Luisa komentáře u knih
Pro mně kniha úplně geniální. Jako speciální pedagog musím konstatovat, že tolik zajímavých a celkem odborných informací o genetice, historii a způsobech vyšetření, navíc psaných čtivou formou jsem se nedozvěděla ani na vysoké škole. Tady navíc s bonusem popisu pocitů lidí, kteří tím vším procházejí. Krásné ukázky přístupu odborníků, ke kterému jsme zde, bohužel, nedozráli dodnes. Obávám se, že tak komplexní podporu rodičů, kteří se ocitnou v podobné situaci bychom u nás hledali marně :-(
Z knih Mornštainové pro mně asi nejslabší, ale i tak prima čtivé. Nemít z těch předchozích tak vysokou laťku, tak asi napíšu skvělé!
Asi je to kravina a americká limonáda, jak píší mnozí, a děj je mnohde přitažený za vlasy, ale stejně mně kniha pohltila a hrozně dobře se mi četla a chtěla jsem tomu věřit :-) Spousta přírody, krásná pohádka pro dospělé.
Knihu jsem našla někde v knihobudce, s tím, že nakouknu a případně odložím. Překvapivě mně ale zcela pohltila a přečetla jsem jí jedním dechem. Sylvie, ležící po úrazu v komatu a návštěvníci, kteří se střídají u jejího lůžka, aby jí politovali, zavzpomínali, a nakonec dali projít svým skrytým křivdám a vášním. Zpočátku se ležící žena jeví jako sobecká a sebestředná osobnost, ignorující city svých nejbližších. Když se ale před čtenářem začnou rozplétat (nebo zaplétat?) jednotlivé příběhy a souvislosti, je z toho skoro detektivka, a Sylvie z ní nevyjde úplně nejhůř. Vidím, že většinu hodnotících kniha zklamala. Mně nadchla, ale možná to souvisí s mým zaměřením na sociální práci, kde se podobně rozplétají příběhy lidí, aby se člověk dobral skutečnosti.
První jsem četla Hanu, čímž jsem nasadila laťku nejvyšší. Slepá mapa je ale taky skvělá, velmi čtivá, občas malinko depresivní. Nejvíc mě děsí poslední část, život Anežky v komunismu. Asi proto, že vlastní vzpomínky jsou stále dost živé. Naštěstí nám fenomenální vypravěčka Mornsteinová ponechává laskavou naději a víru v dobro na světě. Už se mi po dočtení stýská.. Jdu na Hotýlek:-)
Ach. Nemohla jsem se odtrhnout. Kruté osudy mírní krásně čtivý způsob vyprávění. Mozaika příběhu se napínavě proplétá a zapadá do sebe. Naděje neumírá. Přála bych si, aby knihu četli studenti ve školách a spousta lidí pro vzpomínku a uvědomění. Kupuji svým dětem
Je skvělé, že v knize najde člověk sebe, své kamarády. Je skvělé, že naše příběhy stojí Láďovi za zastavení, zamyšlení, sdílení. Je skvělé, že se všichni máme :-)
Možná to bude vypadat jako reklama na zázračný čaj nebo pilulku na hubnutí, ale je to fakt jen komentář k této knize :-). Dostala se mi do ruky náhodou, když jsem při zevlování na letním festivalu z nudy vešla do místního antikvariátu. Další snůška blbostí, ale bude alespoň sranda, pomyslela jsem si. Při své váze 103 kg a výšce 173 cm jsem materiálů na toto téma schroupla už nepočítaně, ale marně :-). Stal se však zázrak! Knihu jsem přečetla jedním dechem za tři dny a nemohla se od ní odtrhnout. Když jsem jí zavřela, byl ze mně nový člověk. Kniha totiž velmi čtivou a zábavnou formou vysvětluje rozdíl mezi "hubeným" a "tlustým" myšlením a také fakt, že dieta není něco, co se drží a pak pustí, ale celoživotní přístup. Nic nezakazuje, nepřikazuje, nedoporučuje, jen velmi něžně a bezbolestně sejme člověku šupiny z očí. Dočetla jsem jí před měsícem a dnes mám o šest kilo méně, cítím se skvěle jak dávno ne a vůbec mi nepřipadá, že bych se nějak omezovala. Baví mně to. A pak že zázraky se nekonají :-)
Čtivá kniha. Sheilin problém zvládla autorka nádherně ale jako speciální pedagog pracující ve stejném oboru bych se strašně ráda dozvěděla více i o ostatních dětech z "bláznivé třídy". Jak Torey pracovala s nimi, že se jí podařilo při dosti náročných a rozličných diagnózách dětí vytvořit ve třídě takovou idylku. Také bych ráda uklidnila ostatní čtenáře, že i u nás pracuje v "bláznivých třídách" spousta učitelek - andělů a prosím, abyste jim i jejich podivuhodným žáčkům drželi palce :-).
Přečetla jsem jí jedním dechem. Trochu román, trochu dokument, trochu detektivka. Člověku se až tají dech z krásné i drsné přírody, z tajemných schopností bohyň, běhá vám mráz po zádech z lidských intrik, zloby a zášti a žasnete nad nekonečnou mocí lidského slova, ať už dobrého či zlého. Díky za takové knihy.
Baví mě číst knihy o Svatojakubské pouti a srovnávat různá pojetí autorů. Četla jsem pátera Líznu, Pavlu Jazairiovou i Coelha. Každá z těch knih byla svým způsobem zajímavá, Poutník je asi nejulítlejší. Svou pouť bych asi pojala jinak, ale ať si to každý prožije, jak ráčí. Magické kejkle nemám ráda, ale sem tam kousek moudra se tam vyšťourat dal.Na to, jak o autorovi hodně lidí básní mě to zas neuchvátilo.
Paráda! Logoterapie mi přijde ze všech směrů psychoterapie nejskvělejší a nejpravdivější. Hrozně mě baví, když mi kniha pomůže pojmenovat věci, které tuším, a všechno mi začne tak krásně zapadat do sebe. Je tam taky pár dobře popsaných kazuistik. Doporučuji všem, koho trošku baví psychologie.
No, tak to je mazec! Perfektně popsaný stav bezmoci. Jak zvládnout svou nemoc, jak zvládnout neschopnost nebo nezájem lékařů? Jak zvládnout své osamnění a návrat? Působivý příběh, ze kterého mě jímala hrůza.Doporučuji všem, kdo se zajímají o psychologii i těm, kdo slepě věří lékařům a ochotně jim z hrstí zobou léky.
Úžasná kniha! Dala bych ji do škol jako povinnou četbu. Je to přesně to, co nám v dnešní době zoufale chybí. Vztah k přírodě, schopnost žít s přírodou a rozumět. Po přečtení mám novou chuť do života, jakou jsem necítila už spoustu let :-)
Zajímavá kniha! Chvílemi mi přišla až moc těžká, chvílemi jsem žasla nad myšlenkami autora otevírající mi nové obzory a nové pohledy na tisíckrát čtené a tisíckrát slyšené pasáže z Písma. Je zajímavé pohlédnout na život Krista ne očima církve, ale očima nějakého člověka, autora. Některé názory mi připadaly až příliš vyhrocené, příliš ovlivněné dobou autora, což je, tuším přelom 19. a 20. století. Vcelku jsem ale ráda, že jsem knihu přečetla, doporučuji lidem, kteří si chtějí trochu zameditovat nebo osvěžit četbu Bible.