LucyEcstasy komentáře u knih

Temnoty hlubin - Kateřina Ševčíková

Volné pokračování Přízraků noci. Přízraky byly hezky uzavřené a neměla jsem pocit, že bych potřebovala sledovat linku rusalky i nadále. Ale dala jsem tomu šanci a jak to dopadlo?

Ne moc šťastně.

Určitě tuhle knihu nečtěte, pokud jste nečetli Přízraky noci. Vyzradíte si spoustu důležitých momentů a zvratů. A především závěr předchozí knihy.

Autorka tu udržuje stále stejné tempo děje. Vleklé, líné a ne moc akční. Tady mi to ale tolik nevadilo, protože se tu objevila minulost Henryka, potkala jsem mavku či slibku a víc se ponořila do magického světa. Nejvíce mne udržovaly při čtení právě tyto poznatky z bájí a pověstí. Dočkala jsem se tu i menší romantické linky. Dokonce se tu inspirací byla jedna známá lidová pohádka.

Postavy tu projdou velkou změnou. Najednou jsem měla pocit, jako by to byl někdo jiný, ale Jael s Noou jsou tu otevřenější, pracují na sobě a drží při sobě za každé okolnosti.

Ač se hodnocení může zdát pozitivní, tak musím přiznat, že Temnoty jsou opět takový průměr. Až na magické bytosti je hlavní linka slabší a opět jsem se málem nutila do čtení. Pokud ale máte rádi něco nového, tak to bude váš šálek kávy.

18.09.2024

Přízraky noci - Kateřina Ševčíková

Autorka se v této knize silně inspirovala příbehěm Kroka a jeho dcer - Kazi, Libuše a Tety. V poznámce přímo stojí, že stěžejním dílem k této knize jsou Staré pověsti české od Jiráska. Jsou tu upravená jména, kdy věřím, že každý pozná kdo se za kým skrývá.

Příběh je protkaný různými bytostmi jako rusalka, bukavac, zmej či volchv. Upřímně ne všechny pojmy jsem znala, takže se slovníček na konci knihy hodil. Mám zase obohacenou slovní zásobu i přehled v těchto potvorách.

Co mi ale nesedo bylo tempo vyprávění. I přes originální prvky se neskutečně děj vlekl. Jeden den v knize měl snad 72 hodin. Až na pár momentů se fakt nic významného neděje a to jsou Přízraky noci útlým titulem. Oceňuji ale dramatické finále, to bylo bezva.

Na druhou stranu mohl člověk do hloubky poznal hlavní protagonisty. Poznala jsem jejich radosti i strasti, potěšení, ale i hluboké emoce a dokázala jsem se do nich skvěle vcítit.

Přemýšlím, kam knihu zařadit. Má sice něco, co jen tak v knihách nevidíme, ale ten styl psaní mi prostě nesedl. Za mne nenadchne, ale ani neurazí.

1 17.09.2024

Ocelová liga - Adéla Rosípalová

Anotace slibovala fantasy s kapkou nebezpečí a jedním velkým tajemstvím.

Ocitneme se na Akademii smrtících umění, kde se seznámíme hned s několika postavami. Nahlédneme tu do jejich studia jako je boj s nejrůznějšími zbraněmi či jistá forma tělocviku. A taky tu máme jednu mrtvou spolužačku.

Těšila jsem se na fantasy inspirované starověkým Římem s detektivní zápletkou. Bohužel jsem nedostala ani jedno. Prakticky tu vyšetřování nemá žádný prostor a místo toho jsem sledovala každodenní dění na škole, jako kdyby se nic nestalo a budování vztahů. Místo vraždy jsem se tu řítila za hledání pravdy o původu hlavního hrdiny Vita. Sice to bylo zajímavé, ale mohla to být pouze vedlejší linka. Co se týče toho Říma, tak jediné co, tak jsou tu zmínky o pár bozích a zápasy připomínající boj gladiátorů. Dovedu si představit, že by se z takového období dalo vytežit mnohem více.

Kniha se mi bohužel nečetla dobře, protože v ní bylo jen pár akčních scén a zvratů, jinak jsem četla prakticky den za dnem studenta školy. Ve většině případů to byla nezáživná rutina. Každý z žáků, kterého jsem poznala měl jeden svůj charakteristický rys, ale jinak byly postavy ploché. Ani prvek LGBT+ to nezachránil.

Abych nebyla jen kritická, jsou tu tři věci, které chválím. Jako první je obálka, která je naprosto fantasticky zpracovaná. Dále se mi líbily názvy kapitol a jako poslední závěr. Ten byl překvapivý a dojemný k tomu.

Celkově bych ale Ocelovou ligu zařadila do škatulky průměr. Nepřinesla mi nic nového a pro mne to bylo spíše trápení.

2 16.09.2024

Sukuby - Edward Lee

S jednou rodinou jsem si udělala výlet do městečka Lockwood, kde Ann vyrůstala. Jede se tam rozloučit se svým umírajícím otcem. Něco tu ale nehraje..

Tohle je neotřelá a originální kniha. Začínáme u děsivých snů se se*uálním nábojem, přesuneme se k uprchlíkům z psychiatrie, kdy jeden je náruživý sociopat a skončíme u údjně vymřelého národa žen s velice vybranými choutky.

Hodně mi to stylem připomíná mého oblíbeného autora - Carltona Mellicka III. Místy je to totiž stejně bizarní jako jeho díla. Ale Edward Lee se drží ještě jednou nohou na zemi, takže se jedná o běžnější děj, pokud mohu srovnat tyto dva autory.

Sukuby jsou čtivé, napínavé, zvrácené a udrží čtenáře v pozornosti. Myslela jsem si, že dovedu odhadnout, jak příbeh skončí, ale velmi jsem se zmýlila a tak závěrečný zvrat byl jedno velké wow. Líbil se mi i prvek staroangličtiny, který byl přijemnou změnou.

Psychologie postav je tu dostatečně propracovaná natolik, abych si udělala obrázek o každé výraznější osobě. Paradoxně jsem si nejvíce oblíbila uprchlého Erika, kterého do blázince zavřeli za to, že mu hlasy říkaly, aby v lese zakopal několik těl.

Kniha má rozhodně mé doporučení.

15.09.2024

Róza a Sam - Uloupené lupení - Cathon

Máte rádi bylinky?

Poplach! Někdo okusuje místní bazalku! Róza a její minipanda tu mají nevšední případ. Vyzkouží snad vše - vyzpovídají svědky, udělí bazalce noční hlídku, ale nic nefunguje! Je na čase nastražit past.

Tohle je asi ten nejroztomilejší komiks, který jsem kdy přečetla. Je vhodný pro nejmenší čtenáře, protože ve většině knihy jsou akorát obrázky. Jsou lazené do jemných, tlumených barev, především přírodního charakteru a u čtení jsem se tím pádem cítila pohodově, svěže a lehce. Bubliny jsou většinou na stránce dvě.

Zároveň autorka dokáže udržet pozornost a napětí a čtenář chce prostě zjistit, kdo je oním darebákem, který okusuje tak krásnou bylinku. Příběh je, i přes svou jednoduchost, promyšlený a věřím, že dětský čtenář zapojí své logické myšlení a stane se detektivem taky.

Róza se Samem jsou přátelští, empatičtí a roztomilí.

Celkově je Róza a Sam velmi povedený komiks a pokud vaše děti začínají se čtením, tak tohle je vhodná varianta.

1 13.09.2024

Annie a Berlepsové - Vendula Borůvková

Láká vás navštívit Tibet či Singapur?

Annie je 13 let a cestuje za svou maminkou do Singapuru. Velmi se na ni těší, ale trochu jí to pokazí Karel, který s nimi zničehonic cestuje taky. Při jednom výletu ztratí její maminka vzácný talisman a Annie se ho rozhodne zachránit. Při záchraně potká tajemné berlepsy, kteří ji vezmou na dobrodružnou výpravu.

Tahle kniha mi nejvíce připomněla stylem psaní cestopis pro dětské čtenáře. Annie se ze Singapuru dostane až do Tibetu, kde nás s berlepsy přiučí místní kultruře. Autorka tu předvedla znalost místních zvyklostí, stravovacích návyků či míst, kde se děj odehrává.

Annie řeší ve svém věku nejeden problém. Tím nejvážějším je rozchod rodičů a odchod otce od jejich rodiny. Není to ale jediné trápení. Máme tu naservírované (řekla bych až denní) životní starosti a možnost, jak s nimi pracovat, aby to co nejméně pocítilo dítě a byly spokojeny všechny strany. Annie je na svůj věk velmi vyspělá, inteligentní a odvážná slečna.

Celkově se jedná o milý, vtipný a dobrodružný příběh, doplněný o zajímavé ilustrace. Dovedu si představit, že bude bavit nejenom malé čtenáře. Annie a berlepsové je poutavý titul s ponaučením.

12.09.2024

Ani za nic! - Beatrice Alemagna

Těšili jste se do školky?

Tahle knížka je naprosto skvělá volba pro rodiče nebo lidi, kteří mají ve svém okolí děti. Všichni totiž známe období vzdoru, strach z prvního dne ve školce. A k tomu nám může pomoci tento příběh. Paskalínka je totiž netopýří holčička, kterou čeká nástup do školy. Má velký strach a nepomáhá žádný argument či utěšování. Akorát se rozzuří a nikam prý nepůjde. A co se stane rodičům, na které Paskalína křičí? Scvrknou se. A taky se ocitnou v kapse a jdou do školky s naší netopýří holčičkou.

Autorka tu s humorem naservírovala problém s příchodem školky. Citlivě, vtipně a s nadsázkou ukázala, jaká může být školka a že se dítě nemusí bát. Dovedu si představit, že by titul mohl působit i jako lehce terapeutický a pomoci se dítku vyrovnat se jeho emocemi, pocity a strachy.

Ani za nic! je kategoricky zařaditelná pro ty nejmenší čtenáře. Není tu mnoho textu, příběh je díky tomu napínavý a udrží děti při čtení. Ilustrace působí tlumeně, podzimně až lehce tmavě a jedinou kontrastní barvou je neonově růžová, kterou nosí Paskalína.

No a Paskalína je prostě boží.

Celkově se jedná o povedenou originální knížku, která by neměla chybět v dětské knihovničce.

11.09.2024

Dej mi pokoj - Petra Štarková

Tahle kniha může klidně vyprávět příběh vašeho souseda či sousedky. Máme tu několik postav a několik pohledů, které se tu střídají. Každá z nich řeší svůj životní osud a situaci, ve které se teď nachází. Ať už je to odchod z manipulativně agresivního vztahu či přijetí do rodiny, kdy protagonista žije najednou s handikepem. Nejsou to vůbec hezké věci, ale bohužel i takový život je. Bála jsem se, že se mi postavy budou plést, ale každá je odlišná a i kapitoly jsou rozdělené tak, že je celkově kniha přehledná.

Autorka si tu pohrála se základními emocemi a city nejen čtenáře. Při čtení jsem pocítila hněv, lásku, empatii, souznění a mnoho dalšího. Až jsem si říkala, kam mne tahle jízda zaveze. Styl psaní je přímý, jednoduchý a tady platí, že v jednoduchosti je krása. Vyniklo díky tomu spoustu detailů mezi řádky.

Postavy budete milovat, nenávidět a to přesně dle toho, jak to utorka zamýšlela.

Já nemám knize co vytknout. Je autentická, surová, emotivní, bolestná, ale i nádherná. Je to prostě jedna z top knih letošního roku.

9 11.09.2024

Baví vás zahradničení?

Seznamte se s partou dětí - s Lotkou, Biankou a Tomíkem. A spoustou dalších lidí, kteří se rozhodli přeměnit starou zahradu, která chátrá, v komunitní zahradu.

Tahle kniha je naprostá pecka. Mimo hlavní děj, kdy se z pozemku stane prostor plný úrody, tu čtenář řeší v závěrečné části i detektivní linku ukradených pivoněk. To ale není vše. K tomu všemu tu jsou postřehy a informace ze životního prostředí. Děti se tu seznámí s kompostováním, uhlíkem či mikroorganismy v půdě. Naučí se správně pečovat o půdu či jaké plodiny je vhodné spolu sázet. I já jsem se přiučila, takže tyto stránky doporučuji i dospělým.

Vše se točí okolo postupu zahradničení a ekologie. Prakticky není prostor pro rozvoj postav. Přesto jsem si dokázala nějakou tu představu o každém vytvořit. Bylo by krásné, kdyby takhle svět fungoval. Všichni si pomáhají, podporují se a jsou tu jeden pro druhého. Zároveň je tam ale okrajově vloženo i téma ztráty a pochopení druhých. Aneb nehodnoťme nikoho, pokud neznáme jeho příběh.

Ilustrace nejvíce připomínají kombinaci kresby tužkou, pastelkami a vodovkami, tudíž malým čtenářům mohou být velmi blízké.

Celkově Zahradnící ve městě jsou titul, který poukazuje na aktuální témata a lehce a jednoduše je předkládá těm nejmenším. Parádu s tím uděláte i v rámci čtenářských lekcí.

04.09.2024

Vítkovi je 13 let a odjíždí k babičce na prázdniny. Dozvídá se o záhadném zmizení jeho praprapradědečka s rád by o něm věděl něco víc. Navíc zjistí, že jeho příbuzný byl badatelem.

Jsem ráda, že se trend gamebooků pomalu dostává zase do povědomí čtenářů. A tenhle byste si neměli nechat ujít. Kdo neví co je gamebook, tak vám to trochu představím. Jedná se o knihu, která má hlavní začátek a potom je na čtenáři, jak bude hlavní postava pokračovat dále. Většinou je to ve výběru možností, kdy se skáče ze strany na stranu.

Vítek je ale neobyčejný, protože tu najdete i různé šifry a hlavolamy. Kniha taky procvičuje pozornost a paměť čtenáře, protože mnohdy otázka vychází z již přečteného textu. Hodně se tu pracuje i s logickou sférou a dedukcí. Sama jsem občas přemýšlela až moc složitě a pak jsem se nasmála, že mne to či ono nenapadlo. Text ve Vítkovi je úmerný věku, což v tomto případě je od 12 let. Dovedu si představit, že je to čtení pro holky i kluky.

A co se mnou Vítek zažil? Podařilo se mi ho vehnat do náruče gorilího alfa samce, kterému zrovna začaly námluvy. Také si udělal výlet do středu Země. Tohle byly první dva rychlé konce, které jsme spolu prožili. Nicméně se mi podařilo dojít na (za mne) úspěšný konec. I když věřím, že silná alergická reakce na zmrzlinu se mu moc nelíbila.

Celkově je kniha prima, zabaví na delší čas (obsahuje 65 různých konců) a věřím, že někteří si titul přečtou i vícekrát. Sama se na to za pár měsíců chystám. Jediné, co bych změnila je vazba. Jedná se o paperback a myslím si, že Vítek by si zasloužil něco pevnějšího, vzhledem k tloušťce.

2 02.09.2024

Odešla do tmy mne nalákala již svou obálkou. Je temná, mystická, ale zároveň díky červenému prvku mi na mysl vytanula i naděje.

Před mnoha lety zmizela Flora. Teď její sestra Heather nakráčela do cizího domu a zavraždila dva lidi. Případ se dostane do novin a na starost ho dostane Jess. Má to jeden háček. Sestry Powellovy byly její nejlepší kamarádky v děství.

Když pominu zaujatost novinářky, tak musím přiznat, že se jedná o docela slušnou detektivku. Postupně se tu rozvíjí rodinné drama a mezilidské vztahy. Postupně se tu rozplétá jedno tajemství za druhým, které nám je podáváno ve vrstvách. Důraz se tu klade předešvím na sílu přítele a rodiny.

Čtenář tu moc nenahlédne do postupu vyšetřování. Spíše se tu autorka soustředí na rozhovory a novinové články. Styl psaní je ale svížný, přímý, střídá se tu současnost s minulostí. Mně se více líbily kapitoly z roku 1994, kdy zmizela Flora. Mělo to specifickou a odlišnou atmosféru.

Celkově věřím, že čtenářům krimi se Odešla do tmy bude líbit, protože v rámci žánru dostanete to, co očekáváte. Neřekla bych ale, že kniha přinesla něco nového.

2 01.09.2024

Marie Curie: Vědkyně, která získala dvě Nobelovy ceny - Victor Lloret Blackburn

Seznamte se s Marii Curie. Věřím, že mnoho z vás ji zná, ale pár věcí o ní napíši. Marie byla vědkyně, která získala Nobelovky za fyziku a chemii. K jejím úspěchům patří třeba teorie radioaktivity a objevení 2 chemických prvků radia a polonia.

A o tom je vlastně tahle kniha. Mapuje život této cílevědomé ženy v době, kdy věda byla “pouze pro muže. Marie si šla tvrdě za svým, potom potkala muže, který ji v tom podporoval a podívejme se, co dokázala.

Věkově bych si dovedla představit knihu již od 6-7 let. Textu není mnoho, protože sledujeme ty nejdůležitější momenty v jejím životě. Začneme narozením a končíme onemocněním s varováním ohledně práce s radioaktivitou. Navíc to vše vypráví sama Marie v ich-formě.

Ilustrace jsou barevné, výrazné a vhodné pro nejmenší. Na konci najdeme časovou osu s významnými roky a medailonky o úspěších. Jsou tu také reálné fotky z Mariina života. Celou knihu může čtenář zakončit krátkým kvízem, který prověří pochopení textu.

Já jsem moc spokojena, že vychází literatura, která dětem přiblíží vědu, techniku a další obory sympatickou a zábavnou formou.

21.08.2024

Průšvihářky z Dragomirovy akademie - Anne Ursu

Představte si, že vaši zemi ohrožuje Děs, což je oblak, který se pomalu šíří a pohlcuje vše, co mu přijde do cesty. Bojují prot němu vybraní čarodějové, které zvolí rada. Marie je sestra jednoho takového nadějného muže, ale omylem takovou schůzi překazí. Za trest je vyslána do akademie pro problémové dívky, kde se má naučit jak být dámou.

Věkově je kniha zařazena do kategorie 9 let a za mne je to fajn jako první setkání s fantasy žánrem. Děj je protkán magií, čaroději, mocí vyšší třídy a tajemstvím. Jsou tu kladné i záporné postavy, ale jsou popsány decetně, úměrně k věku čtenářů.

Celkem dlouho ale trvá než v knize započne akce a rozpletání zápletky. To ubírá čtivosti, ale vyplatí se vydržet. Já osobně bych chtěla poznat více do hloubky fungování rady, výuku pro čaroděje, ale i výuku na Akademii. Vše totiž bylo povrchové a nezabíhalo se do detailů. Závěr ale byl famózní a dovedu si představit, že se s Průšvihářkami ještě potkám.

Marie je dobrá duše, která je nedoceněná. Všechny oči se upírají na jejího bratra a její úloha je být defacto neviditelná. Kamarádí se proto s jejich zvířaty, především jedním kozlem. Je osamělá, uvnitř křehká, ale taky silná dívka. Po příjezdu do Akademie se ale její postava rozvíjí a mění a získává na sebevědomí.

Celkově z pohledu dospělého najdu pár chybek, ale z pohledu dítěte je to nadprůměr.

1 16.08.2024

Noční dům - Jo Nesbo

Co byste dělali, kdyby vás zničehonic začal požírat telefon?

To se totiž stane Tomovi, kamarádovi Richarda. Měl to být pouze nevinný žert, který se přeměnil na noční můru.

Poprvé jsem si přečetla něco od Jo Nesba. Thriller s hororovými prvky - to znělo jako něco pro mě. A taky, že bylo.

Celá kniha je rozdělena na cca tři hlavní části a každá je tak trochu psycho. Dostala jsem originální námět, který jsem ještě nikde nepotkala a mrazivou atmosféru. Alespoň v prvních dvou částech. Ta třetí byla fajn, ale asi bych se bez ní obešla a dostal by Noční dům ještě jiné grády. Ale i přesto všechny spolu sedí a vzájemně se doplňují.

Příběh by mohl pro někoho působit jako návrat do minuých časů a čtenář by si tu mohl připomenout Stopy hrůzy. Sama jsem zpočátku cítila inspirací Stephenem Kingem. Na škodu to nebylo, naopak si myslím, že se tento experiment vyvedl a ráda si nějaký další od autora přečtu.

Richard zažívá bezmoc, kdy mu nikdo v okolí nevěří a spekuluje se o nejrůznějších motivech, jak mohl jeho kamarád zmizet. Na útlou knihu tu máme docela dost postav a není tedy moc prostoru se s nimi seznámit a vytvořit si s nimi vztah.

Celkově přemýšlím, jak Noční dům hodnotit. Měl své mouchy, ale nápada se mi velmi líbil. Tak to asi necháme na lehkém nadprůměru.

6 15.08.2024

Výzva sluneční královny - Nisha J. Tuli

Lor žije od 12 let ve věznici. Proč? To si přesně nepamatuje, jen to, že to má něco společného s jejími rodiči. Jednoho dne se ale objeví v soutěži o místo Sluneční královny a budoucí ženy krále.

Už od prvních kapitol mi bylo jasné, jak tento první díl může dopadnout. Máme tu slečnu, o které se nepředpokládá, že by mohla být hrdinkou, ale samozřejmě se postupně propracovává na přední příčky. Je prakticky nedotknutelná, ale vzhledem k tomu, čím si musela projít ve věznici ji to dopřeji a odpustím. Co mi ale vadilo více, tak Lor byla drsná, nedůvěřivá a cílevědomá žena, ale během hry jako by na vše zapoměla a jediná cílevědomost ji zůstala. Je škoda, že autorka neudržela původní podstatu Lor.

Já osobně jsem měla potíže začíst se do první třetiny knihy a čekala jsem na tu pořádnou akci. Samotné výzvy byly jednou nahoře jednou dole. Jedna překážková dráha, potom trochu magie. Na konci ale přišel moment, který mne drží v tom, že i když nejsem plně nadšena, tak mne zajímá, kam povede série dále.

Uvnitř najdeme mapku, která vyznačuje ty nejdůležitější prostranství v ději. Oceňuji i varování před násilím, smrti a zabíjení.

Celkově tahle kniha v sobě nese několik námětů, které se v literatuře již objevily, ale zároveň má pár odlišných prvků. Za mne spadá do šuplíku "nenadchne, ale ani neurazí".

13.08.2024

Příliš pozdě - Collen Hoover

Moje druhá Coleen a za mne opět spokojenost.

Sloan je vlastně chudák a bylo mi jí líto. Je uvězněná v ve vztahu s manipulátorem a surovcem a ve finále i stalkerem. Proč s ním zůstavá a neuteče? Protože Asa platí výdaje na jejího nemocného bratra. A tady vsutpuje na scénu agent Carter. Sloan dostane šanci vymanit se z tohoto toxického vztahu a způsobu života.

Sledujeme tu tři pohledy lidí, ve kterých se dobře orientujeme, díky popsaným kapitolám. Osudy všech mi trochu přípomínaly akční film, ale na papíru. Colleen si totiž za mě vybírá témata, která jsou trendem, fungují a lidé je vyhledávají. A funguje jí to, takže strategie dobrá. Píše čtivě a Příliš pozdě přečtete na jeden zátah, jak je to napínavé. Sama jsem šla kvůli ní spát o půl třetí ráno. Oceňuji i úvodní varování na témata, která se tam mohou objevit jako je násilí, drogy, vražda či realistické se*uální scény.

Postavy tu jsou přesně takové, jaké je očekáváte. Se Sloan jsem trpěla a pociťovala bezmoc. Zároveň, když přišel na scénu Carter, jsem se chytila toho pomyslného stébla a držela se naděje. Autorka si totiž připravila pár momentů, které mě překvapily a u kterých jsem ani nedutala. Carter byl pro mne miláčkem od první stránky. A hlavního záporáka? Toho jsem nenáviděla a přála mu pocítit to, co dělal druhým. Takže vykreslení psychologie postav neměla chybu.

Zajímavé je, že v úvodu Colleen píše, že původně tento příběh neměl být vydán, že fungoval jako projekt při spisovatelském bloku. Díky fanouškům si ho ale můžeme přečíst a já jsem za to moc ráda. Celkově se jedná o povedený kousek, který přímočaře a bez servítek popisuje život s násilníkem.

Mise mimo čas - Stefanie Hasse Julia K. Stein

Kdybyste mohli cestovat časem, kam byste se podívali?

12 letý Max se ve svém životě nudí a chtěl by změnu. To se mu splní díky podivné obálce, kterou rodiče před ním schovávají. On se k ní přesto dostane a zjístí, že se jedná o pozvánku do Akademie času, včetně zprávy, že by tam mohl najít svou roky pohřešovanou sestru.

Tohle je skvělá kniha pro seznámení nejmenších čtenářů s žánrem sci-fi. Máme tu téma cestování čase a školy, která žáky připravuje na různé mise. Svět je tu propracovaný úměrně věku dítěte. Akademie času je doporučena od 9 let. Já sama jsem se tu dozvěděla spoustu informací například z výuky historie módy či jsem poznala antigravibal. Tady mi to trochu připomínalo Enderovu hru. "Hřiště", kde nefunguje gravitace a máte proti sobě týmy? Obdobnou věc právě najdete v této sérii. Nicméně autorky si tam přidaly i něco svého.

Celkově se autorkám povedlo komplexně pokrýt každý detail jejich příběhu a nemá díry. Zatáhly dovnitř i témata rodinného pochopení, příátelství, tajemství či nebezpečí. Jedinou chybou je vazba. Je to paperback, ale velmi chatrný a obávám se, že jeden svazek nepřežije více čtenářů. Velmi se podobá kvalitě reading copies. Ale jinak Misi mimo čas mohu doporučit.

12.08.2024

Čtyři po půlnoci - Stephen King

Reedice 4 novel, kdy je najdeme v jedné knize. A mé první setkání s nimi.

Tohle bylo jak na horské dráze. U první novely Časožrouti jsem byla nadšená a užívala si každou stranu. Potom následovalo Skryté okno do skryté zahrady, které bylo takové průměrné, spíš podprůměrné a nepřineslo nic nového. Na Policajta z knihovny myslím dodnes a ten zase vystřelil pomyslný vozík na vrchol dráhy a Sluneční pes neurazil, ale ani nenadchl.

Stephen King tentokrát zpracovává téma času. Cestování v čase, časové smyčky, fotografie zachycující určitý čas. Každou novelu předchází poznámka autora ke vzniku. Děj je vždy pomalejší, táhlejší, jak jsme u Kinga zvyklí. Možná proto se mi některé příběhy četly hůře. Občas jsem totiž měla pocit, že se tam nic neděje a šlo by pár stránek vynechat.

Celkově se jedná o knihu, kde si každý najde to své. Vypíchnout musím i dokonale děsivou obálku, díky které jsem splnila další téma z výzvy na Databázi knih.

1 11.08.2024

Rochus - Přemysl Krejčík

Moje druhá městská fantasy v životě a opět jsem velmi spokojena.

Rochus je týpek, u kterého jsem měla pocit, že na první dobrou vypadá jako bezdomovec se psem. Kniha vlastně o něm je, ale i není. Mnohem větší prostor tu má hrstka lidí, kteří cestují po celém světě a pracují pro firmu, jejíž zakázky jsou tak trochu mimo zákon.

Knihu jsem na moje obvyklé čtecí návyky četla příliš dlouho. Nebylo to ale tím, že by to bylo špatné, ba naopak. Užívala jsems i každé slovo, větu, kapitolu. Vždycky když jsem měla pocit, že tempo začíná zpomalovat, tak tam autor střihl nějakou scénu či okamžik, který změnil veškeré mé mínění o budoucích osudech hlavních protagonistů. V jednu chvíli jsem se i děsila, že bud na Přemysla Krejčíka naštvaná za to, co provedl.

Rochus nese originální myšlenku, kdy společně funguje svět fantasy, městského života, křesťasntví a mnoho dalšího. Zároveň mě děj vtáhl do příběhu tak, že jsem měla pocit, že si sama musím dávat na každého pozor, protože co kdyby náhodou. Autor umí čtenáře udržet v pozornosti, nechat ho na pochybách a přirozeným způsobem psát o víře, aby to nepůsobilo kostrbatě, našroubovaně a bylo toho tam moc. Přidejte k tomu popkulturní narážky a odkazy, spoustu myšlenek v mnoha vrstvách a máte za mne geniální dílo.

Celkově je to skvělý a musíte si to přečíst. Kdyby vám úplně nevonilo hlavní témat knihy, můžete Rochuse využít jako cestopis, protože získáte spoustu tipů, kam se podívat.

2 11.08.2024

Začala bych tím, že jsem od Karly Kubíkové četla její Hájovnu a s tou jsem byla velice spokojena. Když vyšel Dům na konci ulice, těšila jsem se na další zajímavou a poutavou knihu. Bohužel jsem se spletla.

Máme tu Ninu. Je v důchodu, vdova a žije v domě se svým bratrem , se kterým má nevyřešenou minulost. Do ulice se přistěhuje nová rodina a ona se seznamuje s dospívající dívkou Gábinou, kterou doučuje češtinu. Jak už to bývá, v jejím životě nastane zlom, který obrátí vše vzhůru nohama.

Jako první bych chtěla pochválit přebal, který působí klidným a čistým dojmem. Vystihuje tok děje v knize. Ten je plynulý, bez velkých dramat a sledujeme obyčejný prostý život důchodkyně. Občas ale čas v knize plynul až moc pomalu a já dost často knihu odkládala, protože jsem u ní usínala. Nepomohly ani krátké kapitoly. Také tu zabloudíme do minulosti Niny a její rodiny. Rodinné tajemství bylo to, co mne udržovalo ve čtení.

Co mne ale nejvíce vadilo a kazilo chuť k dalšímu čtení byl fakt, že z mne neznámého důvodu, docházelo ke spoilerům jiných knih. Nina je vášnívá čtenářka a během toho přečte cca 5 knih. Proč ale autorka měla potřebu vyzradit z daných knih to hlavní, to opravdu nechápu. Na některé ze zmíněných titulů jsem se sama chystala a teď vím, že nejdřív musím zapomenout.

Jinak se jedná o lidský příběh plný naděje a víry, střetu mezigeneračních postojů a mnoha zkouškách života. Je tu cítit i bezbrannost Niny v určité chvíli, kdy musí upustit od svých priorit a zásad, až mi ji bylo líto.

Za mne je to slabší průměr. Dovedu si ale představit, že se bude kniha líbit starším čtenářkám.

4 29.07.2024