makemake komentáře u knih

Neskutečná knížka, skvělé čtivo pro cyniky a milovníky černého humoru. Děj a skvělý překlad vás nenechají vydechnout...na Vladěnino "Jáko medvěd" a na formuli "koťátko" nikdy, nikdy nezapomente! :D

4 06.12.2010

Stejně úžasná, jako předcházející Historie včel. Melancholie končícího světa jak ho známe (a jak kurva pořád děláme, že je všechno v pohodě, hlavně že máme telku, každej den plnou vanu horký vody s pěnou a v pupku jako v pokojíčku) a lidí, kteří žijí stejně jako my, v bezpečí svý představy, že se to nestane dneska a snad ani zejtra a pak už je to jedno. Oba příběhy o vodě - o tom nejcennějším, co máme a bez čeho nevydržíme ani tři dny - budiž nám varováním před tím, až to mít nebudeme. Smutný, jen s maličkou chvilkovou nadějí, ... a to je na tom naprosto v pořádku, protože někdo pravdu (ač formou beletrie) říkat musí.

3 23.11.2019

Adamův děda byl hrdina. Aspoň tak to majitel úspěšný firmy vypráví na potkání. O tom, že to nakonec asi nebude tak černobílý je celá knížka, která se nebojí velkých témat - holocaustu, židovství, homosexuality, odvahy i toho, co uděláme proto, abychom přežili - a přesto jsem si z toho nějak na zadek nesednul. Ale, abych nebyl nevděčnej čtenář - konec a dovyprávění části z koncentráku mě velmi mile překvapila, protože nebyla p ř e d v í d a t e l n á! Takže jo, dejte si to. :)

3 14.09.2018

Chvíli jsem si zvykal, pořád jsem se nemohl rozhodnout, jestli to šokovat má, nebo nemá, pár mrtvejch harantů už v týhle době nikoho úplně nedojme, ale asi mě to nakonec začalo bavit. Možná ta nesnesitelná tíha života, nejen hlavní hrdinky, ale taky všech okolo ní - pěstounská rodina, která nezvládá svoje dítě, ale zachraňuje cizí, vztek, smutek a postupná manipulace, jo, nakonec to šlo.
Jo, to sezení na schodišti jsem už od začátku považoval za něco, z čeho se vyklube ... to, co se vyklubalo.

3 14.09.2018

Další oblíbenej chilan k večeři po Allende, Amupuerovi, je to právě Bolaňo. Tahle knížka není pro starý :) - tedy pro kohokoliv, spoustu z vás tu ubije už jen neskutečná tloušťka a tolik, tolik, tolik a ještě jednou tolik jmen spisovatelů a básníků, že by jeden chcíp, než se jima prokouše, ... a přesto je to skvělá četba! Tři různý styly vyprávění, tři roviny příběhu o tajemně obyčejném rádobybásníku Limovi, z pohledu mnoha lidí z mnoha zemí...vlastně jde pořád o prd (pokud se nepokoušíte proniknout do jediný zachovalý básně beze slov Césrei), ale má to zvláštní sílu! Nebudu lhát, že bych to přežvejkal nějak lehce, rval jsem se s tím jako lev třičtvrtě roku a odbíhal k jiným knížkám - ale ten čas mi za to prostě stál! Teď si dám Fabera, ať si trochu odpočinu, a pak se zase k mým "latinos" vrátím! Howg!

3 03.03.2017

Tomuhle "konci světa" věřím - to je podle mě přesně to, kam nás to naše žraní, plenění a ničení vede. Svět nepotkají zombie (a jestli jo, prodám mozek na aukru), ale nás doženou naše prasárny tam, kde právě teď žije Myšák a ta Mírotvorka. Zmar, bída a totální úpadek rasy, která sama o sobě hlásala, že zkrotila přírodu. Lidi si nic jinýho podle mě nezaslouží, než takhle dopadnout - ale i tak, ... při čtení mě tu a tam bodla jako špendlík pod nehet ta nostalgie po světě, ve kterým žiju já a kterej tihle dva a poločlověk Toole, nikdy nezažili a ani nazažijou. Čtěte, ... a určitě si nenechte ujít ani Prachožrouty, který vás do stejnýho světa, jen o několik států dál, hodí ještě jednou...a stejně tvrdě, jako Potopená města...

3 04.06.2015

Další z povinných knížek, která dlouho odolávala otevření. Teď po letech mě dostala! Možná tou tichou hrůzou - být nechtěným dítětem, malou Leni, která někde uvnitř ví, že tohle není domov, tohle není rodina, ... naštěstí se najde ten kufřík...a Leni putuje znovu...a znovu do neznáma! Knížka má ještě pokračování, ale osobně si stojím za tím, že pokud jste ji nečetli, ani tak nečiňte a nechte si Leni takovou, jako jste jí poznali tady!

3 26.03.2014

výtečná, .... smutná, skvělá, nespravedlivá! navždy uvnitř!

3 25.04.2013

dlouho se mi do ní nechtělo, ale nakonec jsem marně mírnil nadšení, hýkal blahem, smál se jako blázen, nad tou nadčasovostí, Saturninem sedmnáctého století! Kdybych umřel dřív, než bych se k ní dostal, bylo by mi to fakt líto

3 20.04.2013

Miluju od první stránky! Ta atmosféra! Ta nejistota lidí, co se na svůj starý svět nemůžou podívat, protože by je to okamžitě stálo život, ta bezvýchodnost situace a to napětí, při každý cestě ven! Klobouk dolů - autor je pro mě mistr napětí. Vůbec jsem nečekal, že mě to tak chytne, vždyť jsem znal film ( a ten se mi líbil), tak co novýho mi tohle mohlo přinést?
Nadšeně jsem s Malory nasedl do plechový veslice a absolvoval svou nejstrašidelnější cestu za "novou budoucností" po vodě! (Hů, na scénu z baru, od studny a ze zastavené lodi plný mrtvých ptáků, kdy "něco" sundavá Malory pásku, doufám, dlouho nezapomenu!!!)

2 23.11.2019

Chvilku jsem si budete zvykat na styl vyprávění - už když si kámošky přiloží k hlavě revolver, řeknete si "a do prdele, tohle bude teda zajímavá harelquinka", ...ale ono se to tak nějak začne vynořovat a zaostřovat...a najednou cestujete s Hainrichem Coudenhove po celém světě, seznámíte se s rodinou Mitsuko a tak nějak plynete a čtete a baví vás to! Pro umocnění prožitku doporučím navštívit zámek Kunštát, Hrubý Rohozec a Horšovský Týn, ...budete pak na první Japonku v Rakousko-Uhersku nahlížet trochu jinak, ... snad obdivně, snad trochu s despektem...každopádně už vám její život nebude tak úplně jedno...Matka zakladatele Panevropy si rozhodně trochu respektu zaslouží. Mimochodem, poté, co přečtete i druhou, tentokrát už faktologickou část, navštivte Poběžovice, ať vidíte taky trochu zmaru (a Mitsu namalovanou na osb desce v zatlučeném okně zplundrovaného zámku) a Pivoň - a všechno vám bude tak nějak ještě bližší....

2 28.04.2016

Sudičky! Svatá rzi! Svatá Marie Khálí! - svět Nailera je světem, kde žít a přežít není jednoduchý. Když náhodou přežije další pracovní den v rezavém potrubí mrtvého tankeru, ještě to neznamená, že přežije vztek svého zfetovaného otce. Každodenní boj o život ve světě, kde by nikdo z nás nevydržel ani půl dne, ale který každý z nás vědomě pomáhal budovat, okořeněný maličkou nadějí, že by jednoho dne mohlo být všechno jinak...dlouhá cesta, útěk a snaha začít jinak - to, a ještě mnohem víc, jsou Prachožrouti. Čtěte - a s každou další zbytečnou vanou plnou vody, s každou cestou v autě, kde sedíte sami a emise vesele jedou, myslete na to, že Nailerův svět jsme vytvořili svojí hloupostí a nenažraností právě my!

2 04.06.2015

Figuli mi trochu připomíná Olbrachta a jeho Nikolu šuhaje - báseň v próze, nenapodobitelnost stylu psaní, bohatého a prudkého, jako řeka, která obtéká ostrov. Miluju tu knížku!

2 26.03.2014

Nejsem znalec lesbické literatury, ale mám rád Dickensovský styl vyprávění, a tak jsem špičkou jazyka alespoň otestoval, jak chutnal život "jiných" v Anglii minulého století. Skvělá, výpravná sága, která měla všech pět Ká literárního textu, od kolize, ke katastrofě přes katarzi :) , aneb jak chutná sláva a jak hořký je pád do úplného bahna společnosti. Děkuju, paní autorko, cesta byla dlouhá a chutnala po ústřicích a soli...

2 12.05.2013

Holčička našla voko. Tím bych to asi shrnul. Nebylo lidský, ale prasečí, a vlastně moc nemělo co dělat s vyprávěním, ve kterým jde do sraček celá divná poddolovaná vesnice, kde umře tolik lidí, že už vás to vlastně ani nešokuje, ani nepřekvapuje, nevim, asi mi nakonec bylo víc líto koně, co umrznul, než všech těch, za různých okolností zemřelých lidí. Konec dobrej, všechno dobrý, ještě, že ten hostinec shořel, neb jediný, co mi z tý knížky trochu bylo, tak zima, která se táhla celým příběhem - vlastně stejně studeně a bezbarvě jako ten příběh. Někdo prostě detektivky umí, jinej...to aspoň zkusí.

1 14.09.2018

Pořád nevím, jak se s tím vypořádat. Bejčák fajn, sexu plno, místy to i mělo vtip, Baltazar sám o sobě nostalgická píča, která proplouvá životem tak nějak lekle...jak ryba v otrávený řece Mostecký pánve. Všude kolem se něco děje a von zase čumí a dělá ty svý voči, Bejčák bejčí, tři kurvy v klíně a B. zase jenom kouká a jde si uvařit čaj. Je to zaprděnej dědek už ve dvaceti letech a takový já prostě nemám rád :). Tři hvězdičky za snahu. Doteď nechápu dělení vět, jestli je to i v originále, stejně tak jako ich a er forma, který se prolínaj tak chaoticky, jako se Baltík proplejtá životem. Nevim, znovu si to už asi určitě nedám!

1 03.03.2017

výbuch, těhule na tisíc střepů a tajemné svitky jsou na světě! Původní sarkasmus mě rychle přešel, cynická linka se velmi rychle přehoupla do mrazení a občasný kopnutí někam do slabin - jo, přesně takhle by to bylo, kdyby někdo zpochybnil onu slavnou Knihu knih! A nedejbože, měl na to i historické důkazy o tom, že Vyvolený nenesl svou bolest hrdě, že se pokálel a místo vznešených slov prosil o to, ať ho někdo probodne, páč to docela bolí! Jo milej pane autore Pátého evangelia, vzal jste na sebe velkou zodpovědnost, a za ní taky musíte zaplatit! Výtečný, čte se skvěle, má to šmrnc a nádherně to ukazuje k tomu, kam až můžete dojít, když si prostě budete stát za svou pravdou! Janišův překlad jako vždy perfektní! Vřele doporučuju i ateistům, možná hlavně ateistům, tady si na svoje rozhodně přijdou!

1 11.11.2016

neskutečná prasárna! syrový až na bůček, bratři Grossbartové jsou prostě středověkem zdecimovaný hovada. Ač je to vlastně krásně naturalistická hnusárna, pohádka pro dospělý,kde se to jen hemží čarodějnicema, bestiema, vyhřezlejma střevama, démonama, morem a špínou, čte se to hrozně dobře. Překonejete prvních pět stránek všech Helmutů, Hansů, a dalších skopčáckých jmen, ve kterých se vůbec neorientujete, ... a pak už to neodložíte! Poeticky hnusná knížka! Místy by se červenal i Bukowski a garantuju, že jste nikdy nečetli odpornější sexuální scénu - tak aromatickou a nechutnou, že si budete navždy vyčítat ten oběd, co jste před čtením pozřeli a co se vám teď snaží v podobě žaludečích šťáv vyrazit pusou zpátky ven!

1 13.07.2016

První smrt, sníh a smíření, druhá smrt, sníh a smíření, ... nejdřív jsem tomu moc šancí nedával, prostě fantasmagorie střižená červenou knihovnou...ale četl jsem do dalšího sněhu, do dalšího smíření, zemřel s vlnou, zemřel na španělskou chřipku, zemřel při pádu z okna, při bombardování - a najednou mi bylo líto, že jsem za polovinou a že se mi Ursula pomalu ztrácí. Je těžký neoblíbit si hrdinku a její rodinu (kromě Maurice, samozřejmě), je těžký neponořit se do skvěle popsaný doby a reálií provrepublikovýho Londýna a následných válek, protože ono to tak nějak samovolně funguje a baví! Vzpomeňte si na to, až zacinká zvonek ve fotografickém salonu a za pultem se na vás usměje Eva Braunová! A pak, .... sníh. Smíření....

1 13.07.2016

Tak já nevím, pořád ještě nemůžu rozkódovat, jestli se mi vyprávění Mouchy líbilo, jestli mě mělo šokovat, znechutit, nasrat, nebo jen tak probzučet kolem ucha, jako by to byla skutečná moucha. Příběh jednoho karnevalu, který pouze propojuje spoustu mikropříběhů ze života taxikáře, artisty, adoptivního syna Vousaté dámy, onanisty, ... Mouchy, co když ho naserete, vezme na vás pálku a hrozně vás zmlátí. Nevím, asi už jsem zbytečně zmlsanej a rozcapenej čtenář, ale už to tu bylo, jinak, jinde...a mnohdy mnohem líp! S poslední kapitolou jsem se "sral" snad dva týdny, vůbec jsem se nemohl dokopat dočíst to....

1 13.05.2016