maky.orel komentáře u knih
Solaris není univerzálně líbivá kniha - kombinuje sci-fi, horor, fiktivní historický román s romantickým příběhem. Je dost komplexní - dotýká se problematiky nerealizovatelných vztahů, vyrovnávání se s emocemi čelícími realitě faktu, až po fyziku, chemii, vesmírné formy života i otázku lidského býti a významu našich snažení. Byť ze začátku působí jako jednoduchý strašidelný příběh osudu polozapomenuté výzkumné stanice s posádkou ve zvláštním celkovém psychickém rozkladu, začne kniha pokládat čtenáři náměty a otázky na docela hluboké zamyšlení.
Pro mě je kniha složitá hlavně na představivost díky velmi bohatému popisu fiktivních dějů fiktivní planety. Místy se i trochu vleče - hlavně v druhé části, kde se přelívá spíše do zamyšlení, než že by stavěla moc akční děj, který zpočátku aktivně buduje. Ale tento postup má v této knize smysl. Dává jí zvláštní tempo, které se hodí k více otevřenému konci.
Děj na výzkumné stanici, kde se dějí echt podivné věci, se střídá s vysvětlením podstaty Solaris nebo spíš toho, jak o ní lidé přemýšleli. Lem dost výstižně buduje fiktivní vědeckou komunitu zabývající se výzkumem planety Solaris a postupně jí nastavuje vlastně docela ironické zrcadlo. Takže je to zajímavé čtivo, pokud máte osobní zkušenost s akademickou půdou. Navíc jako i jiná Lemova díla nabízí originální představu toho, jak by mohl vypadat život v kosmu a to navíc v rozpracované variantě založené z části na reálných poznatcích přírodních věd.
Takže pokud chcete jednoduché akční sci-fi z vesmíru s jasným koncem vítězství dobra nad zlem a pár střílečkama... tak toto do ruky neberte.
Pokud bych někomu měla doporučit skutečně dobrou knihu o sexu tak tuhle. A obálkou se nenechat zmást... Název je asi dost výstižný - dělat děti umí každé zvíře, ale dobrý sex je o vzájemném porozumění, respektu a komunikaci dvou lidí. Což je třeba pochopit, pokud má sex za něco stát, a tahle kniha to vysvětluje dost čtivě, prakticky a přitom nijak vulgárně s podporou vědy i životních zkušeností jednotlivců. Vysvětlí chlapům, jak fungují ženy, i ženám, jak fungují chlapi z hlediska jejich anatomie a fyziologie, a probere i aspekty zdravotní stránky věci a přihodí pár veselých historek. Rozhodně to není žádná příručka nejextravagantnějších poloh, jak se z anotace zdá. Je to populárně naučná kniha, která poučí asi i lecjakeho dospělého, kdo má dojem, že přece všemu rozumí, když to X let dělá... ale kéž by to s tím děláním bylo tak jednoduché jako v tom pornu.
Vhodná je i pro adolescety alias 18+, ale teenagerům radši pusťte nový seriál ČT "Na záchodcích".
James Herriot je postava snad univerzálně sympatická - tak lidská, empatická a navíc s životními trablemi, které jsou leckomu vlastní.
To není jen o čtivě a laikovi srozumitelně popsané veterinární praxi, velmi rozličných líbivých zvířátkách s pestrou plejádou diagnóz a byť chudém, tak malebném romantickém yorkshirském venkovu 50. let. Je to v mnohém o lidských příbězích a osudech, jejichž témata jsou zcela nadčasová.
Krátké a dobře vypointované příběhy zvířecích pacientů doprovází linka autorova vlastního života, která nabídne mnoha lidem osobně az příliš dobře známé situace. Péče o nijak ideální bydlení, snaha být dobrým rodičem a partnerem v časově komplikovaném zaměstnání, osobití přátelé a spolupracovníci občas zvláštně ovlivňující klidný běh našeho dne, těžké a vysilující hledání vysněného bydlení... a do toho složité vztahy s klienty i sousedy, jejichž osobnost je kolikrát opravdu o nervy hrající hádanka. Přesto všechno se autor ale přenáší stejně tak s každému známým vnitřním zoufalstvím a vyčerpáním jako i zároveň s hlubokým pochopením, vlídností a diplomacií.
Způsob, jakým pak Herriot umí i velmi smutné lidské a zvířecí tragédie nakonec srdečně vykreslit a najít na nich přece jen něco pozitivního, jakousi naději v tom občas marném světě... to je tak zvláštně uklidňující a příjemné oddechove čtení před spaním, že se mi až loudí to kýčovité: "To úplně zahřeje u srdce."
Z téhle knihy jsem se víc než o životě černochů v ČR dozvěděla hlavně o detailech zpackaných životů českých žen (za což podotýkám vlastně nemohli ani ti černoši, ale prostě jejich vlastní rozhodnutí). A číst er formou detailní popis života vzájemně se prolínající bandy životních ztroskotanců vázaných z větší části na striptýzový klub, ve většině textu bez přímé řeči (takže si připadáte jak čtoucí námět k dalšímu dílu Ulice) a navíc bez prostoru, kde by vás autor postrčil k tomu nad příběhem nějak reflektovat... Zábavné mi to nepřišlo, leda hluboce depresivní.
Nedozvěděla jsem se o pobytu černochů v ČR nic nového, žádný hlubší vhled do kultury ani do jejich myšlení. Nakonec ani do myšlení těch v příbězích tak marných českých žen, jejichž život byl místy popsán solidně kýčovitě. A když vezmu v potaz popis Vietnamce Pepíka, tak i ten byl důkazem toho, že kniha vám nedá víc, než kolik si sami můžete za pár let svého zcela obyčejného života na první pohled všimnout. A když v úvodu knihy ještě autorka dodá informace o knize stylem „stalo se... nestalo se to... možná ano, možná ne... ale stát se to MOHLO!“, tak tím spíš ztrácím i tu poslední záchranu, že i když teda je to sice až příliš depresivní čtení, alespoň je to odraz reality, která by mě mohla zajímat. Ale takhle? Kdo ví...
(SPOILER) Nemůžu si pomoc, ale anotace knihy mi vyzněla lépe než obsah. Protože je zbytek recenzí velmi pozitivní, zkusím shrnout v čem jsem vnímala problémy a čím je kniha naopak objektivně velmi zajímavá.
Plusy: výrazná role domácí paliativní péče (sice nevysvětlená úplně, ale uchopitelná i pro děti), téma umírání v rodině (smrt se z našeho života v posledním století vytrácí a nepomáhá nám to se s ní smířit), pestrá směsice přírodních faktů (často i z velmi aktuálního výzkumu nebo oblastí, o kterých se moc nedozvíte a tuplem ne v dětské literatuře), realistická hlavní postava, jemný metaforický závěr.
Mínusy (POZOR - mírný SPOILER ALERT): chybějící ústřední zápletka (spíše až v druhé polovině začne mít kniha děj - do té doby nemá v podstatě ústřední zápletku, jen drobné příhody), trochu zvláštní upozadění nemoci jako zásadního motivu (už níže v recenzích je zmíněno, že hrdince (ani čtenáři) nemoc matky nikdo v zásadě nijak nevysvětlí, vzhledem k jejímu věku a bystrosti to působí divně a čtenáři chybí jakékoli bližší informace o diagnóze), SPOILER ALERT matka se od začátku knihy velmi rychle překlápí v pasivního účastníka děje, byť kniha začíná zahájením léčby (= dostanete zcela marnou naději hned na úvod, navíc to působí, že se pro dceru stává matka až enormně nedostupnou, takže zcela chápu dětskou antipatii k její postavě z recenzí níže... mám zkušenosti s různými typy rakoviny i v rodině, ale tohle byl snad nejhorší možný scénář, jaký jde vůbec popsat), biologická fakta často zbytečně nahuštěná (v krátkém úseku textu příliš mnoho faktických informací najednou jako výpis z encyklopedie, což vede druhotně k tomu, že nejsou rozvedena tak, aby je nezasvěcený čtenář zcela pochopil - a ano - musí si tím pádem dohledávat informace, jak zmiňují další recenze - to se dá vyřešit zaměřením se na menší množství, ale víc do hloubky s poznámkami pod čarou, vysvětlivkami na konci knihy nebo odkazy na pro děti vhodnou literaturu, což by knížce přidalo skvělý edukační prvek... také se to mohlo více promítnout v ilustracích v kombinaci s popisky k nim).
Když jsem začala číst, chtěla jsem hned knížku věnovat známým s dětmi, které jsou podobně naladěné jako hlavní hrdinka - určitě by k ní měli velmi blízko a děti (podobného typu) se s ní jistě dobře ztotožní. Ale po dočtení jsem propadla do takové temnoty, že jsem se rozhodla dál ji neposílat... Kvůli samotnému tématu to ale kupodivu nebylo.
Výhoda této knihy je v široké škále představených technik kresby i malby, kdy čtenář jasně vidí na ukázkových dílech i její výsledný efekt a charakter a najde tak snadno inspiraci pro nějaký vlastní zajímavý experiment. Každá technika kromě max dvoustránkového teoretického úvodu obsahuje i jedno dílo tvořené krok po kroku s výpisem postupu, pomůcek a tipů k práci.
Text je sice celkem stručný a výstižný a pomáhá jak vést při tvorbě vlastního díla krok po kroku, tak i představit techniku a případně stručně připomenout její historický kontext. Ale stejně je to kniha vhodná pro starší začínající samouky, pro děti bude kniha spíše nudnější. Starší nicméně potěší a začátečníkům se stane asi hodnotným průvodcem.
Překvapivě zábavná a dobře srozumitelná populárně naučná kniha o chemii. I když se z názvu zdá, že to bude jen o periodické tabulce, kniha se po úvodu překlopí do historie chemie jako vědy a protáhne vás od starověkého Řecka až zase zpět k Mendělejevovi.
Seznámí s hlavními myšlenkami, které formovaly vývoj chemie, představí slavná jména jak z pohledu jejich přínosu poznání tak z hlediska jejich leckdy dost ulítlých životních peripetií a divokého charakteru (Thalés z Mílétu, Platón, Aristoteles, Avicenna, Paracelsus, Galileo, Bacon, Lavoisier, Newton...) a autor se nebojí šetřit věcnými sarkastickými poznámkami, až je kniha místy vyloženě humorná.
Kniha je informačně nabitá - nedoporučuji číst po obědě, neboť vyžaduje více soustředění. Přesto se čte většinou dost svižně a stačí k ní úplně elementární znalosti fyziky/chemie, text se snaží vše stručně a jasně vysvětlit. Hodí se hlavně pokud už máte i jen skromné potuchy o části obsažených historických postav - bude to pak asi zajímavější čtení, neboť je vám význam těchto osob již znám a můžete rovnou napojovat nové poznatky a ty staré lépe zasadit do kontextu.
Tahle knižní "cihlička" je vhodná pro všechny, kteří se chtějí zorientovat ve vývoji školství v českých zemích, typech škol, jejich provázanosti a základním fungování od první univerzity po měšťanské školy až do současnosti. Objasňuje jak fakticky školy v minulosti fungovaly, kdo je navštěvoval, jak vzdělávání probíhalo i o architektuře školních budov a dalších užitečných zajímavostech vždy v rozumném rozsahu a to vše zasazeno do vývoje historických událostí a politického i kulturního vývoje. Občas bylo vidět, že při takovém rozsahu historických období a tématu je docela fuška to uspořádat důsledně chronologicky, ale kniha má dvě stužkové všité záložky, takže se v důležitých odbočkách snadno pendluje (a občas by mi nevadilo ani větší rozšíření nějakého tématu, ale jinak je to velmi hutný základní přehled všeho podstatného). Velkou část knihy zabírají pečlivě citované zdroje, takže se jeví hmotnější, než reálně je. Navíc je přes svou odbornost čtivě psaná. Zdaleka žádná nudná encyklopedie, naopak vhodné čtení pro kohokoli, kdo má trochu zájem o praktickou historii vzdělávání.
Naprosto výborný atlas pro zapálené laiky i pokročilejší - obsahuje fotografický doprovod (samec, samice i mládě), mapy rozšíření, hlasy ptáků, srovnání s podobnými druhy, ilustraci v letu, základní popis (potrava, hnízdění, výskyt a další ekologie) + u fotek upozorňuje popisky na důležité poznávací znaky. Takže funguje i jako velmi dobrá učebnice. Na závěr má i seznam vzácných druhů a zatoulanců.
Ačkoli jsem si později pořídila atlas od Svenssona a kol., který používají profi ornitologové, tak pořád tahám z police jen Huma... Vyloženě kapesní atlas to teda není, ale do police na doma pořád velmi skladný a skvělý průvodce.
Na téhle knize je kromě dost komplexního přehledu hodnotná hlavně ta požírací stránka věci - tedy že je u každého plodu i zmínka o tom, jak chutná a co s ním domorodci vlastně dělají a jak se připravuje...
Kniha velmi vhodná pro děti a teenagery učící se živelně kreslit, kteří potřebují pomoc s korekcí tvaru, proporcí a uvědomění si anatomie. Hart vše ilustruje na dostatku vlastních črtů s malým množstvím výstižného krátkého textu, jehož snahou je korigovat hlavně základní chyby. Jestli máte u sebe samouka, který se pokouší o komiks, je toto naprosto vhodný dárek... navíc výrazněji stravitelnější než typické učebnice anatomické kresby.
11letý klučina vypráví krapet po svém příběh o tom, co všechno se semlelo poté, co umřel jeho táta... a hlavně poté, co se mu začal zjevovat jeho duch, který mu oznámil, že jeho smrt nebyla nehoda. A co to teda bylo a hlavně - kdo?
Jestli čekáte srdcervoucí horor-thriller, nečekejte... takhle jsem se totiž dlouho nezasmála. Kniha zobrazuje dětské myšlení, chování a rozhovory tak věrně, že je vůbec fascinující, jak to dospělý autor dokázal. Co stránka, to hláška. Jestli je něco opravdu osvěžující, je to zcela otevřený popis běžného života očima dítěte (tedy nezcela funkční rodiny a typického školního kolektivu).
Kniha by mohla být na můj vkus i trochu kratší, protože ke konci bylo cítit, že se vleče. Ale vtip si udržela a konec byl krapet nečekaný...
Vhodné pro toho, kdo chce něco méně obvyklého a přesto čtivého a zábavného, byť psaného na pozadí rodinné tragédie.
Byť jednoduchý příběh je vlastně svižný, čtivý a atraktivní, pokud se trefí do vašeho osobního naladění. Ale hlavně je to příběh, který osloví mladší děti přes své stáří i dnes. Kniha je určitě vhodná pro ty, kteří zažívají podobné situace jako Eva - teď zdánlivě tak důležité dětské sny a pocit, že jsou zcela mařeny vnějšími okolnostmi, v kombinaci s nalezením nečekaných přátelství a nakonec i nějakým řešením všech trablí. Kniha má také krásné perokresbové ilustrace. Vzhledem k tématu ji ocení aktivní děti s pestrými zájmy, které se trochu odlišují od vrstevníků, a nejen děti s láskou k létání.
Našla jsem sbírku v knihobudce a byť poezii často nečtu, bylo to vesměs velice příjemné - nejen verše o lásce, přírodě, ale i básně dotýkající se úvah o životě, jeho plynutí... ne všechno se mi líbilo, ale neměla bych důvod kohokoli odrazovat. Je to krátké, pestré a věřím, že každý si v tom něco najde. Neměla jsem ani pocit, že by se v tom nějak násilně promítala doba vydání a kazilo to obsah... naopak mnoho básní bylo nejen lyricky pěkných, ale i na zamyšlení.
Pro menší děti je to pěkná knížka, i dospělákovi se čte dobře - má pro děti krásnou vychytávku, kdy jsou jména goril různými barvami, aby se dítě v tlupě neztrácelo (což i mně jako dospělému dělá občas problém :D) + spousta fotek. Některé pohádky mi přišly dějem nedotažené, ale mnoho z nich bylo opravdu velmi pěkných - jednoduchý ale zajímavý děj i s přesahem příběhu nejen ve formě seznámení se s krajinou a obyčeji zemí, ze kterých gorily pochází.
Děj se podle mě snaží dost za každou cenu šokovat, postavy jsou dost černobílé... nedočteno, prostě červená knihovna. A to bych ani neřekla, že oddechová (vzhledem k tomu, kolik je tam rozvrácených vztahů, magorů a násilníků atd. atd.). Ale pochopila jsem, že to má alespoň happyend.
Skvělá dobrodružná série pro děti - v dětství mě hrozně bavila vtipem i pestrostí postav, jejich velmi dobře a pro mě tenkrát realisticky zobrazenými charaktery, aniž by to bylo přímo obyčejné vyprávění. Detektivní zápletky jsou samozřejmě hrozně jednoduché problémy, ale zveličené svými dětskými aktéry... bez obav bych doporučila rodičům dost všelijakých dětí jako snadné, zábavné a slušné čtení.
(SPOILER) Nedočetla jsem a STEJNĚ ji doporučuju! Zvažte její přečtení, pokud máte podezření, že vaše představa o psychoanalýze a Freudovo práci je asi trochu zkreslená. Já jsem se setkávala roky s zjednodušenými soudy, které u mně vedly buď k představě, že Freud je nepřekonatelný génius nebo naopak šíleny ezomaniak z Rakous, který každému klientovi prorokoval, že má jakési neukojené sexuální pudy projevující se v jeho snech skrz symboly jako žebříky a dalšími náhodnými domácími potřebami. Pravda samozřejmě leží jinde...
Freud nebyl zdaleka jediný, kdo se kdy snažil vědecky vysvětlit původ a význam snů pro člověka. Ve své době ovšem neměl jak to exaktně provést. Neexistovaly žádné zobrazovací techniky jako CT nebo fMRI, o fungování nervové soustavy se vědělo málo a naše vědomí a podvědomí byla v zásadě černá skříňka. V takové době a prostředí kniha vznikala a je třeba to brát v potaz. Zkoumání snů bylo omezené na rozhovory s klienty a jejich psané záznamy. Přes úzké možnosti zkoumání ale přišel Freud ze zjištěními jako, že se sny sestávají z věcí člověku již znamých (tedy že se nepřekvapivě jeho klientům nezdálo třeba o tom, že sedí u laptopu na nudném pracovním Zoom meetingu uprostřed pandemie Covidu...), ale i to, že náš fyzický stav může do snů zasahovat (pokud se vám zdá o tom, že strašně potřebujete čůrat, nejspíš tomu tak bude i po probuzení). Taky věděl, že sny jsou velmi obtížně zapamatovatelné a vyžadují zápis hned po probuzení. Takže se mu podařilo i s omezenými možnostmi leccos vybádat, byť zrovna nepoužíval exaktních metod jako manipulativních experimentů s kontrolou. A tak samozřejmě mnoho vyvozených teorií zůstalo teoriemi a dneska nám mohou přijít leda humorné. Nicméně to byla součást vývoje důležité vědecké disciplíny.
Text je náročnější - v některých pasážích. V úvodu knihy shrnuje Freud soudobé poznání o snech a mysli včetně svého názoru na jednotlivé myšlenkové proudy a teorie. Toto čtení je samozřejmě složitější a nejednou se přistihnete číst jednu větu i více než dvakrát. Další části jsou ale mnohem jednodušší - pojednávají o jeho zjištěních a rozvádí různé příklady snů jeho klientů a možných interpretací, které byť dneska viděné jako nesmyslné nejsou často vyloženě divoké nebo přespříliš detailní. Tahle část pro mě byla už zbytečně dlouhá, ale je místy až humorná, neboť k dnešní exaktní vědecké literatuře má občas daleko. Dozvíte se tak "mezi řečí" i veselé historky z Freudovy domácnosti, jako když jeho žena dostala darem jakýsi silný ochucený špiritus, ale moudře po jeho očichání rozhodla, že ho radši daruje služebné - když už se má někdo otrávit, nemusí to být přece paní domu, že...
Pokud jste tedy někdy váhali, co si o Freudovi a jeho práci myslet, je to určitě kniha, která stojí za přečtení. Názor si díky ní budete moci udělat sami a možná vás jako mě překvapí ono nepřekvapivé, že i vyhlášení velikáni jsou nakonec v jádru taky jenom lidi. A určitě se nenechte odradit názvem ani novějšími obálkami - opravdu to není babský snář, ze kterého byste si vyvěštili budoucnost.
Českou verzi Hrubín napsal v roce 1958, původní verze leporela vyšla stejně jako Kuřátko a obilí v roce 1953. Příběh mají obě knížky podobný - ztracený ptáček hledá maminku a postupně se kolem hospodářství vyptává na cestu. Tohle leporelo je ale zaměřené na představení plejády (převážně) hospodářsky významných ptačích druhů.
Ilustrace Aleny Málkové (vydání 1983) jsou rozhodně zajímavé, nicméně bych si myslela, že starší vydání s ilustracemi Ladislava Nesselmana bude dětem asi sympatičtější.
Příběh působí trochu drsně, neboť cizí ptáci house místo pomoci odhání, na druhou stranu je v tomhle ohledu poměrně realistický. Zvlášť s prohlášením kvočny "Běž pryč, dost mám vlastních dětí!", by se v těžké chvíli leckdo ztotožnil...
Dnes už starý poklad, moc pěkné leporelo. Každá strana se zabývá nějakým specifickým jevem nebo věcí/přístrojem (déšť, sníh, vítr, studená fronta, družice, teploměr...) doplněným o milou básničku. Některé básně mají překvapivě i docela velkou informační hodnotu a leccos hezky vysvětlí (třeba fungování teploměru nebo proč fouká vítr).
Jediná nevýhoda jinak veselých a hezkých ilustrací je silná perokresba, ve které se trochu ztrácí oči.