magnolia komentáře u knih

Zajímavá kniha, už těmi černobílými ilustracemi nebo používáním velkých počátečních písmen v textu (a už si ani nepamatuji, kdy jsem naposledy četla polskou literaturu). Ale toto není důležité, hlavní je téma a hrdinka, postarší žena se svými zdravotními problémy a umanutostí. Má ráda zvířata, bere je za lidem rovné, příčí se jí jakékoli ubližování živým tvorům a proto se třeba pouští do marného boje s místními myslivci, pytláky a netečnou policií. Paní Dušejková je zvláštní, ale ne zase tolik, aby se úplně vyhýbala lidem a dokáže věnovat svůj čas a síly tomu, co považuje za smysluplné a nutné. Stojí o přátelství s osamělým sousedem, ale nevnucuje se, je hodná. Má svůj malý okruh lidí, svoji minulost a přítomnost, svoje pevné názory a zajímavé (někdy i vtipné) úvahy. Také se věnuje astrologii, což jsem zrovna já-čtenářka moc neocenila. Nakonec všichni dostali to, co si zasloužili. Děkuji autorce za odvahu a kritiku falešné morálky a nadřazenosti jedinců i části společnosti (běžné i u nás, jak víme, jakkoli jsou zmínky o Česku kladné). Knížka mi někdy trochu vázla, ale po dočtení, mám chuť ji číst znovu. Kladsko už nebudu mít spojené jen s Babičkou. (Srnky mi pravidelně na zahradě okusují kdeco, nikdy bych žádné z nich neublížila, jsou krásné, patří sem.)

26 22.04.2017

Musím trochu pomoci této knížce, která znovu vychází po dvaceti letech a s mírně pozměněným názvem. Byla u mnohých klukovských začínajících čtenářů opravdu velmi oblíbená, takže oba díly jsou u nás v knihovně notně očtené. A chtěli další díly, které v originále existují. Pokud se budou dobře bavit i dnešní kluci (což si netroufám odhadovat), tak se snad Baronet odhodlá k tomu, co se Egmontu tenkrát nechtělo (ptala jsem se, ale odpověď zněla - nezájem).

11 18.04.2017

Až se stydím, že jsem čtení knížky tak dlouho odkládala - je tak hezká... . Autor vyráží ve zralém věku z New Yorku s upraveným vozem Rosinantou a s velmi příjemným spolucestujícím, psem Charleym, poznávat svou zemi a její obyvatele. Já jsem ji začala číst tam, kde se náhodně otevřela (ve státu Maine) a tak mě zaujala, že jsem se do ní hned pustila. Kniha má čtyři části a kapitoly nemají žádné názvy ani přiloženou mapku (to by se mi docela líbilo). Je plná nejen cestovatelských příhod, myšlenek a úvah, často jemně humorných, někdy vážných, vždy velmi lidských a příjemně poučných a jen výjimečně jsou tu krátké části, mnou ne úplně pochopené. Bezvýhradně jsem si vychutnávala psaní o Charlym (kdybych věděla, že Ch. je pes, už jsem měla knížku dávno v přečtených :). Také popisy přírody a přátelských vztahů, to byl balzám a čím více obyčejné bylo téma autorových úvah, tím bylo pro mě zajímavější. Ke konci už cestovatel přiznává únavu z toho všeho a jak píše "přestává vidět". Ale to, co cestou viděl a tak úžasně zapsal, stojí za přečení, a ne jen jedno. (Díky uživatelce Tiffany za odkaz na fotky).

21 15.04.2017

A já nejsem tak nadšená, jakkoli mám ráda příběhy o psech a o lidech, kteří stojí na okraji společnosti. Název mi připadá magický, popisy přírody také, jen se nad vším vznášel takový smutek a předzvěst něčeho hrozného, a to mi nedovolilo užívat si to hezké a poetické. Pořád jsem byla ve střehu, občas mi zatrnulo, při popisu něčeho krutě realistického... a tak se ráda vracím k rozečteným Toulkám s Charleym, tam mi je líp.

16 12.04.2017

Knížečka z nového nakladatelství Gnóm je hezká, příjemně graficky udělaná a má také milou předmluvu nakladatele. Některé povídky se mi líbily: Jak to bylo doopravdy, Paní Sorensenová a seskveč ( chápala jsem a bavila se), některé mě nezaujaly nebo i nudily, snad proto, že nejsem až takový nadšenec žánru sci-fi. Nakladatelství přeji hodně úspěchů.

10 04.04.2017

To bylo milé knižní překvapení (a tak dlouho jsem čtení odkládala - nalákal mě komentář uživatele Koňadry, díky). Jiné komentáře jsem nečetla a chystala se na spíše vážný a (možná zvláštní) psychologický román. Nepřišlo to hned, ale brzy bylo jasné, jak jsem se (naštěstí) mýlila v úsudku. Na každé čtení jsem se těšila víc a víc, úžasně se bavila a soucítila a držela palce a byla zvědavá na další situace a zkoušky, které autor pro netypické a rozdílné hrdiny připravil. Bylo to opravdu pěkné, psané s citem a pochopením, doporučuji. (Nenechte se odradit začátkem a mudrováním Ellinga, hodně mi připomíná Dona z Projektu manželka).

20 02.04.2017

Jako dospělou mě komiksy nebaví a musím se do nich nutit, když mi někdo nějaký velmi doporučuje. Hildu jsem si vybrala sama, protože se mi líbila, už jen těmi tlumenými barvami a prostředím, kde se odehrává (a potom Větvík a Hafíci !). Jako holka bych ji určitě zbožňovala (ale Semtamťuk byl taky dobrý, tenkrát :)

13 23.03.2017

Další generační román a poválečná historie naší země, zobrazená v osudech mnoha vzájemně propojených postav. A právě to množství postav, jejich propletenost a další odbočky k dalším rodinám, to je to, co někdo ocení - a někdo ne. Je to obraz doby, lidé nejsou a nebyli jen dobří nebo jen špatní a stát se může v životě ledasco (natož pak v románu). Mám ráda, když se ve mnou čtené knize objeví postava, se kterou aspoň trochu souzním, a to se mi tady nestalo. A hlubší emoce, ty mi tu také chyběly. Když si u čtení od poloviny přeji, aby byl už konec, nemůžu dát víc než 3* (Zajímavé bylo, jak autorka nazvala kapitoly - je to básnička, kterou jsem kdysi ve škole recitovala).

21 23.03.2017

Tak jsem měla obavy, jestli to nebude nudné nebo až moc zvláštní, ale bylo to moc milé čtení (na propršený víkend přímo stvořené). Líbilo se mi postupné odkrývání životů lidí, se kterými se Miyuki setkala. Jejich zvyky a projevy, které často překvapily, nebyly nesmyslně bizarní, spíše více či méně smutně humorné. Nesmělé i odvážné Miyuki se nedalo nefandit ve všem, co dělala, protože se snažila svou přítomností nevadit, když je třeba, tak potěšit a hlavně neublížit (a odpustila jsem jí i to množství piva). Humor je takový jemný a všechno do sebe hezky zapadá (třeba to kýchání) a dočkáte se i trochy napětí a konce, který jsem já nečekala. Poklidně vyprávěná knížka o přátelství (i lásce), doporučuji. (A ty kontaktní čočky, jak pokaždé jinak tančily...)

10 20.03.2017

Koupeno na knižní burze za 5 Kč, vydání nejstarší a hodně očtené. Jako holka, milující knížky o zvířatech, jsem ji nečetla, ale už při prvním příběhu kojotice Tity, jsem byla zpátky :) Pěkně napsané, napínavé čtení, jaké už asi dnešní děti nevyhledávají.

10 18.03.2017

Přečteno po letech podruhé, pro připomenutí a bylo to zajímavé, jako poprvé. Jen teď už víme, co bylo dál... a ještě dál. Způsob psaní TB se mi líbí, to, co zažila (a překonala), zpracovává po svém.

8 16.03.2017

Nakoukla jsem na autorův blog a přečetla ho za odpoledne celý. Dařilo se mi povznést se nad tu hlavní hrdinovu "starost" a jen jsem si užívala skvělý humor a postřehy ze života (i když bych občas potřebovala hledat ve slovníku nebo na wiki:). Knížku asi shánět nebudu a doporučovat dále - no, opatrně, jen někomu.

6 16.03.2017

Je to moje první přečtená kniha od této spisovatelky, neodolala jsem té magické obálce i tajemství, které slibovala anotace. Začetla jsem se lehce a nejprve se mi líbil jednoduchý způsob vyprávění o malé Miře, později o její babičce a mamince. Hana je zpočátku jen okrajově zmiňovaná, ale později se o ní dovíme všechno (a nejen o ní). Kdybych věděla, o čem bude román, asi bych se do čtení nepustila - ne každý, kdo odsuzuje hrůzy holocaustu, o nich dokáže také číst (a zvláště před spaním). Přes toto silné téma a dramatické osudy, mi vyprávění celkově nějak nesedlo. Už se ke knize asi nevrátím, i když jsem ráda, že nyní vím, komu ji doporučit a komu zase ne. Ale další (Hotýlek) od této autorky zkusím, už proto, že je to kniha darovaná.

26 14.03.2017

Můj třetí Pratchett, první se Samuelem Elániem - a nedostává se mi slov, k těm 5 hvězdičkám, které si Noční hlídka plně zaslouží. Tak jen přidám palce těm, kteří to všechno, čím je román napěchovaný, umí lépe vystihnout. A stávám se další obdivovatelkou úžasného Terryho Pratchetta. Bylo to napínavé a moudré čtení, místy vážné a dojímavé (a ten správný druh humoru tam také je, jistě i díky panu Kantůrkovi - už jen všechna ta jména...). Jsem ráda, že jsem ji kdysi synovi koupila, že jsem si ji přečetla a on se k ní znovu nyní vrátil (a poradil mi další tipy).

20 11.03.2017

Kniha se mi nehodnotí snadno, vzhledem k tématu, které je tak závažné. Myslím si, že je to v prvé řadě psáno jako vyznání lásky k autorčině mamince a také jako vypořádání se s těžkým obdobím života. Její zkušenosti mohou pomoci jiným ženám, aspoň některé, odhaduji. Takže kniha je užitečná a vážím si všech láskyplných slov i povzbuzujících myšlenek. Přesto vše, se mi nečetla úplně dobře, snad až v poslední třetině mi připadala lepší. Píše se mi to těžko, ale autorka mi připadala nerozumná (volím opatrně slova) už tím, že ke dvěma malým dětem (narozeným po 36. roce) si naplánuje další miminko po čtyřicítce, s tím, že její maminka (76 let, 200 km vzdálená), jí s dětmi bude pomáhat. Co se stalo, nemohl nikdo předpokládat (ale ...). Další, co mi vadilo, bylo časté přehánění ve vyprávění, nadsázka (např. první dvě mateřství přirovnává k brodění se ve zvratcích a výkalech) a velmi časté opakování již řečeného, nejvíce jsem pak byla časem doslova vysazená na spojení "sendvičová léta". Beru různé realistické popisy situací, byť jsou smutné, mají tu svoje místo, stejně jako ty dojemné části knihy. Pro některá autorčina konání a její způsob psaní, mi však chybělo pochopení. Také bych raději četla její skutečný příběh souvisle, bez přerušování všeobecnými zkušenostmi a názory odjinud, mohly být shrnuté třeba na konci nebo na začátku. Kniha je podnětná, vede k zamyšlení a bude nejlepší, když si každý udělá názor sám. (Obdivuji všechny ženy i výjimečné muže, kteří i v našich českých, obtížných podmínkách, doma pečují o svoje blízké).

13 21.02.2017

Válka a okupace, nadvláda zla v jiné podobě, pokračující i v poválečných letech, osudy zdánlivě obyčejných lidí a především strach a odvaha, mají hlavní roli v této prvotině. Je to zajímavý pohled s hrdinou, který překvapí nejvíce sám sebe. Druhá, poválečná linie vyprávění je také hodně dramatická a více ženská (dívčí). Hlavní hrdina toho nakonec dokáže dost, někdy až neuvěřitelně moc, ale je to román a je z více důvodů pozoruhodný.

23 17.02.2017

Díky DK, jsem opět natrefila na knihu, o které jsem nevěděla (nebo jsem ji přehlédla, v tom množství jiných). Čtení jsem věnovala večerní chvilky před usnutím a po týdnu jsem měla chuť i možnost, dočíst bez přerušování zbývající polovinu a bylo to dobré rozhodnutí. Vyprávění se odvíjí v několika linkách. Jednou je současnost hlavního hrdiny Pavla, druhou jsou jeho vzpomínky na dobu dětství, dospívání a mládí. Další linkou jsou deníkové záznamy jeho otce, psané v době každoroční letní dovolené od konce 60. do konce 70.let (deníky mám ráda vždycky, zde zajímavý náhled). Na konci knihy, se objeví ještě jedna nečekaná linka. Mně se knížka líbila, díky hlavnímu hrdinovi a jeho citlivé povaze, díky prostředí hor a tomu prožívání a těšení, které se může naplno zažít jen v těch krátkých letech dětství a dospívání. Bylo to čtení nutící k zamyšlení i napínavé, vyžadující pozornost - děj se hemží jmény, přezdívkami, názvy krkonošských míst (skutečných i smyšlených) a střídají se různá období, kterým však nechybí atmosféra, zvlášť pokud některá taková čtenář sám zažil a ledacos si vybaví i ze své zkušenosti. Nejlepší (pro mne) byly ty části a situace, zachycující pocity spojené s prvními dětskými láskami a přátelstvím (vedle nich mi veškeré politické a historické zápletky připadaly nepodstatné...). Je to zajímavý český současný román, trochu nahořklý, ale z větší části lahodný jako zmrzlinový pohár s broskvemi. (A skvělá obálka i celkový vzhled knihy).

15 13.02.2017

Četla jsem asi ve 20 a dokonce si ji koupila - neškodilo by si čtení opět připomenout (dojem z ní mám takový zamlžený, ale pozitivní a hravý ...)

7 07.02.2017

Dobře napsaný thriller z prostředí švédského venkova dnes a vlastně i v nedávné minulosti. Tento žánr si dopřávám jen občas, takže mě opět pohltil a pěkně procvičil moji představivost. Docela působivé a překvapivé počtení to bylo.

13 05.02.2017

Po shlédnutí dokumentu o KC jsem sáhla po knize a nedočtenou (zbývající 2/3) ji zase pěkně uložím. Takže bez hodnocení - je to velmi smutný a velmi podrobně popsaný (pravdivý?) příběh jednoho krátkého života... smutné čtení... (ale filmový dokument doporučuji, je zajímavý i výtvarně.)