Magdalena5 komentáře u knih
Kniha nádherná, přečteno jedním dechem za 2,5 hodiny. Smekám přede všemi, kteří dokážou bojovat.
Knížka i geniální Bára Hrzánová a moje vzpomínky na normalizační základní školu, soušky učitelky a soudruhy ředitele po nástupu do první třídy v září 1968.
Teď píšu komentář ke konkrétnímu vydání knihy z nakladatelství Triton s ilustracemi Markétky Vydrové. Původní geniální knížku s autorovými kresbami jsem přečetla již, ani nevím kolikrát, ale po koupi tohoto skvostu jsem zůstala úplně paf. Ať si říká, kdo chce, co chce, na jiné výtvarné pojetí Malého prince než původní, ale mně se toto vydání ilustrované Markétou Vydrovou moc líbí.
Paní Madla měla vždy můj obdiv, obětavá pragmatická ženská s poetickou duší, chytrými postřehy. Ráda jsem se vrátila o čtvrstoletí zpět a připomněla si, co jsme prožívali a o čem jsme vůbec nevěděli. Díky.
takže paní Madlo - díky za váš statečný život
Kolem této knihy jsem obcházela docela dlouho, odvahu jsem našla při noční probuzení a dokud jsem ji nedočetla, nešla jsem spát. Při rozednívání, u doslovu se mi uvolnily slzy a dlouho jsem je nemohla zastavit. Silný příběh...
Tak si, říkám, že jsem byla cílová skupina pro čtení, smysl pro fantazii mám, dospělácké vtípky celkem chápu a velikost písma mi přesně vyhovovala. Nemusela jsem nasazovat v posteli při čtení skla jako při jiných knihách. To mi velmi vyhovovalo, jen jsem odložila knihu a plynule přešla do snění. :)
Tož ten zdroj veškerej múdrosti předkládám jako předlohu pro seriál do čtenářské výzvy. Je to kus, který mě provází už hodně desetiletí mého života a sahám po něm velice často.
Kožík se mi v době mého mládí četl dobře, teď jsem již od něj dlouho nic nečetla.(až na pohádky) Životní příběh Zdenky Braunerové se mi dost líbil a uvědomuji si, že vlastně pan Kožík stál na začátku mojí celoživotní vášně pro biografickou prózu.
Hledám na internetu obrázky a vzpomínám. Nejraději jsem měla velké akční dvojlisty, ke kterým byly po stranách jednotlivé předměty z obrázku. Obrázky byly reálné, jemně vykreslené a moc se mi líbily. Až na ty červené odznaky příslušnosti kolem krku.
Živou abecedu jsem měla schovanou i se slabikářem a čítankou, ale už se někam vytratily.
Knihu jsem četla hlavně uprostřed noci po probuzení, kdy jsem nemohla spát, ale je fakt, že to opravdu není relaxační uspávací kniha. Jsem moc ráda, že jsem se k ní dostala, doporučuji!
Včera jsem si odnesla z práce, navečeřela se a v 19:00 začala číst, po hodině říkám, už musíš spát, ráno brzo vstáváš. Tak jsem si to řekla ještě ve 21:00 i 22:00, knihu jsem zavřela, zhasla a brouček v hlavě vrtal, vždyť tam máš jen pár stránek. Opět jsem rozsvítila a 22:30 jsem 213. stranu dorazila. No a nakonec se mi děj vracel i několikrát ze sna. Takže asi dost dobrý.
Můj Heřman z Althausenu je z roku 1970 ( pro vnitřní potřebu) napsaný na psacím stroji a posléze svázaný. Dostala jsem ho od kamaráda asi v devatenácti a hned mě dostal. Byla to moje první kniha od sestry Zieschové a další její knihy na sebe nedaly dlouho čekat. Stojí na čelném místě v knihovně a často se k nim vracím.
Našla jsem pracovní polohu na čtení této repre knihy, sedím na velkém rehabilitačním míči u konferenčního stolku. Jinak nádhera.
27.5. Tak už jsem dočetla a zpestřovala jsem si četbu i souběžným poslechem audio Herkulovských příběhů v podání pana Freje. Bylo to moc fajn.
I když jsem poněkud odrostlejší, knížku jsem přečetla s velkou chutí. Libila se mi lehkost a humor. Občas jsem měla chuť se ke Klárce v jejích dobrodružstvích přidat, ale její osud bych asi s takovým nadhledem a optimismem nesdílela.
Přečteno a příjemně překvapilo, jak zdařile autor navázal na Jestřába. I s ilustracemi jsem byla spokojená. Další šikovná ilustrátorka, jiná než Bimbo, Marko Čermák nebo Jan Fišer, ale proč ne
Nádherné, úplně magické fotografie skrytých míst milované Matky měst. Děkuji za objevná přiblížení v knize i na videích Miluju Prahu.
Jako dlouholetá posluchačka rozhlasové stanice Dvojka a nadšená fanynka Spirituál kvintetu se setkávám s Františkem Novotným poměrně často a dalo by se říci, že jej přímo vyhledávám. Poprvé jsem se ovšem dostala ke čtení jeho knihy, kterou jsem dostala k narozeninám. A byl to pro mě přímo bonbónek. V každém slově jsem slyšela Františkův sametový hlas, skvostnou češtinu, kterou hladí své posluchače. Vzpomínala jsem na sváteční Dobrá jitra a na pana Luďka Munzara. Díky.
prvně jsem viděla část filmu a bylo mi z toho šoufl, tak jsem si to raději přečetla. Moc dobře napsané, četla jsem i další od pana Sýkory.