magnolia komentáře u knih

Přečteno na jedno posezení s kávou a jo, bylo to příjemné, veselé počtení. Škoda jen, že nebylo delší, a také bych se příště přimlouvala za menší formát knížky - ona je opravdu určená rodičům, ne dětem:) Obrázky mi nevadily. Těším se na další pokračování (a tentokrát dříve než za 10 let).

8 04.12.2017

První polovina se mi líbila, docela dobré rady a myšlenky. Potom, jak to bývá, opakování řečeného. Zvláštní byla kombinace humoru (ilustrace autora, vtipy takové zbytečné) a často drsné příběhy skutečných osob. No, nemám z tohoto žánru moc načteno, tak jednou za čas se to dá.

7 04.12.2017

Těšila jsem se a byla zvědavá, jakého hrdinu a jaký příběh si autor připravil tentokrát (Projekt manželka se mi líbil moc). Nevím, co mám po přečtení napsat, protože jsem zklamaná, no aspoň jsem knihu dočetla, což se mi u další knihy (Projekt potomek) nepovedlo. Způsob psaní GS se mi přitom docela zamlouvá, trochu mi občas připomínal D. Nichollse, který je ale určitě zábavnější a čtivější. Neustálé prokládání děje "vhodnou" hudbou, mi nejprve přišlo zajímavé, později už spíše vadilo... jako nakonec celý tento zdlouhavý román a hrdinové, kteří mi byli hodně vzdáleni. Konec byl vlastně na knize nejlepší a dvakrát - proto, že byl, jaký byl a protože už jsem nemusela číst dál. Ale zkuste sami.

7 04.12.2017

Tak hlavně nečekejte napínavou detektivku, jako já. Čtěte, pokud jste mladá žena (starší dívka), máte kočku, toužíte se něco více dozvědět o Islandu a nevadí vám trocha ezoteriky a romantiky. Až se sama divím, že jsem to dočetla (i když ne úplně poctivě) ... Takový románek s cestopisnými vsuvkami. Jak německá Soňa ke štěstí přišla. A dost.

11 26.11.2017

V knížce je to, co mám ráda: horské pláně a vrcholy, stromy, mraky... k tomu dva přátelé od dětských let, které hory a příroda spojí na celý život. Příběh o cestě z města a cestě k sobě i k druhým. Byly tam krásné okamžiky a popisy, poetické, melancholické i realistické, třeba stavba horského obydlí nebo chvíle vzájemného porozumění, rozdílný vztah k rodičům. A přesto mi čtení nezpůsobilo to úchvatné potěšení z četby, jaké jsem očekávala. Něco mi tam chybělo, ale kvůli námětu a způsobu zpracování, stejně doporučuji k přečtení. (Třeba jsem nebyla úplně soustředěná já.)

21 21.11.2017

Asi autobiografie ...

6 12.11.2017

Válka je nejhorší strašné zlo. Tato kniha je o válce. A o lidech, o síle mluveného slova (čtení), o touze vědět víc a o statečnosti. O lidskosti i lidské krutosti.
Kniha se čte velmi dobře, poháněla mne zvědavost a napětí, spojené s osudy hlavních hrdinů, tak mladých, sympatických a znevýhodněných. Drsné popisy se střídají s dramatickými i dojemnými situacemi. Důležitou roli v příběhu mají radiopřijímače, jejich vysílání a příjem, bylo to opravdu důležité zařízení v té době a v tomto příběhu zvlášť. Jen mi to vyprávění připadalo místy přehnaně poskládané, hrdinové někdy se schopnostmi až nadpřirozenými nebo byli výjimečně nadaní a šikovní... ale je to román, ne dokument. Wernera mi bylo líto, fandila jsem mu. Je to tak mezi 3 a 4 hvězdami.

33 12.11.2017

Musím přidat hodnocení za tatínka (78) - moc se mu líbí (a já jsem ráda).

15 10.11.2017

Venku pošmourno, takže to byla ideální volba z nové zásilky knih (přečteno za odpoledne a večer). Už si ani nevzpomenu, kdy mě tak zaujala nějaká podobná (deníková) kniha, např. i s ženskou hrdinkou, protože tohle bylo jedním slovem skvělé. Vtipně a citlivě napsané (nemůžu to nenapsat - proti jiným knihám na toto téma, je to jemné až něžné) k tomu současné a české. Všichni si to tak nějak děláme sami.

21 07.11.2017

Od Tove J. jsem četla Sochařovu dceru a Knihu léta, tak ji už trochu znám, nebo spíš nejsem tak překvapená. Povídky jsou takové její, zvláštní s obyčejnými nebo naopak neobvyklými situacemi a hrdiny zrovna tak. Někdy mě zaskočil závěr povídky nebo jsem se nějak minula s jejím poselstvím. Ale atmosféra tam byla vždy, ať už přátelská nebo hrozivá. V každé povídce se dalo najít něco zajímavého. Hezký je i doslov a záložka ke knize.

10 06.11.2017

S prvním letošním sněhem budu mít už napořád spojenou Sněhovou královnu a osudy jejích postav. Není to čtení pro každého, já jsem se trochu hůře začítala, ale potom už nešlo přestat. Chápu někoho, kdo to vzdá a přidá k tomu další komentáře o dlouhých větách a složitosti nebo naopak nudě (nebo ještě něčem jiném, co vadí). Pro tyto čtenáře jsou jiné knížky. Já jsem na opačné straně, když se naladím na autorovo vyjadřování a dokážu si v klidu užívat každé slovo, zůstane mi po přečtení dobrý pocit, že to stálo za ten čas a že to zase byl zážitek. Nějaké malé výhrady bych měla, ale nechce se mi dávat jen 3, to si tato (místy velmi) hluboce lidská kniha nezaslouží.

18 30.10.2017

No, je to W.A., ale nemůžu si pomoci, jeho filmy (zvláště některé) mám raději. Bylo toho nějak moc, slov, věcí, které jsem úplně nepochopila, přiznávám beze studu.

7 29.10.2017

Květa Fialová, měla jsem ji ráda...
Knížku jsem četla před lety a pamatovala si z ní docela dost. Víc než citáty z Proroka, mě zajímaly životní cesty a názory paní Fialové, tenkrát i nyní.

14 27.10.2017

Dám plné hodnocení, jako vždy, když se mi kniha četla lehce a přitom s takovou správnou dávkou zvědavosti a nedočkavosti, jak to bude dál. Autor vám předloží několik lidských typů, tak různých (a to po všech stránkách) a příběh se krásně zaplétá a rozvíjí, s pomocí výborných postřehů a slovních spojení, taková srozumitelná krása... i když příběh není idylka, to rozhodně ne. Nikdy bych neřekla, že mě bude tak moc bavit číst o africkém fotbalistovi nebo rodině Pákistánců či polském zedníkovi... V tomto románu z Londýna, najdete současnost, malá i větší osobní dramata, humor, soucit, smutek a obraz naší doby i lidského snažení nebo prostě život, jaký je. (Do knihy se mi nechtělo - ach, ty obálky někdy tak odrazují - komentáře zde mě přesvědčily, tak opět: díky uživatelé DK).

"Osmána miloval, jak jinak, nebylo však pochyb, že je to otravný parchant."
(starší bratr o mladším - věta na s.35, u které jsem si řekla: tak tohle mě bude bavit :)

23 26.10.2017

Byla to jedna z těch nejmilejších knížek, které jsem v mládí potkala. Je to už dávno, ale mám ji ve své knihovně i v srdci uloženou, a také ji občas dál doporučuji.

24 23.10.2017

To bylo příjemné čtení, jako naducaný polštář pod hlavou. Zpočátku jsem se zhrozila, že to bude o problémech bohatých lidí, a takovým knihám zrovna nefandím. Naštěstí se příběh pozvolna zaplňoval postavami a osudy, které mě zaujaly a čtení bylo stále lepší a lepší. Současné, sice s obyvateli NY, ale v mnohém blízké i jiným lidem a rodinám. Je to hezký román o vztazích, důvěře, toleranci, sobectví i zodpovědnosti, o lásce, rodičovství a přátelství. O penězích je to taky, ale ne v té první řadě.

17 08.10.2017

Líbí se mi, jak tento autor píše. Vlastně po Eskejpu opět kniha současná a z prostředí kanceláří (i když trochu jinak). Tak se budu těšit na další (delší) román. A ten konec, no, taky jsem čekala víc.

9 03.10.2017

Bylo to dobré, nad očekávání. Taky trochu šílené, neslušné a hodně (smutně) současné. Autor umí být vtipný a několikrát (zvláště v první polovině knihy) jsem doslova užasla nad některými jeho slovními nápady. Občas jsem nějakým výrazům nerozuměla, ale kdybych chtěla tak se dopátrám, to mi nevadilo. Bavila jsem se, a také se mi líbily ty přemýšlivější a vážnější tóny, které k hlavnímu hrdinovi patřily. Celé, i s grafickou podobou, to pro mne znamená další český knižní objev roku.

15 23.09.2017

Knížku jsem zkoušela číst, ale vzdala jsem to na s.50. Nějak mi to celé vyprávění nesedlo, hrdinkou počínaje a hercem Veverkou konče, (nic proti veverkám) - tak snad kdyby jí bylo kolem 20-30, ale i tak to byla spíš neuvěřitelná nuda.

Četla se mi dobře, před usnutím a v těchto pošmourných dnech. Autorka je mi sympatická, s jejími pocity a pohledy na různé věci v životě, se většinou pěkně souznělo. Některá témata mi připadala známá už z první její knihy. Také bych ubrala na délce jednotlivých fejetonů (obešla bych se bez těch různých vědeckých zjištění, i když na ně text navazuje). Některé myšlenky byly moc pěkně napsané, dobré tak akorát (pro mě).

12 16.09.2017