Maica komentáře u knih
Tímhle si mě Donald E. Westlake úplně získal. Vy prostě musíte fandit Dortmunderovi, přestože je to padouch. Obvykle nemám ráda, když je najednou moc zvratů a neštěstí, ale sem to přesně padlo. Knížka se čte úplně sama, protože člověk nevydrží čekat, jak to bude dál.
Vůbec jsem nečekala, že mě to bude tak bavit! Přivykla jsem i zvláštnímu stylu autorovu a teď knihu všem vřele doporučuji.
Děj je super, ale forma už mě nebaví. V podstatě jsou všechny díly na jedno brdo. Drizzt se setkává s nepřáteli, nechce s nimi bojovat kvůli svým zásadám, ale stejně nakonec musí a vše se strhne v krvavou bitku. A toto se odehraje několikrát v jedné knize. Drizztův osud mě zajímal, a proto jsem svazek dočetla, ale další čtení si právě kvůli rozvleklosti a očekávatelnosti rozmyslím.
Těšila jsem se na nějaké jednoduché (ale hluboké) čtení o lásce. Nestalo se. Bylo to takové náročné, musela jsem hodně přemýšlet a rozhovory byly škrobené. Což ovšem možná odpovídá době příběhu. Ale hlavní myšlenka se mi líbí. I ten konec se tam hodí, bez něj by to nějak nebylo ono. Nebylo by to tolik burcující.
I tenhle příběh o Drizztovi se mi líbil. Jen mi vadily všechny ty masakry, ale to k tomu asi patří. Na druhou stranu se mi líbilo odlišení Lovce a Drizzta a hrdinův vnitřní boj.
Zbožňuju Mikuláše! V příbězích je cítit nádherná lehkost a bezstarostnost. Čtu to pořád dokola a s každým přečtením se mi to líbí víc a víc.
No... Četlo se mi moc hezky, odhlédnu-li od toho, že takhle by se podle mě šestnáctiletá dívka nechovala, a že to spíš než sci-fi byl romanťáček. Prázdnová četba - proč ne? Konec byl ale divný, zbytečně smrsknutý na pár stránek. Jsem zvědavá, co přinese Proměna.
Nádherná lyrická próza, jejíž čtení jsem protahovala, aby trvalo co nejdéle. I přes jistou chladnost budí vroucí emoce. Nemám ani slov.
Mrazivě smutné, pravdivé, opravdové. Zvěst o tom, že i za války mohla být skoro legrace a že láska ani v té době nebyla mrtvá. Narozdíl od milionů židů. Skvělý příběh vývoje dívky v mladou ženu, navzdory trpkému osudu. Smrti.
Zajímavý příběh, ale pohřbený množstvím postav stejných jmen a podobných osudů. Přiznám se, že jsem si musela nakreslit rodokmen, aby se zezačátku alespoň trochu zorientovala. Škoda, že se děj poněkud vlekl, být trochu kratší, možná by se mi knížka líbila víc.
Tak druhý díl se mi líbil snad ještě víc než první (o obálce ale nemluvím). Sice mi zase některé věci nedávaly smysl, ale Zeměplocha smysl dávat nemusí, ne? A moje okolí si bude muset zvyknout na neustálé citování, kterému nikdo nerozumí. :-)
Bohužel mě tohle dílko za srdce nechytilo. Snažila jsem se, ale zezačátku mi Oskar nesedl a než jsme si porozuměli, byl náhle konec, při němž jsem neuronila ani slzu. Místy byl text trochu šroubovaný, násilně "k zamyšlení", nebo jak bych to řekla. Ale oceňuji nápad - jak formu celké knihy prostřednictvím dopisů, tak prožít den jako deset let.
Skvělá knížka, kterou jsem úplně zhltla. Nakonec hodnotím čtyřmi *, přestože se mi moc nelíbilo, že začátek byl trochu slabší, konec naopak svištěl v neuvěřitelném tempu, které jsem občas moc nestíhala. Také se zde objevilo pár nedostatků, nedovysvětlení apod. Ale celý nápad a zápletka se mi moc líbily, stejně jako neobvyklý (a o to krásnější) vztah mezi Tris a Čtyřkou. Těším se na pokračování a jsem zvědavá, jak se s tématem vypořádá velké plátno.
(A protože se mi moc líbila i "knížka" Free Four, přeložila jsem ji a je k přečtení na mém profilu jako článek ;-)
Pomalý rozjezd mě málem odradil, ale naštěstí jsem se přes úvodní stránky plné popisu dostala a začetla se do úžasného příběhu. A dokonce jsme zjistila, že i ten začátek měl v knize své místo a byl důležitý. Jsem moc ráda, že jsem si dílo přečetla a můžu říct, že mě v lecčems ovlivnilo.
Líbilo se mi to o něco míň, než Šafránčin anděl, ale přesto se to četla krásně, jak už jsem psala u výše zmíněné knížky, Hilary McKay je prostě děsně šikovná!
Příjemné čtení. Styl Hilary McKay se mi moc líbí. Taky se mi líbí, že každý ze sourozenců má svůj díl. Z malých střípků si tak i mladší čtenáři můžou složit zajímavý celek jak o postavách, tak o celé rodině.
No, bylo to príma! Mně se líbil i film a knížka byla ještě lepší. Sice to dopadlo trošku jinak, ale snad ještě líp. Knížka se četla úplně sama, škoda, že originál je v angličtině, protože určitě mnoho fórků se prostě přeložit nedá.
Mám to jako knihu k maturitě, a taky jsem tak k ní přistupovala. Když jsem knížku poprvé viděla, překvapil mě obal a rozměr, když jsem ji otevřela, překvapil mě i vzhled. Samotné čtení mě pak moc bavilo. Délka příběhu dovoluje rychlý spád, nejsou zde žádné zdlouhavé popisy (které bych třeba čekala). Nápad je to báječný, tím spíš, když se podíváme, v jaké době dílo vzniklo. Všem bych knížku vřele doporučila, třeba na dlouhé cesty vlakem, protože nezabere místo, ale bezvadně zaměstná mozek.
Skvělý děj, perfektně zpracovaná zápletka, výborný styl vyprávění. Trochu mi vadily filozofické vsuvky a trochu rozvleklost některých kapitol (ale to k tomu patří). Obdivuju autora!
Na to, že je to knížka pro děti jsem se náramně bavila! Pan Šrut ve světě lichožroutů skvěla paroduje svět lidí skvělou formou, která osloví čtenáře všeho věku. A když děti třeba nepochopí všechno, aspoň se pobaví jejich rodiče.