Majdule komentáře u knih

Příběh vydaný pod tímto názvem je v podstatě obsahově totožný s povídkou Osudný turnaj. V této podobě se jedná o předlohu k filmu (nebo přepis filmu?). Je to napínavé, zručně napsané, příjemné čtení. Vondruška potěší, pohladí, ovšem na druhou stranu na čtenáře neklade žádné zvláštní nároky.
70 %

1 05.03.2017

Příběhu přidává na zajímavosti neobvyklé prostředí obchodu s uměním a nečekané vyvrcholení. Jinak je to spíš slabší průměr, mě osobně chyběla postava, se kterou bych se mohla jako čtenář ztotožnit a také to, že mě příběh nedokázal vtáhnout. Celou dobu jsem si držela odstup, a to je zrovna u tohoto žánru, který vás má strhnout a donutit číst na jeden zátah, prostě problém, byť je jinak napsaný umně.
50 %

2 05.03.2017

Milý příběh se zajímavou zápletkou, typičtí hrdinového, svěží tempo, přitažlivé prostředí i doba. Prostě příjemné čtení.

1 05.03.2017

Osmanský tábor se dosavadní sérii vymyká tím, že se jedná o jeden příběh, nikoliv tři povídky, jak jsme u Jiřího Adama z Dobronína zvyklí. Ale jinak zde Vondruška udržuje svůj velmi slušný standard.
Příběh plyne hladce, postavy naplňují naše očekávání, a byť původní úkol pana komořího spíš spadá do politických vod, i na pár vražd dojde. Nicméně na druhou stranu svůj standard autor nepřekročí. Příběh pobaví, pohladí, ale nestrhne, neuchvátí. Nezasáhne.
Na můj vkus je zde i trochu moc politikaření. Tahle knížka zajistí příjemně, byť nijak podnětně, strávený čas.
70 %

3 05.03.2017

První díl série Kalaš – Karlíček, k níž patří i nepoměrně slavnější (neboť zfilmovaná Série C-L), se mi nehodnotí úplně snadno, nedokážu si zcela odmyslet optiku reálného socialismu (proč právě tady a ne u druhého dílu zatím nevím). Samozřejmě, že na druhé straně vznikaly stejně tendenční příběhy, ale stejně … Zlatá čtyřka se ale od běžné provenience tohoto druhu (pokud to dokážu odlišit) přeci jenom liší. Za prvé je psána v ich formě, což jí dodává sílu prožitku, neb nám to umožňuje vidět fakta ve stejném úhlu jako vypravěč a cítit se tak angažovanějším. Jako špionážní příběh to má šťávu, netuším zda i uvěřitelnost, ale určitě napětí. Kalaš je totiž dobrým vypravěčem a já se dokážu ztotožnit i s jeho chybami. A samozřejmě mimořádné a z kontextu doby se vymykající (jak ostatně upozorňuje i doslov v mém vydání) je rozuzlení příběhu, tedy jeho pachatel a důvody. Ale nechci se pouštět do spoilerů.
Mám pro Fikera slabost, i když Zlatá čtyřka nakonec není úplně můj šálek čaje.
70 %

1 05.03.2017

Tahle detektivka s drsným názvem opravdu potěší. Zejména humorem, neboť se drží slavné tradice anglických humoristických románů plných smíchu tak suchého, že šustí. Já jsem se dokonce několikrát přistihla, že se směji nahlas. Samotná detektivní linie je standardní v tom dobrém slova smyslu, okruh podezřelých omezený a náhoda, která nakonec detektiva nasměruje k cíli je uvěřitelná. Ostatně právě detektiv je vedle humoru hlavní devizou příběhu, důvodem proč skutečně stojí za to si tuhle detektivku přečíst. Joe je postava mimořádná a opravdu výjimečná, byť její mimikry jsou velmi nenápadné, ba všední. Nenechte se zmást, tenhle malý černoch s přísnou tetičkou a svérázným kocourem patří k těm nejvíc osvěžujícím hrdinům, které anglická detektivka stvořila. Shrnuto, podtrženo, anglická detektivní škola ve výborné formě a moderních kulisách.

5 05.03.2017

Druhým dílem Píseň ledu a ohně košatí a zaplétá se. Dlouhou dobu jakoby se příběh nadechoval. Ovšem pozor nikdo neumí nádech na skoro 500 stránkách podat tak poutavě jako autor této ságy. Stránky plynou s rozkoší a děj nikam nespěchá. Prudký výdech akce a děje se ovšem blíží.
Druhá část je strhující. Jenže já jsem měla velký problém. Pro mě osobně byla příliš násilná. A tak jsem se odhodlávala do dalšího čtení, dokonce jsem se i zasekla. Přes lehkost stylu se mi to četlo těžko.
Velkolepé, ale já si dávám pauzu.

2 05.03.2017

Tahle detektivka nás zavádí až do doby a na území Velké Moravy, námět tedy mnohé slibuje. Nicméně tak trochu „dětský styl“ a autorova snaha čtenáře okatě poučovat je příběhu velmi na obtíž. Autor nás totiž podrobnostmi z historického pozadí zahlcuje v takové míře, že to citelně zpomaluje rytmus děje a napětí. Navíc případ je vyřešen v polovině knihy a pak se v důsledku toho mění z detektivky spíš na dobrodružný román o pronásledování pachatele. Knize by podle mě slušelo zařazení do edice pro mládež, jako plnohodnotná detektivka v mých očích neobstál.
50 %

7 04.03.2017

Viktoriánský thiller/detektivka Nástroje temnoty je typickým čtením na dovolenou. Svižně napsaný, nepříliš hluboký (což nemusí být nutně vada!) příběh hezky odsýpá, aniž by ve čtenáři zanechal hlubší stopy. Pobaví, leč nenadchne. Žánrově je to přeci jenom spíše detektivka, byť ne zcela dotažená. Zápletka je lehce čitelná, thillerové napětí zase trošku bezzubé. Nicméně hlavní postavy jsou sympatické, dobře popsané, byť zejména vztahově neukotvené, což někdy vzbuzuje trošku rozpaky, jak co kdo vlastně myslí a kam ho sympatie táhnou. Celkově čtivá oddechovka bez hlubších ambicí.

3 04.03.2017

Nový příběh Sherlocka Holmese? Skoro se chce vykřiknout: Svatokrádež! Nebo děkuji, raději ne, známe ta pokračování … A přeci se svět zbláznil a Horowitz tohoto prvního z Velkých detektivů oživil, a to věrohodně. Vyvstává před námi viktoriánský Londýn, Holmes i Watson v nejlepší formě a zapeklitý případ, který vede až do nejvyšších společenských pater. A řešení je, zdá se daleko, neboť je tak hrozné, že si ho detektiv ani nechce představit. Úchvatná atmosféra, strhující tempo, doponění několika bílých míst v životě hrdinů a hlavně neskutečný pocit, že Holmes skutečně ožil. Klobouk dolů, pane Horowitzi.
90 % A těch deset procent dolů si nechávám, protože jsem už dlouho nečetla žádného doylovského Holmese, tak abych měla rezervu :-)

5 04.03.2017

Inspektor Pekkala se vrací v příběhu Rudá rakev už jako prominentní vyšetřovatel Stalina, byť „s podmínkou“. Zůstává pomocník Kirov i Pekkalovy návraty do minulosti. Knize nechybí napětí a atraktivita prostředí a doby, ovšem tím, že Pekkala začal spolupracovat s režimem, byť s jasným a ostrým vědomím jeho limitů, ztrácí část napětí vnitřního. To se vrací v závěrečné třetině, neboť hrdinové naráží na fakt, že komunismus a soukromí jsou zcela se vylučující pojmy, i na to, že v lidech probouzí to nejhorší. Přesto je to dobré oddechové čtení. Ovšem ve srovnání s ambicemi, které nabídl první díl, je to trošku zklamání.

2 04.03.2017

Velkolepý i když poměrně temný zážitek. Bolest, násilí a nepatrné množství naděje. Chvílemi se to pro tu nenávist hůř četlo.
Renčín se sice nevyhnul některým klišé a dokonce ani sentimentu, ale zabalil to do takové dávky akce, že to snad ani nevadilo. Celá trilogie patří k silným čtenářským zážitkům.
PS Když jsem byla malá, měl každý příběh nějaké ponaučení. Jaké mají Městské války? Po smrti se rozhodně nechám zpopelnit a pro jistotu i rozptýlit.

1 04.03.2017

Je pravděpodobné, že tato povídková kniha byla motivovaná tím, dostat z fenoménu Pravé krve něco navíc, ale mě prostě potěšila. Představuje Sookie a její svět z trochu jiných úhlů a v situacích, které jsou většinou okrajové, ale dokreslují její rysy.

2 04.03.2017

Po delší době jsem se vrátila k jedné, podle mě nej, detektivce A. Christie. A ani po letech nezklamala. Poutavá vztahová zápletka, která vlastně úspěšně maskuje všechny ostatní možné motivy, Hercule Poirot ve vrcholné formě, umné dialogy a exotické prostředí … Když tuhle směs okořeníte mnohonásobným happy endem, aniž by kuchařka zapadla po krk do trapnosti, vyjde vám čistá radost z jednoho z děl klasické detektivky.

12 03.03.2017

Mrtvá a živá spíš do thillerů (ono se tam toho tak moc napínavého nestane) spadá do kategorie psychologický román. A nutno přiznat, že du Maurier je mistryně ve vyvolání atmosféry. Postavy před čtenářem vyvstávají velmi plasticky, ale snad ještě více vás uchvacuje pomalu se stupňující tísnivá atmosféra. Autorka nastolí i otázku, zda existuje ospravednitelný zločin, a byť se zdá, že ano (minimálně společensky dojde k happy endu, tedy v tomto případě neodhalení), přesto víme, že za něj zúčastnění zaplatili vysokou cenu. Možná, že tak vysokou, že ji nikdy nedokáží splatit. A ještě o něčem je Mrtvá a živá: Jak si můžete účinně zničit svůj vlastní život, dáte-li příliš na mínění a řeči druhých. Hlavní postavy jsou toho skvělým příkladem.

10 03.03.2017

Tak tohle se čte výborně. Autorka umí skvěle postihnout rostoucí napětí mezi hrdiny i temnotu, která obklopuje Patche. Emočně velmi vypjaté, jen tomu trochu chybí dění.
Hltám sice stránku za stránkou, ale také si říkám, že by se něco mohlo začít opravdu dít.
Doplněk po druhém čtení: marně přemýšlím o sérii s přitažlivějším hrdinou než je Patch, zdá se, že vystoupil přímo z hromadné mysli všech žen a dívek.

5 03.03.2017

polovinou příběhu jsem byla nadšená včetně exkurze do historického románu. Expozice příběhu, ne zrovna sympatická, ale rozhodně zajímavá hlavní hrdinka, v podstatě bizarní zápletka a skvělý styl. Poslední třetina mě opravdu překvapila, ale mám prostě pocit, že ta politická odbočka nepatřila ani do příběhu, ani do žánru. Jako by chtěl autor zamachrovat, že umí víc než jen detektivku. Pro mě tím příběh ztratil svou sevřenost a vlastně i přitažlivost. Ale jinak Mankell píše skutečně poutavě.
70 %

3 03.03.2017

Já a tahle detektivka máme problém. Vlastně jich máme víc, ale jeden je skutečně klíčový. Dialogy! Dokud je kniha v rovině vnitřního monologu hrdiny, je to relativně v pohodě. Žádná hitovka, ale jde to a najdete i vyloženě světlejší chvilky. Jak začnou hrdinové, včetně vypravěče, mluvit nahlas, změní se v lepším případě v polointeligenty (doplň si ostřejší slovo), v horším v postavy čpící papírem. Příběhu to skutečně ubližuje. Drobnějším problémem je hrdina, který se stylizuje do krétského Phila Marlowa, ale je to parazit (a to, že to o tom otevřeně hovoří, to nezmění). A nakonec je problém i zápletka, čím jsme dál, tím míň táhne. Chybí jí šťáva a je jak … z německé kriminálky :-). A to nás ještě čeká unfair porušení pravidel bez důvodu, když má detektiv k dispozici informace, které čtenář nemá (páter Knox se v hrobě obrací :-) Plusem je prostředí a záblesky humoru, které sem tam čtenáře zahřejí. A koneckonců, ta hlavní postava je sice nechutný parazit, ale umí to být docela i sympaťák.

1 03.03.2017

Útlá knížka šesti příběhů o ženách nebo se ženami spjatých je podle mě velmi silná. Už první reportáž je fascinující, melancholická a dojímavá. Jakoby se hrdinka tím, že si vede statistiky svého života, trestala za to, že ho nežila jinak.
Druhá Libůstka, která dala sbírce jméno, je podle mě nejslabší. Trochu je cítit trapností.
Lístek je prostě rozkošný a bizarní.
Důkaz lásky je hezký, obsahuje všeobecně platné pravdy, ale zdá se mi mělký a trochu prvoplánovitý.
Seriál pro dvě propisky obsahuje tajemství a je spojen s osudy země. Uvědomila jsem si, jak málo o svých polských sousedech víme.
Poslední povídka navazuje na to nejlepší z Gottlandu. Temné, strhující, silný osud mimořádné osobnosti.

1 03.03.2017

Mrazivý dech Johany přináší zajímavou a věrohodnou zápletku, což u tohoto typu detektivek považuji za důležité. Je navíc doplněna tou správnou mírou podivnosti, aby pobavila. Malinko to kazí chvílemí neumělé dialogy, ale napravuje to sympatický vyšetřovatel. Příjemné letní čtení.
I druhá povídka knížky je čtivá a věrohodná. S tou první ji spojuje tým vyšetřovatelů a okrajově i restaurace Falešná kočička, kde se kriminalisté scházejí a kde pracovala oběť. Opět se setkáváme s motivem nevěry, která vedla k tragédii a dokonce narušila i samotný policejní tým. Dialogy se vylepšily. Opět skvělé čtení na volné chvíle.
I zde autorka pracovala s tématem nevěry, i když se zcela rovnoměrným motivem stala i řevnivost a peníze. Opět věrohodný motiv, dialogy i děj jsou v pořádku. Byl to i vztahově silný zajímavý příběh. Parta vyšetřovatelů je skutečně sympatická a její členové působí jako chytří policajti, což je příjemná změna obvyklého detektivního klišé.
Jako celek je Falešná kočička příjemné oddechové čtení, kde nic neskřípe. I ten název byl vzhledem k motivům vybrán trefně.

1 03.03.2017