maja2712
komentáře u knih

Mnoho lidí by možná řeklo, že bažina je nehostinné místo. Pro malou Kyu to bylo místo plné života, drobností, které ji fascinovaly, situací, které ji učily - přežít, milovat, přemýšlet, pozorovat, věřit sama sobě. Jejími dětskými hračkami byla pírka, lastury, hnízda, jejími kamarády ptáci. Láska k přírodě ji naučila přežít vyloučení z lidské společnosti. Zákony přírody ji nikdy nezklamaly narozdíl od lidí. Při čtení se člověk ocitá v močále, který miluje stejně jako Kya. Cítí její samotu a zároveň velkou sílu a odhodlání se z přírody naučit co nejvíc, pochopit přírodní zákonitosti. Kya předává vypozorované dál v podobě kreseb a detailních popisů a v myšlenkách přirovnává život zvířat k životu lidí. A stále touží po své rodině, která ji opustila.


Knihu jsem několikrát při čtení odložila. Z mého pohledu se v ní střídaly pasáže, které mě dá se říct vůbec nebavily s pasážemi, které byly zábavné a ze života. Ač se příběhy udály na konci devatenáctého a začátkem dvacátého století bylo s podivem, jak jsou v některých ohledech současné. Velmi na mě zapůsobily pasáže o autorově lásce ke zvířatům, pasáže o psech jsem si zaznamenala do poznámek (psa nemám), stejně tak jsem obdivovala pozorovací schopnosti autora v různých světlech událostí a za mě trošku drsný autorův náhled na ženy. Velmi moudré byly pasáže o autorově vztahu k penězům. Zakončení knihy i života bylo plné pokory a vděku.


Moc hezký příběh z osmdesátých let situovaný do českého vojenského újezdu zabraného ruskými vojáky. Před rokem jsem v takové oblasti byla, na hájovně, na propustky, v tiché krásné přírodě a často uvažovala, jaké osudy se v těchto místech žily. Z mého pohledu už je zvláštní, že bylo možné obývat civilisty hájovnu ve vojenském prostoru. Knihu doporučuji.


Kniha byla velmi zajímavá svým tématem, osudy Řeků žijících v České republice mi byly neznámé a tak trošku zahalené rouškou tajemství. Styl psaní mi přišel novinářsky strohý, příběh ve mně nevyvolával takové emoce, jaké bych od tohoto tématu čekala. Také mi chybělo více historických podrobností o tehdejší situaci v Řecku, o to zajímavější bylo brouzdat po internetu a dozvídat se a rozvíjet další a další fakta. Mrazivá byla ideologie tehdejší doby, jak moc poznamenala tolik mladých lidí, nedokážu si vůbec představit, jak složitou situaci tyto děti měly jak z hlediska jejich kultury, jazykových bariér, zpřetrhaných rodinných pout, volby partnera, posléze návratu do rodné vlasti...


Příjemné vyprávění s velkou dávkou nadhledu a humoru. Maminka má můj obdiv za styl psaní, ilustrace i grafiku. Maminka vycestuje se synem s diagnózou Aspergrův syndrom. Ráda by syna více poznala. Někdy ke konci knížky autorka napsala: “Podle mě všeobecně platí, ze každá velká cesta je takovým katalyzátorem lidské povahy. Jednoduše se nemáte kam schovat, a tak se musíte odhalit. Zocelíte se, oťukáte, vzájemně se poznáte. A hlavně postupně vykrystalizuje to, co je skutečně podstatné.’ Začátek knihy s charakteristikou Sheldona Coopra byl zábavný, mohla jsem se vžít do diagnózy malého Kryštofa. Závěr knihy mě proto trošku zmátnul a pokládala jsem si otázky ohledně diagnózy, přece jen po měsíci cestování některé příznaky diagnózy Aspergrův syndrom z mého pohledu vymizely.


Kniha byla svým obsahem zajímavá, zvláště popisovaným životem v Somálsku. Zásadním tématem knihy je ženská obřízka, její průběh a následky. Bohužel má kniha zvláštní překlad a zřejmě ani originál nebude dostatečně kvalitně zpracován. Téma je víc než čtvrt století staré a tak jsem se domnívala, že díky osvětě a činností světových organizací bude praktikování ženských obřízek výrazně postihováno, potlačeno, vymýceno. Bohužel je to zřejmě téma na dlouhou dobu. Se všemi ženami velmi soucítím a doufám v lepší budoucnost.


(SPOILER) Knihy tohoto typu ráda přečtu během pár dní, spolu se čtením mám po ruce internet a dohledávám si informace z románu a pátrám po skutečných lidech, místech a událostech. Z tohoto hlediska musím říct, že kniha je velmi obsáhlá, četba z tohoto důvodu byla v létě celkem náročná. Ze začátku mě v příběhu rušil příběh Leny, nakonec jsem kapitoly s Lenou akceptovala a přijala myšlenku autorky příběh proložit současností. Příběh podzemí církve jsem neznala, ale navštívila jsem objekty spojené s akcí Ř - Broumovský klášter, kostel v Králíkách, byla jsem v Bílé Vodě a v rozhlasových relacích poslouchala zpovědi jeptišek internovaných v Bílé Vodě, byla jsem i na Mariahilf ve Zlatých horách. Už tehdy mě z příběhů těchto míst mrazilo, stejně jako z pořádaných výstav kolem akcí Ř nebo zbořeného Mariahilf. Ovšem kniha je ještě mrazivější. Příběhem mi Bílá Voda připomínala knihu Mlýn, kdy se bratři obtížně protloukali všemi možnými politickými nástrahami a až se čtenář dočetl až k revoluci 1989 a čekal, že se karty obrátí a na poctivé lidi se usměje štěstí, nestalo se tak. Knihu bych označila za velmi dobře zpracovanou, tématem velmi zajímavou a inspirativní k dalšímu studiu v této oblasti.


Můj první Pratchett a dobré. Bavila jsem se nad slovními obraty, nad vystavěným příběhem.


Moc hezká kniha o ženě, která si šla za svým posláním s vášní a systematickou pracovitostí.


Viděla jsem s panem Koukolikem přednášku o Bulšitu, vzpomnela jsem si na studentská léta a v knihovně toho moc k pujceni nenašla. Kniha zajímavá, těším se na jeho autorské.


Kniha, kterou bych rada měla doma pro její laskavost a harmonii.


Kniha mě velmi mile překvapila. Je vyprávěná malým chlapcem, který po rozvodu rodičů na sebe přebral roli táty a živitele a svým svérázným způsobem se protlouká pražskými Vršovicemi čtyřicátých a padesátých let. S humorem sobě vlastním vypravuje o místních poměrech, školce, škole, řemeslnicích, pavlačových drbnách, o pražském plivátku i plovátně, o hladu, uhlí, lidech srdečných i ubrblaných, o sousedech i úřednících. Kniha je plná hezkých i méně hezkých zážitků a i když se vám nad tím klukem svírá srdíčko, ten klučina život bere hezky od podlahy a s grácií. Doporučuji, fajn knížka na dovolenou.


Hm, tak to byla opravdu krásná dramatická kniha o silném vlivu náboženství na židovskou obec, na její rodiny, jednotlivce, hrál zde roli majetek - věno a do toho všeho jedno velke životní rozhodnutí jedné odvážně mladé ženy. Mistrně napsané, viděla jsem všechny ty oči, nosy, pejzy, tu drsnou polanskou přírodu, žlutý vozíček, saně, Národní divadlo. Taková útlá knížečka, tak málo slov a takový zážitek z četby!


První setkání s tímto autorem a doufám, ze ne poslední. Velice zajímavé téma zpracované citlivou formou. S Pavlem Straňanskym jsem se sžila v jihočeské vesničce s jeho pozici badatele geneaologa i jeho myšlenkami. Historie padesátých let mě zajímá a když jsme projížděli jižními Čechami, nejednou mě napadla myšlenka vědět, co se za zdmi polorozpadlych a evidentně dříve velmi prosperujících statků odehrávalo. Bolestná doba války, bolestná padesátá léta, která kupodivu neskončila a asi neskončí, dokud si lidé budou pamatovat. Jediným lékem je odpuštění.


Dobrý námět. Hezky vykreslene pocity lidi, kteří ztratili svou rodinu. Příběh poskytl náhled do práce humanitních pracovníků, nastínil problémy Afghánistánu od padesátých let dvacátého století. S hrůzou člověk čte, jaké bezpráví se děje a očekává, že válčit a jinak ošklivě týrat se nebudeme. A dnes propukla válka na Ukrajině…


Četla jsem Veroniko s láskou, zaujetím, vědomě. Ke spoustě AHA jsem v životě také došla, ještě nikdy jsem je nemusela konfrontovat s odchodem někoho blízkého.


Vyzdvihla bych zajímavý námět. Díky jedné soše, u které mělo dojít k restaurování v jejich citlivých partiích (přírodě) jsem nahlédla na téma ukřižování do různých náboženství i do myšlenek velmi přemýšlivého restaurátora a horala. Doporučuji a přeji si číst více knih od tohoto autora.


Kniha, nad kterou jsem se usmívala a v duchu sdílela s 13 chlapcem život v chudinské čtvrti Neapole. Poeticky sepsané krátké příběhy, které vystihují vše podstatné. Pohladí, dá odvahu podívat se na problémy jinýma, přívětivějšíma a dobrotivýma očima.. Rada ji budu mít ve své knihovně. A jdu si hned půjčit i jeho druhou knihu Obnaženou přírodu.


Krásná a velmi inspirativní knížka, která při čtení pohladí po duši. Teď ještě načtené uvést do praxe. Už se těším na realizaci
