magnolia komentáře u knih
Úžasná knížka z 90.let, s velkoformátovými fotografiemi a jasnými návody. Pro děti a rodiče, kterým není příroda lhostejná. Když ne nic jiného, tak odlitky stop ze sádry nebo žížaliště ve sklenici - ty by měly mít úspěch. Já osobně se, až sleze sníh, chystám na zahrádku z mechů, kapradin a lišejníků - kulaté akvárko už mám :)
Ačkoli autorku neznám blíže a v úvodu knížky je jakoby popřeno to, že jde o skutečný příběh, jsou to nejspíš opravdu její vzpomínky (jak je i psáno výše, v žánrovém zařazení). A vzpomínky moc hezky zpracované, což každý nedokáže, i když se o to kdekdo pokouší. Od spisovatelky M.Z. jsem přečetla (jako dospělá) její dvě knížky pro dívky a jen jsem čekala, jestli napíše ještě nějakou i pro ženy. Bylo to příjemné čtení, hezká knížka k zamyšlení. (S autorkou vyšel rozhovor v posledním čísle Pravého domácího časopisu).
Četla jsem jako dospělá, líbila se mi moc. Byla jiná, zajímavá.
Písničku jsem si našla až po dočtení, má svoje kouzlo (alespoň při prvním poslechu). S knížkou je to složitější a snad všechny dojmy z ní, už obsahují předešlé komentáře. Do humoru bych ji nezařadila, i když právě ty jemné vtipné (citlivé a dojemné) záblesky ve vyprávění mi dělaly dobře, na rozdíl od těch příliš bizarních. A právě způsob vyprávění (ten převládající, tedy synovský) byl tím, co mě přesvědčilo číst dál, i když nedokážu říct, že by se mi knížka jednoznačně líbila. Je to smutná knížka, ale také láskyplná, konec neschvaluji. (Slečna Nadpočetná se mi líbila, a maminčino ozobávání... ).
https://youtu.be/u4jBSc1uxx8
Třetí kniha od tohoto (ne moc známého) autora, se ke mně dostala náhodou - a nelituji. Hrdina je chytrý sympaťák, má to atmosféru, prostředí zločineckého podsvětí zapadákova a velkoměsta, 80.léta... úplně jako film. Výhrady mám jen k tomu volebnímu tématu (i když má smysl v celém vyznění příběhu), já jsem ho začala brzo přeskakovat a spíš než thriller je to takový společenský román, byť napětí tam je (pro mě tak akorát, pro jiné čtenáře možná málo) i detektiv a zločinci. Nápadité je grafické označení kapitol - od úterý do úterý. Pěkně píše, ten Jess Walter.
Jak se dalo tušit, není to tak jednoduché, ale v knize jsou kromě originálních nápadů i potřebné pomůcky. Některé fáze a postupy by mohly být ještě podrobněji nafocené, pro úplné začátečníky. Snad se dají sehnat všechny doporučené materiály, o některých jsem doteď nevěděla.
Na knihu jsem se těšila, ta minulá byla zvláštní ale líbila se mi hodně. U této se po dočtení připojuji k předešlému komentáři. Je to velká škoda, když někdo píše zajímavě, ale jednání postav je v určitých situacích tak prapodivné, že to celý příběh zkazí. Anotace naladí, nečte se to špatně, ale hrdinka mi čím dál více vadila a napadaly mě u ní různá slova (jako iracionální, promiskuitní, pošahaná...). A ty náhody - jako by nestačila jedna ojedinělá výhra, je tu další - takže hurá na druhý konec země, bez mobilu a se svěřeným malým klukem (a jeho problémy), od kterého si odskakuje s náhodnými muži (je přece nezávislá a asi neodolatelná). Cestou naberou i slepé kotě - a všichni to přežijí (až na tu ovci, raroha a velrybu). Občas jsem se pousmála, ocenila poetiku vyprávění, byla jsem i zvědavá, ale nakonec převažuje rozčarování. (Je to autorčina druhá knížka a Výhonek osmilisté růže napsala až po této i když u nás vyšly v opačném pořadí - příběh i hrdina byl takový něžnější, jak si vzpomínám, i když také neobvyký.)
Kniha je zajímavá pro toho, kdo miluje kameny a rád je sbírá. Především je v ní hodně různých her pro rodiče s dětmi nebo pro vedoucí nějakých kroužků či lesních škol(ek) a letních táborů (nejlépe někde u břehů Jizery nebo jiné zásobárny kamenů a kamínků). Taková zase jiná, důkladná "kamenná" knížka, navíc se základními informacemi o nerostech a horninách.
Moc knih s indiánskou tématikou jsem za svůj život nepřečetla, asi nejvíce mě zasáhl kdysi Malý velký muž, a proto se mi líbila i tato nová kniha s lákavou obálkou. Je to fikce, ale velmi čtivá, se spoustou informací o životě jednoho indiánského kmene. A je to především román o ženách v mimořádné situaci, o soudržnosti, přátelství a síle ducha. Čtení mě docela pohltilo (ne, že bych občas nezapochybovala nad reálností situací), je to trochu naivní a romantické, ale je tu i napětí, humor, láska a oslava přírody, takže doporučuji podobně zaměřeným čtenářkám i čtenářům. Konec se dal čekat, víme, jak to s původními obyvateli bylo dál...
Knihu nehodnotím, nedokážu pokračovat ve čtení. Sdílím komentář uživatelky Makropulos a musím se přiznat, že taková dávka slov, poetiky, fantazie, metafor a bizarních odboček ve vyprávění, není pro mne tím pravým čtenářským požitkem.
Síla nejsilnější - kniha k zamyšlení, pro každého, pro všechny. Petra Soukupová umí zapůsobit těmi správnými slovy. Obdivuji její talent a styl - děkuji za zážitek a doporučuji.
Knížka mě nesedla, čekala jsem něco jiného. Hrdinka na mě nejprve působila jako parodie na Amélii z M. (a rostla jsem pokaždé, když použila slovo : Jejda! ).
Je to americký příběh dvou lidí před svatbou. Každý z nich je jiný a oba si nesou z původních rodin svoje trápení (s rodiči, s postiženým sourozencem). Děj kolísal od komedie k psychodramatu, a to bylo asi to, co mi vadilo. Bylo tam až moc různých témat a některé situace mi připadaly přehnané nebo zbytečně podrobné. Chování většiny hrdinů (jak dříve, tak nyní) - nesnesitelné nebo divné. Veverky tam byly tak nějak našroubované, asi aby to bylo ještě víc zvláštní. Svatba nakonec byla. Pro mne úleva, že mám dočteno - a zklamání z první letošní knížky.
V letech předmaturitních se mi básně PB líbily tak, že jsem si je koupila. Nebyla jsem v tom sama, se sestrou si dodnes pamatujeme úryvky - každá jiné, má to sílu, pořád.
Knížečka z edice Kolibřík, antikvariátní, darovaná. A první přečtený J.Hašek, takže mám splněno :) Můj oblíbenec to nebude, přesto mi radost udělal, některé popisy zvířat byly vtipné a úplně nejhezčí byly ilustrace - dřevoryty pana Mézla.
Co napsat o knížce, kterou jsem četla spíše s nechutí a dočítala ze zvědavosti, jak to celé skončí. Odkaz na podobnou knihu od P.Soukupové sedí, ale ta mě zaujala mnohem víc (protože je lepší). Je to depresivní čtení a hrdinka se propíjí od dospívání k dospělosti i mateřství, přičemž stihne zvládnout dodatečnou maturitu i další cíle a je víc a více podivnější a šílenější (věty na lístečkách mě dorazily). Připadalo mi to celé přehnané a nevěrohodné (jak snadno si našetřila na byt, jaké měla při tom všem konání štěstí, navzdory chování a povaze), no, asi to nebyla knížka pro mě.
Knížka působí dojmem, že bude přečtená raz dva. Překvapila mne množstvím informací, reálií a také větší či menší dávkou humoru (na ten jsem si docela rychle zvykla ). Autorka přidává i soukromé zážitky z rodinného života, které mě bavily, protože se mohly stejně tak odehrávat u nás (třeba příběh o zapíchnutém manželovi) a tady je toho humoru více. Pravdivost faktů o školství, kuchyni, svátcích a dalších britských každodennostech, nemohu posuzovat podle vlastní zkušenosti, takže je beru jako zažité, potvrzené a zajímavé. Občas je to takové neuspořádané vyprávění avšak klady převažují a jsem moc ráda, že i obálka knížky je pohledná a nepokazila ji nějaká kýčovitě "veselá" ilustrace.
Další Halinina hrdinka a její osudy. Když se naladím na tu správnou vlnu a typickou autorčinu nadsázku, knížku přečtu, pobavím se a jsem ráda, že vím, co daruji. Mně ty její prsaté a toužící ženy nevadí, jen bych je nenechala tak často padat na různé části těla. (A divné je to, když je nebo Halinu, potom ve filmových zpracováních představují naprosto odlišné typy žen.)
Láká mě , začít komentář ve stylu: Byl jednou jeden krásný milionář... , knížka však není tak špatná (červenoknihovní), jen jsem po autorově prvotině měla očekávání něčeho jiného. Ale někomu se zase třeba bude líbit víc, nežli Alex Woods (já na ty boháče v hlavní roli nějak nejsem, ať jsou arogantní nebo polepšení). První třetina byla zkouškou trpělivosti, protože byla pouze o hlavním hrdinovi. Když do děje vstoupily další (ženské) postavy, už se to dalo číst lépe. Kromě výhrad k obsahu, musím napsat i to, jak mě vadilo uspořádání knihy do 99 kapitol (s extra názvy), někdy úplně zbytečně dělících děj, a hlavně začínajících vždy na nové stránce. Kniha je proto silnější a plýtvá se papírem (je to nějaký záměr? jsou autoři placeni od počtu stránek? nebo kapitol?).
Líbí se mi, jak MF píše, ale ...povídek je mnoho a převažují ty, které sotva začnou, už končí - a to je škoda, protože jsou často rozehrané zajímavě.
Autora jsem poznala díky dceři a líbil se mi v těch "domácích" videích. Asi nejvíce mi v paměti zůstaly jeho nahrávky z magneťáku, když byl malý (to jak se smál sám sobě, bylo takové milé, rodinné a shovívavě legrační). A taková je tato knížka, je milá a hodně upřímná. Nevadí mi, když píše někdo, kdo není spisovatel, pokud má co říci a nebo si to chce jenom zkusit. Ostatní youtubery neznám, Kovy je mi sympatický a přeji mu hodně nápadů a osobního štěstí.