magnolia komentáře u knih

Ta obálka se mi nelíbí, to je fakt. Knížka ale nebyla špatná, přestože jsem v polovině váhala a (zcela výjimečně) se podívala na poslední kapitolu - a potom v klidu dočetla. Od začátku mě vadilo neustálé nevhodné zjevování se Smrti, hovory s ní, které hrdinovi způsobovaly problémy ve vztahu k okolí a celé mi to nějak nesedělo - no, musela jsem si zvyknout, o tom přece příběh je. Zbytečné mi připadalo další pojmenování Smrti, takže chvíli to byla ona, chvíli on. Co mě bavilo, bylo to ostatní - příběh kluka ze (dříve) západního Německa, jeho dětství a dospívání, první zkušenosti s láskou a se vším, co život přináší. Martin jako zamilovaný kluk, člen týmu vodních záchranářů, jako voják na povinné službě, jako student a začínající lékař, jako manžel a syn. Léta osmdesátá, devadesátá a dál, od zbourání berlínské zdi až k pádu dvojčat v NY. A přátelí se se Smrtí, abych nezapomněla ... humoristickou knihou bych to nenazvala.

10 15.07.2017

Jedna z nejmilejších z doby dětství, mnou vlastněná a čtená několikrát (ostatní vypůjčené štorchovky mě tak nechytly). Cítila jsem se být Kopčemem :) A mladší sestru jsem, na její žádost, opakovaně zhurta houpala na kolenou a zpívala jí Aiá-á-a - Uá-á-a ... to byly časy :)

37 12.07.2017

Nevím, jestli je to tím, že je léto a děj knihy se odehrává v zasněženém Laponsku nebo už jsem přesycená Torstenem a Rainerem, nějak mi to neodsýpá a nejsem zvědavá. A když jsem včera dočetla k tomu sáňkování (jak se o něm tady zmiňuje i Terva, níže), knihu odkládám na někdy později, až nasněží... možná.

(Na knihu jsem zvědavá, už jsem i nahlédla, jen si ji nechám na zimu). Tak jsem to zvládla i v létě - neměla jsem doma na výběr a potřebovala jsem si přečíst něco vážnějšího (nežli Sobí bobky) a tato kniha vážná opravdu je. Začátek mě docela vtáhnul, ostrov na švédském severu jako hlavní místo děje, to mám ráda, k tomu nějaké to tajemství v minulosti hlavního hrdiny, a ne jedno, jak se ukáže. Škoda, že mi v tomto psychologickém příběhu několikrát něco v chování postav vadilo a připadalo mi nereálné nebo hodně podivné... a občas bylo moc i těch hlubokých myšlenek ve vzájemných hovorech. Naopak postava pošťáka a hovory s ním byly osvěžením a byly tu i další, zase jinak působivé situace.

15 03.07.2017

Je to moje asi třetí knížka od D.B. a je skvělá. Autor má svůj styl a druh humoru, vybírá si různá témata a občas si trochu zapřehání :) A je to tak vtipné, takže jsem se neubránila a musela předčítat členům rodiny (konkrétně jeho důkladný rozbor knihy 50 odstínů šedi) a s úspěchem - bavili se též. Doporučuji.

14 27.06.2017

Nakonec dám 4*, i když jsem se během čtení rozmýšlela. Jenže , stejne jako v knize Projekt manželka, i tady mě velmi bavil hlavní hrdina. A to po celou dobu, i když mi připadalo vyšetřování případu spíše statické, jakoby na divadle ve stále stejných kulisách s měnícím se počtem postav. Úvahy a komentáře (okořeněné testy lidí podle písní Beatles) Samuela mě pokaždé povzbudily a probraly při večerním čtení. Jeho náhodně objevená sympatická spolupracovnice a rozumná maminka, dobře plnily úlohu jeho malého okruhu spřízněných a chápajících lidí. Kdo má navíc rád klasické detektivky, určitě ocení i zajímavou zápletku s určitou mírou nadsázky (já si užívala spíše neobvyklého hlavního hrdinu, skvěle vytvořeného dvojicí autorů, z nichž jeden se Aspergerovu syndromu věnuje dlouhodobě).
(K anotaci : Samuelova asistentka byla Janet Washburnová, paní Taylorová se tam nevyskytuje. Jak to je, se dočtete na str. 13 a 14).

11 26.06.2017

Takové jednoduché povídky, sice různorodé, ale vždy mi tam něco chybělo. Nebo jsem měla větší očekávání, není to snadné, napsat dobrou povídku - já bych to nedovedla.

9 16.06.2017

Věděla jsem, že to nebude jednoduché čtení, už jsem četla od autorky Mušli, která mě zaujala. Hlavní děj se odehrává v nenaplněném šestinedělí hlavní hrdinky, v mrazivě zimních dnech současné Prahy. Prostřednictvím vzpomínek Jany i dalších postav se často ocitáme v dávné i nedávné rodinné historii, postupně se odvíjí osud Janiny babičky Erny (ten by vydal na celou knihu). Knížka není objemná, postav je tam přiměřeně a o každé se něco dozvídáme, dříve či později. Vyprávění nepospíchá, často se popisuje počasí, představy nebo každý kousek vybavení místnosti, což někdo ocení, někdo přeskočí. Je to opravdu psychologická próza, komorní, umělecká a hodně smutná. Nějak jsem nesouzněla s žádnou z postav, nejméně s hlavní. A pokud jsem pochopila i poslední Janino rozhodnutí správně, tak u mě po dočtení převažuje takový nespokojený pocit, přes všechna ta krásná slova, dramatické vztahy a osudy...

10 14.06.2017

I když jsem se zařekla, že po Melouchu už nikdy nic od M.V., přečetla jsem novou knížku jedním vrzem a dám ty 4. Asi hlavně z radosti, že už to zase jde číst, směju se nápadům, pointám, autorovi (i Oskarovi) a lituji, že není knížka delší. Za mě: moc dobré povídky, nejen o sexu (a pro české autory mám prostě slabost :)

13 11.06.2017

Čekala jsem něco trochu jiného, ale dobrá, dalo se to číst. Tématika přežívání člověka v přírodě se mi líbí, ať už je pojatá jakkoli. Humor je zde drsnější a také často dost absurdní, jakož i postavy a jejich chování a činy. Ale je to čtení pro zábavu i k zamyšlení, o lidech, společnosti, přírodě... Zasmála jsem se několikrát, často kroutila hlavou, do dalších dílů se mi nechce, stačilo. (Bongo byl nejlepší).

10 10.06.2017

Byla jsem zvědavá, jak píše S.S. jinak nežli autobiograficky. Knížku jsem dvakrát započala číst a dvakrát odložila, nakonec jí věnovala jeden slunečný den a (neříkám, že úplně poctivě) ji dočetla, a to také ze zvědavosti - co ještě hrdina pokazí a kdo mu opět pomůže. Slovní zásobu má autorka bohatou, je i mírně vtipná (např. promlouvá ke čtenáři jako pozn. autora), takže mě mrzí, že je to takové přisprostlé (román pro muže?). Nejsem asi ta pravá cílová skupina a taky nevím, co jsem to vlastně četla: komedii? parodii? realitu? Kdyby to bylo kratší, méně "pánské", bez opakujících se dějů a scén, početla bych si víc. Jsem ráda, že to mám z krku, strhující ani vzrušující mi to nepřipadalo, spíš přehnané, v mnoha směrech.

16 03.06.2017

Je to bolavé, napínavé, realistické i magické čtení... o životě na malém městě, o různých rodinách a několika ženských osudech, i mužských a dospívajících. Moc se mi to líbilo, více než prvotina - je tu nová česká autorka, která umí.

24 02.06.2017

Dávno přečtená, první ochutnávka JN, která stačila (i když byla docela působivá, v té zimě 2012/13).

13 01.06.2017

Ano, trochu to připomíná nápravu mrzoutského Oveho, ale je to jiné, lesní. Vlastně jsem na tom byla podobně jako zpočátku nepřesvědčený hrdina, říkala jsem si asi v polovině, nojo, tak bude plnit úkoly jako v pohádce, budou tam kouzla... a více mě zajímala linie Antonova uplynulého života. Jenže i já jsem byla vtažena do Tivedenského labyrintu a poslední třetina knížky mě dokonale naplnila, příběhem, napětím i dojetím. A kromě hezkého pocitu jsem obohacená o nové slovo: jinotvorka (Hnojča taky není špatné jméno, třeba pro kočku :)

10 29.05.2017

Zkoušela jsem číst po zajímavém Srdci na obrtlíku - nezačetla, odložila.

Překvapilo mě, jak je kniha napsaná, jak je (přes tu dramatickou skutečnost) jemně vtipná, napínavá, prostě moderní. První polovina se mi líbila více, ve druhé byly některé děje a osudy nahuštěné, ale je to asi takový autorčin záměr. Mrzí mě, že jsem viděla zfilmovanou verzi dříve nežli čtenou - filmová mě nenadchla, také kvůli hereckému obsazení a vůbec kvůli tomu prvotnímu seznámení s příběhem, které by tak mohlo být silnější.

25 13.05.2017

Knížečka je útlá a obrázek na obálce takový čistý, jednoduchý (a je to tak správně) - a uvnitř tolik děje, emocí, zážitků a barvitých vzpomínek na dětství ve Vršovicích, paráda. Atmosféra poválečné Obecné školy a ještě více filmových Vracenek, 50.léta očima kluka, od jeho nejmladších až do konce školních let. Je to drsné ale věrohodné vyprávění, facky a nadávky lítají, ale všechno zapadá do těch situací a té doby. Hlavní hrdina a vypravěč má dar pozorovat, vyprávět a také se ozvat, když je to potřeba. Přiznává výhry i prohry, umí pomáhat, porvat se i slíbit pomstu, až jednou... . Kromě mnoha dospělých starostí, které zodpovědně převzal jako jediný mužský prvek v rodině, dokáže vnímat i životy jiných lidí, na které vzpomíná "podle zásluh". A jsou to vzpomínky působivé, k zamyšlení a často velmi dojemné. Nevím, jaký byl pan Drozda pekař, ale psát uměl, doporučuji všem. (A k příloze - vím jistě, že divadelní zpracování bych nechtěla vidět, už jsem si ho užila podle svých představ a s dětskými i dospělými herci).

24 08.05.2017

Před psaním komentáře jsem si poslechla La Campanellu a stejně nevím jak knihu okomentovat, přestože jsem ji dočítala od druhé poloviny na jeden zátah. Příběh měl napětí i tajemství, střídavé vyprávění z doby nyní, po všem (r.1985) doplňuje obsáhlejší popis doby před tím, kdy na počátku je hrdinka malou holčičkou. Rodina, ve které se Peggy nachází na počátku, není úplně funkční, což se projeví naplno po matčině odjezdu na turné. Otcovo chování a následné činy jsou prostě šílené. Peggy mi bylo celou líto, dost věcí jsem nechápala (Cestovali až do Bavorska? Nikdo po nich nepátral? Jak vůbec mohli přežít s tak mizerným vybavením?), piáno, které otec měl vytvořit a hraní na něj si opravdu neumím představit (byla to taky jen iluze?) a konec, ten mě naštval. Některé situace a děje byly poutavé a zajímavé, jiné části zdlouhavé a nevěrohodné. A podle anotace jsem měla jinou představu o ději i postavách. Škoda.

9 06.05.2017

Nebylo to špatné, ale už jednou jsem ji zkoušela číst a úvodní část z Londýna mě odradila. Tentokrát jsem vytrvala a nahlédla jsem do světa developerů, velkých peněz a projektů a jejich prosazování za každou cenu. Hlavní hrdina byl docela zajímavě podaný a byla jsem i zvědavá, jak to celé dopadne (žádné velké dobrodružství však nečekejte). Hájíček to není, ale občas mi ho autor připomínal. Uvítala bych více toho osobního života, který byl jen tak okrajově zmiňovaný. Ale jsem ráda, že ji mám přečtenou, navíc je knížka moc pěkně udělaná.

7 03.05.2017

Je to zase takové vyprávění s občasným přeháněním a krátké kapitolky s napovídajícími názvy. Hrdinka je ta samá, jako v první knížce a stejně praštěná - ale mě se to fakt líbilo a bavila jsem se a zjišťuji, že ji mám takovou ráda a těším se na další pokračování. Po vážnější četbě mi prostě přišla vhod a mohla bych hledat nedostatky, ale nechce se mi. Autorka umí i dojmout a zabrnkat na vážnější notu, to jsem ocenila též.

15 26.04.2017