Majdule komentáře u knih

Návrat kapitána Johna Emmeta je dobrá kniha. Proč je to důležité říct? Protože na začátku slibuje být knihou vynikající. V první polovině autorka vytvoří úžasnou atmosféru. Okolo postav se vznáší téměř horrorové tajemství, které slibuje temné rozluštění. Tíží hrdiny knihy i čtenáře, skoro se bojíte číst dál, co za hrozné alternativy příběh naznačuje. Ale druhá polovina nabídne „jen“ smutný příběh o křivdě a vykoupení a jak padají závoje, mizí tajemství a s ním bohužel i napětí. Na chvilku je autorka oživí v epilogu, ale vlastně v závěru zbyde dobrý příběh, se zajímavou zápletkou, citlivě vykreslenými postavami a darem vytvořit atmosféru. To vůbec není málo, jen je to míň, než příběh Johna Emmeta na počátku slibuje.

2 16.03.2017

Z Falzifikátorů je jasně cítit, že se jedná o začátek většího příběhu. Má svojí katarzi, uzavřený oblouk vyprávění, ale přesto je zjevné, že přijde něco víc. A právě očekávání je hlavním znakem Falzifikátorů. Jinak pro mě je svět, do kterého nás autor zavedl, originální a vzrušující. Hlavní hrdina je odzbrojující svou jedinečností, kterou tušíme pod proudem děje i pod sdílenými pocity. Je to zábavné, ale protože druhý díl nesplnil očekávání, nezbývá než kriticky zhodnotit i ten první.
Poctivých 80 % nezávislých na čemkoliv jiném.

3 16.03.2017

Tenhle thiller se mi vlastně ani moc nelíbil, ale přesto mě zasáhl. Na týrání dětí, které je v centru příběhu, jsem přecitlivělá, nedokážu zaujmout patřičný odstup, a proto se mi příběh četl mimořádně špatně. Osobně mě zaujalo (a je to čistě mateřský pohled), jak se vyšetřovatelka vypořádala s návratem do práce po 10 týdnech mateřské dovolené. Příběh je dobře napsaný a velmi obratně manipuluje s emocemi, přesto mi nedá než zopakovat svůj závěr: prostě se mi to nelíbilo.
70 %

1 16.03.2017

Vlastně takový středověký pitaval. Sledujeme několik drobnějších případů, v jejichž středu stojí ústřední zápletka (sama složena z několika podlinek). Zpočátku mě rušil tón knihy, ale časem jsem si na bodrost vyprávění, opatrného a přitom spravedlivého Václava zvykla a těšila mě jeho přítomnost. Svou zemitostí a mazaností se přiřadil k hrdinům, které mám ráda. A dobrý dojem z příběhu posilovala očividně pečlivá práce autora s reáliemi. A když už jsem akceptovala tón hodného strýčka, přestaly mě vadit i poučující vsuvky. Těším se na pokračování.

7 16.03.2017

Rozloučení se Sookie ... škoda. Čas zhodnotit celou sérii. Zápory: Sookie není žádná myslitelka a v tónu naivky se nese celý příběh. Svět, který autorka stvořila je dost podobný divadelním kulisách, fantasy prvky vlastně jen překlenují hluchá místa, ale ... Sookiino tlachání je zábavné a milé právě svou jednoduchostí. Postavám i jejich motivacím rozumíme. A to je podle mě ten hlavní triumf, v podstatě přes všechna nadpřirozená stvoření řeší mě ve 13 dílech život holky od vedle. Jako bonus se to skvěle čte a to všechno je čas od času zábavné.
Škoda, že je konec. Sbohem Sookii a ať je to ten pravý!

15.03.2017

Hodnocení tohoto krimi románu pro mě bylo nesnadné, stejně jako jeho četba. May přede mě na začátku postavil téměř nepřekonatelnou zeď. Vadily mi načrtnuté životy plné tragédií a beznaděje, rušilo mě střídání ich formy, jejímž prostřednictvím se dozvídáme útržky z dětství, dospívání a mládí hrdiny, s er formou, kde sledujeme kroky téhož hrdiny z odstupu. Štvalo mě, že vražda vypadala spíš jako záminka (sic!) než jako osa příběhu a již zmiňované vzpomínky mě nejprve jenom nebavily a postupně docela dost štvaly. Zůstala jsem snad jen pro autorův um a jeho strhující, temné a nádherné popisy Skotska. A nenápadně se začal vkrádat zájem. Nejdřív o současnou linku příběhu, kde sice pátrání vypadalo docela bezcílně, ale ve vytrvalém skotském dešti se dal tušit skutečný konflikt. A pak i o vzpomínkovou část, kde se pod všedním, smutným, ale nezajímavým životem otevírá propast, o které sice nevíte, ba ani netušíte, přesto ovlivňuje vaši existenci. A najednou mě příběh pohltil, emočně vtáhl a nakonec i připravil o dech. A tak se proti všemu očekávání na ostrov Lewis vrátím. Jen škoda, že žánrově to má k detektivce docela daleko. A co ta první vražda, pane Mayi?

8 12.03.2017

V tomhle příběhu je sice Hercule Poirot ve výborné formě, ale příběh sám nepatří k tomu nej autorky. Zápletka je zločinecká: pašování, diamanty a drogy, nikoliv osobní. A málo platné, síla Agathy je právě v příbězích s osobním motivem. Poirot zde skvěle vychází i s policií, na úrovni, která bere zápletce napětí, navíc je to tady tak trochu odbyté. Autorka nám neposkytuje dostatek vodítek a spolupráce, motivy i pachatel zůstávají ve stínu, skok k vyřešení je pak trochu náhlý. Autorka si až příliš pomáhá náhodou a některé náznaky nejenom neozřejmí, ale ani nevyužije. A přesto je to tradičně kvalitní, dobré čtení.
70 %

3 12.03.2017

Druhý díl série zapadá do toho, co o Kurtu Wallanderovi víme, a přesto je jiný, než to, co ze série dosud znám. Zůstává Wallanderova lidskost, která mi jej přibližuje jako hrdinu, ke kterému mám blízko pro jeho trápení, pochyby a osamělost bez patetických gest, pro jeho civilnost. Zůstává i mistrně vystavěné a gradované napětí – Mankell je specialista na falešné konce. Jiná je pochopitelně samotná zápletka. Její neobvyklost je největší devizou a současně slabinou příběhu. Výlet do čerstvě postsocialistické Rigy v bodě zlomu dějin má charakter zlého snu. Autorovi se velmi dobře podařilo vystihnout strach a šedivost země v područí SSSR. Ale ve chvíli, kdy se z příběhu skutečně stane noční můra, kdy se Wallander na vlastní pěst vrací tajně do Rigy, ztrácí věrohodnost až ke grandióznímu finále na střeše. A přitom víme, že se děly v socialistické sféře i absurdnější věci, jen prostě nepatří do Ystadu. Přesto mě příběh, který začíná vraždou, na které vlastně nezáleží, bavil. A těším se už teď, co s Kurtem a s jeho osamělostí bude dál.

4 12.03.2017

Na tomhle thrilleru polského autora mě nejprve upoutala jeho jinakost. Styl autora mě zaujal, nabízí zvláštní směs odtažitosti (třeba hrdinové mě příliš neoslovili) a přesto výzvy s tajemstvím. Není to příběh, který by mě prvoplánově okouzlil, ale budil zvědavost, co bude dál. V první polovině nemá kniha moc velký spád, tempo nabere až s druhou částí, Rychter ale má cit pro atmosféru, čímž nabírá body. Osobně mi na poměrně překvapivém rozuzlení vadila uspěchanost a nedotaženost. Celkově příběhu chyběla preciznost, některé postavy byly těžce pochopitelné, jejich jednání i motivace zmatené, přesto to byl až do konce silný zážitek. Škoda, že to nebyl můj šálek kávy.
70 %

4 12.03.2017

Tak tady se autorka vrací ve své vrcholné formě. Viktoriánská Anglie jejím hrdinům svědčí, paranormálno příliš neční, silný hrdina a srovnatelná hrdinka, vášeň a zábavná zápletka, napínavá a přiměřeně komplikovaná, byť předvídatelná. Ale kvůli zápletce tyto knížky popravdě nečtu. Čtu je pro čirou radost z dobrého milostného románu a ta se dostavila.

1 12.03.2017

Nakonec to není špatný příběh, byť mě autorčiny výlety do budoucnosti příliš neoslovují. Vypadají totiž jako pokus osvěžit zápletky zvnějšku, když to žánr zevnitř nedovoluje. Kdo má byť jen minimální zkušenost s fantasy, musí to cítit dost intenzivně. Ale bylo to milé a hezky se to četlo.

12.03.2017

Druhý díl o platnéřském tovaryšovi Lukášovi mě vrátil ke kořenům mého čtenářství. Probudil totiž ve mě tu obrovskou dychtivost „jak to bude dál“ nutící číst s baterkou pod peřinou. To už tedy nedělám, ale přesto bylo velmi osvěžující vnímat jen hlad po příběhu a nezabývat se ostatními okolnostmi. Opravdu hezký pocit. A mimochodem, detektivka to není ani náhodou a thiller jen se zavřenýma očima. Což ale vážně nevadí.
90 %

14 11.03.2017

Tahle kniha série o Jiřím Adamovi se mi zdá mírně nadprůměrná. Příběh je akční, zápletka zajímavá, nahlédneme do dřívějšího života hlavního hrdiny, což nám ho emočně přiblíží. Opět nenáročné, ale velmi příjemné čtení.

4 11.03.2017

Je zajímavé, jak na mě knihy této autorky působí. Jako totální relax a uvolnění. Jako karamelový pohár v cukrárně. Za mě velké plus za viktoriánskou Anglii. Příběh samostatné ženy, schopné postarat se sama sebe, a divokého, temného samotáře na straně dobra mě bavila. I když její paranormální série mě zase až tak neberou.

11.03.2017

Tak to mě rozsekalo. Četla jsem tuto knihu s poměrně dobrými informacemi o otázce divokého odsunu, ale nic mě nemohlo připravit na ty emoce.
U Žítkovských bohyň jsem autorce vyčítala malou hloubku, díky níž jsem se nedokázala bezvýhradně ponořit. Ve Vyhnání jí za to děkuji, neunesla bych ani písmenko navíc, než kolik bylo řečeno. A díky šíři vyprávění jsem nakonec mohla získat i nepatrný nadhled a snad i smíření.
Zaujalo mě, jak autorka vystavěla odstup mezi příběhem Gerty a Barbory. To, že Barbořiny části jsou jako jediné vyprávěny v ich formě, ještě více zdůrazňuje, jak úspěšná Gerta byla ve snaze odstřihnout svou dceru od své zátěže minulosti, jakou tíži musela nést sama. To nevyhnutelné neporozumění bylo dojímavé a velmi smutné.
Jak ráda bych se dozvěděla třeba konec příběhu Ully, nebo podrobnosti ze života Teresy, jenže co naplat, nedozvěděla se to ani Gerta, tak jaké právo na to máme my, pozorovatelé.
Gertu budu mít v hlavě ještě dlouho. A děkuji za to.

19 11.03.2017

Autorka samozřejmě skvěle umí řemeslo, příběh se výborně čte, postavy jsou sympatické, nikde to nedrhne, ale ten příjemný pocit z dobré oddechovky zkazí chatrné, vratce postavené, bídně zdůvodněné rozuzlení.

10.03.2017

Do hry se vrací Gabriel a Harriet v dalším svižném, čtivém příběhu ze staré Anglie. Tentokrát hrdinové pomáhají vlasti s odhalením špionážní sítě. Zápletka se mi zdá promyšlenější než minule, postavy jsou stále sympatické, navíc k nim přibyla postava kartářky Jocasty a výrostka Sama, kteří příběh skutečně oživují, stejně jako svět chudiny, ve kterém se pohybují. Stále oddychovka bez hlubšího přesahu, ale o kapánek lepší než jednička.
70 %

10.03.2017

Zápletka téhle detektivky vlastně není nijak originální, je to variace na téma zamčeného pokoje. Co z ní dělá mimořádný příběh, je doba a zejména hlavní hrdina. Detektiv Kripa za nacistického Německa, který se snaží zachovat si lidskou důstojnost a elementární slušnost, byť ví, že o obojí nejenom on, ale celé Německo, už dávno přišlo. Je, zejména z pohledu určitého vnitřního embarga (které možná souvisí s věkem), zvláštní číst příběh z pohledu „obyčejného“ Němce v době 2. světové války. Ani nacista, ani antifašista, člověk, který se prostě snaží proplout. A stejně máte pocit, že je něco špatně, jako by v nacistickém Německu neexistovala šedá zóna. Obyčejný je tenhle hrdina samozřejmě jen zdánlivě, jak příběh postupně odhaluje. Praha je pro hrdiny osudová, ale v knize zas až tak velkou roli nehraje. A samozřejmě autor nám tak trochu vzal atentát na Heydricha. Ráda si přečtu další příběhy komisaře Günthera, ale docela ráda bych ho poznala i v jiné, méně vypjaté době.

2 10.03.2017

Nástrahy přivádějí na scénu HP v historce se špionážním pozadím. Velký Hercule je ve skvělé formě, vidí ukryté náznaky, prohlídne pasti, které mu strojí soupeř, ale hlavně nejenom že neochvějně ctí pravdu, ale taky lidský život a jeho jedinečnost. Možná nejvíce z knih s HP zde autorka předává jeho životní přesvědčení, že cenu má život každé lidské bytosti a že vražda je neakceptovatelné řešení. Silné sdělení, zejména v kontextu dnešní doby a jejích Dexterů. A kromě toho všeho je zápletka čtivá, příběh dobře plyne a čtenář se skvěle baví. Za mě 95 %

7 10.03.2017

Dobrá fantasy podle mě musí vedle akce obsahovat i myšlenkový (pokud nechceme trochu nadneseně říkat filozofický) přesah. Šerá hlídka toto zadání naplňuje bezezbytku, byť je možná v tomto díle akce v pozadí.
Pro mě jednoznačné plus v návratu Antona coby vypravěče, to mi podrží dobrý pocit i z druhé, trochu ukecané, části.
Třetí část vrací akci do hlavní role a v rámci série přináší zásadní informace a děje.
Opět velký zážitek.

3 10.03.2017