Lutzka komentáře u knih
Čtivý (přečteno jedním dechem), těžký, silný, poutavý příběh, od kterého se nejde odtrhnout. Na jednu stranu si člověk říká, že tohle by se přece nemohlo stát, že tak hrozné činy by přece rodina nekryla, ale pak podobné příběhy vyplynou na povrch...Mrazí mě, že některé děti tímto opravdu projdou, mají pošramocený život a může být těžké se tomu vymanit, utéct...Trochu jsem doufala, že přeci jen té pravdy vyleze na povrch více...
Přečteno jedním dechem. Po dlouhé době dávám 5 hvězd. Ač jsem z Ostravy, o zmiňovaných historických událostech jsem četla poprvé. A ráda jsem si připomněla výrazy používané mými prarodiči. :) Doporučuji všem, kteří se příjemnou formou chtějí obohatit o události z historie Karvinska a specifický jazyk.
Příběh lásky v různých podobách v průběhu času. A umanuté čekání na lásku svého života. Kniha zachycuje mladou lásku, která existuje hlavně v dopisech, čekání v mládí, zoufání nad zakázánou láskou, láskou manželskou, každodenní péči mezi partnery, průběh života od mladých krásných vášnivých těl přes postupné stárnutí těla i ducha a proměny vztahu, zachycuje i tajné lásky milenecké, těšení se a zoufání nad neschopností odolat nevěře, a také povznesení se nad společenské konvence a užívání si milování mimo oficiální vztah. Zajímavá je i linka pomalého sbližování ve vysokém věku, přijetí stárnoucího těla partnera a užívání si lásky na sklonku života...
Ačkoli jsem čekala, že hlavním tématem bude hornictví, druhý díl knihy se zabývá hornickým tématem spíše v první polovině, v průběhu děje hodně vystupňované téma národnosti a soužití Čechů, Poláků a Němců. Nejprve je to boj o odtržení území obývané převážně lidmi polské národnosti od ČSR a odsun Čechů, pak je to polemizování, ke které národnosti je lepší se přihlásit v průběhu okupace Němci za války, až po smutné prozření, že sovětští zachránci se chovají k místním v mnoha ohledech stejně jako Němci za války nehledě na národnost. Na knize je vidět spousta práce, která napsání knihy předcházela, ať už studiem historie, jazyka nebo rozhovory s obyvateli Karviné. Dozvěděla jsem se střípky z česko-polské historie, o kterých jsem neměla tušení. Plusové body dávám i za čtivost, za převedení reálných historických událostí do čtivé beletrie.
Knihu bych zaradila do police hned vedle Slunecniho statu a Utopie. Zaber temat je velmi siroky a kazdy pripadny ctenar volic by si jiste nasel to sve. Obavam se, ze neni realne dosahnout v horizontu necelych 20 let vsech Andrejovych snu. Byt uznavam, ze realizace spousty z nich by i mne udelala radost. Kniha popisuje, ceho vseho by slo do roku 2035 dosahnout, nicmene uz chybi realne JAK. Vsechny tyto sny by staly spoustu penez. Z literarniho hlediska se nejedna o nic hodnotneho, ale to nebyl zrejme ani zamer. Libivy popis snu a hra na narodni hrdost, dedictvi a tradici ceskych firem ma vzbudit ve ctenari pocit "jo, to chci". Coz je mozna lehce usmevne s ohledem na slovensky puvod autora :-) Pozitivne hodnotim zminku i o tematech, ktera mi nejsou vlastni a vzbudila ve mne pocit, ze bych se o nich chtela dozvedet vic. Negativne hodnotim, ze spousta ciselnych udaju neni podlozena zdrojem, takze jim clovek muze a nemusi verit. Nicmene zamerem nebylo napsat peclive ocitovanou diplomovou praci.
Opět krutě přesně popsané vztahy a komunikace v ne úplně funkční rodině. Trochu s úděsem si člověk říká, jestli takto vlastně nedopadá spousta (většina?) vztahů a manželství, kde láska/emoce/něha/spřízněnost časem vyprchají, ustoupí povinnostem a dětem, přestane se o vztahu mluvit a o vztah pěstovat...až ho partneři začnou spíš vnímat jako utrpení než radost...a radost a emoce jdou v nějaké fázi nevyhnutelně (?) hledat jinam, spíš než aby zkusili změnit/opravit, co mají, aby pak zjistili, že útěk jinam může po krátkodobé euforii přinést ještě víc problémů...
Zajímavé téma, u žen častý problém nízkého sebevědomí promítnutý do 3 na sobě nezávislých příběhů.
První příběh nízkého sebevědomí ve vztahu byl celkem předvídavý, ale i přesto čtivý.
Druhý příběh o nátlaku k náboženství měl pro mě nečekané rozuzlení.
Třetí příběh byl zajímavým pohledem do praktik v lékařství. I když samotný cíl hlavní postavy byl brzy zřejmý.
Přečteno jedním dechem za jeden den. Smutné čtení. Přemýšlím, jestli ve skutečnosti rodič dokáže tak moc nadržovat jednomu dítěti a z druhého mít obětního beránka, na kterém si vybíjí frustraci...
Moc jsem Báře fandila, aby příště dobrý úmysl nedopadl špatně...Nebo alespoň nevyvolal nepřiměřenou reakci...A aby si získala i svou rodinu aspoň přes výtvarné úspěchy...
Jak již bylo zmíněno, střídání vypravěčů dává čtenáři možnost vidět danou situaci ze 2 úhlů, za což dávám plusove body :)
Přečteno jedním dechem... Krátký příběh, který byl tuším i na seznamu doporučené četby, ale dostala jsem se k němu až v dospělosti. Formou i ideálním koncem je určen možná spíš pro školní čtenáře, ale určitě nezklame ani dospělé.
Čtivá oddechovka cynické matky pro cynické matky :) Aby neměly pocit, že v tom jsou samy :)
Přečteno jedním dechem. Kniha o problematickém vztahu adoptivní dcery a matky, který vystihuje citát "všechny její kamarádky jsou vlastně nešťastné. Jedny proto, že děti mají, a ty druhé proto, že je nemaji." Člověka vede k zamyšlení, jestli své děti vychovává dobře, jestli něco nepřehlíží, není moc přísný, jestli mají dobrý vztah. Taky vede k zamyšlení, co když se se svými dětmi člověk dostane na obdobné scestí. A pak otevřený konec, který už u Hanišové znám :-)
Příběh je to silný, autorka je mi sympatická mnoha svými názory, ale myslím, že tato kniha by byla lepší opravdu v blogové verzi (což z velké části původně byla), protože u knihy očekávám nějaký vývoj (což tady není, protože kniha není psána ani chronologicky, ani nijak vývojově), nebo sbírku povídek, což taky úplně není tato kategorie. Jak již bylo zmíněno v předchozích příspěvcích, některé myšlenky se objevují opakovaně, trochu jsem měla pocit "tohle už jsem přece četla". Trochu jsem s dočtením bojovala. Ale myslím, že číst tato zamyšlení na blogu, by bylo beze sporu "příjemné čtení", pokud se to dá o tématu smrti říct.
Petra Soukupova opet nezklamala. Pribeh 10leteho Viktora, jeho matky a babicky vypraveny stridave z uhlu pohledu vyse zminenych...jejich nazory na tutez udalost, mezigeneracni rozdily, rozpory na vychovu problematickeho kluka... Nahled do zivota soucasnych vetsich deti, jejich problemu, privykani si venkovskemu zivotu bez vymozenosti velkomesta. Jako obvykle zadny happy end, ale ani zadne tragicke konce, PS se zameruje na necely rok Viktorova zivota, co bylo predtim a bude potom je ve zkratce nastineno...
Naprosto mě nadchl "jiný styl" psaní. Knih s válečnou tématikou jsem četla již hodně a zajímalo mě, čím bude tato jiná. A jiná je především stylem. Ať už je to vnímání barev, odkrývání toho, co teprve přijde a pak návrat zpět, vypravěč, "vsuvky" v textu. Doporučuji.
Zajímavé téma, které nás nutí za zamyslet, kam až můžeme se sociálními sítěmi dojít, i když to může vypadat zprvu velmi nevině...
Příběh je to poutavý a nezáviděníhodný, ale asi jsem čekala větší propojení s dobovými reáliemi, které se však odehrávaly spíš nenápadně na pozadí. Prostor zabíral primárně rodinný život Anny. Za mě 7/10
Knihu jsem přečetla jedním dechem, velice čtivá, ale závěr mě trochu zklamal, očekávané rozuzlení/pochopení se nedostavilo.
Absurdita a originální, někomu může vyhovovat, někomu ne. V každém případě je to "něco trochu jiného". Hodnotím tak na 70%.
Do knížky jsem se musela trochu nutit. Občas zazní výborné hlášky, ale celkově děj moc neubíhá. Kniha zachycuje různé "reality" života během komunismu, což je zajímavé, nicméně jako celek pro mě kniha moc čtivá nebyla.