makemake komentáře u knih

Ještě teď cítím sůl na kůži, před očima mám všechny barvy oceánu a s Pí Patelem prožívám to převeliký zklamání, že se Richard Parker ani neobtěžoval otočit. Můj knižní favorit vonící rybinou, smutnej až k zbláznění a silnej jako ranní kafe v Kostarice. Znáte ten typ knížek, kdy záměrně oddalujete konec, protože je vám líto knížku dočíst? Kdy s nevolí a strachem pozorujete jak tloustne přečtená a úží se nedočtená část? Kdy vás straší stále rostoucí čísla stránek? Tak přesně tohle je Pí a jeho život!
Na závěr vzkaz pro Pí Patela: Věřím ti všechno, milej Pí Patele. Tygrem počínaje, surikatou a masožravým ostrovem konče!

11 09.06.2013

První díl volné trilogie. Prvních sto stránek jsem nevěděl, co si myslet, pak se to zlomilo a knihu, ze které vážnost tématu, cynismus a humor černý jako asfalt přímo odkapávali, odkládal s tím, že okamžitě potřebuju pokračování. Už dvakrát jsem se k trilogii vrátil, Berniersův magický realismus je úplně jiný, než ten "pravý" latinoamerický (ač z něj a pobytu v centrální americe vychází), ale baví, chytne, chvíli bolí a chvíli trhá bránici. Už pro tu jinakost baví. A to moc.

11 06.12.2010

Zase chčije, je nevlídno a sychravo a Isserley právě usedá za volant, aby na svoje vnady (a trochu toho mimozemskýho jedu v sedačce) ulovila další pochout...pardon, stopaře, kterej tím, že nastoupí do auta, k týhle podivný bytosti, zpečetí svojí životní cestu...
Wow! Tu opico-liško-holku budete milovat a hnusit si jí zároveň. Snad aspoň zpola pochopíte její počínání, snad si s ní zažijete tu příšernou bolest předělanýho těla, tu malou radost ze spaní na posteli (když už se nejde stočit do klubíčka), kdy na malou chvíli přestane všechno bolet, snad se vám podaří prožít s ní okamžik zamilování a znechucení z lovu něčeho, co mělo bejt tak hloupý a nanicovatý (ale jak se ukázalo, ono to myslí a dokonce to tvoří!), prostě dejte týhle holce šanci! Odmění vás za to tím, že vás možná!!!! nechá nahlídnout do toho děsivýho osamění a smutku tam někde hluboko - pod kůží!

10 03.03.2017

čekal jsem na Jablko jako na Vánoce....tímžto jsem obé spojil a na Vánoce si ho nadělil. Bylo to stejný jako s Kvítkem - dveře se pootevřely a já zvědavě nahlížel škvírkou do života svých oblíbených postav! Samozřejmě jsem se nejvíc těšil na Sugar, ale mstivě a rád jsem nadzvedl spodničku nepříjemné služky Clary, smutně pokýval nad osudem nevyspalýho Bodleyho a spolu s ním znechuceně zíral na mouchu prdelní, tajně ochutnal jedno čokoládový srdíčko z Emmelínina dopisu, zvedl ze země jablko s mladou slečnou Sugar a konečně (!!!) zjistil, kam zavedl osud malou Sofii!
Co mě ale dostalo nejvíc je autorova věta na straně 153 (cituji: Chápu, jak rozčilující je dostat se jen takhle daleko a nevědět, co se stalo pak. To bych vám neudělal!) Tenhle ukrytej vtípek autora, kterej v Kvítku po tisíci stranách napsal - a už toho bylo dost, víc vám neřeknu čau! jsem opravdu ocenil a odpustil mu džihád, kterej jsem mu po Kvítku sliboval! Výbornej Janišův překlad netřeba zmiňovat - Jablko, jež mu bylo hozeno, chytil, nechal dozrát a vložil do něj svoje nepřekonatelný já! Janiš, Hrách a novicka Knapová jsou moje současný the best of překlad! :)
Ať vám Jablko chutná tak, jako mně!

10 29.12.2015

Krásný, prostě krásný. Pohled na dobu přelomu století očima "parchanta Růženy", předurčené k životu na okraji společnosti, ze kterého se snaží vymanit, ale nic naplat, každý má svoje místo - chudá jsi, chudá zemřeš - a ještě ti to pořádně osladí špatné životní rozhodnutí. Epos smutku a bezmoci, malých radostí a velkých zklamání, který tak nějak okrajově míjí rozpad Rakousko-Uherska, válka a vznik republiky - knížka tak uvěřitelná, obyčejná a právě tím tak krásná a čtivá! Držel jsem ti hrozně palce, Růži, a moc jsem chtěl, aby k tobě byla paní Šmahelová hodnější - ale nakonec jsem rád, že to neudělala. Půl hvězdičky navíc za propracované postavy! A druhou půlku za to, že jsem četl a četl a četl a nehodlal nikdy přestat :)

10 20.05.2014

taky vám tuhle knížku nutili jako povinnou školní četbu už někde na základce? Taky jste se jejímu čtení vyhýbali jako čert kříži? Vrátit se k ní po dvaceti letech, pochopit a nechat se unést básní v próze - tou nádherou, barvitostí jazyka, a melodičností - ó jé, jak se mi to neskutečně líbilo! Klouzal jsem knížkou jako ryba vodou, naslouchal a užíval si život tam, v kopcích, smolnou lásku i divokost Nikoly - nevím, asi stárnu a senilním, ale tahle knížka mi otevřela oči a donutila mě přečíst si několik dalších původně povinných knížek! Za to díky!

10 26.03.2014

Jó, to měl pan King ještě koule a nebál se rozšmelcovat haranta kamionem :)...
Už patnáct let pro mě Řbitov zůstává jednou z nejstrašidelnějších knížek, co jsem kdy četl, vždycky se to smrtí kocoura a jeho návratem pomalu začne plazit páteří a v noci mi v uších pořád dokola zní - Půda tu zkysla - a pak už jen vidím ohromný stín Vendiga, které se řítí lesem a láme stromy. Brrr - čteno po čtvrté a pořád to tu stejnou atmosféru má!

10 20.03.2014

miluju humor, a to zvrácený, zvrhlý a inteligentní. Všechno tohle pro mě Aristokratka má. Jako člověk z oboru (památky) ještě vidím tu nestkutečnou pravdivost příběhu, který, ač jedna velká nadsázka, se děje každé léto na všech hradech a zámcích. Pasáž s oživenými prohlídkami pro děti je naprosto úchvatná, Pygmej, panda, liška se zajetýma nohama neskutečná, Himmlerova místnost jedinečná, citace ze starých deníčků, ach! Nevím jak vy, ale já se smál snad v každé větě. Pravda, člověk to rychle pustí z hlavy a za dva dny neví, že tohle útlounké dílko četl, ale za ten den plný smíchu to rozhodně stálo!

10 05.01.2014

Miluju tu ukrytou nostalgii v povídkách Marťanské kroniky. Byl jsem "tam" s první, druhou i třetí výpravou v jedné, druhé i třetí dimenzi, zažil osamělost posledního obyvatele, schizofrenii vyzvánějících telefonů, i trapné setkání poslední pozemské dvojice. Rád se na Mars s panem Bradburym znovu vrátím! A ne jednou.

10 20.05.2013

Jedna cesta do Maconda - a člověk se už nikdy na svět nepodívá stejnýma očima. Řadím mezi svých deset nejoblíbenějších knih, počet hvězdiček fitkitvně navyšuji minimálně na osm!

10 12.12.2010

Pro mě strašně příjemný překvapení! Bernierse miluju od první knížky, kterou jsem přečetl a vždycky mě může trefit, když si například u Mandolíny Kapitána Correliho přečtu: Proč bych to četla, když jsem viděla film - hej! Připravit se o tak skvěle barvitý svět jen proto, že si myslím, že když Cage hekal do ksichtu Penelopy, ajlavjůanikdytěneopustim a do toho hrála mandolína, ...nechápu.
Berniersův svět si většinou i přes krutý témata, o kterých píše, najde prostor pro humor - ač černej jak ušní lalůček doktora z Ugandy - stejně tak jako pro nostalgii a přátelství. V tomhle se právě jeho nový román od těch předchozích liší. Je realističtější, oproštěný od magického realismu, ale nese se nádherně v duchu dob dávno minulých, malých postav, která roztáčejí kola aristokratického života, bez kterých by žádný šlechtic nepřežil ani týden, služebnictva, které řeší svoje malé bezvýznamné životy ve stínu těch, které dostali na starost. Krásný - a může za to nejen Berniers, ale i jeho dvorní překladatel Janiš, který autorovi neskutečně rozumí. Děkuju za zážitek!

9 23.11.2019

Na týhle knížce je asi nejgeniálnější ta jednoduchost - vyprávění někoho, kdo vlastně v životě nic nezažil a ani nezažije, protože jeho úloha je předurčena od samýho dětství - a přesto vás to něčím baví. Po chvíli zjistíte, že jste tam, s nimi, prožíváte tu vlezlou vlhkost a užíváte si ty maličkosti jako třeba... jako třeba loďku zaseklou mezi větvovím v mokřinách. Krásný, dokonalý, jednoduchý opus Cathy, Ruth a Tommyho, kteří kdysi kdesi byli, vyrostli, dospěli a stali se.
PS: Ani nevíš Ruth, jak moc jsem ti tu prosklenou kancelář přál....

9 14.09.2018

Byl jsem doma, prožíval znovu tu dobu, kdy mi bylo jako jemu, kdy jsem hledal sebe, partu, bál se bejt trapnej, tajně miloval, dělal unáhlený rozhodnutí a prostě tak nějak užíval dětství plný nástrah a nepochopitelnýho světa dospělých! Paráda, Mitchela můžu ve všech polohách! (i 69 zvládnu, když budu muset) :)

9 06.09.2017

Každej, kdo váhá nad tím, zda Kinga vpustit do svýho života, nebo ne, nechť uchopí tuhle knížku a začne číst! Najdete v ní všechno! Není to jen bezduchej horor o šaškovi z kanálu (pojď za námi, všichni se tu vznášíme) a o zlu, který žije pod Derry (ostatně, kdo s Kingem už nějakou dobu cestuje, dobře ví, že pokud se na světě nějakýmu městu vyhnout, je to právě Derry), ale je to hlavně o přátelství děcek, co je v životě moc pěknýho nepotkalo, a kdyby je TO nespojilo, nejspíš by svý strašný životy zahodily mnohem dřív. Díky Miku Hanlone, žes ještě jednou všechny svolal a donutil je vrátit do míst, ke kterým se váže tolik (!!!) vzpomínek! Pro mě formativní knížka, která by se měla učit na školách!

9 04.03.2017

Jednu ze tří povídek - Dívku s mušlí - jsem znal jako televizní inscenaci. Musím ale říct, že číst to, uf - tohle by měl do rukou dostat každej zhejčkanej harant, kterej si neváží toho, co doma má! Ta syrovost a věcnost příběhů, ta naprostá oddanost dětí, žijících s lidmi, co jim říkají mámo a táto jen proto, že nikdy nepoznali, co pravá máma a táta znamenají ... Výtečně napsané, těžko stravitelné - tři příběhy, tři životy, a u čtenáře jen kroucení hlavou a NEKLID - a možná i trochu toho tichého uvědomění si, jaké měl vlastně štěstí, že vyrostl v milující rodině!

9 30.01.2014

Vrátit se na malý okamžik ke svému milovanému ka-tet, bylo jako po dní žízně ponořit ruce do studenýho pramene. Děkuju sai Kingu za možnost ještě na chvilku vklouznout do příběhu Temné věže! Se Smrtidechem v zádech, v bezpečí díky brumlákovi, vyslechl jsem tvůj příběh, sai. A věř, byl to dobrý příběh. Dlouhé dny a příjemné noci!

9 09.06.2013

Dočteno. Ještě teď je mi z toho všeho tak nějak hořkosladce, tolik postav, tolik příběhů a jeden lepší, než druhej. Zezačátku jsem tomu moc šancí nedával, ale s každou novou částí týhle úžasnosti jsem se poddával, až jsem úplně podlehl. Myslím, že mě udolala stará číňanka provozující čajovnu, a pak už se z toho nedalo vymanit. Parazit a jeho cesta, wow! Příběh z Petrohradu, excelentní...a pak přišlo moje nesilnější, ... příběh Mo, kterej mě tou jednoduchou pospolitostí ostrovanů dojal víc, než cokoliv jinýho. Musím to číst ještě několikrát, abych dohledal všechny spojitosti a pochopil to, co mi v tý kráse a rozlehlosti Asie, Evropy i Ameriky uniklo!

8 01.06.2017

Jó, holka, kdybys jen chvíli tušila, co prožiješ kvůli okamžiku vzrušení s někým, kdo už tě vlastně ani nevzrušuje, asi by sis pouta nasadit dobrovolně nenechala... Podle mě strašně nedoceněná knížka! Představa, že ležím někde, kde mě nikdo nebude hledat, sám, hladovej a žíznivej, s poutama na rukou, v noci se vzbudím a tam v rohu se krčí .... to, co se tam krčí... zvencnul bych se strachy na místě a hned! Úžasná atmoška, pro mě strach mnohem větší, než když "prci prci vo půlnoci přišlo na mě strašidlo" - protože tohle je reál, milé děti a i vám se to tam v chatě s hnusným růžovým chlápkem klidně stát může. Čtěte pozorně, ať víte, jak se osvobodit, kdyby se to stalo!
PS: Miluju tam ještě hrozně moc to propojení s Dolores Clainbornovou, další nedoceněnou knížkou - a to všechno kolem, co se semlelo tehdy při chvilkovém zatmění slunce!
Jdu si nasadit penisovej náhrdelník a dát si to ještě jednou! :)

8 04.03.2017

Celou cestu, kterou jsem s Rolandem, Susannah, Jakeem, Ediem a Ochu absolvoval, mi vrtalo v hlavě, jak lze tak úžasnou ságu uzvařít. Co je temná věž a co je v komnatě na jejím vrcholu mě povzbuzovalo ve čtení od samého začátku. Pravda, po čtyřce to přestalo být to nejdůležitější, konečně jsem pochopil Pistolníka, jeho počínání a jednání, zamiloval jsem se do příběhů, než se "Svět hnul", okouzleně s ostatními seděl u ohně a hltal příběh, stejně jako s nadšením objevoval postavy z jiných "kingovek" (moje oblíbená činnost od doby, kdy se mi poprvé propojila Geraldova hra s Dolores Clainbornovou), trpěl cestou z Discordie a dojatě fňukal, když se ka rozpadlo. Teprve někde za Dandelem mě začalo znovu zajímat, jak King ságu ukončí, co bude tím velikým finále. Děkuji pane Kingu, nezklamal jste - větu, kterou celá série začíná, považujete za jednu z nejlepších, které jste napsal. Kruh se uzavírá. Muž v černém prchal přes poušť a pistolík mu byl v patách. Dlouhé dny a příjemné noci ty, který se na tuhle tahle strhující cestu právě vydáváš!
Mimochodem, filmová podoba je na spadnutí!

8 06.12.2010

Jedna z prvních "Kingovek", co se mi kdy dostala do rukou! Pamatuju si velmi dobře na to, jak jsem si nadával do blbečků - číst něco takovýho v zimě, sám, na opuštěným zámku, ale - nedalo se odejít. Zlo se tady plazí dostatečně pozvolna a pomalu, ale jistě vás omotá, sváže, a vy budete ječet strachy z věcí, co se skrývají v prázdných chodbách a hotelových pokojích, kde vám pomalu, ale jistě ztrácí zdravou mysl taťka údržbář, kterej se víc, než v realitě, zabydluje mezi duchy a přízraky tak zlýho místa, že vás pod šourkem (dámy nevim kde) bude šimrat ještě dalších deset let poté, co si na knížku jen vzpomenete! Za mě plnej stav bodů, plus fiktivní šestá za to, že díky týhle knížce se pro mě King stal navždycky drogou, na kterou si vždycky najdu peníze i čas!

7 04.03.2017