LukasB.453 komentáře u knih
komplexní dějepis světa do roku 1922. samozřejmě z pohledu vzdělaného člověka západní civilizace. z dnešního pohledu notně euroatlantocentrické a jiné civilizace jsou zmiňované jen jako nebezpečí zvenku - ale to neznamená, že bychom to neměli číst.
samozřejmě má HGW spoustu následovníků, více či méně kvalitních a úspěšných.
kdyby se této knížce dokázala aspoň přiblížit výuka dějepisu (obvykle národovecká a podivně výběrová) bylo by to skvělé.
čiší z toho inspirace klasiky žánru dystopie a postapo, cítím v tom Wyndhama, Orwela, Neffa, Štětiny...
rozhodně stojí za to číst, a nutno přiznat, že autor má na víc a má potenciál dál zrát.
těším se na každou jeho další knihu.
výborný popis celkové normalizační nálady a situace, kdy lůza dostane moc a výsměch fízlovsklému žargonu a nevzdělanosti.
posunuto dále - uvědomuji si, že zprávy psané úzkou profesní skupinou jsou zpravidla vlastně pitoreskní, směšné a hloupé. tedy píšou-li o lidech (lékaři, psychologové, výchovní poradci, sociální pracovníci), texty o polovodičích nebo o horizontálním frézování této omezenosti nedosahují.
a doplnění o rodinnou historku: moje paní trpí takovou roztomilou úchylkou, ráda sleduje detektivky a zejména ty založené na "skutečných případech" (to v zásadě není nic zlého, každej jsme ňákej, já mám zase rád "ty mutanti" ve filmech). tuhle jsme spolu při domácích pracích (nějaké to podvečerní krájení mrkve, štupování ponožek a tak) cosi poslouchali z jakéhosi audioarchivu, kauzu si moc nepamatuji, ale meritem bylo, že zlý bezcitný a bestiální podezřelý padouch (a následně usvědčený) inteligencí i kulturním povědomím o řád převyšoval zúčastněné policisty (v ptydepe: vyšetřovatele i operativce) a jedné postpubertální policejní dámě poslal ironicky milostný dopis s veršíky inspirovavšími se se Magorovými labutími písněmi (jednoduše častuškové s občasně kulhajícími rýmy, ale s velmi bohatou slovní zásobou). to, že to nepochopila ona dáma je jistě odpuštěníhodné (považovala to zřejmě za nebezpečné vyhrožování), že to nepochopili ostatní orgáni též není nic překvapivého, ale že to nepochopil celý veřejnoprávní tým od režiséra přes zvukaře po moderatizátora a dojemně se podivovali, co je to za sprostého vraha, když píše verše policistce, to je tedy skutečně na pováženou a připomíná to nepochopení páně Placákových fízlů ohledně Hovězí porážky. čili básník tím chce říci, že celková kulturně jazyková profesní kompetence se pouhou změnou režimu nemění (a aby nebyl nefér - samozřejmě čest výjimkám, existují-li jaké)
četl jsem jak Tmu (s hepíkem) tak Tmu 2.0 (bez hepíku, výzazně syrovější a bohužel věrohodnější). je tam jistá inspirace Wyndhamem (ostatně, kdo by mohl psát postapo a nebýt jím ovlivněn).
jakže se říká westernu co se odehrává na východě? ostern? tak tedy dejmetomu osternové povídky z tajgy z doby, kdy tam byl svět ještě v pořádku.
udělejme si takové malé intelektuální cvičení. zaměňme Apalačské hory za podhůří Českého středohoří, srub v horách za byt v paneláků s výhledem na měsíční krajinu povrchového dolu, ponechme milující prarodiče a dědečkovi pozměňme drobnou majetkovou kriminalitu (třeba nebude pálit whisky ale drobně distribuovat cosi nelegálního).
a co teď sakra s tím? jak to uchopit?
třeba že skoro každá rodina, kde je dítě milováno, není úplně zanedbáváno a není mu opravdu ubližováno je lepší než sirotčinec?
samozřejmě když jsem poprvé knihu četl, tak jsem téměř dojetím plakal, jakkoli dětství už odrostlý.
sportovní povídky někdy bývají neobyčejně pitomé a pro člověka, který svůj život nespojil s tím kterým sportem jako s vášní života, bývají divné, nudné a směšné. a Anne Sauvy se překročit tento stín podařilo. samozřejmě, není to žádný selindžr, ale (nejen) milovníkům hor kniha udělá radost.
mám tuhle knihu moc rád. trošku detektivka s pražskými figurkami, trošku lásky, trošku grotesky a hlavně ošuntělý unavený ďábel bydlící v podnájmu a nabízející plnění snů.
kdysi jsem zaslechl komentář odborníka ze stravovací branže k nepříliš vydařenému obědu "hnusný jak runštuk", a jal jsem se hledat, co že to ten tajemný runštuk je, jestli nějaké nečisté zvíře, exotické ovoce podobné durianu nebo nějaké řemeslnické slangové označení podobné lidovému označení plastického tmelu (lidově zvanému dle odpadu medvědího metabolismu).
a nalezl jsem tuto knihu. svazek objemný jak Moby Dick nebo Kralická bible, plný návodů, jak z ze směsi některých i slušných surovin udělat zločin proti lidskosti. ve slušné kuchyni (domácí i hotelové) mě napadají dvě možná využití, a to 1. roznášecí podložka pod prkýnko při klepání řízků a 2. závaží na presbuřt (tlačenku).
neuvěřitelný "špalek" nabitý informacemi. a klobouk dolů před Rokytnickými, že překročili stín traumatu z vysídlení krkonošských němců a vydali i v češtině. po rozebrání původně vydaného nákladu rychle následoval dotisk, a ještě je zásoba knih v rokytnickém infocentru.
naprostá srdcovka. volně řazené historky o dětství, hudbě, holkách, chlastu, chytání myší, převtělování a cestě do číny, a hned na úvod krásný otvírák - půvabná historka o přechodu himalájského sedla.
velmi rozumná záloha komentářů. v kontextu přepisování (třeba) dětské literatury do korektna (a to i e-knih již zakoupených ve čtečkách - ?) dostává myšlenka papírové zálohy nový rozměr.
Marian Kechlibar je jeden z nejlepších konzervativních komentátorů našeho prostoru.
nejlepší ze steklačovek.
bibliofílie jak od Paseky. a já hlupák jsem si asi do čtvrtiny myslil, že se jedná o jakousi moderní velkolepou mystifikaci Váchalovského typu, a ono je to úplně naopak - Otto v.g.z.s. byl zakladatelem a inspirací duchařiny a hororu následujícího půldruha století. muss haben!
originální a skvostné, syrové, poetické, plné nadhledu.
knížka má jednu zásadní vadu - je příliš tenká. ach, jak bych si přál aby mistrovi byl v chaloupce v Mukařově dopřán delší život plný pevného zdraví, a aby kniha dosáhla tloušťky Zrzavého Orma (se kterou má mnoho společného)
kniha mého dětského snění. následně mě trochu zklamalo, že (téměř) všechny příběhy oplývají spoustou nepřesností, snad proto, aby to bylo lákavější pro dětského čtenáře (?).
a Joshua Slocum byl fakt bourák.
věrné a konzistentní převyprávění ság (jakkoli i původní ságy si navzájem trochu odporují). napsáno o pár desetiletí dříve, než se v L'Anse aux Meadows podařilo vykopat pozůstatky osídlení.
muží jsou opravdoví muži (když Bjarni přijede přezimovat u svého otce a když na lodi s potápějícím se vlečným člunem losují, kdo se utopí a pro koho je místo na lodi) a ženy jsou opravdové ženy (emancipovaná, statečná, ambiciozní a tragická Freydis, ale opravdovou zářící hrdinkou je Gudrid, pramáti biskupů)
neuvěřitelně syrové, ale zároveň plné nadhledu a laskavosti k původním obyvatelům gronska. nutno ovšem říci, že popisuje eskymáky již v procesu nasákávání civilizací, ale zároveň ješetě autentické. kniha, kterou jsem si po přečtění musel koupit, abych se k ní mohl vracet. dlí na čestném místě domácí knihovny.