Majdule komentáře u knih
Název nové knihy Simona Mawera je vlastně zavádějící. Zmateni řadou bestsellerů žánru biblický thiller se ponoříme do románu, abychom zjistili, že je to … román. Prostě velký příběh vztahů, bolesti a lásky, bez potřeby dalších přívlastků. Pokračování viz moje recenze.
Ruská nota. Muž zasažený a poznamenaný osudem, divoká a nevinná dívka, mystický zážitek, který otevře zavřené dveře. Neotřelé. Potěšilo mě to.
Poslední díl příběhů o Lukášovi Praghese Návrat mistra mě opět bavil a těšil. Niedl je výborný vypravěč a v Lukášovi stvořil zábavnou, vzrušující a okouzlující postavu, kterou vystavil sterým nebezpečenstvím a útrapám. A ono to skvěle funguje. Držím pace a hltám řádky až ke šťastnému (ale ne přehnaně) konci. Všeho akorát a ničeho moc. Mimochodem Niedl se zde vrací k otravě Václava IV., kterou řešila i Číše jedu pro krále od Jana Bauera, ale mnohem dovedněji. Není to nezapomenutelná kniha, ale Niedl mě jako vypravěč okouzlil a těším se na další příběhy.
Velmi příjemný román, nápaditá zápletka a sympatičtí hrdinové a jako bonus propojení s Čekankami. Další série se mi líbí.
Tahle knížka je víc než co jiného poctou velké autorky detektivek slavné Jane Austenové. Pokud ji takto vnímáme, je to kouzelná kniha. Nahlédneme do života Elisabeth a Darcyho, najdeme řadu narážek na další díla Austenové. Jamesová vystihla ducha jejích knížek, jejich něhu i laskavý nadhled, byť (a možná bohužel) ne jejich sarkasmus. Na druhou stranu už není psána jako kritika společenských poměrů na rozdíl od díla Austenové. Skutečná detektivní zápletka je jenom záminkou. Vražda, která se zde stane, ani není vyšetřována, a je objasněna vlastně náhodou. Jako drama to má sílu, ale jako detektivku to raději nehodnotím. Mě osobně ale tento návrat do světa slečen Bennetových, Emmy a Anny Elliotové velmi potěšil.
Tak tohle se mi velmi líbilo. "Stará" panna, přitažlivý muž nevěřící v lásku, prostředí spisovatelů a nakladatelů a milý detail v podobě dohazovačky Gemmy. Koktejl, který mě chutná.
Pro mě z těch slabších, ale vzhledem k skutečně uspokojivému konci mě opět potěšila jako všechny příběhy této autorky.
Spíš akční kriminálka, než detektivka. Pohled šelmy přivádí na scénu bývalého legionáře Daberta na křížové výpravě za pomstou. Dabert je typ nebezpečného, přitažlivého hrdiny (ostatně, kdo zná autorovy historické romány vzpomene na Hynka Tase z Boru), který po návratu do rodné země komplikuje život policii. Postupně se vedle této linky rozvíjí i čistě kriminální motiv únosu dětí. Niedl má poutavý styl, umí dobře načrtnout postavy a velmi dobře charakterizuje i prostředí a navrch má cit pro atmosféru. Malé ale tady přeci jenom je. Někdy je děj trochu šroubovaný, jako slabší se mi zdá i rozdvojení motivů, které je velmi volně spojeno jen osobním vztahem mezi postavami. Nemuselo by to být nutně špatně, ale ubírá to ději na lehkosti a samozřejmosti. Působí to uměle. Není to ale tak zásadní problém, abych si s chutí nepřečetla další krimi tohoto autora. Nakonec mi zůstává záhadou snad jen to, proč se to jmenuje Pohled šelmy.
Čekanky jsem milovala víc, ale i tahle série má něco do sebe. Zkažený muž, silná žena, hodně sexu, radost číst. A jako perlička Westcliff dávno před Lilian.
Skutečně roztomilé. Většinou je to žena, která miluje od počátku, a její láska vše změní. Takže obrácený model je prostě okouzlující. Potěšení číst.
Moje top ze série Čekanky. Vzrušující příběh "ničemy" a plaché krásky. Okouzleně jsem sledovala, jak se mezi hrdiny rozvíjí nesmělá láska, jak Evie nevědomky okouzluje Sebastiana a jak ten spolu s láskou nachází sám sebe. Radost číst.
K Infernu jsem přistupovala po zkušenosti se Ztraceným symbolem opatrně. Navíc mám pocit, že se s tímto autorem trochu moc nadělá. Takže jsem byla zvědavá, zda znovu objevím jeho kouzlo.
První dojem byl pozitivní. Brown umí příběh gradovat, je to čtivé a ubíhá ve skoro filmovém tempu. To ostatně platí i pro ostatní Brownovy knihy. Jsou psány skoro jako filmové scénáře. Jasně oddělené scény, střihy na správných místech, dialogy jsou vždy doplněny popisem scén, který vás umístí do děje a umožňuje ztotožnění.
Některé staré autorovy bolesti ovšem nezmizely ani v Infernu. Brown je poměrně schematický, dopředu víte, co od něj jako od autora můžete čekat. Ale tam, kde se mu typické langdonovské téma hledání pokladu ve Ztraceném symbolu vymstilo, tam v Infernu funguje díky obratné hře se čtenářem. Brown zde není pouhým mistrem, ale přímo velmistrem zvratů. Pohrává si s námi v kouzelné hře s předpoklady a bezezbytku nás dostává do kolen ve chvíli, kdy jeho hru konečně pochopíme.
Další typickou vadou je určitá strojenost, neživotnost hlavního hrdiny, kterého sice Brown vybavil fóbií a legračními hodinkami, ale stejně dál šustí papírem. Postavy jsou ostatně nejslabším článkem Brownových románů. Tak jako uvěříme ději a tajíme dech nad různými zvraty, tak jeho hrdiny mu moc věřit nemůžeme. Jsou příliš filmovými, i proto může mít Langdon přednášky z dějin umění ve chvíli, kdy mu někdo málem ustřelí zadek.
Ale upřímně, tentokrát to nevadí. Inferno je natolik strhující, že na podobné nedostatky zapomeneme. Za velké plus považuji Dantovskou tematiku, do které se Brown poctivě opřel.
Po přečtení Inferna beru Browna na milost a těším se, že nás další příběh s profesorem Langdonem zavede do Prahy, kterou autor také navštívil.
I druhý díl je radost číst. Originální dvojice, zcela jiná dynamika vztahu než v prvním díle, malinko protivná hrdinka a o to sladčí podlehnutí. Opět velmi čtivé.
Tři evangelisti pro mě byli starosvětským potěšením v britském stylu Zatoulaného hračkářství, byť přesazení do Francie. Jejich styl prozrazuje, že je napsala, byť pod mužským pseudonymem, žena, i když si netroufnu přesně definovat čím. Snad mírností zápletky a ostychem před násilím, byť se potom ukázalo, že není definitivní. Postavy jsou příjemně extravagantní, zápletka dobře vypointovaná a kniha se čte v příjemně poklidném tempu večera se sklenkou vína. Za mě 80 %, ale překvapivý, zamotaný a napínavý závěr to zvyšuje minimálně na 85 %.
Při tomto prvním setkání mě autorka mile překvapila. Poměrně originální v zápletce i podání, velmi se mi líbilo vykreslení vztahu i hlavních hrdinů. Koncept rovnou připravené série (4 přítelkyně) se mi skutečně líbí a těším se na další díly.
Můj rozvedený komentář najdete v recenzi. Jen bych dodala, že s odstupem už nejsem tak nadšená, přesto se mi kniha velmi líbila.
Další příjemné, byť ničím nevybočující počtení. Hezký jazyk, zajímavá zápletka okořeněná ochutnávkou života u dvora, kterému se Oldřich z Chlumu většinou vyhýbá, prostě mimořádně příjemný oddech. Ale za mě to Vondruška jindy umí ještě o kousek líp.
Tak pro mě tohle byla velká jízda. Strážci mě uchvátili od prvních stránek. Vzrušující prolog, tajuplný příběh, který se rozjíždí zdánlivě pomalu, ale je plný významů a odboček, grandiózní finále, které by si v případném filmovém zpracování zasloužilo pracovat s triky, které asi ještě neumíme, a křehký dovětek, díky němuž nakonec přes všechno dočítám s úsměvem. Steele stvořil úžasné hrdiny, které sleduji se sympatiemi, dojetím a od určité chvíle i se strachem. Velkou část mého okouzlení jistě tvoří fantasy motiv, ale líbí se mi i klidný vypravěčský styl a poklidná hladina příběhu, pod níž tušíme už dlouho dopředu, že se chystá bouřka, i když je zatím rovná jako zrcadlo. A určitě se díky téhle knize ráda zastavím v Laussane a prohlédnu si jeho katedrálu.
Mám romance této autorky opravdu ráda, zejména když se vrací do viktoriánské Anglie. Lucas a Evangeline jsou sympatické a přitažlivé postavy, které nám umožní ten správný únik od reality.
Druhý díl detektivek s Malin Forsovou je opět mimořádný zejména svými výrazovými prostředky. Jakoby autor nepsal, ale maloval obrazy. Jeho jazyk je velmi výtvarný, děj posunuje právě obrazy. Musím se přiznat, že mi to část knihy vadilo, ale nakonec jsem si vytvořila návyk a dokázala to ocenit.
Opět se do děje vpravujeme prostřednictvím emocí a myšlenek jednotlivých postav, nejvíce samozřejmě Malin. Opět slyšíme hlasy oběti (spíše obětí) a opět jsme svědky výronu zla. Celkově vysoce nadstandardní „literární“ detektivka, jen mě chvilkami napadalo, že možná všeho moc škodí.