Makaja komentáře u knih
No, nebylo to nejhorší. Samozřejmě předvídatelné, stokrát ohrané.... prvotní nápad s dopisy dobrý,ale celkem záhy už o ně nějak nešlo.Ale četlo se to dobře, potřebovala jsem oddechovku na jedno odpoledne na zahradě a to splnila kniha do puntíku.
Jako já detektivky moc nemusím, ale tady jsem si výborně početla. Hodně propletené, každou chvíli nějaký zlom a překvapení, tentokrát jsem tedy dlouho nedokázala odhadnout pachatele. A i potom, co jsem pojala podezření a pachatele odhalila (nebo spíš odhadla), tak motiv tedy vůbec ne.
Návrat do dětství. Kniha byla na půdě a nějak se minula s mými dětmi....teď už je bohužel nebaví. Mě ale pořád ano .
Pro mě lepší než autorova prvotina. Nezdálo se mi, že by to byla jen nějaká červená knihovna, příběh mě vtáhnul a líbil se mi i vhled do života hlavních postav před válkou, kde byl vidět určitý proces v myšlení a vnímání nacismu. A i když jde o román s nádechem holčičího čtení, přesto jsem se zcela nenásilně dozvěděla zase něco nového. Za mne spokojenost, takové příjemné čtení o nepříjemné době. Nezanechá to v člověku ten hluboký pocit bezmoci a nespravedlnosti války jako třeba Fotograf z Osvětimi, Na vlastní kůži nebo Deník A.F., ale v dnešní době není třeba víc beznaděje, spíš optimismus. I když, ten konec byl trochu moc ......
I když mám rozečtenou Růži, rozhodla jsem se v momentě, kdy jsem dostala tuto knihu, přečíst právě ji, jakožto autorovu prvotinu. Abych šla pěkně vzestupně. A doufám, že to tak bude, protože tahle kniha je dobrá, ano, ale.....ale není wow. Ne pro mě. Dobrá kniha, čtivá kniha, nápaditá kniha, překvapivě docela happyendová kniha (což jistě mnozí ocení), ale třeba Hana nebo Zlodějka knih ve mně nechala víc emocí, hlubší prožitek. Trochu mi to navíc pokazil ten konec, deset let po válce, těžko uvěřitelné a takové.... nevím, nějak mi to nezapadalo, za to jedna hvězda dolů. Doporučit ji ale určitě můžu a už se těším na Růži bílou, černý les.
Je mi líto, opět audiokniha a opět se mi výběr nepovedl. Nevím, jestli mě to tak moc nebavilo právě díky interpretaci, ale spíš ne. Musím říct, že mě ten příběh vlastně moc nezaujal a korunu tomu nasadilo množství mrtvol a jiných drsňačinek. Takže pan Kotleta poprvé a naposledy.
Tak nějak jsem čekala víc nebo spíš něco jiného než zase to samé po stopadesátédeváté... vlastně ani nevím proč, asi mi to podle anotace přišlo jako trochu psychologické téma a to se nekonalo. Takže pro mě nic moc, pro nenapravitelné romantičky asi dobrý.
Konečně YA alespoň trochu vybočující ze stereotypu i když zase je to záporák a klaďaska. A bez dlouhých sexuálních scén. Tleskám a odpouštím tu velikou náhodu, že se do sebe ti dva zamilují v obou rovinách, jakkoli je to v té reálné nereálné. Snesla bych i delší dobu, kdy o sobě navzájem neví.
Plná napětí, budiž. Šokující závěr ani náhodou. Takže za snadno odhadnutelný děj a nesympatickou Jo hvězda dolů.
Kniha to není špatná, bohužel ale srovnání třeba s Hanou tak nějak nesnese. Je tam příliš podivných náhod a chování hlavní hrdinky je naivní, místy až nesmyslné. Ale jinak jako matku mě velmi zasáhla Adina ztráta a chápu, že syn (a naděje na shledání) byl tím, co jí drželo při životě. No a konec, co říct, nabízí se paralela s osudy českých letců.
Nevím, jak hodnotit. Protože zatímco Gideonova linka a styl, jakým je novela vyprávěna je super a dávám 4 *, Easton už zas sklouzává do klasiky a zas tak moc mě nebaví. Možná je to tím, že tenhle Royal mi od prvního dílu k srdci nepřirostl, pro mě je to sebestředný sobec, který navíc sebemenší problém řeší chlastem. Takže 2 hvězdy. Trochu přidám za to, že jsme konečně opustili linku Ella a máme tu průměr ***.
Možná sem to neměla číst najednou s předchozími díly, ale upřímně řečeno, už mě ta linka Ella a Reed přestala bavit. A to i přesto, že tady šlo konečně i o něco navíc. Takže i když mám v přečteno, vlastně mám spíš přeskákáno celkem rychle do poslední třetiny,abych se dozvěděla, že vrahem není zahradník..... i když upřímně, kdo je vrahem mě napadlo jako úplně první volba hned po vraždě , jen motiv mě zajímal.....
Řadím zhruba na stejnou úroveň jako první díl, četlo se to rychle, dobře. Ovšem opět žádná velká invence. Pochválit lze snad konec, donutí člověka sáhnout po dalším díle.
No pokud je toto vrcholné dílo autorky, pak jiné číst asi nebudu. Za prvé mě to nebavilo, za druhé jsem jako matka desetiletého dítěte žasla nad tím, že matka klidně vystavovala dcerku nebezpečí a za třetí se mi nelíbil, nebo spíš nezdál, ten konec. Četla jsem to na etapy a prokládala jiným čtivem, vůbec mě to totiž nevtáhlo.
Nejsem cílovka, to bude asi trochu problém.... ale já si tyhle typy knih občas prostě ráda přečtu. Jen tak na oddech. Četlo se to samo, o tom žádná, ale... je tu velké ale, pořád mám prostě pocit, že už jsem to četla, a ne jednou. Tady mi chybělo alespoň nějaké vybočení ze stokrát ohrané osy. Takže pro mě žádný hit, bohužel. Nevím kdo od koho opisuje, ale chtělo by to přece jen nějakou originalitu. A protože je to jako přes kopírák After, dávám i stejný počet hvězdiček.
Měla jsem tu čest být coby náctiletá ve Viole přítomna, když tam pan Fulghum předčítal, nedlouho po revoluci. Teď jsem knížku potkala v knihovně, když jsem hledala knihy do výzvy. A musím říct, že neztratila nic ze svého humoru a že jsem ji přečetla za jeden večer. A dokonce jsem si u jedné z povídek vybavila i střípky historky, kterou dal autor k dobru.
Další moje srdcovka.....já sice na vandry začala jezdit o generaci, nebo spíš dvě, později než Miky, ale některé věci se nemění, nebo spíš neměnily. Dnes je to trochu jinak, míň nostalgické, ale pohodlnější. Jenže i já jezdila s usárnou, v kanadách a jehličí, s hliníkovým bagrem, těžkou celtou a partou kámošů nejrůznějších přezdívek, jejichž civilní jména dodnes neznám. Takže srdcovka, proto čtyři hvězdy, kdybych byla objektivní - tak čtivost spíš tak tři, maximálně tři a půl. A kdo je trampingem nepolíben, asi nepochopí.
Já se druhého dílu nemohla dočkat, ale nějak mě to nebaví.... takže odkládám a vrátím se ke čtení později, někdy se stane, že se mi kniha netrefí do nalady. Uvidím, jestli pak přehodnotím hvězdičky...... nakonec jsem tomu dala šanci a musím říct, že druhá polovina mě bavila. Až tedy na ten konec, musela jsem si to přečíst dvakrát, abych se zorientovala. Takže nakonec 4 hvězdy, jednička se mi četla nějak líp.
Já se tak těšila, mám ráda příběhy o Elišce Rejčce, ale ...... tohle mě nějak nebavilo. Možná proto, že tam té Elišky zas tak moc nebylo, vlastně ani jedné. A ani se mi to nezdálo čtivé, ale možná to bylo prostě proto, že jsem očekávala něco jiného. Myslím, že mít to jiný název, možná bych byla shovívavější.
Pro mě tedy zklamání, mám ráda historické romány, ale tento mě nějak moc nebavil. Obsahově v pořádku, člověk nakoukne do části české historie jinak, než jen skrze suchá data nabiflovaná ve škole, ale nějak jsem se nedokázala začíst, forma psaní mi přišla nudná a do čtení jsem se musela nutit. Možná jsem na základě recenzí očekávala příliš, nevím.