsem měla pocit, že buď sama autorka buď někdy procházela takto těžkým obdobím nebo si udělala dokonale podrobný průzkum. Prostředí totiž bylo popsáno do detailu tak, že jsem nad některými podrobnostmi až žasla.
Cestu k hlavní postavě jsem si ale musela hledat. Ze začátku mě totiž Lenka neskutečně štvala. Protože člověk, co trpí depresemi, opravdu neřeší to, že v léčebně pro něj nemají pomalu wellness pobyt s masážemi a že po ní opravdu budou chtít, aby se zapojovala do denního chodu. Sama jsem si depresemi kdysi prošla. Toto trvalo tak třetinu až polovinu knihy, kdy se Lenka dostala do kontaktu s lidmi, kdy začala chápat, že všichni ji chtějí akorát pomoci. Pak už to s ní šlo. Závěrem se (za mne) až moc rychle uzdravila. Jednalo se prakticky o vyléčení ze dne na den, kdy ze dna otočila o 180 stupňů. Ne že bych ji to nepřála, ale bylo to na mne až moc urychlené.
Kniha mi stylem psaní a povahou Lenky hodně připomíná Couru od Jany Bernáškové. Čtivost knize upřít nemůžu. Našlo se i pár humorných momentů, ale bohužel jsem se do příběhu neponořila tak, jak bych asi měla. Měl to být hlubokomyslný román s prvky humoru, ale bohužel se ke mne příběh dostal jen povrchově. Což je škoda, protože autorka má potenciál. Za mne kniha spadá do škatulky nenadchne ani neurazí. Pokud ale Lence Parýzkové někdy vyjde další kniha, mileráda ji dám další šanci.
Manifest za tmu - Johan Eklöf
Bojíte se tmy?
Tato útlá knížka nás seznámí s problémem umělého světla. Johan Eklöf tu poukazuje na negativní vliv přílišného osvětlení vůči fauně a flóře. Člověk by ani nevěřil, co vše ovlivňuje umělé světlo.
Po dlouhé době jsem sáhla po knize z naučné literatury. Sama se snažím žít s co nejmenší ekologickou stopou a tak bylo jasné, že si přečtu i tuto knihu.
Autor se zabývá především studiem netopýrů, ale v této knize vysvětluje i laikům nejrůznější fakta. Z vesmíru, ze vzduchu či podvodní hladiny. Dozvíte se tu i jak se světlo přenáší a jaký vlastně proces v oku probíhá. Sama jsem si některé zajímavosti zapsala a ráda vám je tu napíši.
Například, že nevhodně nasměrované a zbytečně silné zdroje světla se aktuálně rovnají emisím oxidu uhličitého vyprodukovanými 20 miliony aut. Nebo že díky tomuto špatně zvolenému či zbytečnému světlu pomalu vymírají noční motýli, kteří opylují více druhů rostlin než včely. Na závěr třeba fakt, že díky světelnému znečištění vidíme pouze 0,5% hvězd, které bychom měli být jinak schopni vidět pouhým okem.
V některých pasážích jsem byla šokována. Třeba u té, kdy jsem zjistila, že krakatice má průměr oka až 27 centimetrů. Jindy jsem se pobavila nad historií - víte, že v roce 1874 věřili, že když si potřete oči netopýří krví, tak uvidíte stejně znamenitě jako ve dne?
Tak či onak, knihu jsem si musela dávkovat. Chtěla jsem si ji maximálně užít a vstřebat co nejvíce informací. Což s kombinací s krátkými kapitolami bylo jednoduché. Autor podal knihu tak, že ji porozumíte opravdu každý.
Věřím, že si v knize každý najde něco, co může dělat pro planetu, co se světla týče. A nejen pro ni, protože umělé světlo ovlivňuje i náš spánek. Například. Za mne mohu knihu určitě doporučit.
G2R: Tajemná hra - Zdeněk Ležák
Karlos objeví novou počítačovou hru a rozhodne se o svém objevu říci svému kamarádovi Markovi. Samotná hra je tak trochu záhada a přesahuje všechny, doposud známé, hry. V čem? Například v tom, že ve vyšší úrovni vtáhne hra Karlose dovnitř a ten musí bojovat o svůj život v bitvě mezi Anury a Hirudy. Mezitím se Marek a sestra Karlose pokouší vymyslet plán, jak kamaráda a bratra zachránit. Podaří se jim to?
Tato kniha je řazena do literatury pro děti a mládež a já si úplně nejsem jistá těmi dětmi. Knihu bych totiž doporučila věkově od cca 13 let. Příběh je totiž místy krvavý s popisem zraněných či zabitých vojáků. Taky jsem se místy ztrácela v časovém posunu, který by mohl být lépe rozpoznatelný.
Autor si dal velkou práci s vytvořením dvou nových civilizací a to se mu povedlo. Je propracovaná do nejmenších detailů, včetně jejich historie. To samé platí o prostředí, kde se příběh odehrává. Vše doplňují barevné ilustrace, které se mi velice líbily.
Příběh je ukázkou pravého přátelství a odhodlání. Marek je statečný hoch, který dostane na konci zaslouženou odměnu. Karlos je oproti tomu typickým případem puberťáka, který naletí a je snadno ovládaný. Naštěstí mu včas svitne v hlavě.
Celkově mi kniha hodně připomínala Enderovu hru, kterou mám ráda. Tady mi cosi chybělo. Nějaká jiskra nebo jak to popsat, která by dodala příběhu ten správný říz. Za mne nenadchne ani neurazí, ale je to slušná práce z pera českého autora.
Hodnotím 3/5
Dveře ke snu - Daniela Krolupperová
Po delší době se podíváme na jednu knihu, která je určena dětem. Nicméně já bych ji doporučila dát přečíst i dospělým.
Seznámíme se s jedním osamělým chlapečkem, který žije pouze se svým dědou. Jeho nejlepším přítelem je pes. Tam, kde žijí, se nedaří rostlinám ani stromům. Chlapec sní o zemi, kde naopak je živo. Jak se tam dostane? Začne vyřezávat dveře do jednoho uschlého kmene stromu. Krásnější dveře ještě nikdo neviděl. Je možné otevřít a někam vstoupit?
Příběh je kraťoučký, přímý a bez delších popisů. Ty tedy ostatně nejsou ani potřeba díky nádherným ilustracím Ivony Knechtlové. Osobně mám pocit, že autorce s ilustrátorkou bylo souzeno vytvořit knihu, protože vzájemně dodávají knize tu správnou atmosféru a soulad. Jako by byly pro sebe stvořené.
Na pouhých 40 stránkách dostaneme krásný lidský příběh s ponaučením. Je to příběh pro malé i velké. Příběh, který dodává naději a motivaci k plnění si svých snů. Já osobně knihu četla v době, kdy jsem potřebovala oddechovější literaturu (oproti tomu, co běžně čtu) a přesně splnila má očekávání. Je to takové pohlazení po duši. Na konci mi málem ukápla slza štěstí.
Tuhle knihu doporučuji pořídit do všech dětských knihovniček, protože za mne je to kniha, která by tam neměla chybět. Nemám ji co vytknout.
Hodnotím 5/5
Dárek - Sebastian Fitzek
Milan stojí na ulici, když u něj zastaví auto, kde zahdléne dívenku, která v ruce drží papír s čmáranicemi. Jenže ony to nejsou čmáranice, ale prosba o záchranu. Milan je analfabet. Dle vystrašeného výrazu pochopí, že dívka není v bezpečí. Rozhodne se, že ji začne hledat. Netuší ale, co za sled událostí spustí a jak hodně mu to změní život.
Tuto knihu jsem četla v rámci společného čtení a chci poděkovat všem zúčastněným. Bylo to skvělé!
A teď ke knize.
Všichni víme, že Sebastian Fitzek je mistrem svého oboru. Čím víc toho od něj mám ale přečteno, tím více shledávám, jak geniální autor je.
Tohle byl masakr. Originální zápletka, zajímavá hlavní postava, zvrat za zvratem, kdy člověk nemůže nic očekávat, protože stejně ho autor překvapí. Zamotaný příběh, který má rozuzlení takové, že zůstanete koukat s otevřenou pusou. Prostě vynikající psychothriller.
Líbí se mi i stáhnutí čtenáře do děje, protože kniha obsahuje kódy, které jsem zkoušela luštit či jsem si "překládala" slova a věty, které Milan nedokázal přečíst a pro nás tam jsou zobrazené jako "bláboly".
Chválím take obálku a grafické zpracování uvnitř knihy. Mám ráda, když knihy obsahují drobné detaily, které dělají knihu neobyčejnou.
Já nemám normálně slov, nevím co více k tomu říci. Nemám co vytknout, jen bych chtěla knihu vychválit do nebes, protože tohle si chcete přečíst.
Hodnotím 5/5
Matrjoška - Josef Farkas
Prahu postihne nevysvětlitelný jev. Najednou zmizeli lidé. Všichni? Nikoli. Našlo se pár přeživších, kteří v inkriminované době byly s největší pravděpodobností v bunkrech či podzemních prostorech, například metra. Sledujeme tu hrstku lidí, jejichž osudy se protnou. Jak lidé na tuto katastrofu zareagují? Budou spolupracovat nebo naopak si budou škodit?
V prvé řadě upozorňuji, že knihy tohoto žánru nemám moc načtené.
Poprvé jsem se setkala s dystopickou knihou z pera českého autora. Mile mě překvapila. Jedná se o útlou knihu, která je záležitostí na jedno odpoledne.
Kniha začíná pár chvil před jakýmsi vyhubením lidstva. Proč k tomu došlo? To nikdo neví. Karel, náš hlavní hrdina, má ale štěstí, protože se v oné chvíli nachází v protiatomovém bunkru. Po probuzení zjistí, že kolem něj vymizel život. Zmizeli nejen lidé, ale i zvířata a tak začne Karlův osamělý život. Ale ne nadlouho.
Tato kniha je věnována především postavám a jejich vyrovnáním se s touto situací. Najdeme tu kladné i záporné názory a postavení. Je tu pokus o nadvládu, pouhé přežívání i kombinaci obojího. Autor dokázal autenticky vykreslit širokou škálu lidí a dovedu si představit, že by to mohlo být takto i ve skutečnosti. Jen by mohly dostat více prostoru, nejvíce ho má totiž Karel, o kterém je defacto celá kniha a o pár lidech, které pozná při svém novém životě.
Ději dodává na autentičnosti i prostředí. Vše se odehrává v Praze a nejbližším okolí, což je pro mnohé z nás velmi známé místo. Navíc vše, co se v knize stane je, za mne, reálný scénář naší budoucnosti.
Kniha má potencionál, ale osobně bych ji ráda četla více rozvinutou. Bavila mne a ráda bych si vychutnala příběh mnohem déle a seznámila se více s hlavními postavami.
Ve finále věřím, že si kniha najde své čtenáře a já doufám, že autor nezůstane jen u jedné knihy.
Hodnotím 4/5
Skutečné zločiny po Česku - Miloš Vaněček a Radek Galaš
Touto knihou nás provedou dva muži. Radek Galaš, který je policista a vedoucí Správy sbírek Muzea Policie České republiky a Miloš Vaněček, který je policejní důstojník a komisař Národní protidrogové centrály. Je to tedy kniha psána odborníky, kteří mají zkušenosti se zločiny.
V knize najdeme spoustu případů napříč stoletími. Pojednává se tu totiž o případech za posledních sto let. Je tu krásně vidět, jak se kriminalistika a její obory vyvíjely a jak vznikaly nové metody zkoumání místa činu.
Kniha mne ale mírně zklamala. První polovinu knihy jsem se prakticky nutila do čtení. Sledujeme tu totiž odbornější formu psaní, která laikovi a fanouškovi true crime žánru může přijít zdlouhavá. Jedná se o přepisy protokolů, výslechů, pitevních zpráv apod. Já mám kriminalistiku vystudovanou a i mne to přišlo místy zbytečné. Když jsem se ale prokousala tou první půlkou knihy, tak získala spád a pozvolně ubíhala.
Naopak se mi ale líbilo, že pokud se čtenář pustí do této knihy, tak v ní nenajde jen vraždy. Autoři mysleli i na ostatní trestné činy - je tu například výbuch fabriky, dolů apod. To knize přidává malé plus.
Nejvíce mne ale zaujala obrazová příloha. Tam bych dala i varování, že některé fotky jsou morbidní a mohly by se najít i čtenáři, kterým by neudělala dobře. Já osobně si ji ale užívala, protože takové věci můžu. (Ano zní to divně, ale po pitvě a některých knihách už mne máloco překvapí)
Celkově jsem četla už lepší knihy s touto tématikou, ale není to takový propadák, aby to byl průměr. Nedýchalo to na mě tou správnou atmosférou. Bohužel.
Hodnotím tedy 4/5
Sváděj mě - Stacey Kennedy (Phoenix 1)
Phoenix je elitní erotický klub, kde si členové platí za své tajné představy. Smíte se koukat, ale ne dotýkat - alespoň taková jsou pravidla. Zoey se rozhodne využít tento klub ve svůj prospěch a zároveň pomstu pro své dlouholeté nepřátele. Aby ukázala, že ji nedostali. Nicméně má to jeden háček. Jmenuje se Rhys a je majitelem Phoenixu.
Máme tu útlou erotickou romantiku, která nám přináší nové věci v tomto žánru. Je psaná čtivě a je to jednohubka na jeden večer. Autorka zbytečně nerozpitvává scény a jde na vše přímo a stručně. Já se při čtení neskutečně bavila. Jedná se o oddechové čtení, u kterého si můj mozek odpočine od všech vrahů, detektivů a trestných činů. Kniha v tomto ohledu plní svůj účel.
Hlavním hrdinům jsem fandila už od začátku a věřila, že vše dopadne tak, jak má. Zoey je statečná, silná a nezávislá slečna, která si prošla peklem v jednom ze životních období. Autorka si navíc prohrála s jevem, který je bohužel velmi častý v běžném životě. Zoey to ale zvládla na jedničku.
Rhys je typický alfa samec, který je zvyklý dostat vše, po čem touží a je sexy. Ukáže se nám tu ale i jeho ochranitelská, rodinná a citlivá povaha a nedá se o něm říci, že je typický grazlík.
Celkově se kniha velice povedla a jestli máte rádi tento druh knih, neváhejte a běžte do série Phoenix. Budete příjemně překvapeni jako já. Už se těším, až se pustím do pokračování této série.
Hodnotím 4,5/5
Rozpuštění - Sara Blædel & Mads Peder Nordbo
Během pár dní zmizí z řad občanů městečka Tommerup a blízkého okolí několik lidí. Každý se teď bojí vycházet, aby nebyl dalším pohřešovaným. Tento případ dostanou na starost Liam a Dea. Zvládnou vyřešit případ včas?
Tato kniha má v sobě zajímavé prvky.
Způsob zabíjení, jenž si vrah vybral, byl unikátní a nikde jsem podobný námět ještě neviděla.
Další prvotinou pro mne bylo zasazení děje na dánské ostrovy. Byla jen škoda, že jsem prostředí nemohla prozkoumat více. Věřím, že by pak kniha měla lepší atmosféru.
Oceňuji i nenásilnost víry v knize. Občas mají tendence knihy tlačit moc na pilu, ale tady to bylo příjemné a vlastně nakonec i osvěžující. A to nejsem věřící člověk.
Co mě ale hrozně rozčilovalo byla naše hlavní vyšetřovatelka Dea. To byla semetrika. Chudák její kolegyně Nasrín.
Kniha je ale k uzoufaní pomalá. Je hezké vidět postupně proces vyšetřování, nicméně tady to tvořilo téměř celou knihu. Vlastně až nějakých posledních 40 stran je nějaká akce, ale je tak rychle za námi, že si to čtenář ani nestihne užít. Další mínus je v plochosti postav a prostředí. Postavy jsou nemastné neslané, kromě vytáčející Dey. Autoři mohli trochu zapracovat na této stránce knihy.
Přebal je ale krásně graficky zpracovaný.
Knihu zařazuji do kategorie “nenadchne ani neurazí”. Za mne je to průměrná kniha. Bohužel.
Hodnotím 3/5⭐️