majakmp3 komentáře u knih

24 hodin po Slovensku aneb Hanzelova divoká vánoční jízda
Vždy se na nového Dána moc těším a zároveň mám vždy velké obavy, že už to nebude ono. I tady jsem měl ze začátku strach. U Dominika Dána jsem si zvykl, že se napětí a akce začíná stupňovat už v druhé polovině první stránky, tady se děj rozjel až od 3 kapitoly, ale pak je to úžasná jízda až do poslední stránky.
Vianočná nádielka není úplně typická Dánovka, nesledujeme počínání detektivů z kanceláře č. 141, hlavním aktérem je pouze jeden z nich - nejstarší detektiv Oto Hanzel, který se dobrovolně přihlásil do vánoční služby. Čtenář sleduje úžasnou Hanzelovu vánoční jízdu a musím uznat, že toho za těch svátečních 24 hodin stihl opravdu hodně - bravo.
Interpretace Martina Mňahončáka je opět skvělá, celkově krásných 85%.
Už se (s obavami) nemohu dočkat dalšího příběhu!

1 04.01.2025

Agentka FBI - Sayer Altairová pátrá po psychopatovi, který své oběti zavírá do klecí, ve kterých je mučí a nakonec je v nich nechá zemřít hlady, žízní a vyčerpáním. Nejedná se přitom o detektivku, jde spíše o thriller, který se víc než na vyšetřovací postupy zaměřuje na psychologii pachatele a jeho motivy. Celkem pozitivní je, že člověk až do samého závěru jen těžko odhaduje, kdo by mohl být pachatelem.
Přes výše řečené mě v knize něco podstatného chybělo. Jestli je pravda, že se jedná o autorčinu prvotinu, tak to nebylo špatné a budu se těšit na další díl série, která se z toho jistě vyklube.
Interpretace Andrei Elsnerové na mě příliš nezapůsobila a to ani v pozitivním ani v negativním smyslu.
Celkově hodnotím 70%

1 11.03.2024

(SPOILER) Håkan Nesser – Úplně jiný příběh.
Stejně jako první díl (Muž bez psa) se jedná o nesmírně rozvláčnou a pomalu se odvíjející severskou detektivku s komisařem Gunnarem Barbarottim v hlavní roli. Ve zhruba 20 hodinové audioknize je posluchač více jak 18,5 hodiny seznamován s činy vraha, který nejprve policii a později sdělovacím prostředkům sděluje, koho zabije. Přitom se nejedná o plané výhružky, neboť vrah svůj zveřejněný plán důsledně plní. Policie se mu v tom marně snaží zabránit, ale tápe a ani po páté vraždě neví o nic víc než na začátku. Nakonec vrah sdělí, že právě dokonaná vražda byla jeho poslední a zašle polici rozsáhlý materiál, který objasňuje motivy svého jednání.
Teprve v posledních 90 minutách se celý případ podaří objasnit, bohužel k tomu nevede poctivá operativní práce kriminalistů, ani laboratorní expertízy, ale náhodná úvaha jednoho člena vyšetřovacího týmu. Nakonec je odhalen skutečný pachatel i skutečný motiv, který se neshoduje s tím, který pachatel popisuje v materiálech, zaslaných policii.
Knihu zachraňují střípky ze soukromého života komisaře Barbarottiho. Tento rozvedený bard, kterému už z hnízda vylétli všichni potomci, se seznámí s dámou svého srdce, se kterou plánují svatbu. Komisař a jeho nastávající s jejími třemi potomky chystají společný život, což se ještě zkomplikuje, protože se komisař náhle musí starat i o své tři ratolesti. V osobní rovině končí příběh cliffhangerem, kdy se Barbarottiho nastávající má vyjádřit, zda přijme jeho nabídku k sňatku i za změněných okolností, kdy by se jednalo o rodinu s 8 členy. Odpověď se však čtenář v této knize nedoví.
Osobně mě u tohoto titulu nejvíc iritoval rozvláčný styl vyprávění, a fakt, že vyšetřovatelé v téměř 80% knihy tápou a nemají nejmenší potuchy, kdo je pachatelem.
Méně mi vadily rozpravy protagonisty s bohem a jeho smlouvání s touto figurou, ve kterou inspektor nevěří.
Navíc kniha nechává spoustu věcí nedořešených (co se stalo Barbarottiho dceři v Anglii, jak přišli policisté na pachatele, co se stalo s manželstvím dvojčete pachatele, jak skončí pachatel, přizná se a nebo bude zapírat...)
Audioknihu zachraňuje interpretace Martina Zahálky, díky které hodnotím Úplně jiný příběh 60%.

1 24.01.2024

(SPOILER) Trochu zvláštní, mysteriózní duchařský příběh s náznaky thrilleru a detektivky, který jen jaksi mimochodem naznačí co si představit pod pojmem zimní lidé. (Jsou to zemřelí, kteří mohou být za jistých okolností na 7 dní vzkříšeni k životu.) Příběh je o jedné konkrétní „zimní“ holčičce, která během svého vzkříšení zabila člověka, a tak se proměnila v nesmrtelné monstrum s duší i myslí malé dívenky, která ovlivňuje osudy několik generací obyvatel na jednom odlehlém statku.
Tento druh literatury není mým šálkem čaje / kávy, knihu však zachraňuje skvělá interpretace Jitky Ježkové (posloucháno jako audiokniha), proto hodnotím 60%.

1 30.12.2023

(SPOILER) Stephen West (Angličan žijící ve Francii) se tentokrát ocitá v roli Jamese Bonda, a jak je pro Clarka v této sérii typické, agent 007 West není ve službách Jejího veličenstva, ale pracuje pro francouzskou policii.
O hlavního hrdinu se pochopitelně přetahují nejhezčí kočky z okolí. Přítelkyně oceánoložka, která zachraňuje jesetery a také chystá vraždu prezidenta, sličná velitelka policie, která se jí v tom snaží zabránit a využívá k tomuto účelu právě Westa a navíc je tu Westova kamarádka Elodie, která se hodlá přivdat do rodiny snobských aristokratů de Bonnepoirů, ale k tomu bude potřebovat notnou dávku štěstí a vydatnou pomoc kámoše Westa. Náš agent to vše musí vyřešit rychle, neboť čas je neúprosný.
Autor sice ještě občas sáhne po humoru, který způsobuje Angličan komolící francouzský jazyk, ale líčení těchto rádoby vtipných situací rapidně ubylo, takže se to dá vydržet - palec nahoru Mr. Clarke!
Kniha se mi líbila o moc víc, než první díl série (Merde! Rok v Paříži) ta byla plná humoru, který byl buď trapný anebo v lepším případě nebyl vtipný.
Merde Impossible je svižné oddechové čtení, které se nebere vážně, je často infantilní, ale občas jsem se zasmál a sám jsem byl zvědaví, co ten blbec hlavní hrdina zase vyvede a jak se to nakonec obrátí v jeho prospěch.
Hodnotím 70%.

1 04.10.2023

Znáte Eduarda Ingriše? Ne? A znáte trampskou píseň "Teskně hučí Niagara"? Ano? Pak znáte i jejího autora Eduarda Ingriše! Ale věděli jste, že byl všestranným dobrodruhem, který, podobně jako Thor Heyrdhal, podnikl plavbu na balzovém voru napříč Tichým oceánem. Ingriš byl známými hudebníkem a později i kapelníkem symfonického orchestru v Limě, byl filmařem a dokumentaristou v USA, podnikal výpravy do Amazonie ...
Kniha je dokumentem o Eduardu Ingrišovi, ale má zavádějící název. Správně by se měla jmenovat Eduard Ingriš a plavby dobrodruhů napříč Tichým oceánem.
Kniha mapuje život E. I., ale v jeho případě jsou plavby na balzovém voru jen drobnou epizodou, v bohatém životě, tohoto skutečně žijícího Járy Cimrmana. Zdá se však, že autoři nenasbírali dostatek materiálu, atak k informacím o Ingrišovi připojili údaje o plavbách Thora Heyerdahla, Erika de Bisschopa a Williama Willise.

I přes tuto drobnou výhradu soudím, že se jedná o rozsahem krátkou, ale dobrou knihu. 80%!

1 22.07.2023

(SPOILER) O perníkové chaloupce. Pardon, toto je jiná pohádka.
Doprostřed australské pustiny dopadne zbytek vesmírné stanice Skylab spolu s pozůstatky biologického experimentu - geneticky upravené houby. Houba však průlet atmosférou přežila, rychle se adaptuje, rozšíří a zdecimuje vesnici místních domorodců. Americká vláda však promptně situaci vyřeší. Není na tom nic složitého, jedna atomová bomba a je po problému. Celé to má jeden malý háček, kterým je vzorek houby, převezený a uskladněný v centru biologických zbraní, kdesi v zapadlé části USA.

Za dalších 20 let se situace opakuje. Tajný sklad nebezpečných substancí je zrušen a přebudován na skladovací kóje, a co čert nechtěl, na houbičku tam nějak zapomněli, jenže houba nezapomněla na svět a začíná decimovat obyvatele místního zapadákova. Vláda vyřešením situace pověří stejného člověka jako před 20 lety, co na tom, že se jedná o nemocného staříka. Trio zachránců světa doplní pologramotný hlídač skladu a mladá matka samoživitelka. Jako každá pohádka má i tato happy end. Druhá atomová bomba si s houbou poradila stejně jako její kolegyně před dvaceti lety, ale protože k výbuchu došlo v USA a nikoliv v nějaké daleké Austrálii, nechybí douška o tom, že se tentokrát jednalo o téměř "ekologickou" jadernou bombu a následky na životní prostředí budou minimální - obyvatelé místního zapadákova a jeho nejbližšího okolí budou pouze dalších 20 let nuceni používat k pití balenou vodu.

Kniha má jeden zásadní problém, je úžasně čtivá, plná akčních scén a dějových zvratů a člověk doslova hltá každou další stránku. Na druhou stranu je plná nesmyslů, pseudo vědeckých vysvětlení, klišé a patosu.

Pokud vám nevadí efektní, ale zdravím mozkem těžko představitelné situace typu, že střela vypálená z nepřátelského tanku je hlavním hrdinou na koni v letu zachycena, vržena zpět a zničí stroj, že kterého byla vypálena, tak se v klidu pusťte do čtení, budete nadšeni. Pokud nad dějem dokážete přivřít obě oči, také budete spokojeni. Pokud však trváte na faktech a správnosti tvrzení, uváděných v textu, tak raději sáhněte po jiné publikaci.

Mě kniha bavila, neb jsem se od věcné správnosti dokázal oprostit - hodnotím 70%.

1 22.07.2023

Úžasně silný příběh o tom, co všechno jsou schopni a ochotni udělat členové obyčejné francouzské rodiny za velmi extrémních podmínek.
Román jsem poslouchal jako audioknihu v podání paní Renaty Volfové. Interpretace bohužel v mých očích, nebo přesněji v mých uších celou knihu velmi sráží.
Neřeším skutečnost, že v 95 % obsahu knihy jsou obě hlavní protagonistky velmi mladými ženami, kterým propůjčuje svůj hlas šedesátiletá interpretka.
Daleko víc mi vadí, že jednotlivé kapitoly od sebe nejsou odděleny a to ani dostatečně dlouhou pauzou, natož pak hudebním předělem. Často se tak prolíná přítomnost se vzpomínkami na dětství, aniž by na tuto změnu byl posluchač jakkoliv upozorněn a tento časový skok" si často uvědomí až dodatečně a to s pocitem, že musí příběh o kus vrátit nazpět, protože tu něco nehraje.
Největší problém však vidím v příliš dramatickém projevu paní Volfové, která každou 5 - 10 větu začíná burácivým hlasem, ale poslední slova pak sotva šeptá. Takováto interpretace od posluchače vyžaduje nepřiměřené soustředění a například diskvalifikuje poslech ve veřejných hromadných prostředcích, neboť díky akustickému hluku takovýto poslech vyžaduje neustálé změny hlasitosti, což člověka dost rychle omrzí.
Celkově audioknihu hodnotím 60%, pokud bych knihu četl, bylo by hodnocení 90%.

1 17.06.2023

(SPOILER) Tři sestry jedou na oslavu otcových narozenin. Každá si z domova veze své ratolesti (až na tu nejmladší, ktera je zatím bezdětná) a z mládí hromadu křivd, které neustále řeší.
Prostřední nemůže překousnout, že ji rodiče nedávali najevo lásku jako ostatním ségrám. Nejmladší musela nosit hadry po starších a nejstarší musela suplovat funkci rodičů, zatímco ty dvě mladší si hrály - křivdy a nespravedlnost které, jak jistě chápavý čtenář pochopí, se musí zdlouhavě a nudně řešit.
Jedna sestra je nešťastně vdaná se tremi dětmi, jedna je svobodná matka bez partnera a benjamínek chodí s ženáčem a ještě jedním dalším ňoumou - všechny nešťastné a nespokojené a pochopitelně to neustále řeší.
Do toho zlobí jejich potomci, což dámy pochopitelně opět řeší.
Auto nakonec i přes defekt dorazí do cíle.
Oslava se příliš nevyvede a dcerky se jako bonus doví, že se rodiče rozešli, což se opět musí řešit.
Poselstvím knihy je velké nic nebo také óda na nespokojenost, kterou všichni řeší.
Kniha mě opět minula.
Hrdinky knihy mi byly nesympatické, jejich děti nevychované, pribeh o ničem, ale nejvíc mě iritoval ústřední motiv knihy - neustálé řešení něčeho, co se ze své podstaty vyřešit nedá. Navíc řešení které spočívá v tom, že každá protagonistka přednese svou křivdu a ostatní ji litují a utvrzují ji v tom, jak to má těžké a společně haní domělé pachatele vyřčených nespravedlností.
Tohle opravdu dál už nehodlám řešit 40%.

1 07.06.2023

V rámci boje proti diskriminaci jsem zkusil ignorovat, že se jedná o dívčí román a dal se do poslechu. Záhy jsem však pochopil, že stejně jako v reálném životě, i v literatuře má genderové rozdělení smysl. Kniha mě úplně minula a to mluvím o minutí o celé světelné roky. Stejně jako by např. budování Maginotovy linie spolu s technickými detaily, nákresy a propočty nenadchla většinu hezčí polovičky naší populace, tak mě pocity a vylévání si srdéčka jisté Baruny a její vztah k babičce nechává klidným. Román Losos v kaluži mi připomíná popis průměrně nudného života, průměrné holky, která má průměrné štěstí a smůlu. Holce, které nedávno umřela babička, tedy jediná osoba, kterou měla opravdu ráda. Navíc se mi zdá, že se protagonistka nikam neposouvá a nemá čtenáři co nabídnout. Bára se plácá ve svém životě a neví co si s ním počít, což je nejspíš poselství celé knihy.
Audioknihu zachraňuje skvělá interpretace, díky které jsem se donutil knihu doposlechnout až do konce, pokud by se jednalo o tištěnou knihu, určitě bych jí nebyl schopen dočíst a to román není příliš obsáhlý.

1 08.04.2023

I v druhé knize se autorská dvojice zabývá odlišnostmi mezi chováním a myšlením mužů a žen. V rozporu s politickou korektností dokazují, že to jaká povolání si zástupci jednotlivých pohlaví vybírají nezáleží ani tak na příležitosti, jak se nám snaží namluvit mnohé feministky či aktivisté, ale na naprogramování mozku.
Velmi se mi líbily pasáže vedené jako rozhovor muže a ženy, kdy autoři sdělují, co jednotlivé osoby říkají, ale zároveň komentují, co tím ve skutečnosti protagonisté myslí.
Autoři se často odkazují na vědecké studie a oficiální statistická data, ale přesto se nejedná o vědecké dílo, ale o popularizační publikaci, která jde proti proudu a snaží se vysvětlit odlišné chování mužů a žen ne jako výsledek mnoha generací útisku žen, ale jako evoluční vývoj, kdy každé pohlaví profituje ze svých silných stránek.
Překvapil mě rozbor rozdílného vnímání promiskuitního chování obou pohlaví, které autoři opírají o snahu o rozmnožení / zachování druhu.
U muže dává smysl být promiskuitní. Muž může za rok souložit s 50 či více ženami, což značně zvyšuje šanci na reprodukci druhu, naproti tomu stejné chování ženy není z hlediska zvyšování populace stejně výhodné. Za rok může mít žena pouze jednoho potomka (pokud opomineme vícečetná těhotenství – dvojčata, trojčata) a ani sex s větším počtem partnerů toto číslo nemůže zvýšit, naopak promiskuitní sex v pozdních fázích těhotenství může být rizikový jak pro ženu, tak pro dítě.
Stejně jako předchozí titul se jedná o zajímavou a občas i velmi zábavnou knihu – 80%.

04.01.2025

Autoři rozvádí ideu, že muži a ženy nejsou stejní, a že vše vychází z naprogramování jejich mozků. V prenatálním stádiu se nejprve plod vyvíjí jako žena a až v pozdější fázi se vlivem hormonů změní na muže, popřípadě homosexuála či bisexuála anebo, ve velmi výjimečných případech, člověka s oběma pohlavími. Genetické naprogramování mozku pak souvisí s dávnou historií lidstva, kdy muž byl lovcem, který se staral o obživu a ochrau a žena se byla ochránkyně dětí a jeskyně.
Podobně jako John Gray v titulu: Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše, autoři popisují odlišnosti obou pohlaví. Odlišnosti v jejich chování vysvětlují ve vztahu k potřebám pravěkých lidí a jejich evolučnímu přizpůsobení se jimi typicky vykonávaným činnostem.
Poučné a zajímavě načtené – 80%.

04.01.2025

Tentokrát Jack Reacher opouští roli akčního hrdiny a stává se detektivem.

FBI má problém - někdo vraždí bývalé vojačky, které byly v armádě sexuálně zneužity a úspěšně se tomuto jednání právní cestou bránily.
FBI se nejprve domnívá, že by to mohla být práce právě Jacka Reachera, když se však prokáže, že dané skutky spáchat nemohl, chtějí ho na své straně jako poradce, a chtějí ho dosti nevybíravým způsobem.

Téměř od začátku jsem tušil kdo je pachatelem, ale vůbec jsem nechápal, jaký k tomu má motiv.

Celkem moc pěkně napsané. Děj ubíhá jako o závod, stále se něco děje a čtenář se ani chvíli nenudí. Interpretace Vasila Fridricha je tradičně na velmi dobré úrovni, celkem hodnotím 85%.

04.01.2025

Protagonistkou detektivního románu Mlčet jako hrob je Nora Sandová - dánská novinářka, pracující v Londýně. Reportáž ji však zavede do Toppinghamu, kde začne „fušovat“ do řemesla místního oddělení vražd. V tomto městě byl brutálně zavražděn vysoce postavený člen policejního sboru a na první pohled se zdá, že by se mohlo jednat o teroristický útok.

Nora se za podezřelých okolností seznámí s individuem jménem Kith Sneider, ze kterého se vyklube sice hrubián a neotesanec, ale také fotograf a spojenec. Netrvá dlouho a Nora vypátrá, že se rozhodně nejednalo o teroristický čin, a že zavražděný policista byl ve skutečnosti velký grázl.
Gaunerů je ve městě povícero a atmosféra začíná přituhovat. Zneužívání a kupčení s nezletilými dívkami, vydírání, únos starostky, vše směřuje k místní pákistánské komunitě a největším prominentům Toppinghamu, kdo však bude skutečným pachatelem?

Jako příjemný bonus čtenář v úplném závěru knihy odhalí příčiny záhadné choroby Violy.

Celkově slušných 85%.

23.03.2024

(SPOILER) Čtverka je za mě jednoznačně nejlepší detektivka z trilogie Trujkunt (Dwur, Kruhy, Čtverka). Ostravský vyšetřovatel Roman Saran a jeho tým se tentokrát potýká s vraždou třineckého stavebního podnikatele a všeobecně neoblíbené osobnosti Milana Adamce. Vše se ale točí hlavně kolem dětství vyšetřovatele a jeho tehdejších spolužáků ze základní školy, které se v okolí neřekne jinak než „Čtverka“.
Pachatel(ka) je kupodivu sympatická osoba a její motiv se dá pochopit, i když se nedají, vzhledem k okolnostem, schválit její činy. Křivda vede hluboko do minulosti a zasáhne i bratra hlavního hrdiny.
Roman též řeší svůj milostný život, který není zrovna uspokojivý. Hlavní hrdina nakonec dojde k názoru, že se ani po čtyřicítce nehodlá usadit, a místo toho aby se choval jako každý slušný usedlý fotřík (chlemtal lahváče a v trenýrkách a tílku sledoval v bedně fotbal), zůstane u svého dosavadního životního stylu.
Za mě slušných 80%

11.03.2024

(SPOILER) Znáte „Déčkové“ akční filmy z osmdesátek minulého století? Takové ty, kdy Dolphu Lundgrénovi vybuchne tanková střela těsně za zády, ale místo roztrhaného těla a gejzíru kostí a krve sledujeme hlavního hrdinu, který je odhozen tlakovou vlnou, v letu udělá salto a nezraněn se dostane na dosah hlavního padoucha, kterého efektně zlikviduje? Podobně bujnou fantazii předvádí František Niedl ve své Probuzené šelmě.
Nesmrtelný „všudybyl – všeznal“ Michal Dabert zachrání zámořskou loď plnou turistů a americkou letadlovou loď před útokem teroristů, kteří mu to, pochopitelně, nehodlají odpustit.
V knize Probuzená šelma sledujeme Daberta, který pronásledován teroristy putuje světem, vytrvale snižuje početní stavy pronásledovatelů a zachraňuje jednu krásku v nesnázích za druhou.
Po podobné oddechovce občas sáhnu, jenomže tato se bere příliš vážně.
V knize nejvíc postrádám nadhled, sebeironii a prostě to ani Niedlovi a ani jeho hlavnímu hrdinovi nevěřím.
Audioknihu zachraňuje interpretace Aleše Procházky.
Hodnotím 60%

11.03.2024

(SPOILER) První ¾ knihy mi v lecčem připomínají stoletého staříka od J. Jonassona a to s tím rozdílem, že se příběh nese v mnohem laskavějším duchu a reálie nejsou severské, ale pochází z naší malé české kotliny a vše je tak nějak malé, milé a známé. Při čtení jsem se podivoval, že je to vlastně moc příjemná oddechovka plná laskavého humoru a milé nadsázky.
Závěr to však, dle mého názoru, pokazil. Z milé satiry udělala autorka pohádku, což je podle mě škoda, protože to nekoresponduje s prvními ¾ knihy, které jsou sice humorné, ale obávám se, že by je dětský čtenář nepochopil, a pokud ano, pak by je nedokázal ocenit.
Naopak já, coby dospělý čtenář, nedokážu ocenit pohádkový konec.
Přesto hodnotím 60%.

02.01.2024

Jiné, přesto stejně dobré - netypicky klasický Child.
V knize Volný pád velmi překvapivě nepůjde o sólo akci Jacka Reachera, ale o týmovou operaci jeho bývalé jednotky.
Polovina bývalých spolubojovníků je nejprve nezvěstná a poté mrtvá. Je třeba zjistit proč, zabezpečit jejich rodiny a v neposlední řadě pomstít zabité kamarády.
Akce stíhá akci, ale přitom vše dává smysl a je pečlivě promyšlené a naplánované. Kniha je napínavá, mezi jednotlivými postavami funguje chemie a nutí Vás číst/poslouchat dokud se nedostanete na poslední stránku.
Třešničkou na dortu je interpretace Vasila Fridricha, která je jako vždy fenomenální.
Hodnotím 90%.

26.09.2023

(SPOILER) Knihu autor vydal v roce 2020 a jde o bilanci vlastního života - v té době mu bylo 84 let. Bohužel publikace způsobila, že jsem si o tomto člověku musel poopravit mínění. Doteď jsem Woody Allena vnímal jako nesmírně pracovitého, moudrého a vtipného autora, režiséra, herce a intelektuála, ale jeho poslední kniha to hodně změnila.
2/3 publikace Allen vysvětluje svou roztržku s bývalou partnerkou (Miou Farrowoou) a následný soudní proces, ve kterém byl nakonec zproštěn obvinění ze sexuálního zneužívání vlastní i adoptivní dcery.
To, že začal chodit se svou o 35 mladší adoptivní dcerou v době, kdy žil s její adoptivní matkou je zkrátka divné a nic na tom nemění skutečnost, že šlo o konsensuální rozhodnutí, že byla dotyčná v té době již zletilá a že již 26 let žijí ve spokojeném manželském svazku.
Nejsem sice rodič, ale Allenovo přiznání, že při společném sledování televize položil hlavu do klína své sedmileté dcery mi přijde dost za hranou - minimálně za hranou dobrého vkusu, na rozdíl od názoru W. A., který na takovéto chování nevidí nic zarážejícího.

Allen si také v textu knihy velmi často protiřečí:
V jedné větě tvrdí, že rozhodně není zámožným mužem, protože jeho projekty nejsou komerční, ale vzápětí líčí svůj soudní spor s kamarádem producentem a jeho ženou, kteří mu za filmy dluží miliony Dolarů (Allen ten spor vyhrál).

Allen často zmiňuje svůj staromládenecký život a to, že je slaměným vdovcem, ale zároveň líčí příhody svých dvou manželek, dvou dlouhodobých přítelkyň a ještě se nezapomene pochlubit, že často randí s herečkami svých filmů. Mimochodem, těch filmů bylo okolo 50.

Autor na sebe v knize prozradil, že má fobii z chození na večírky a vysvětluje, že když už někam vyrazí, často sedí v autě a nedokáže vejít do bytu, ve kterém se party odehrává. V jiné pasáži pak tvrdí, že neumí žít na venkově, neboť mu chybí čas trávený s přáteli na večírcích na Manhattanu.

Kniha mě hodně zklamala a nejsilnější emoce, která ve mně po dokončení poslechu zanechala, jsou rozpaky a dala by se vyjádřit prohlášením: Allen nic, on muzikant!
Hodnotím 50%.

26.09.2023

(SPOILER) Wallanderova kariéra se pomalu blíží ke konci, a tak se komisař začíná poohlížet po nějaké "chaloupce na důchod". Při obhlídce jedné nadějné nemovitosti Wallander na pozemku objeví lidskou ruku, čímž se rozjede obvyklé vyšetřovací kolečko. Po překopání zahrady k ruce přibydou ještě dva kosterní nálezy - několik dekád stará kostra muže a stejně stará kostra ženy, obě se známkami násilné smrti.
Vyšetřovatelům se začínají kupit otázky, na které prozatím neznají odpovědi. Především kdo byli tito lidé? Kdo byl jejich vrahem? Je možné, aby byl pachatel stále naživu a pokud připustíme, že stále žije, dokážou ho vyšetřovatelé vypátrat a popřípadě obvinit? Pátrání je zajímavé a překvapivě krátké. Wallander odjíždí do domova seniorů, kde se mu podaří případ uzavřít. Řešení je na Mankellovy poměry velmi přímočaré a triviální, ale po bitvě je každý generálem. Wallander také jenom díky obrovské náhodě přežije setkání s agilním staříkem, který se ke zločinům dozná, své motivy logicky vysvětlí a nakonec Wallandera zastřelí. Tedy takový byl jeho záměr, než archaická pistole tento brilantní plán poněkud zhatila.
Celá novela je skvěle napsaná a její největší slabinou je její délka - je prostě na knihu příliš krátká.
Právě kvůli délce novely Ruka autor připojil druhou část knihy s názvem Wallanderův svět. Na rozdíl od produkce divadla Járy Cimrmana, kde vědecké semináře často svou kvalitou, vtipem a neotřelou interpretací překonávají vlastní hru, toto bohužel nemohu tvrdit o Wallanderově světě. Autor zde pouze metodicky publikuje suché medailonky nejdůležitějších postav Walanderova univerza (jméno, příjmení, povolání, vztah k protagonistovi, rodinné poměry, občas lékařská diagnóza, nebo nějaká zajímavost, či charakteristický rys ). Pozorný čtenář tyto informace zná z Mankellových knih a pokud pozorný není, tak mu je autor v daném díle nevtíravě předloží. Troufám si tvrdit, že takto podané informace málokoho zaujmou, pokud tedy nehodláte sestavovat kvíz s otázkami typu např. kolikrát se Wallanderova bývalá manželka Mona po jejich rozchodu vdala, nebo jak se jmenoval a na jakou nemoc zemřel Wallanderův mentor?
Druhou část knihy nebudu hodnotit, neboť by, dle mého názoru, publikaci potopila. Novela Ruka je podařená, ale krátká celkově 70%.

24.07.2023