Majdule
komentáře u knih
Číše jedu pro krále
Jan Bauer
Číše jedu trpí hned několika neduhy. Je nedůsledná, otevírá dějové linky, které mnohoznačně slibují, ale nenaplní se.Čtenář nakonec ani netuší, proč se vůbec v ději objevily. O stejné nedůslednosti svědčí i autorovo nakládání s postavami, když se nedozvídáme konce jejich příběhů (ani v jeho rámci s předpokládaným pokračováním) a když se z hlavní postavy náhle stane vedlejší a naopak. A svědčí o ní i rozuzlení děje, které se dozvíme mimochodem a cítíme že vlastně ani není důležité. Dalším neduhem je ledabylost. V zápletce i v jazyce, který je svou slangovostí nedůvěryhodný. Postavy samozřejmě mohou mluvit současným jazykem, přibližuje je to čtenářům, ale aby mluvily jako pražští výrostci? Určitě to není to nejhorší, co jsem kdy četla, to ani zdaleka, ale chuť vracet se k autorovi nemám.
50 %
Žena v kleci
Jussi Adler-Olsen
Některé knihy mi připomínají bolavý zub. Pořád se ho musíte dotýkat, i když to bolí, a k zubaři nejdete. A když se nakonec odhodláte, uleví se vám. Stejně tak některé knihy prostě musíte číst, i když je to stále složitější, a když je nakonec po mnoha odkládáních dočtete, uleví se vám. Napínavý, dobře postavený příběh, jehož podstata mě děsí, nabízí sympatické (a v podobě pomocníka Asada) i neotřelé postavy. Gradace přispívá ke čtenářovu zážitku, jen se mi to prostě čím dál hůř četlo. Což je na druhou stranu u thilleru vlastně poklona, protože autor nepochybně dobře vyhmátl zlo a jednu z jeho šílených a nejednoznačných podob. A moje v tomto směru křehká a málo odolná psychika to špatně nesla. A to se u mě týká jen sakra dobrých příběhů.
90 %
Temný cypřiš
Agatha Christie
Temný cypřiš podle mě nepatří k top autorky, přesto je to příjemná detektivka v pomalejším, elegickém rytmu. Velká část je věnována expozici příběhu, pátrání Hercula Poirota probíhá převážně ve formě rozhovorů s účastníky a vyvrcholení proběhne pro autorku netypicky v soudní síni. Mě trochu chybí uspokojení z dopadení pachatele, byť ho známe. A možná určitá nedokončenost, třeba jen náznaky řešení v osudech hlavní hrdinky. Na druhou stranu autorka velmi citlivě postihla emoční konflikt, který stojí ve středu příběhu.
Klíč k tajemství
Jayne Ann Krentz
Mám romance této autorky ráda, i když nejradši ty z viktoriánské Anglie. I tahle paranormální je fajn, čte se výborně a hrdinové jsou velmi sympatičtí; ale jako by tento typ více ukazoval, že se jedná o přerostlejší harlekýnky (nic proti nim), což ty historické umně skrývají pod své třytivé sukně. Ale potěšila mě a přečtu si i další.
Platnéř
František Niedl
Tak tahle kniha mě víc než mile překvapila. Postavy, které táhnou, atraktivní prostředí, napínavá a přitom věrohodná zápletka. Přesah, který už jasně naznačuje sérii. To vše v čtivém a zábavném kabátku. Neumím posoudit historickou věrohodnost, ale rozhodně si staví historické kulisy s lehkostí, která vtáhne.
Čítanka z Jesenicka
Tomáš Knopp
Tato knížka mě okouzlila. Soubor krátkých povídání psaných čtivým jazykem přibližuje různé aspekty Jesenicka. Vzácné i jedovaté byliny, zvířata, historky i významné osobnosti kraje, to všechno je čtenáři přiblíženo zábavným způsobem, kterým je obohacen o řadu vědomostí.
Jesenicko-nyské pohádky
kolektiv autorů
Půvabná knížka s kouzelnými a dlužno dodat až hororovými pohádkami.
Vražda podle módy
Patricia Moyes
Vražda podle módy je klasická britská detektivka s ohraničeným prostředím módní branže. Nabízí chytrého inspektora a milé amatérské pomocníky, zábavnou zápletku, dobře načrtnuté charaktery, čtenáře vodí za nos tak akorát. V edici Smaragd vyšla oprávněně :-).
Falzum
Roman Ludva
Tahle kniha je vlastně sérií navazujících, byť jednotlivě uzavřených příběhů. Něco jako současné TV kriminálky. Stejné postavy, jiné případy, propojovací linka spíš volná, příběhy drží časovou osu. Ale něco je tady špatně. Postavy? Je pravda, že trochu čpí papírem, jakoby čekaly na herce, kteří z nich teprve udělají postavy. Styl? Asi mi úplně nesedí některé pasáže, nejvíc právě ty vztahující se k lidem. Falzum má prostě řadu nedostatků: afektované hrdiny, styl sklouzávající do klišé a podivnou práci s významy. Přesto jsem dočetla všechny povídky. Určitě je zajímavé prostředí, autor navíc dobře pracuje s ústředním motivem falza. Nakonec na té knize něco je a třeba by i stálo za to přečíst si další autorovy knihy a přijít na to co.
Tragédie o třech jednáních
Agatha Christie
Tragédie o třech jednáních přivádí na scénu Hercula Poirota v dalších chytrém příběhu, ve kterém může uplatnit šedé buňky mozkové. Je to zábavné, je to čtivé, byť zápletka je trochu viktoriánská. Malou chybičkou pro mě bylo jen to, že mi jedna věta na začátku druhého jednání odhalila vraha. Škoda, raději se nechávám tahat za nos až do odhalení :-).
Spasiteľ
Jo Nesbø
Mě Harry Hole v tomhle díle přesvědčil a získal. Už od začáteční scény, kterou autor opět napsal jako filmový scénář, kde scéna střihově střídá scénu, přes čtivý styl, napínavý, dokonce snad lze říci, že burcující příběh, až po hrdinu, který pro mě svými peripetiemi získává neodolatelnou přitažlivost. Asi to bylo tím, že Harry se ukázal i v jiné poloze než v té trochu klišoidní póze ztracence a ztroskotance. Zdá se, že autor má slabost pro komplikované zápletky s jednoduchým řešením, a tady to prostě funguje. Určitě i proto, že tu máme pouze jeden hlavní příběh a ty ostatní jím „jen“ prorůstají. Navíc příběh, postavy ani dialogy nikde nedrhnou, a to ani ve vypjatých okamžicích. A opět filmové zakončení můj požitek umocnilo. Takže ano, bude další díl.
Mocnější než meč: Historické detektivky
* antologie
Tato sbírka nabízí unikátní soubor historických detektivek. Najdeme tu kuriozitu i povídky napsané přímo pro ni. Celkově se vyznačuje nadprůměrnou kvalitou. K některým povídkám se budu ráda vracet.
Za nejlepší osobně považuji Cenu světla od Ellis Petrsové. Je to totiž jímavý příběh s bratrem Cadfaelem. Ten nejenomže brilantně vyřeší záhadu, ale velmi lidsky nalezne to správné východisko.
A k nadchli mě i Zloději pokladů od Wallace Nicholse.
Otroka Solliuse jako detektiva by určitě stálo za to poznat blíž, používá při vyšetřování oči i mozek. Povídka je velmi dobře vystavěná a netrpí častým neduhem tohoto typu textů, totiž zkratkovitostí.
Celkově sbírka 90 %
Sittafordská záhada
Agatha Christie
V tomhle příběhu nevystupuje žádný z velkých detektivů, ale příběhu to neškodí. Christie zde stvořila další silnou ženskou hrdinku. Vražda sice byla spáchána z obvyklých pohnutek a velmi fádním způsobem, ale přesto vrah osvědčil velkou dávku mazanosti. Zábavné! Vedlejší motiv trestance je trochu „padlý na hlavu“ a některé náhody moc okaté, než aby spletli pozorného čtenáře, ale přesto má tato detektivka vysoký standard. Čte se lehce a opravdu potěší.
Indická nevěsta
Karin Fossum
Tenhle detektivní román je stejný a přeci odlišný od ostatní severské produkce. Stejný v tom, že řeší kromě zločinu i jeho sociální pozadí, zde v podobě motivace jednání jednotlivých postav. Jiný v tom, že je to vnitřně velmi křehký příběh. Autorka nám citlivě a přitom nemilosrdně ukazuje jednotlivé postavy. Na relativně malém prostoru nám představuje postavy tak, že máme pocit blízkosti a znalosti jejich myšlení a duševních pohnutek. Samotný příběh manželů, kteří se již nepotkali, je velmi jímavý; zločin, byť v hlavní roli, zde nakonec není tím nejdůležitějším. V popředí jsou právě lidé a jejich vztahy a příběhy. Zůstává dokonce pochybnost a nedokončené nitky, ale tak to v životě často chodí.
Podivná svatba na Lichnici
Vlastimil Vondruška
Vondruškovy knihy prostě naplňují očekávání, která do nich vkládám. Dobře řemeslně napsané, chytrá zápletka, historické pozadí, které dodá na atraktivitě, byť je jen divadelní kulisou.
S Oldřichem se tady setkáváme v první třetině jeho kariéry, po smrti první ženy. Řeší případ, který mu nikdo nepřidělil a ve kterém byl vlastně sám podezřelý. Velký díl na odhalení má i jeho panoš Ota, který posune děj tím správným směrem. Zábavné, napínavé, čtivé.
Vražda ve společnosti Consus
Václav Erben
Jak je možné, že co okouzlovalo v Pokladu byzantského kupce, se tady stalo malérem?! Místo osvěžující hry s jazykem a určité výstřednosti, žvanivost a nesoustředěnost. Komplikovaná zápletka se mění na chaotickou, spletitost, která baví, na nepřehlednost, v níž se čtenář ztrácí a která nudí. A Exner se proměnil v manýristickou figurku obklopenou typy, nikoliv živoucími postavami. Je mi tohoto rozloučení s jedním z nejslavnějších a nejstylovějších českých detektivů líto.
Vrazi bez tváře
Henning Mankell
Rovnou přiznávám, že jsem skalní fanynka Kurta Wallandera, a proto ani nepředstírám snahu o objektivní kritiku. Tady se bude jenom chválit.
Poprvé jsem se setkala s Wallanderem v jeho posledním příběhu. A pokud jsem si snad myslela, že v tom prvním potkám čerstvého, svěžího policistu plného sil a nadšení, spletla jsem se. S Wallanderem se potkáváme ve složité osobní situaci (rozvod, senilní otec, problémy s dcerou, sám na pokraji alkoholismu, navíc s pocitem, že mu svět nerozumí), přesto nezapře zarputilost a instinkt policajta. Mankell ovšem čtenáři nenabízí klasickou detektivku, tedy intelektuální hru s velkým detektivem a vodítky vedoucími k pachateli, jsou to spíš sondy do společnosti a násilí v ní. Čtenář je spíš svědek, než co jiného. Líbí se mi autorův styl, který ve vypjatých fázích vyšetřování používá strohé, krátké věty, kterými zvyšuje napětí. Košatět autor nechává ty části, kde pronikají na povrch emoce a osobní život Wallandera. Ostatně Kurt Wallander je největší devizou knihy, je plastický, uvěřitelný, skutečně živoucí postava. A ve mě má skalní fanynku.
Tajemství chrámové hory
Michael Byrnes
Na úvod technická poznámka. Tak mizernou jazykovou redakci jsem dlouho neviděla, naposledy opět u Joty, je to skutečně ostuda a ta redaktorka je buď přetížená nebo neschopná. Joto, styď se!
Příběh sám rozehrává tolik populární biblické téma a snahu Vatikánu ukrýt tajemství, které by mohlo otřást vírou. S tím rozdílem, že tentokrát se o totéž, z podobných důvodů snaží i Palestinci v Jeruzalémě a do celé věci jsou zapleteni i Židé. Po skutečně akčním začátku následuje zklidnění, když se dva na sobě nezávislé týmy snaží rozluštit ono tajemství. To trvá zhruba do poloviny knihy, až mě z toho přepadaly obavy, protože čtenář samozřejmě ví, co odhalí. Nicméně děj získá na obrátkách ve chvíli, kdy má tajemství být odhaleno. Kniha má v závěru slušné tempo, a závěr je, když ne z morálního, tak z lidského hlediska uspokojivý. Největší tajemství je ukryto, ta menší poslouží pravdě (což je v tomto příběhu mimochodem chudinka), hrdinové se dočkají odměn dle zásluh.
Žádný zázrak, ale slušných 65 – 70 %.
Ve stínu erbu
Hana Marie Körnerová (p)
Dobře řemeslně napsaný milostný román s historickou tématikou. Zápletka je napínavá, postavy k sobě hledají cestu, obsahuje zradu, intriky a přátelství. Ale chybí mu schopnost emočně zaujmout, vtáhnout. Tedy to, proč podobné romány čtu, byť nepatří do zlatého fondu literatury.
Klid mocných
Veit Heinichen
Tahle detektivka pro mě byla do značné míry zklamáním. Nabídla sice zajímavé a osobité postavy i inspirující prostředí a dobu, sice nedávnou, ale pro Evropu významnou, jenže svého potenciálu nevyužila. Pomalý a trochu zmatený rozjezd, který nenabídl jednoznačnou zápletku, se sice nakonec „vyvrbil“, ale zbývá mnoho zbytečného balastu, který příběh nijak neposunuje. Osobně mi vadila i četná geopolitická poučení, která ve mě budila podezření, že se autor živí psaním sloupků do novin a chce je ještě nějak zužitkovat. Ve chvíli, kdy se příběh trochu pohnul, dostal šťávu, tu byl konec. A to konec velmi rychlý až unáhlený, bez vysvětlení některých konsekvencí. Možnosti tu asi jsou, ale jinak vážně nic moc.
50 %
