ludek7426 komentáře u knih

Třetí díl Nadace mi vůbec nesednul. V první části se autor jaksi narychlo a uspěchaně vypořádá s Mezkem, v jakési podivné konverzační obdobě hry "já vím, že ty víš, že já, vím.....". Podivné, tam kde je v předchozím díle Mezek nositelem děje a propracovanou a živou postavou, tady už jen plní funkci posunutí děje někam dál, aby Asimov uzavřel jeho příběh .
Druhá část je o poznání lepší, i když absolutně předvídatelná. Hlavně mi ale vadí logika autorova, Druhá nadace jako skrytá síla která pomůže První nadaci v dobách krizí, síla na kterou První nadace vždy spoléhá.
Ale v okamžiku odhalení jejich lidí, rozhodnou elity První nadace o jejich likvidaci. "Možná by byla pro ně laskavější klidná smrt".
Tohle mi u humanisty Asimova moc nesedí. Ale těším se na pokračování série, psané po dlouhé době co Asimov odložil původní Nadaci k ledu.
A ještě poslední poznámka. Vlastním původní vydání knihy od AG kult, a opravdu si nedovedu představit, že by někdo mohl spáchat ještě o několik tříd horší překlad než je tento. Rozbité a kostrbaté věty beze smyslu dělaly ze čtení utrpení. A o perlách typu "Mobs Riot před nadačním konzulátem" raději pomlčet.

8 20.09.2020

Nádhera.Příběhy ze severské mytologie,napínavé drsné a poetické.Inspirace pro spoustu spisovatelů a hudebníků,od Wagnera po Tolkiena a další.Rozhodně se k této knize budu často vracet,jedno přečtení nestačí.Číst si příběh o prokletém prstenu a poslouchat u toho Wagnerův Prsten Nibelungův,tomu se nic nevyrovná.

6 18.09.2020

(SPOILER) Začíná hon na člověka.Druhý díl série Maxim Kammerer je oproti akčnímu Obydlenému ostrovu mnohem více zahleděný do lidského nitra,klade spoustu znepokojivých otázek.Otázek na které nenachází odpovědi.Mají elity právo rozhodovat o životě člověka? O tom jaký bude jeho osud? A když se věci vymknou zpod kontroly,odstraní problém zároveň s člověkem?
Také u Strugackých oblíbené téma progresorství je zde postaveno zcela naopak než právě v Obydleném ostrově.Lidé ze Země berou jako samozřemost postupné a nenápadné ovlivńování a postrkování jiných civilizací v jejich vývoji.Když se objeví sarkofág a možnost že bytosti z něj narozené budou ovlivńovat jako trojské koně Poutníků život lidské rasy,zavládne zděšení.Také mne vždy potěší myšlenkové propojení s románem Blade Runner."Jen androidům je přece zakázáno žít na zemi".
Zářivá a optimistická budoucnost světa Strugackých v Brouku v mraveništi potemní a posmutní.A čtenář dostane jeden z klenotů sci fi literatury,stačí pozorně číst a přemýšlet.

11 18.09.2020

Feuchtwangerův obraz Francie a amerických kolonií v době boje za nezávislost. Jak je u autora zvykem, dostaneme spoustu krásně vykreslených postav a charakterů. A také spoustu historických souvislostí, v tomto případě plných ironie. Francie podporuje americké kolonisty, kteří ji připravili v předchozí sedmileté válce o Kanadu. Král Ludvík 16. pod tlakem svých ministrů poskytuje vysoké půjčky i vojenskou pomoc mladé republice, reprezentované Benjaminem Franklinem, kterým král pohrdá. I když je pokládán za omezence, zcela správně předvídá jak to všechno skončí.
Podat dějiny tak živě a zajímavě jako Feuchtwanger umí málokdo. Franklin, Ludvík, Marie Antoinetta, její bratr Josef II., a spousta dalších, ti všichni ožívají v tomto strhujícím příběhu. Doporučuji.

6 13.09.2020

Druhý díl série o pomíjivosti všech velkých říší. Dosáhnou svých hranic a zhroutí se. Jejich následovníci a dobyvatelé se postupně stanou přesně těmi, které porazili.
Asimov popisuje pád impéria trvající stovky let, příběhy lidí které posunují děj dopředu se střídají, možná i proto chyběly v prvním dílu více prokreslené charaktery postav.
Ve druhé knize je to jinak, po celkem klasické úvodní části, kde je další krize Nadace opět sama vyřešena neúprosnými zákony psychohistorie, přichází část druhá. A tady nám Asimov na smutném a temném příběhu Mezka přináší živé postavy, které se s dějem vyvíjejí a o které se můžeme bát a fandit jim až do očekávaného a mrazivého konce.
Výborný druhý díl v sérii která si svoji pověst klasiky plně zaslouží, ten příběh má mnohem víc věcí k zamyšlení, než se na první pohled zdá.

11 05.09.2020

Před lety jsem stál v muzeu v Oslu na palubě Nansenovy lodi Fram, hned ve vedlejší hale jsem obešel menší a jakoby nenápadnou Amundsenovu loď Gjoa. Loď která jako první proplula Severozápadní cestu. Z muzea které obklopuje obě slavné lodi jsem se nemohl odtrhnout, tam jsem se také poprvé seznámil s tragickým příběhem Franklinovy expedice. Palinova kniha je příjemná pocta Franklinově vlajkové lodi Erebus, a všech kteří se na ní plavili.
Lehce psaný příběh lodi a lidí na ní není podrobný historický popis všech událostí, Palin se spíše snaží zobrazit život v době velkých objevitelských výprav. A když vás to chytne, doporučuji třeba výbornou historii dobývání Arktidy The Arctic Grail od Pierre Bertona. A nebo životopis kapitána Terroru- Captain Francis Crozier :Last man standing? od Michaela Smithe.
Škoda jen špatně zvládnutého překladu odborné terminologie do češtiny, ale jinak se kniha čte sama.

13 03.09.2020

Rozsahem nevelká kniha, kterou jsem se už dlouho chystal přečíst. Možná že spousta zde napsaného nejde na první pohled použít v běžném životě, ale pokud vás ty myšlenky přimějí se na chvilku zastavit a zamyslet, naučit trpělivosti, mají určitě smysl.
Bylo by zajímavé vědět, kteří z úspěšných vojevůdců se knihou inspirovali, a kterým neúspěšným ani to nepomohlo.
"Zvítězí ten, komu do vedení vojska nezasahuje vládce".

8 30.08.2020

Tim Powers vás vezme na výlet do historie, na programu je rok 1529 a první obléhání Vídně. A je to jako vždy velkolepá jízda. Tentokrát se nedostane na promyšlené časové smyčky jako v románu Brány Anubisovy, ale magie, šermířských soubojů, úkladů a intrik si užijete dosyta. Pivovar v srdci Vídně a zároveň centrum západního světa, v boji proti tureckým vojskům sultána Sulejmana I. Východní magie a postavy z Artušovské legendy se prolínají s příběhem stárnoucího,prošedivělého žoldnéře Briana Duffyho.
Když jsem knihu četl před léty bezprostředně po dočtení Bran Anubisových, byl jsem trochu zklamán. Teď jsem si ten příběh užil mnohem více. Dobrá práce a rozhodně doporučuji.

7 30.08.2020

"V hloubi tajgy jsem se změnil. Pobyt na jednom místě mi přinesl to, co už jsem nenacházel v cestování. Genius loci mi pomohl ovládnout čas."
Vystoupit z koloběhu všedních starostí a strávit půl roku na břehu Bajkalu, ve společnosti spousty knih, dvou štěňat, sýkorek, medvědů a občasných návštěv sousedů. Zpomalit běh času a naučit se žít v přítomnosti, na hraně mezi vzpomínkami a očekáváním.
Hledat štěstí cestováním po celém světě a nakonec ho najít pobytem na jednom místě. Na místě kam se člověk chce zase vracet.
"Opustil jsem hrobku města a šest měsíců žil v chrámu tajgy. Šest měsíců jako celý život."

12 28.08.2020

Zatímco první díl životopisného cyklu o Jindřichu IV. více popisuje dějiny Francie a západní Evropy na pozadí vzestupu Jindřicha z Navarrského krále až po krále Francie, druhý román je mnohem více osobní pohled do života tohoto neobyčejného člověka.
Příběh krále který alespoň na čas ukončil ve Francii náboženské války a pozvedl ji na světovou velmoc. O co více se mu dařilo v ve veřejném životě, o to smutnější a dramatičtější byl jeho život soukromý. A také věděl že na konci čeká ruka vraha, a nad Evropou se stahují mračna třicetileté války.

5 26.08.2020

Příběh o paměti, odpuštění i o tom, že někde v hloubi srdce si někde neseme černou skvrnu nenávisti, viny a křivdy. A že čas nikdy všechno nevyléčí. Příběh vyprávěný v kulisách mystické Británie někdy v po Artušovské době se mi svou melancholií a smutkem zrovna trefil do nálady. Zkuste se čtením nespěchat, nic neočekávat, třeba se vám ta kniha odmění stejně jako mně.

15 23.08.2020

Pod povrchem anarchie a cynismu těch veršů je velké srdce a smutná duše. Verše ke kterým se budu často vracet.

"svůj život rychle utratit
nic nezískat, nic neztratit."

15 20.08.2020

Není určitě lehké napsat dobrý a čtivý historický román,takový který vás přenese do doby,kterou popisuje.Heinrichu Mannovi se to s jeho knihami o životě Jindřicha IV.Navarrského určitě podařilo.Druhá polovina 16.století ,náboženské války mezi katolíky a hugenoty,neskutečný obraz královského dvora té doby,Markéta z Valois,Kateřina Medicejská,masakr Bartolomějské noci,dlouhá cesta Jindřicha ke koruně.Je to strhující a zároveň hluboce lidský pohled na tuto dobu a lidi ,kteří v ní žili.
Hodně se mi líbilo jak Mann popsal vztah Jindřicha a jeho manželky Markéty z Valois.Smutné a dojímavé.Při čtení o Margot jsem měl před očima Bulgakovův romám Mistr a Markétka-a jsem si jistý,že vím,čí praprapra vnučka Markétka byla.Královská krev se nezapře.

4 20.08.2020

"Když o sobě přemýšlíme, nevíme, kdo jsme. A když se představujeme, říkáme jen to, co se nám hodí. Nasazujeme si masky.
Člověk prozrazuje svou duši jen tím, co dělá. Povím vám tedy, co dělám, abyste pochopili, kdo jsem"
Reinhold Messner
Vždy se mi líbily knihy Reinholda Messnera, jeho myšlenky, pohled na svět, i vše co dokázal - jak říká - "v rámci hranic které jsem si sám stanovil".
Člověk ani nemusí zdolávat osmitisícovky nebo projít napříč Antarktidou, aby se ve spoustě toho, co je zde napsáno našel.

7 15.08.2020

Výborný psychologický román, autor vás zavede do vnitřního světa svých hrdinů, zbabělců i lidí "šedých", kteří se vždy dokážou přizpůsobit. To vše na pozadí doby od okupace do šedesátých let. Pro mne velké překvapení a další skvělý český autor i román. Doporučuji.

9 14.08.2020

Historie třicetileté války podaná pro změnu více ze švédského úhlu pohledu. Nejsou to strohá fakta a letopočty, ale obrovský obraz života v té době. Obdivuhodné jak široký mají záběr témata, které autor probírá. Vše podloženo pečlivě sesbíranými písemnými prameny, ať už se jedná o historické publikace nebo dobové kroniky a deníky.
Některá tvrzení jsou čistě subjektivní, ale na to má autor právo,prostě velmi čtivě a zajímavě podaná historie. Výborné.

5 31.07.2020

"Ráno mne pořezalo jako ostřice..
.... To ráno bylo jako pro mne vyryté
větvičkou jívy v mědi."

Poezie která mi zazvoní někde hluboko uvnitř, nádhera.

14 26.07.2020

"Ne, k Léthé nechoď, ani v závrati
nevypij oměj s omamnými víny
a nestrp, aby čelo líbal ti
zlý rulík, rudý hrozen Proserpiny."

Rád sestoupím k řece Léthé veršů Johna Keatse, rád se nechám unášet jejich melancholií.
Další kvalitní výběr z poezie mého nejoblíbenějšího romantického básníka.

5 22.07.2020

Čtenářsky velmi těžký a nepřístupný román. Když ale přistoupíte na autorova pravidla, budete číst s vědomím, že tady vás nikdo za ruku vodit nebude, najednou se vám příběh odhalí v celé své kráse.
Příběh podivuhodného vojevůdce a politika Albrechta z Valdštejna, císaře Ferdinanda Druhého, kardinálů, dvorních radů, plukovníků, sedláků, mlynářů i posledních žebráků. Bojuje se o moc, peníze a náboženství. A na zemi vyjíždějí čtyři jezdci z apokalypsy. Válka, hladomor, smrt, nemoci.
Na zakladech skutečných historických událostí Döblin vystavěl mohutý, expresivní, magický historický román. Tam kde se autor nejvíce vzdálí od historických faktů, je kniha nejlepší. Hranice hoří, krajinou se potulují čerti a vy cítíte, že tam jste. V době Třicetileté války.

5 20.07.2020

Příběh telepata,který ztrácí své schopnosti,je zřejmě nejznámějším,ale pro mne také nejnáročnějším románem mého oblíbeného Roberta Silverberga.
Čtete v myslích lidí kteří vás míjejí,stejně jako v myslích lidí vám nejbližších.Tohle Davidu Seligovi zničí život.Přehrabovat se někomu v myšlenkách,se až příliš podobá zahanbujícímu šmírování.Kdyby o tom ti lidé věděli,takového člověka by roznesli na kusy,doslova nebo obrazně.Možná pro tuto atmosféru viny a hanby,a také neschopnosti svého daru-prokletí využít,je četba románu tak těžká a znepokojující.Většina lidí okolo nic jistě neví,ale tuší,nebo spíše cítí.A telepat zoufale bojuje a snaží se udržet si svou schopnost,i když ví že je za všemi jeho selháními,za lidmi kteří od něj odešli.
Zřejmě pro navození této atmosféry viny a zahanbení je román místy zbytečně až pornograficky popisný a vulgární.Ale ve smiřujícím a očistném konci už zase poznávám Silverberga,tak jak jeho knihy mám rád.

6 11.07.2020