makke komentáře u knih
Moji synové tuto knihu milují. A co mě fascinuje znají ji slovo od slova, i když neumí číst. Zrovna dnes jsem rychle otočila stránku, aniž bych si dočetla poslední slovo, zaimprovizovala jsem a můj čtyřletý syn mě nekompromisně opravil :o).
PS: Dodnes jsem nepochopila, jak je možné si slovo od slova zapamatovat pořadí všech surovin, které pejsek s kočičkou dali do svého dortu, když mezi nimi není žádná logická vazba. A obávám se, že i kdybych se opravdu snažila, tak by mě to stálo spoustu úsilí, zatímco děti to dokáží "jen tak mimoděk".
Asi nejlepší kniha, kterou jsem kdy četla, kniha na kterou se prostě nedá zapomenout.
Když jsem si přečetla ostatní hodnocení, uvědomila jsem si, že moje hodnocení muže být ovlivněné skutečnosti, že před touto knihou jsem přečetla dvě, jež mě i přes vysoké očekávání zklamaly. “Až najdu klíč tak muže být vítězem dle motta “jednooký mezi slepými králem. Nicméně, přečetla jsem to za jediný den a četlo se to dobře. Na pět hvězd to nedosahuje, ale tři jsou moc málo. Těším se na další díl.
Popravdě, od knihy jsem očekávala víc. Mám ráda knihy, co mě chytnou a nepustí. U této knihy to ale bylo jinak, děj byl sice zajímavý, ale celý se tak nějak pomale táhnul, takže knihu jsem sice přečetla za dva dny, ale pocit horlivosti, kdy hltám stránku za stránkou se nedostavil.
Přečteno jedním dechem, napínavá konstrukce děje skvěle obohacená objasněním počátku spolupráce Mii a Holgra.
Zvažovala jsem zda tři nebo čtyři hvězdičky. Kniha má jistě své neduhy, ale celkový dojem bych přece jen ohodnotila kladně.
Po delší době jsem objevila, že vyšlo pokračování mé oblíbené série. Ke čtení jsem přistupovala "bez obav", protože kvalita předchozích dílů mi byla zárukou a nemýlila jsem se. Kniha se dobře čte, historické souvislosti bravurně zvládnuté, děj napínavý a stránek tak akorát na dva večery. Co víc si přát...
Tato série začíná být návyková. Jen jsem dočetla jednu knihu, už mám nutkání pustit se do další.
K zakoupení této knihy mě vedla skutečnost, že pojedu 2,5 hodiny vlakem z Prahy a nemám co číst, protože knihu, kterou jsem si s sebou vzala, jsem přečetla už na cestě do Prahy. K dispozici jsem měla cca 15 minut a knihkupectví na hlavním nádraží. Otázka výběru byla zásadním problémem, protože knihy mých oblíbených autorů jsem měla buď přečtené nebo již doma zakoupené. Náhodně jsem zkusila pár knih "prověřit" zde, ale pro nepříliš šťastnou volbu jsem je odložila s obavou, že zůstanu ve vlaku s knihou, co se mi nebude líbit. Nakonec jsem zvolila tuto, protože jsem si matně vybavila, že se mi o ní někdo zmínil a že se mu líbila. Mě se též líbila, ale... první polovina byla skvělá, od půlky už mi mnoho věcí přislo překombinovaných, mnoho nesmyslných a nepochopitelných. První polovina by si zasloužila 4 hvězdy, druhá už jen 3, summa summarum tedy 3,5 což by bylo spravedlivé, ale není to možné. S ohledem na to, že jsem knihu ve vlaku opravdu přečetla nechávám hodnocení lepší.
Již několikrát jsem tu zmiňovala, že kniha, která mě "donutí" abych ji přečetla na jeden zátah si zaslouží pět hvězd. Ani tentokrát neudělám výjimku. Přečteno za jednu noc. Čtivé, zajímavé, napínavé, trochu jiné než předchozí díly, co dodat.. snad jen, už aby vyšlo pokračování.
Možná trochu slabší než předchozí díly, ale jako jednohubka na zpestření odpoledne super.
Přečtení této knihy jsem si dala jako domácí úkol, neboť jsem usoudila, že jsou-li knihy od J. R. R. Tolkiena tak vysoce hodnoceny širokou čtenářskou základnou, měly by se asi stát součástí mého všeobecného knižního povědomí. Knihu jsem si přibalila na dovolenou a zvládla ji za dvě odpoledne. Stála za to. A neboť jsem nedotčena filmovou verzí, těším se, co mi přinesou další knihy tohoto autora.
Dlouho jsem váhala než jsem zakoupila první knihu od Petera Maye a byl to opravdu skvělý kup, protože Skála se výborně čte.
Zajímavá kniha, nebyla špatná, ale i mě v ní něco scházelo. Přišlo mi to jako jídlo, které je dobré, ale aby bylo perfektní chybí mu špetka soli.
Je zajímavé, že kniha má dva zcela odlišné tábory hodnotitelů, jedni ji povětšinou nedočetli a ti druzí jsou z ní nadšeni. Zde je můj příběh.
Před několika lety jsem byla nucena chodit na rehabilitaci, protože jsem si pekelným způsobem zablokovala páteř, neboť knihy jsou má velká láska, staly se i ony tématem našich hovorů s rehabilitační pracovnicí. Naprosto nadšená mi vyprávěla o skvělé knize, která ji utkvěla v paměti a protože hrozilo, že její název v mé paměti neuvázne, napsala mi ho na kousek papírku. Tento papírek pak pár let ležel na mém pracovním stole v malé hromádce s poznámkami. Narazila jsem na něj pokaždé, když jsem poznámky procházela, až mi se mi název knihy nadobro vryl do paměti, takže jsem po letech papírek vyhodila. Letos na jaře jsem navštívila své oblíbené knihkupectví a překvapivě mezi novinkami bylo další vydání knihy Jonathan Strange a pan Norrell, tedy té knihy, která mi byla před lety doporučena. Knihu jsem si zakoupila a protože skvělých knih vychází více než zvládám přečíst, odložila jsem ji ke "kamarádkám" na noční stolek. Zde se stabilně nachází cca 30 kousků, které sice pravidelně odčítám, ale se stejnou pravidelností dokupuji. Díky její tloušťce jsem usoudila, že je vhodnou knihou na dovolenou, jeli jsme na týden, tak jsem si pro jistotu vzala i tři další. Začala jsem číst a nuda, nuda a ještě trochu nuda, nicméně alespoň hezky popsaná. První třetinu jsem byla na rozpacích, druhou třetinu jsem si říkala, že knihu asi jen tak nepřelouskám, ale pak pomalu, opravdu velmi pomalu začalo do sebe vše hezky zapadat, jako když se potkají ta správná ozubená kola a pomalu začnou roztáčet soukolí. Čím více jsem se blížila ke konci, tím zajímavější vše bylo, a to co se na počátku tvářilo jako nuda, dostalo úplně jiný význam, takže výsledkem bylo, že se mi kniha líbila a myslím, že stojí za to ji dočíst. Je to jakýsi druh výzvy, takový knižní Mont Blanc :-) .
PS: Zdolat ji mi zabralo týden, asi není možné ji zvládnou za jeden den, člověk musí vždy na chvíli zastavit a odpočinout si.
Skvělá kniha, ukázková klasická detektivka, děj plyne pozvolna ale nenudí, žádné supermoderní vyšetřovací metody, žádné zběsilé honičky, jen detektiv, co naslouchá a skládá si informace kousek po kousku, aby nakonec zkušeně odhalil vraha.
Jediná věc, která této knize scházela, je zřetelné doporučení na přebalu, že knihu je vhodné začít číst o víkendu, státním svátku nebo dovolené. Já ji začala číst v pracovní den a ač jsem to původně neměla v úmyslu, nemohla jsem se od ní odtrhnout, takže má pracovní morálka klesla na minimum a mým jediným dnešním pracovním úspěchem je právě jen skutečnost, že jsem přečetla knihu.
Tuto knihu mi půjčila kamarádka a v duchu jsem ji proklínala, protože kniha je skvělá, tak že se člověk nedonutí přestat ji číst.
Jsem překvapena některými předchozími komentáři, protože knihu vnímám odlišně. Právě začátek mi přišel skvělý, výborně se mi četl, obrazy děje se v mojí fantazii rozvinuly naplno a čtení mě neskutečně bavilo. Ztotožnila bych se i s komentářem na přebalu knihy, že "Ve stínu Hvozdu si může nárokovat titul nejlepší knihy, jakou jsem letos četla." Přišlo mi to jako skvěle napsaná symfonie a skoro bych litovala, že se nedá dát 6 hvězdiček. Absolutní nadšení opadlo asi po polovině knihy, kdy se děj až příliš zašmodrchal a v některých drobnostech jsem se začala ztrácet. Naštěstí to nebyl pád do temnoty, ale jen pozvolný pokles z nebeských výšin, konec dobrý (všechno dobré), s klidným svědomím dávám 5 hvězd a těším se, že si od autorky přečtu něco dalšího.