maky.orel
komentáře u knih

Obálka působí o dost víc romanticky a glamorous než obsah. Popisek říká "román o haute couture a rohové kanceláři", ale spíš je to product placement na velké módní domy vložený do laciného příběhu o emočně labilních workoholických právnících, který se okatě podbízí stereotypním snům o bohatství a neodolatelnosti pro atraktivní muže. Červená knihovna, která bohužel ani z té romanticko-vztahové perspektivy čtenáře moc neuspokojí, neboť vztahy nemají absolutně žádnou hloubku.
Začátek knihy je horší než její druhá část - povrchní "módní" citáty o tom, co by "správná žena" (ne)měla dělat, nekonečný product placement na hadry, kosmetiku a doplňky (z haute couture tam není nic jiného než popis značek, které má kdo na sobě, což je hrozná bída), co odstavec vložená nějaká fráze nebo slovo ve francouzštině (asi aby text působil důležitě, nevím...). Naštěstí se tohle vše tak do půlky knihy zmírní a ke konci přijde i jeden docela sympatický zvrat navíc.
Co ale zůstává jsou:
slabé a předvídatelné romantické linky ve stylu dvě rande a sex, které zjevně pohání hlavně zjev a peněženka chlapa,
ohromná povrchnost hlavní hrdinky, která soudí opravdu jen podle oblečení a vzhledu a i největší dilema její kariéry za ní nakonec nevyřeší vlastní sebereflexe ale věštkyně... ,
neustále protiřečení si všech snad ve všem (všichni tady pracujeme ve zcela neudržitelném tempu, ale stejně zvládáme pořád lozit do barů, restaurací, věnovat se umění apod. (asi sebeobrana) nebo och, francouzsky jsou tak přirozeně hubené jedno, co jí, akorát že vůbec - nemám pro práci čas se najíst, tak z čeho bych tloustla? atd. atd.)
chyby v překladu (některé fráze se zdají přeložené doslova překladačem...)
Paradoxně mě víc zaujaly vedlejší postavy - zajímavější mi přišlo, co bude se vztahem její kamarádky a bavil mě její asistent (indická vulgárnější light verze Stanley Tucciho). Zároveň by mě zajímalo, co by o realističnosti v knize vyobrazené práce v právnické kanceláři řekla skutečná právnička. (Alespoň to pracovní tempo a hnití v kanclu do půlnoci realistické je, jinak teda nevím.)
Je to slaboduché a místy dost kýčovité čtení... ale čte se to rychle. Žádnými dlouhými popisy nebo myšlenkami hrdinů se to nezaobírá, většina textu jsou svižné dialogy.
Občas to vyloženě působí spíš než kniha jako scénář k levnému seriálu cpoucímu se někam mezi napodobeniny Ďábel nosí Pradu a Deník Bridget Jones. Pozitivní je, že číst se to ještě dá - o fous, ale není to vyloženě odpad.


Perfektní knížka pro menší děti k vysvětlení pravidel dopravního provozu a chování na ulici. Hravě s krásnými obrázky projde všechny základy potřebné pro malé předškoláky od semaforu po helmu na kole.
Navíc má opravdu bohatě ilustrované dvojstrany s okénky. Obrázky jsou opravdu nacpané dějem, najdete tam i vtipné drobnosti, dá se o nich dlouze vyprávět... Autor se fakt vyřádil.


Pokud chcete děti uvést do světa poezie, je tohle perfektní leporelo! A navíc s velmi dobrým námětem ztrácení věcí (dobře známé dětem i dospělým) a graficky krásným zpracováním.
Básně jsou nápadité a se složitější konstrukcí. Nejsou to už jen jednoduché dětské rýmovačky, je to opravdu jiná liga. A přesto se pro děti hodí a fungují, což je podle mě dané tím, jak se dají živě emotivně přednášet. Jsou v nich realistické rozhovory, zachycené myšlenky - vybízí to k úplně dramatickému výkonu rodiče :D Obrazová stránka nádherně doplňuje, styl je originálnější a přitom příjemně pohádkový a dětem se myslím bude líbit.
Opravdu mě to zaujalo. Protože je to jedno z těch sice uměleckých leporel, ale přitom je pro děti dobře udělané a skvěle vymyšlené. Jsou to opravdové básně a přitom úplně ze života.


Trochu nezvykle zhodnotím knihu s odstupem pár let. I když to nebyla nejlepší sci-fi dystopickeho(?) zaměření, tak se ve mě její námět opravdu otiskl a pořád si ho pamatuju. Takže za přečtení svým způsobem stojí.
Věčná škoda, že tak pracně budovaná atmosféra, místo, reálie, psychologie... byly nakonec utnuté příliš rychlým až zbytečně brutálním koncem. Záměru asi rozumím, ale dalo se to udělat lépe. Jinak určitě velmi zajímavá, děsuplná myšlenka podivného zvrhlého psychologického experimentu. Ta idea takového strojového formování nebo programování osobnosti je i historicky významná (viz práce některých slavných biologů a psychologů, evokuje mi Skinnerův behaviorismus). I kdyby jen pro tuhle inspiraci a zamyšlení - má smysl zkusit. Ale musíte být trochu fandové do knih, kde se na úkor děje spíš buduje atmosféra. Odpad ta kniha určitě není, jen v něčem nedotažená.


Naprosto parádní leporelo! Určitě doporučuju koupit! Má to příběh, vtipný děj, repetitivní sekvence o hledání předmětů roztržitým pejskem, což je pro děti perfektní způsob vedení děje a navíc zcela kopíruje dětskou náturu. Dokonce má i milé romantické rozuzlení. Ilustrace jsou jednoduché, veselé, příjemně decentně barevné. Text je krátký, úplně perfektně zveršovaný. Už dlouho jsem nedržela v ruce tak dobré leporelo... opravdu pobaví a je hrozně milé.


Kniha má být dle popisu úvodem do zdvořilostních frází pro děti. Ale na dětské leporelo je opravdu příliš umělecká. Taky jsem ji na první přečtení vůbec nepochopila. Je založená z části na různých hrátkách se slovy a jejich významem, jenže ve formě jež je pro děti opravdu obtížná (pro leckteré rodiče teda taky). Sice uvádí základní fráze slušného chování od zdravení po děkování, ale způsobem, který nevysvětluje jejich význam natož důležitost. Ilustrace pěkné, je to celkově rozhodně hodně originální a některé slovní kreace se vyvedly, ale není to pro děti ani dospělé a kýžený výchovný efekt to mít taky nebude.


Tak průměr - hezký nápad na příběh ze života o tom, jak do rodiny přijde nový mazlíček papoušek a postupně roste, vyvádí a učí se. Ilustrace jsou hezké, stylově neotřelé, se zajímavou barevnou paletou a přitom realistické, což dětem vyhovuje. Text je ale takový vachrlatý, rýmovačky moc nefungují, malým dětem se z textu bude hůře vyvozovat příběh, neboť děj není vyjádřen vždy dost explicitně a příběh se taky postupně z knihy vytrácí. Z hlediska děje a textu to šlo udělat lépe.


Kniha bude těžké čtení, pokud hledáte akční a dramatický děj. Různých fiktivních i skutečných příběhů z Osvětimi je mnoho, takže máte z čeho vybírat a tato kniha není určitě pro každého. Nicméně její vlastně velmi klidné tempo (vhodně podobné tématu šach) umožňuje hlouběji se zamyslet nejen nad osudy vězňů v koncentračních táborech ale i nad důvody rozkvětu Říše, smyslem života, smíření se, odpuštění, vyrovnání se s minulostí a najitím způsobu, jak žít život dál.
Kniha, byť je fikcí, ilustruje mnohé z doby II. světové války - od fungování koncentračních táborů, pozadí vězňů (jimiž zdaleka nebyli jen Židé), myšlení lidí od obyčejných občanů po lidi přímo účastné na strukturách Říše a to nejen řadové vojáky nebo vysoké členy SS. Je více psychologická než intenzivně dějová, děj se odvíjí postupně ve dvou časových rovinách (minulost v Osvětimi/přítomnost v 60. letech). Skrze rozhovory otvírá palčivé životní otázky hlavního hrdiny, který se ocitne tváří v tvář se svým bývalým věznitelem. Ten ho po letech hledá, aby rozdmýchal otázku odpuštění a pokouší se ho dovést ke smíru s jeho nenáviděným sportovním oponentem, který dříve pracoval pro Ministerstvo propagandy. Knihu uvádí prohlášení hlavního hrdiny, že není dobrého Němce, aby kniha po tomto jednoduchém černobílém citátu postupně odkrývala složitost osudů a různé odstíny šedi etických otázek války skrze popsané životní příběhy. To vše koresponduje s prací autora jako dlouholetého odborného psychologa.
Děj se odehrává na pozadí historických ulic Amsterdamu, což dává knize zvláštně melancholicky romantický nádech. Jelikož se dějem prolínají šachový turnaj a další izolované šachové zápasy, jsou zde jejich popisy. Nejsou ale natolik dlouhé, že by v ději nutně vadily i ve chvíli, kdy jsou pro vás šachy španělská vesnice. Na druhou stranu šachy jako hra, která nutí člověka přemýšlet a odhadovat budoucí akce soupeře, se k tématům v knize otevřeným velmi hodí.
Kniha tak vybízí k rozporuplným hodnocením čtenářů, protože velmi záleží, zda sedne vaší nátuře. Určitě oceňuji to, jaký dává svým tempem prostor k reflexi. (Ne vždy však člověk chce číst spíše vleklejší knihu.) A pak způsob, jakým vlastně nijak agresivně a stručně ilustruje hrůzy války a přesto vám dokáže jediný krátký odstavec tak hluboce vrýt do paměti tou popsanou hrůzostrašností, že to až překvapí.


Nápad hezký, zpracování je dost marné. Obrazové dvojstrany jsou naprosto přesycené lépe či hůře povedenými prvky, ve kterých se očima sotva orientujete. Některé ilustrace působí hrozně uměle, nebo se jednotlivé prvky tlučou stylem ilustrace. Alespoň že luční květiny jsou většinou docela realistické a hezké. Strašně nevyužitá je snaha ukázat řez půdou, na kterém pak ale nenakreslí některým kytkám ani pořádné kořeny.
Do toho byla snaha udělat knížku doplněnou o okénka - průhledy na další stránku. Ta jsou ale malá, nemají hlubší význam a působí trochu jako omyl. Některé stránky jsou designované jako krajina měnící se v ročních obdobích ale jiné spíše jako informace o nějakém druhu organismu (včely, mravenci...) nebo dvojstrana o zahrádkaření. Působí to prostě celé jako nejednotný nekoncepční chaos.
Text je stručný, autoři se ho snažily zveršovat, což v tohle konceptu ani nedává moc smysl... informační hodnota textu taky není moc velká.
Nemůžu doporučit. Těšila jsem se na nějaké ilustrace toho, jak kytičky postupně rostou od semínka až nakonec vykvetou a odplodí, ale i to je v knížce vlastně trochu divně ilustrované jakýmisi růstovými řadami, kdy je na jedné stránce několik stádiích vývoje jedné rostliny hned vedle sebe zasazené přímo do krajiny, což ani dítěti nemůže přece dávat smysl...
Tahle knížka je fakt strašně promarněná příležitost jak představit dětem svět rostlin. Pokud chcete dětem koupit nějakou knihu s bohatě ilutrovanou krajinou se spoustou prvků, o kterých se dá vyprávět, jsou rozhodně lepší varianty než tohle...


Kniha je rozdělená do tematických oddílu - básně, písně, koledy, velikonoční hodovačky... Na konci je pár kratších pohádek - z části známé tradiční jako O kohoutkovi a slepičce, z části dost podivné výtvory lidové tvořivosti, které ale nesou poučení. Počítejte s tím, že jak verše tak pohádky mají vícero verzí, takže zde nemusí být zrovna přesně ta, kterou znáte vy.
Kniha má perfektní ilustrace antropomorfizovaných zvířátek. Jsou opravdu krásné a v rámci nabídky dětských knih vyloženě nadprůměrné! Hezky obsahem doplňují verše. Kniha není zbytečně velká, ale není ani kapesní na cesty. Má dobrou vazbu a poměrně pevný křídový papír. Něco vydrží, což je třeba ocenit. Na konci najdete i slovníček pojmů! Takže žádný archaický výraz už nebude pro vaše dítko jen tajuplné zaklínadlo.
Co se týče nevýchovnosti/hrubosti některých veršovánek... Pokud chcete dětem číst hezké básně, vemte si Hrubína nebo Seiferta. Nikoli ca 150 let starou lidovou tvořivost s vachrlatými leč celkem zvukomalebnými rýmy. Naopak pokud vás tento styl zaujal, existuje sbírka "Špalíček národních písní a říkadel" Mikoláše Alše, která je místy velmi výživná.
Celkově je to v rámci plejády titulů lidových veršovánek pro děti moc hezká knížka. Pro mě zatím asi nejlepší, na kterou jsem narazila.


Kapesní "do pruhu rozkládací" leporelo s realistickými malovanými obrázky se 14 druhy základních hospodářských zvířat (občas jsou samec a samice zvlášť nebo přidaná i mláďata). Skvělé na cesty, vhodné na učení zvuků zvířat klidně pro děti mladší roku. Jednoduché, skladné, určitě se vyplatí pořídit.


Tuhle knihu by si měl přečíst každý (tuplem, pokud byl nucen "opatřit si diplom"). Je to neuvěřitelná plejáda naprostého bizáru. V jednom kuse si kladete otázky jako: Za tohle nikdo nesedí? Jak tohle může existovat? atd. To navíc podtrhuje ironický humor v textu. Přes veskrze negativní námět se kniha drží rozumné vyváženosti a podtrhuje pozitivní aspekty funkčního vysokého školství.
Byť je skromné velikosti, v knize najdete mnoho šílených zjištění a situací, do kterých se při svých kontrolách nebo procesu schvalování žádostí o vznik nových VŠ a studijních programů dostali členové Akreditační komise. Kniha dobře popisuje i zákonné a sociální pozadí problematiky - od toho jak mohli takové instituce vzniknout, proč je lidé chtěli studovat, nebo jak se s časem měnily právní předpisy regulující různé nekalé praktiky. Na závěr shrnuje problémy týkající se denního fungování vysokých škol obecně, které rozhodně stojí za zmínku a rozšiřují pochopení pro čtenáře, kteří s akademickým světem nemají moc zkušeností. Text je zčásti přenositelný i na soukromé SŠ. A obsahuje i tematické ilustrace, což vždy potěší.
Co knize zoufale chybí? Lepší marketing - více vykřičený titulek a lepší obálka ("Kauzy vysokých škol: za oponou" "Krize univerzit" "Obchod se vzděláním"... žlutým písmem s depresivní šedou budovou fakulty s opadávající omítkou... cokoli výraznějšího). Víc čísel - na některých místech velmi chybí statistiky/kvantifikace problémů. Někde se získat nedají, ale stálo by za námahu je jinde vytvořit z dostupných zdrojů. Dále autentické výpovědi studentů škol z první ruky. A hlavně - jména! Možná je to kvůli podepsání mlčenlivosti při práci pro Akreditační komisi, ale probírané instituce byly veřejně známé, zapsané v obchodním rejstříku. Měly by tam být rozhodně uvedené, aby za své konání přebraly zodpovědnost. Neuškodilo by ani více rozepsat některé významné kauzy nebo naopak jiné přidat (třeba ke kapitole o plagiátorství a predátorských časopisech). Pro lidi bez zkušenosti s akademickým prostředím by to pak chtělo i více do hloubky vysvětlovat některé uvedené problémy - leckdo se střední školou by mohl namítat, že student se bez tuny odborných časopisů, studovny nebo konference obejde. (I někteří VŠ studenti ostatně plně nedoceňují význam některých součástí studia.) Na druhou stranu v třetí části jsou třeba problémy běžného provozu vysokých škol vysvětleny docela dobře i pro neznalé. (Chybí zmínění objektivnějšího double blind procesu peer review, který se rychle rozvíjí.)
S čím nesouhlasím je strach z internacionalizace škol (v ČR stále chybí zkušenosti a dobrá praxe ze zahraničních pracovišť i jazykové znalosti), publish or perish se u nás napřek strašení očividně moc neprojevuje (vzhledem k četné existenci zaměstnanců škol, kteří pořádně neučí ani nepublikují výzkum, který ani nedělají) a vysoké poplatky za publikace v prestižních časopisech opravdu nejsou nijak opodstatněné (server mají všichni, sazbu jim dělají chudí Indové a recenzenti z toho nemají ani korunu)... Ale jinak...
Text je velmi dobře napsaný. Kdyby se doplnil o čísla, jména a víc kazuistik, byl by to fakt potenciál na bestseller. Takhle za 9 korun u Dobrovského ve výprodeji mi to přišlo vyloženě smutné. To si tahle kniha nezaslouží. Z letité zkušenosti se školstvím a přímou zkušeností s některými popsanými jevy můžu říct, že její obsah je nanejvýš a bohužel pravda a měl by se dostat k širší veřejnosti.


Text je členěn na velmi krátké kapitoly s jednou myšlenkou a tučným shrnutím. Čte se snadno, kniha je skromné velikosti. Rady v ní jsou základní, většina stále aktuální, leckomu pomohou. Nejsou vždy úplně nejlépe zarámovány, občas chybí více ilustračních situací. Doprovázejí je ale konkrétní náměty na úkoly a tipy k procvičení nějaké schopnosti nebo řešení problémů, což se velmi hodí. Nejednou se setkáte s tím, že lecjaké "hloupé prvostupňové hry" měly docela důležitý význam pro váš rozvoj a nebyly vůbec samoúčelné.
Na knize se odráží kulturní okruh vzniku (Německo) i její stáří, např. značně stereotypizuje roli matky a otce. Velká část knihy než přímo se školní docházkou pracuje s lifestylem rodiny, který má nicméně zásadní vliv na úspěšnost dítěte ve škole. Pokud hledáte více cílené, specifické tipy na řešení konkrétních problémů s učením, bude to chtít jinou publikaci, lépe "živého" odborníka. Ale zde uvedené je minimálně dobrou prevencí většiny potíží.


Byť starší brožura, na její aktuálnosti se mění jen málo (možná názvosloví). I pokud nemáte nesoustředěné a neklidné dítě, stejně si tu příručku přečtěte. Principy v ní by měli aplikovat všichni rodiče. Občas by to sice chtělo víc ukázkových příkladů, ale i tak je dobře návodná a přitom velmi krátká a jasná.
"Nechceme, aby se tato publikace stala pro některé rodiče "výčitkou svědomí", protože se jim nedaří dodržovat uvedené postupy, zásady. Často je však nutné, aby rodiče začali nejdříve sami u sebe."

Knížka má opravdu krásný vizuál - je to skvělý příklad velmi povedené varianty moderní digitální ilustrace. Obsah je taky perfektní. V rámci odklápěcích okének se vaše ratolest podíva nejen na zvířátka, ale i bohaté ilustrace toho, kde bydlí. K tomu je i pár rotačních pohyblivých prvků s dobrým nápadem.
Jediná nevýhoda je, že byť obsahem by se hodila i pro děti mladší jednoho roku, zase tak pevná odklápěcí okénka nejsou... takže je lepší číst ji společně a ještě hlídat, zda dítě něco nerve, což je mírně stresující.


Kniha lidsky a s empatií popisuje krátké novinářské výpravy do Afghánistánu od roku 2005 a s přestávkami komentuje situaci až do převratného roku 2021. Je čtivá, přímá, svižná - text jde k věci. Má trochu více deníkový charakter s důrazem na život (nejen) českých vojáků, se kterými autor navázal osobní vztahy. Hlavně ke konci to není veselé čtení, nicméně upřímné a dojemné. Je tak i psaným pomníkem padlým českým vojákům v Afghánistánu.
Co mi chybělo, byl trochu širší popis afghánské reality. Ačkoli vzhledem k nebezpečnosti situace a podmínkám natáčení v zemi (nemožnost volného pohybu, utajovaná místa apod.) nebylo možné o běžném životě tam vyprávět tolik z vlastní zkušenosti a zážitků. Ale i využití rešerše, přidání pár mapek nebo vložení obrazové přílohy přímo do textu by určitě umocnilo zážitek ze čtení. (Škoda, že nakladatel zvolil obrazovou přílohu na konci.)
Čtenář se ocitá na vojenských základnách a má jen omezený vhled do toho, kde je, jak to tam vypadá, co je v okolí, kde se nachází vůči předchozím místům natáčení, nebo víc o tom, jak žijí tamní lidé atd.
V knize se to objevuje spíše stručně (včetně krátkých ale výstižných poznámek o podobě tamní krajiny). Do jisté míry to i zastává část textu o snahách Provinčního rekonstrukčního týmu, která se více dotýká života běžných Afgánců a jejich denních strastí od získávání vody k zavlažování po zoufalý nedostatek škol.
Nadšení budou hlavně čtenáři se vztahem k armádě/vojenství - vzhledem k situaci byli zpravodajové na armádu a její pomoc zcela navázáni, takže je v knize mnoho krátkých obrazů ze života vojáků, jejich příběhů, taktiky, boje a popis techniky.
Pokud se chcete dozvědět zajímavé pozadí vzniku jinak velmi krátkých reportáží ČT, které snadno uniknou pozornosti člověka, je to dobrá volba, která se vám bude nejspíš i velmi dobře číst.

Příběh je na motivy pohádky od Kiplinga (autora Knihy džunglí) - jeho převyprávění je trochu dějově vlídnější k dětem, ale trochu se tím ztrácí síla hlavní zápletky. Nápad s přidáním zvuků nebyl špatný, ne všechny jsou ale zrovna výstižné, nebo vhodně zvolené. Ale není to špatný koncept.
Čudlíky se mačkají celkem dobře, stránky jsou dost tvrdé. Pro společné první čtení je to zajímavá méně obvyklá možnost.

Leporel o hudbě by rozhodně mělo být víc, protože tohle je slabší. V zásadě obsahuje jen různé obrázky hudebních nástrojů a pohyblivé prvky jsou opět jen pohyblivé hudební nástroje. Jsou sice hezké, dítě to baví, zvlášť když mu k tomu budete dělat vtipné zvuky... ale dovedu si představit tolik možností zajímavějších pohyblivých prvků s hudbou souvisejících jako oponu na koncertě, hopsající dav fanoušků nebo princeznu vylézající na balkon poslouchat trubadůra. Zkrátka něco, co by hudbu přiblížilo jako živou a zábavnou věc.
Takhle je to jen strohá encyklopedie nástrojů. Ale pokud ji pořídíte s tímhle vědomím, bude se vám líbit. Alespoň má teda moc hezké pestré jasné barvy.
Jako vždy u minipedie dostanete sice jen pár stránek, zato velmi bytelných a vhodných i pro roční a mladší děti.


Vůbec nechápu, že tahle pohádka není ve formě leporela alespoň v pěti verzích... je jednoduchá s repetitivním prvkem, milá a vtipná - skvělá pro malé děti. Navíc klasika besídek v mateřinkách.
Tohle leporelo je navíc moc hezky zpracované graficky - byť moderní flat digi ilustrace, tak zajímavá s mírně nezvyklou ale hezkou a pestrobarevnou paletou. (Styl ilustrací ale každému sednout úplně nemusí.) Obrázky jsou vtipně promyšlené - ačkoli je příběh opakovací a odehrává se na jednom místě, autorka zpracovala ilustrace úžasně proměnlivě, uvidíte sami. A má to navíc vlastně krásně poučný konec s přesahem do ekologie :)
Doporučuju - moc pěkné, zábavné a klasická pohádka.


Leporelo s rostlinami je překvapivý unikát. Byť spousta leporel využívá rostliny jako doplňující motiv a některá je zobrazuji i velmi realisticky, že jde z kresby/malby určit druh (nejen u pohádek Krteček a spol.)... tak sehnat hezké leporelo, kde jsou rostliny hlavním námětem, je překvapivě těžké. Takže tenhle počin je opravdu záslužný!
Jednotlivé druhy keřů provazuje s životem lidí nebo zvířat, vybírá tedy známější druhy. Má tak opravdu naučný potenciál byť v zcela nenásilné formě. Je to leporelo, takže druhů je jen několik - encyklopedie to opravdu není, nebudete přehlceni.
Ilustrace jsou zajímavé - dvojstránka s koláží několika obrázků, všechny navíc barevně sladěné, krásných světlých ale jasných barev. (Některé moderní dětské ilustrace jsou zbytečně ponuré, tyhle jsou opravdu živé a moc příjemné!) Obrázky jsou velmi realistické, druhy keřů opravdu představují se vším všudy (květ, list i plod) a přitom působí úžasně pohádkově.
Některé básničky trošku kulhají, ale z většiny se mi moc líbily, neboť kromě slušného rytmu a rýmu nesou nějakou informaci o rostlině a jejím využití (nebo vtípek/pohádkový motiv). Takže byla radost to číst, není to jen prázdná rýmovačka.
Rozhodně doporučuju, pokud chcete rozšířit repertoár témat pořízených leporel! Zvířátka a dopravní prostředky jsou fajn, ale čeho je moc, toho je příliš. Kéž by záživných kytkových leporel bylo víc...
