Maanna komentáře u knih

Musím se přidat k nadšeným komentářům. Stavba příběhu mě úplně dostala - pozvolný začátek, který postupně víc a víc graduje v i tak tísnivé deštivé atmosféře. Vzpomínky postupující od nevinných příhod ke skutečným životním otřesům a tragédiím, plastické a životné postavy... Vzala jsem si knihu jen tak na zkoušku, ale už se těším na další díly. Je to opravdu styl "chytne a nepustí."

25 10.04.2017

Bohužel jednu hvězdičku knize ubírá opravdu nepovedený překlad - věty jsou klopotné a šroubované a neustále opakovné oslovení "má paní" vůbec nebere v potaz rozdíl v užívání a funkcích přivlastňovacích zájmen v češtině a angličtině (našla jsem si pro srovnání ukázku v originále a ta se četla mnohem lépe.) Jinak to pro mne byla celkem příjemná kniha. Moc se vydařily postavy majordoma a psa, ale ani ty ostatní nebyly bez potenciálu. Mně asi nejvíc vadilo, že chyběl detailnější popis prostředí a vztahů na venkově a celé pozadí vraždy. Hrdinka vyhodnotí první tři osoby, které potká, jako potenciální pachatele a dál už po souvislostech moc nepátrá, jen se snaží jejich vinu prokázat nebo vyvrátit, aniž by třeba jen na chvíli zvážila, že pachatel může být ještě někdo jiný, koho dosud nepotkala... Ale zase to beru tak, že se jedná o první díl série, kde autoři chtěli představit postavy, které pak budou figurovat i v dalších dílech, tak holt pátrání trochu osekali...

24 26.12.2023

V Tasmánii se neodehrává tolik knih, takže právě originální prostředí je celkem osvěžující, stejně jako zmínky o místní kultuře a o tom, jak snadno se dá kultura poničit, pokud k ní nepřistupujeme s respektem a porozuměním. Zaujal mě také motiv vlivu sociálních sítí a veřejného mínění na vyšetřování. Ani samotný nápad nebyl vůbec špatný. Jen hlavně v první polovině se trochu vleče a občas zaškobrtne o zdravý rozum (neumím si představit, že by někteří rodiče opravdu věřili, že nález sáčku marihuany v pokoji jejich dospívající dcery znamená, že musel její prodejce být přímo v tom pokoji; trochu moc je tu reálných i domnělých poměrů učitelů s žáky). Ale druhá polovina už odsýpá dobře a rozhodně by mi nevadilo se s tímhle týmem vyšetřovatelů ještě někdy potkat...

24 29.12.2021

Silná kniha s velkým potenciálem, která mě ale také místy pěkně štvala. Myslím, že zvolená forma nakonec zachycuje hrůzy Mengeleho zoo mnohem lépe než detailní drastický popis, ta atmosféra beznadějného bezčasí, kdy se kdykoliv může přihodit cokoliv, záleží jen na tom, co zrovna "Strýčka" napadne, je takhle nesmírně působivá. Děti vlastně jen čekají, kdy na ně přijde řada. Trochu, pravda, drhly dialogy - příliš si neumím představit, jak se dvanáctileté vyplašené dívky baví o tom, že jedna bude mít na starosti minulost a druhá budoucnost atd., ale zase tolik to nevadilo. Horší byla část po odchodu z tábora, kde přibylo dějových linek, ale autorka na metaforách neubrala, čímž se děj divně rozmělnil a někdy působil nelogicky, protože jediným smyslem akce bylo dojít (někdy k trochu polopatické) metafoře: pokud chci vyjádřit, že se jedna z postav změnila v chrabrého rytíře, musíme nechat postavy doťapat do muzea, kde si na sebe tahle postava vezme zbroj - a to je vše, nic z toho. Je to škoda, tam, kde se autorka dokázala krotit, měl příběh stále neuvěřitelnou sílu, a třeba ne Otce dvojčat a doktorku Miri asi nikdy nezapomenu. Happyendové vyznění nevadí, myslím, že ho kniha potřebovala. Bohužel jí ale k dokonalosti přece jen něco chybí - nebo spíš přebývá.

24 19.12.2021

Kniha přináší silný příběh, který by neměl být zapomenut. Popravdě mi je jedno, jestli paní Věra byla v pracovním nebo internačním táboře - být ve čtrnácti letech vytržena ze svého prostředí, být připravena o identitu a stát se na mnoho let otrokem samo o sobě stačí. Chtít, aby lidé, kteří tímto prošli, popisovali události jako nezaujatí svědci, prostě nejde. Navíc dlouhodobá traumatizace a nutnost neříkat pravdu, aby člověk přežil, prostě paměť a vzpomínky ovlivňuje...
Trochu slabší je ale styl psaní, kde si nejsem jistá, má-li to být román nebo faktografický dokument - někde se popisují do detailů pracovní postupy, někdy jsou scény vypjatě emotivní a objevují se i občasné skoky v čase, které mi moc nesedly. Přijde mi, že tohle si měl autor lépe ujasnit nebo měl zasáhnout editor, protože tahle podivná stylová nejasnost nakonec dělá příběh méně uvěřitelným.

24 22.06.2020

Nápad zpracovat paralelně příběhy dvou sourozenců není špatný a ani se autor v jednotlivých částech nijak zvlášť neopakuje a některé situace mě pobavily, ALE tahle kniha mě neskutečně vytáčela. Jednak je to celé takové plytké a vztahové propletence si nezadají s nekonečným seriálem, kde má nakonec každý poměr s každým, abychom neměli příliš mnoho postav. Jednak se autor moc neobtěžuje s ověřováním, jak věci reálně fungují - úsměvně na mě třeba působilo, že by sociálka řešila umístění sedmnáctiletého kluka do dětského domova, pokud má dospělou sestru - technicky vzato než by to celé proběhlo, bylo by mu 18 a už by odcházel, nebo doporučení, aby o sebe někdo dvě hodiny DENNĚ pečoval... Děti jsou poněkud přechytralé (předškolačka se sama učí číst, aby si přečetla nějaké vzkazy) a všechny postavy mimořádně šikovné, ve všem hned vynikají.
Hlavně ale se mi z hloubi duše protiví svět, který Hartl představuje, kdy se postavy v zásadě řídí svým libidem a nikdo nikdy nepřijde s tím, že celou věc ukončí, protože je něco nezodpovědné a nedělá se to - vždy to skončí, až když je průšvih, a všichni se v tom nakonec tak nějak chápou, protože to přece nemohli udělat jinak. Nejsem v zásadě puritán, ale přesto si myslím, že některé věci jsou zkrátka za hranou (POZOR, SPOILER) - třeba poměr otce s nejlepší kamarádkou vlastní dcery nebo to, když máma dvakrát i víckrát týdně odkládá mimčo, aby si užila svého ženatého milence. Chápu, že si i ve finančně napjaté situaci člověk potřebuje udělat něčím radost, ale opravdu to musí být briliantové náušnice a oblečení za desítky tisíc? Tohle prostě odmítám akceptovat...

24 09.01.2020

Tahle kniha se mi trochu těžko hodnotí. Kdybych nečetla Muže jménem Ove, byla by to s pár výhradami (rozhodování mezi Kentem a Svenem bylo poněkud příliš zdlouhavé a tragických úmrtí bylo trochu moc - nemám ráda ždímání citů) velmi příjemná kniha. Nicméně když jsem Oveho přečetla, cítím trochu pachuť z recyklace. Autor našel vzorec, který na čtenáře funguje a teď jen vyměňuje proměnné, takže opět je tu zpočátku nesnesitelný hrdina, z něhož se vyklube člověk se zlatým srdcem, opět jsou tu návraty do minulosti, které vysvětlují přítomnost, je tu přátelství se zvířetem, které hrdina nejprve nemohl vystát, vyhraná bitva s úřady, chlapec s otcem ve vězení... prostě těch paralel je moc. A teď babo raď, protože mně se Britt-Marie líbila jako celek víc než Ove... Takže nakonec hodnocení není špatné, ale doufám, že autor nevyplácá svůj talent na psaní pořád stejných knih...

24 07.11.2019

Je to syrový příběh z drsné doby a drsného kraje, kde opravdu člověk téměř cítí všudypřítomný chlad a dělá se mu lehce nevolno z nabízených "lahůdek." I vztahy jsou takové na dřeň ohlodané, bez mnoha slov a sentimentu, což se mi na knize líbilo. Je pravda, že Agnesino vyprávění v kontextu všeobecné málomluvnosti působí trochu nevěrohodně, ale celkové zachycení atmosféry u mě tentokrát převážilo. Ocenila jsem také, že ani v závěru autorka nepodlehla sentimentálním výlevům, ale zůstala v naturalističtější rovině.

24 17.10.2019

Napsat knihu o tom, jak se pořád jen jde po silnici, vyžaduje odvahu, protože z toho určitě nevznikne dějem naplněný thriller. Naopak, silou knihy je zachycení často až ubíjející atmosféry pochodu a vývoje postav a jejich vztahů. Od úvodního popichování, přes vytváření přátelství a koalic, šok z toho, že tady jde skutečně o život, první obtíže a postupný úbytek sil, až po pocit naprostého osamění a rezignace. Ono to opravdu občas poněkud nudí a pak si člověk trochu s hrůzou uvědomí, že čte o chladnokrevném vraždění... Otázkou je, jestli tento pochod má nakonec nějakého vítěze...

Psát knihu z dětského pohledu je vždy trochu záludné, protože je pro dospělého obvykle nemožné se do dětství vrátit. Navíc Boyne tu má vymyšlenou nějakou dramatickou linku, kterou se snaží s dětským pohledem zkombinovat. Za mne dobře fungují scény kolem stěhování, neshod rodičů, vztahů s prarodiči, ale ve chvíli, kdy do děje vstoupí Šmuel, začíná pro mne být realita příliš znásilňovaná. Bruno musí zůstat až nepřirozeně naivní, aby mu realita nijak nedošla (a aby se se Šmuelem nedokázal domluvit, jak se věci mají.) Navíc se prostě dalo jen těžko věřit tomu, že by měl Šmuel možnost chodit pravidelně na schůzky s Brunem, aniž by si toho někdo všiml. Podobně i Brunovi rodiče museli být hodně slepí... Prostě jsme v tomhle příběhu nedokázala věřit a tím pádem mě ani přátelství chlapců moc nezasáhlo.

23 25.03.2024

Užitečná kniha, která by pro mne ale možná stačila jako delší článek - přišlo mi, že se vše stále opakuje. Umím si ale představit, že pro toho, kdo manipulativní rodiče zažil, to může být užitečné, protože je zkrátka obtížné překonat představu, že rodiče mají své děti rádi, a smířit se s tím, že to u těch našich rodičů tak není. Proto je dobře, že podobná kniha existuje a že děti z těchto rodin mohou najít podporu, i když bych s některými autorčinými příklady trochu polemizovala a rozhodně bych považovala za užitečnou větší vyváženost a propojenost mezi popisem situací a návody, jak si s tím poradit.

23 31.12.2022

Kdyby autor zůstal u motivu, jak může strukturovaný svět Minecraftu s jasnými pravidly pomoci autistickému dítěti zorientovat se v reálném světě a najít cestu k ostatním, bylo by to fajn, ale autor se pustil do mnoha dalších motivů (výčitky svědomí za smrt blízké osoby, chybějící komunikace v rodině, gambling, šikana ve škole...) Bohužel není tak úplně zdatný spisovatel, aby je všechny dokázal dobře propojit. Často pak jde cestou problém - instantní řešení (o kterém se sice mluví jako o složitém procesu, ale prakticky se vše daří řešit na první dobrou), což způsobuje, že je kniha trochu nevěrohodná. Obrazně bych to vyjádřila tak, že autor vymyslel dobrou kostru, ale už se mu ji úplně nepovedlo potáhnout masem a kůží.

23 21.10.2021

Velmi silná kniha vycházející z autorových deníkových záznamů. Nehraje si na filozofické úvahy ani na politický komentář, jde opravdu o zachycení zážitků frontového vojáka. Je zajímavé sledovat počáteční nadšení a touhu ukázat se v akci, šok z reality, postupné vystřízlivění i konečnou apatii, kdy je zranění vnímáno jako radostná událost. Zajímavý pro mě byl i popis života v zázemí fronty, včetně kontaktu s civilním obyvatelstvem. I když technicky vím, že vojáci musí mezi akcemi odpočívat, filmy apod. tak nějak vedou k představě, že jsou vojáci pořád v přímém boji. Není to pro mě kniha překvapivá nebo šokující, ale rozhodně dala dějepisným kapitolám jako "bitva u Stalingradu" nebo "ústup německé armády" velmi konkrétní obsah bez filmového lesku.

23 24.03.2021

Pokud bych se dívala na knihu jen z hlediska čtivosti, asi by úplně dobře nedopadla, protože čtení je to často trochu ubíjející. Motivy se opakují a u druhé i třetí ataky člověk tak trochu (trochu dost) tuší, co bude následovat. Nicméně z téhle knihy jsem se o životě s bipolární poruchou dozvěděla víc než z odborné literatury a i to ubíjející opakování různých stavů k ní bohužel patří. Není to kniha, kterou so budu chtít znovu přečíst, ale díky ní mohu lidem kolem lépe rozumět, takže mohu autorovi jen poděkovat, že mi umožnil nahlédnout do svého osudu. budu mu držet do budoucna palce.

23 01.11.2020

Kniha se celkem dobře čte, děj odsýpá, i když dialogy nejsou úplně autorovou silnou stránkou. Místy jsou poněkud křečovité a promluvy nejsou dobře propojené - někdy je to ve stylu: Petr řekl: Pavel řekl: Petr řekl:, což mě trochu rušilo. Nicméně základní zápletka mi nepřišla špatně vymyšlená a mytologický rozměr mě bavil.
Větší problém pro mě ale je, že je to na můj vkus trochu přepálené. Hlavní vyšetřovatelka vedle pátrání po odporném vrahovi zažije hned několik otřesů v soukromé sféře, z nichž každý z nich by si říkal minimálně o dovolenou, ne-li o pobyt na psychiatrii. Vrah z minulosti, o kterém se v souvislosti s případem mluví, zavraždil údajně tolik lidí a tak komplikovaným způsobem, že nemohl stíhat spát ani jíst, a nejspíš po něm zůstaly vylidněné oblasti. Způsob provádění vražd také vzbuzuje pochybnosti - ani podle mě by oběti tak dlouho naživu nevydržely. A k tomu jsou tu čas od času editorské chyby, takže například farmář John má na straně 108 čokoládově hnědé oči, ale na straně 247 na Katie hledí chrpově modrýma očima:-) (chyb je mnohem víc, pátrání po nich jsem brala jako doplňkovou hru).

23 27.08.2020

Číst Stefánssona je opravdu jako ponořit se do moře obrazů a nádherných slovních obratů - ještě se ani nic nezačalo dít a už jsem byla nadšená použitým jazykem. Příběh na moři je pak nesmírně strhující, až mi z toho začala být trochu zima. Velmi věrohodně je popsaná i prázdnota a bolest, kterou chlapec prožíval po katastrofě, včetně toho, jak snadno nám do těchto hlubokých prožitků vstupuje biologická realita jako potřeba spánku nebo močení... Kdybych nosila klobouček, právě hluboko smekám.

23 22.07.2020

Kniha, kterou jsem milovala jako dítě a ke které se stále vracím, což jako velmi pomalý čtenář moc často nedělám. Děj už znám skoro nazpaměť, ale i tak mě příběh Anny dokáže pobavit i dojmout.

23 21.05.2016

V rámci žánru asi dobré, ale pro mne je to všechno takové barvotiskově placaté a stereotypní. Děti nejsou nikdy protivné. Ústřední pár je naprosto bezchybný a občasní záporáci také takoví příručkoví. Vývoj postav se moc nekoná, akorát obvykle potřebují někoho, aby je popostrčil na tu správnou cestu ke stereotypnímu štěstí... Jen se nemohu ubránit dojmu, že bych se v tomhle sterilním receptu na štěstí za chvíli udusila.
Pro ilustraci: "Byl to jednoduchý muž, přímý, neznal přetvářku a závist, žil pro rodinu, miloval svou ženu, dcery, a nevzdával se naděje, že jednou, možná, jim osud dopřeje syna." Pro mě na té postavě prostě není nic životného.

22 06.01.2024

Jako dítě mě kniha zaujala. Ani teď to nebylo špatné čtení, ale něco tomu chybí. Bulyčov nebyl úplně dobrý vizionář, takže jeho vize budoucosti vlastně moc technologického pokroku neobsahuje - spíš je to jeho současnost s pohádkovými prvky (jako třeba oživovač). Víc mě bavily různé hravé nápady - indikátor, zrcadlové květy - než celková zápletka, která byla malinko krkolomná. A v neposlední řadě jsem úplně nepobírala rodinné vztahy, v podstatě v tomto světě působila Alenka pohybující se s otcem až trochu patologicky.... Špatné to nebylo, ale také žádný zázrak.

22 28.10.2023

Orhan Pamuk píše velmi dobře a dokáže v knize skvěle zachytit tureckou společnost a její proměny. Hlavně první část knihy mě velmi zaujala. Autor chtěl přenést do současnosti příběhy o Oidipovi a Sohrábovi a Rostamovi. To ale vytvořilo natolik nepravděpodobnou zápletku doplněnou mnoha náhodami, že z toho výsledný příběh vyšel jako špatně uvěřitelný. Možná by stačilo, kdyby si vybral z obou legend jen jednu. Je to škoda, protože některé části byly fascinující, takže i když u mě první Pamukova kniha, na kterou jsem narazila, nevyvolala bezbřehé nadšení, určitě se k němu ještě vrátím. Ostatně, Rusovláska není obecně považována za jeho nejlepší dílo...

22 28.08.2022