majáček komentáře u knih
Mikoláš Aleš říkal: ,,Svou práci chci lid probouzeti a vraceti ke staré české síle, nepoddajnosti a samostatnosti, chci proto, aby má práce šla mezi lid."
Proto stavěl své obrazy a hlavně ilustrace v knížkách před oči lidu.
Aby bojovali za svobodu. Maloval a kreslil velké minulé činy, hrdinství a slávu, aby národ vytvořil v budoucnu dějiny krásnější a slavnější.
Mikoláš Aleš bojoval za nás všechny za svobodu národa a lepší zítřky. Za svého života dostal uznání prostého lidu, ale ne uznání tehdejší kultury.
Nevím zda tyto nádherné ilustrace mají dnešní děti v čítankách nebo v jiných učebnicích. My jsme měli obrázky od Alše např. Jan Sladký Kozina, Jan Žižka, Jan Hus a Boží bojovníci aj.
Ilustroval Národní pohádky, knihy např. Jana Nerudy a Aloise Jiráska.
Nikdy bychom neměli zapomínat, že ilustrace a obrazy Mikoláše Alše nás vybízejí, abychom bojovali za svou svobodu a lepší zítřky.
Výběr těchto perliček je z velké sbírky, kterou autor začal sbírat od roku 1958. Některé výroky byly již otistěny v řadě novin a reprodukovány v rozhlase i v televizi.
...Tátovi čáp nic neudělá.
... Když mu chybí řidičsky průkaz, aspoň mu ho neseberou.
...(Maminka) Ráda šetří. Dokonce i na svůj dort si dává k narozeninám o tři svíčky méně.
...Drží přísnou dietu, a tak jí dorty přísně tajně.
...Babička má velká kamna, která vykonávají svou potřebu jen v době velkých mrazů.
...Na oběd nepůjdu, ráno jsem se u babičky hodně nabuchtoval.
Některé perličky jsou milé, jiné úsměvné nebo některé mě dokázaly rozesmát. Děti svou prostoduchostí dokáží tolikrát překvapit.
Mě překvapilo jako malou, když jsem půl hodiny zvonila na babičku a rodiče. Ani jeden neslyšel zvonek. Přišla mi nakonec odemknout babička: ,,Proč
zvoníš? Jé, já jsem automaticky zamkla."
Jazykové komično, jak nazývá autor této knížečky, je i mezi dospělými a děti tomu pak nerozumí.
Nad slovem ,,automaticky" jsem dost dlouho dumala.
Lyrické básně plné lásky k Beskydám od velmi zajímavého autora.
Tato knížka mi přirostla k srdci, protože tento kraj taky miluji.
Poezie je nejen krásná, ale i moudrá.
S úctou hledím k těmto veršům.
....
Nechte Ostravici
v jejím korytě
a jednu lávku,
po které jdeme
z Moravy do Slezska
milovat nebe.
...
...
Přece s našeho nebe k vám dolů
i mraky přicházejí
když obejmou Lysou Horu
a v náručí zimy se hřejí;
ještě polibek k Beskydám
a z lůna hor do rovin spějí.
...
...Nebe je tváří země a člověka,
je kronikou jejich osudů ...nekonečné nebe
nad kouskem země...strážce všech dní.
V nejvyšší pokoře srdcí hledíme k němu.
Povětroň je filozofické dílo.
Karel Čapek byl nejen spisovatel, ale i velký myslitel. Jeho tvůrčí dílo je velmi rozsáhlé a Jeho myšlenky jsou nadčasové.
... nejtěžší krok je lidský odchod.
...Pozor na záda, neboť nejsme krytí, když odcházíme.
Příběh je opravdu krásný. Dorotka našla dokonalé přátelé, i když oni si myslí, že nejsou dokonalí. Při společném putování si navzájem pomáhají a mají se rádi. Nedělají mezi sebou rozdíly. A to je na čem skutečně záleží. Láska, pomáhat si navzájem a nedělat si mezi sebou rozdíly.
Matylda mi přirostla k srdci.
Určitě bych doporučila tuto knihu všem učitelům i dětem.
Učitelé, aby se zamysleli nad tím, jak učí děti. Děti, aby se inspirovali krásným příběhem.
Jsem vždy vděčná autorům, kteří píší knihy o vyjímečných dětech, o jinakosti v každém z nás. Všichni jsme jedineční a jsme vyjímeční. Matylda je velmi nadaná a ve svých 5 létech podle její paní učitelky je ,, dospělé dítě".
Její rodiče ani netuší, že mají doma dítě, které nejenom čte a počítá, jak děti ve vyšších třídách.
Matylda má ještě jednu vyjímečnou schopnost. A protože její třídní učitelka je velmi hodná a chápavá, tak jak by měli být všichni učitelé, pomůže té dívce její schopnosti rozvíjet.
Kniha je poučná, ale i vtipná.
Autor napsal skutečný příběh, kde si i sám ověřoval fakta.
Je velice detailně popsána situace všech zúčastněných osob. Jejich strachy, obavy a úzkosti. Napětí se dá krájet.
Pokud se vžijete do příběhu, tak vás všechny pocity této party pohltí.
Pohoří Tribeč je záhada, záměrná mystifikace nebo děsivá pravda, jak říká autor.
Je spousta záhadných míst v naší republice nebo na Slovensku, které vyvolávají u lidí, kteří tam byli nepříjemné stavy.
Tak se to dá jedině shrnout takto:
,,Kdo nevěří, ať tam běží" říká přísloví.
Kniha byla s pěknými fotografiemi. Jinak byla plytká. Jak by byla vytvořena jen tak z rychlíku, když si autor myslí, že vytvoří něco úžasného a nemá s tímto tématem moc zkušeností. Anebo má zkušenosti, ale neumí to napsat.
Jsou knihy, které jsou na toto téma a stojí za přečtení.
Zahrada z hlediska ájurvédy, z hlediska permakultury, z hlediska síly přírody. Jak skloubit všechny hlediska, aby ukázaly návod, nápad, myšlenku, jak si vytvořit úžasnou zahradu, která bude mít pro nás hlubší význam.
Jedna z mála knih o přírodním designu.
https://www.databazeknih.cz/knihy/jak-na-permakulturni-design-koupili-jsme-hektar-pomoc-co-s-nim-385996
Tyto myšlenky mi utkvěli v paměti:
- Vymaž všechno smetí z hlavy. Zbav se ho.
- Soustřeď se na tady a teď. Na ničem jiném nezáleží.
- Nesrovnávej. Nech vše plavat.
- Soustreď se na pohyb těla. Nic víc nepotřebuješ.
Andělé jsou nám nablízku a chtějí, aby jsme se radovali že života, tak jak Bůh.
Jenže tento anděl je smutný. Jakoby se díval na lidi lidskýma očima. Očima člověka, který je zklamaný, jak se lidé chovají.
Knihy Pavla Čecha mám moc ráda, protože se velmi nad nima zamýšlím a vedou člověka k přehodnocení hodnot života.
Z. K. mi vyloudil úsměv na tváři a také jsem se zamýšlela nad kočkami jako nad živými tvory. Měli jsme kočku, kocoura i koťata. Živě jsem si představovala jak se ten kocour chová. Velmi mě zaujal postoj detektivů, že se vůbec odhodlali k tak zvláštnímu řešení případu prostřednictvím kocoura.
Opravdu milé čtení.
Vzpomínky knihovníka, který prožil v knihovně hodně let a poznal spoustu žen. Ač to byly spolupracovnice nebo čtenářky. Zanechaly v jeho životě nevšední stopy a dotkly se jeho duše. Mezi mnoha ženami byla i pronásledovatelka, nepřístupná dívka a také spirituální kamarádka. Byl spovědníkem týrané spolupracovnice. A paní ředitelka měla s ním svatou trpělivost.
Nebyly to jen ženy, ale i zajímaví čtenáři.
Mě nejvíce zaujal čtenář herec Jiří Císler. Knihovník vedl dlouhé diskuze s panem Císlerem o knihách a veškerém dění v životě. Úplně jsem si představila hercův nezaměnitelný
hlas a samotného herce, jak hovoří s Jaromírem na různá témata.
Bylo to velmi milé čtení.
Kniha je plná zajímavých informací o rostlinách.
Uvedu jen pár zajímavostí.
- Aspirin je nejen ve vrbách, v tužebníku, ale v tabáku.
Kdysi lidé chodili k vrbám pro jejich kůru, kterou zřejmě žvýkali proti neduhům, i když chutnala hořko- kysele a nepříjemně.
- Když rozkrojíte bramboru na malé kousky a zasadíte je do země, vyrostou i z tak malého kousku nové brambory. K tomu, aby vyrostly netřeba ani orat či rýt. Stačí je
naházet na půdu a zasypat drny.
-Každý strom dýchá a vydechuje přebytek energie, kterou potřebuje k růstu. Proto les nás nabije tolikou energií.
Kromě toho můžete tady se dozvědět jakou mají semínka klíčivost. I semínko po 3000 létech může vzklíčit. Proč některé květy voní až večer. Kolik květů má jedná pampeliška nebo co je chloroplast.
Kniha je obohacena ilustracemi rostlin a také ilustracemi, které přiblíží k pochopení slova napsaného.
Krátký a výstižný příběh o rodině, kterou postihla válka. Hledají řešení, protože chtějí žít v míru.
Nádherné ilustrace dobarvují celý příběh. U ilustrací můžete přemýšlet i s dětmi, jak těmto lidem asi bylo, když odešli z rodného kraje. Co všechno mohli zažít, než dospěli k zemi, kde mohou mít klidný domov.
Takovéto publikace jsou jedinečné.
Kniha Bílá Voda je velmi silným zážitkem. Četla jsem knihy s podobným tématem, ale spisovatelka píše do hloubky a připadáte si, jak by jste v té době žili. Ty krutosti a lstí, kterých tam je, je opravdu velmi mnoho. Knihu jsem musela číst po částech. Lidská krutost nezná mezí. Autorka to píše stylem, že vám to někdo podrobně vypráví, tak proto má tolik stránek a dala si opravdu na ni záležet.
Vážit si života a nikomu slovem či fyzicky neubližovat to je pro některé lidi asi nadlidský výkon. Krutosti se dějí i v těchto časech.
Milé povídání k zamyšlení.
Nejvíce mi přirostla k srdci úvodní - Nebe na protější straně.
Janeček rád nakukoval do studně. Zjistil, že na druhém konci studny je jiný chlapec a tak s ním povídá. Dojde i k hádce. Hodí kamenem do studny a kamenem rozbil jim nebe. Janeček se rozhodne nebe jim opravit. Vydá se na Severní točnu přes Soběslav. Na cestě potká tátu a řekne mu, že jde slepit rozbité nebe. Tady se mi velmi líbilo, jak se hezky táta zachoval. Nevyhuboval Janečkovi a hezky si povídali. Když přišli domů, podívali se do studny na nebe na protější straně a bylo celé.
Je to povídání poučné nejen pro děti, ale i rodiče.
Příběh se mi líbil. Autorův styl psaní mě vadil. Přeskakování z místa na místo. Pak obsáhlé informace o době. Byla jsem chvílemi i zmatená.
Kniha mi nesedla.
David s kocourem prochází od počátku vzniku písma a historií knihoven.
Je to kniha spíše pro starší děti.
Myslím,že menší děti do té 5. třídy jsou již dnes někdy chytřejší než děti vyšších ročníků. Určitě zkusit i těm menším číst. Čím jsme menší, více si pamatujeme. Kniha se celkem autorce povedla.
Kniha mě velmi zaujala obálkou. Je sice doslova nabitá zajímavostmi o zvířatech. Bohužel není prokládaná fotografiemi nebo ilustracemi, což je velmi žádané čtenáři. Publikace pak působí nudně a spíše jako učebnice. Ano, je tam pár fotografií, ale tak málo. Jsou zhuštěné na pár listů mimo text.
Jinak si autor dal záležet a posbíral neznámé i známé vědomosti.
Kniha má všestranné použití.
Nemyslím si, že je to jen vyloženě pro školy. Můžou jí použít rodiče, děti se sourozenci, kamarády, ale i dospělí. Příběhy jsou zajímavé, zklidní mysl a zbystří pozornost. Za příběhem jsou hry, které lze různě obměňovat.
Lidé se mohou vžít do života stromů, ptáků, hub, srdce, srdce Přírody, ale i stromy kdyby byli lidi. Zajímavostí je vžít se do radosti.
Nejvíce se mi líbily hry za příběhem ,,Kdyby byli stromy lidi".
Tančící mýtina je nejúžasnější.
Po puštení hudby si přichází tančit různá společenství. Mravenci, divoká prasátka, srnky,divoké žabky, lesní víly, skřítci, lesní duch... Každý může předvést jak tančí a všichni tančí podle něj. Tančí se bez omezení a bez choreografie. Tanec ke konci přechází v klidnější tempo.
Pokud jste venku, zkuste tančit podle zvuků ptáků.
Podle zvuků ptáků teď na jaře to je velký rejový tanec a zpěv ptáků letos mnohem silnější. Tolik štěbetání a lítání. Škoda, že to nejde vám ukázat. Můžeme si to představit a rej ptáků může začít.
Opravdu knihu vřele doporučuji.
Při čtení tančila má mysl.