Máčkoun komentáře u knih
Knížka mě chytla za srdce. Přispělo k tomu, že jsem z Pardubicka a znám místa, kde se odehrává. Moje babička navíc z Jelení přímo pochází, takže její rodiče nebo prarodiče se s hrdiny knihy mohli klidně potkat na pavích hodech.
Klasický Grisham. Další z řady jeho obžalob trestu smrti na podkladě etickeho dilematu. Střed knihy se strašně táhne a půlka věcí tam je navíc. Samotný proces je až na samotném konci knihy. Pokračování možná někdy v další knize
Kniha má stejně jako Medvědín svoji hloubku a poselství k celkem aktuálnímu společenskému tématu. Ale autorův styl, kdy sahodlouze popisuje charaktery a prostředí na úkor většího spádu děje, mi nesedí.
Nečekal jsem žádný zázrak. Po knize jsem sáhl čistě z důvodu prostředí, ve kterém se odehrává její děj. Právě ve vykreslení společenské nálady okolo amatérského hokejového týmu spatřuji její největší kvalitu. Protože dlouho děj jen tak plyne bez větší zapletky, má čtenář možnost se blíže seznamit s jednotlivými postavami. Kdo někdy byl součástí sportovního kolektivu někde na venkově, jednotlivé postavy si snadno spojí s někým z okolí, kdo by mohl být jejich věrnou předlohou. Nakonec se věci začnou vyvíjet takovým způsobem, že se čtenář ztotožní i se samotnou hlavní postavou a jejím pohledem na organizovaný sport a společnost obecně. Takhle to prostě chodí. A autorův sarkasmus to dokonale vystihuje.
Nenáročná, spíše oddechová, avšak smutná literatura s dokonale vystihnutou atmosférou Německa před válkou. Zajímavostí jsou autobiografické prvky, což mne následně donutilo něco si zjistit o osudech tohoto spisovatele
Kniha se mi nečetla snadno. Vadilo časté a rychlé přeskakování děje (mnohdy ani ne po jedné stránce) mezi různými časovými obdobími a místy, taky nepřehledné přímé řeči, že nešlo rozeznat, kdo co říká. Proto jsem se první polovinou knihy moc neoreintoval, ale odtrhnou se od ní nešlo. Ke konci už to všechno začínalo do sebe zapadat a dávat smysl. Abych lépe porozuměl první půlce, budu si ji muset někdy přečíst znovu.
Velmi čtivé, absence popisných pasáží, které by byly navíc. Děj odsýpá a čtenář je do něj rychle vtažen. Až na ten konec je to i celkem uvěřitelné, hlavně pokud znáte Ostravu. Psáno osobitým stylem, jako bych slyšel vyprávět Alberta Čubu. Líbilo se mi to, nic podobného jsem nečetl.