Malarkey komentáře u knih

Murakamiho popis, vtažení do děje, nahlodání díky atmosféře a následný magický posun děje do nadpřirozena je něco, co nikdo jiný nikdy nesvede. Hon na ovci je přesně o tom, o čem píše název knihy. Jen s tím rozdílem, že v knize je tuna poselství, myšlenek a poslání ze života nás všech, že budete hltat kapitolu za kapitolou a nebudete chtít přestat. Závěrem jsem měl sto chutí knize napálit pětihvězdu, jako třeba Kafce na pobřeží nebo Komutrově smrti, ale nakonec jsem si přeci jen uvědomil, že v první třetině na mě kniha působila poněkud povídkově, než uceleně. To se ale ve druhé třetině a speciálně ve třetí ustálilo a děj se začal odvíjet konstantně. Takže, to, nad čím jsem byl ze začátku trošku v rozpacích, byl v závěru klasický Haruki Murakami. Krásná kniha. Myslím si, že se k jeho knihám jednou ještě vrátím (a normálně to nedělám) a budu to vzhledem k prožití života vnímat úplně jinak, než to vnímám dnes. Děkuji, mistře.

8 29.04.2021

První přeložený román z nakladatelství Golden Dog padlo na kousek Cizinci od amerického spisovatele Mort Castle. A když to popíšu po věcné stránce, tak obálka, námět a jméno Mort Castle musí v knihkupectvích lákat už samo od sebe. Po obsahové stránce příběh nicméně také nezahálí. Mort Castle, ač na první pohled působí jako takovej dědeček hříbeček, tu rozjel hodně ponurý a temný příběh, ze kterého je neskutečně cítit jistá stísněnost a očekávání nejhoršího. Nejhoršího v rámci negativních lidských vlastností. Po psychologické stránce je to jednoznačně pecka. Škoda ale, že Cizinci nedisponují nějakou postavou, ke které bych jako čtenář mohl přilnout. Je holt třeba přijmout fakt, že tato kniha je o cizincích mezi námi a ne o lidech, jejichž příběh je radost číst. Tady to není radost číst, je to vlastně docela stres to číst, ale budete se v něm rochnit až do samotného závěru. Ten je sice očekávaný…ale perfektní!

8 11.02.2021

Knihy z nakladatelství Golden Dog se mi dostávají čím dál tím víc pod kůži. Každá další kniha skýtá další hororový příběh, další seznámení s, do té doby pro mě, neznámým autorem. A po Kazatelovi od Honzy Vojtíška je to opět více než slušný zážitek. Moc se mi líbí námět, navíc i spolu s českým prostředím fiktivního Černého Kostelce. Tuzemská atmosféra a historie města je cítit na každém kroku. Přitom nápad s Hájem je snad nápadem za všechny peníze. Navíc na autorovi je znát, že rád píše povídky, některé kapitoly vyprávějící historii Háje k tomu přímo vybízí. Navíc si hodně hraje i s minulostí a vypráví tu dvě příběhové linie, jednu z přítomnosti a jednu z minulosti, kde velice věrohodně přeskakuje v čase a mně to jako čtenářovi vůbec nevadí. Skvělý kousek a určitě vzorový český mysteriozní horor, který si zaslouží pozornost všech, co podobné knihy vyhledávají.

8 07.02.2021

Dočetl jsem první díl a okamžitě jsem musel brousit strany dílu druhého. Jan Urban to zakončil přesně tak, jak to zakončit má, když chcete být nad některým příběhem závislí a potřebujete v tu chvíli víc, víc, ZATRACENĚ VÍC. Problém je, že po přečtení druhého dílu třetí v knihovně už nemám, takže budu muset jednat, jinak mi vyskočí mozek z hlavy. Nicméně k samotnému příběhu…

Autor se tu opět drží zajetého námětu a nadále ho rozšiřuje včetně samotné vybroušené češtiny, která je jednoznačně radost číst. Netušil jsem třeba, že ještě někdy uslyším takový slovo, jako je třeba „mp-troska“ a docela dost mě to nejen rozesmálo, ale i mi to připomnělo dobu, kdy sehnat a nahrát písničku kamkoliv bylo vytáčeným připojením nemyslitelné. Navíc příběh krásně provází ona pražská apokalypsa, která nebere konce, sem tam nějaký ten šok nebo naopak humor, víc i prohloubení vztahů ke všem, popkulturní odkazy a kopa hlášek, které spolu s akcí neustanou, protože Vyvyan si pro hlášku nejde daleko ani v momentě, kdy je všecko totálně v prdeli. Navíc ten jeho tracklist, to byla radost poslouchat. Při čtení jsem si neustále pouštěl zmiňované songy a říkal si, že ta atmosféra v té bohy rozesrané Praze je poměrně hutná. Hlavně, když teda hráli Behemoth.

Takže za mě super. Opět pětihvězdová darda, která se drží toho, co v prvním díle načala. No, co naplat, já se tu pomalu odloučím a budu přemýšlet, jak si k sobě nechám poslat zbylé díly…není jiného zbití.

8 14.01.2021

Co jsem tak pročítal o autorovi, tak mi z toho vycházelo, že ač je pro Honzu Vojtíška tato kniha debutem, je již řadu let profesionálním povídkářem a vypravěčem hororů. A na knize je to místy v rámci kapitol zatraceně znát. Během čtení, musím říct, jsem hodně oceňoval perfektní charakteristiky hlavních a především vedlejších postav. Některé kapitoly o vedlejších postavách by mnohdy hravě zvládly i coby samostatná povídka, nutno dodat, že perfektní povídka. Hůř jsem se cítil ve druhé polovině knihy, kde Řehoř a Gaben dělali věci, které šly mimo moje chápání a místy mi z toho bylo fakt odporně. Vše ale mělo svůj smysl a vyplatilo se počkat až do samotného závěru. Kazatel je tak hodně originálním hororem. I když jsem s příběhem byl trošku jak na houpačce, mělo to svůj smysl a nakonec jsem knihu zavíral s obrovským nadšením.

8 04.01.2021

Na to, jak brutálně, až surrealisticky, kniha začíná, se musím přiznat, že ve výsledku se jedná o poměrně originální a milý zážitek. I když slovo milý je spíš v uvozovkách. Pořád je název série Sanatorium podvržených a je jen otázka, jak při čtení sami knihu přijmete. Autor totiž nic neříká napřímo, spíše se nechává nést dětskou představivostí, nebo tak jsem si to odůvodnil sám. Odkaz na Alenku v říši divů námětem a filozofično ne nepodobné Malému princi jsou velkou inspirací této knize. Pořád se ale jedná o velice neobvyklý zážitek, který se zřejmě jen tak opakovat nebude. Celou dobu jsem totiž netušil, jestli mám tu Dianinu představivost přijmout a nebo smutně konstatovat realitu, kterou jsem si sám odvodil. Jestli správně, toť otázkou. I tak ale musím říct, že se to četlo zatraceně dobře a jsem hodně zvědavý, co si autor přichystal v dalších dvou dílech této série.

8 02.08.2020

Jak jsem se pustil do nakladatelství Straky na vrbě, tak jsem si uvědomil, jak často říkám, že něco je moje poprvé. Třeba Tři kapitáni jsou moje první space opera a musím říct, že nápad mají skvělý. Jen první díl v tomto případě zní jako takový ucelený prolog. Michael Bronec nám představil všecky tři postavičky a navíc nás uvedl do onoho světa, který poměrně často naráží na české reálie, což je určitě ku prospěchu. Jen se v knize víc kecá, než děje a to je nejspíš ten kámen úrazu, který každému nemusí sednout. Mně nevadil, ale doufám, že druhým dílem se rozjede to správné dobrodružství tří přátel.

8 02.08.2020

Všechno je jednou poprvé a tak i Pelyněk je můj první steampunk, který jsem četl. Tedy když neberu v potaz klasické romány Julese Verna, které jsou z podstaty prapočátkem tohoto románového stylu. Nicméně během čtení celé knihy jsem neustále polemizoval nad tím, zdali být hodně nadšený nebo opatrně nadšený. Svět, který si autor vymyslel, je jednoduše skvělý. Paralela na Evropu mě hrozně bavila a nutila mě během čtení příběhu koukat i na samotnou mapu, která je v knize vytištěna. Na větší diskuzi je to s příběhem a hlavně s hlavními postavami. Když bych měl po přečtení sesumírovat o čem kniha vlastně byla, tak si myslím, že to shrnu do jedné středně dlouhé věty. Každopádně fakt, že autor počítal s trilogií příběhu nahrává a tak se to u prvního dílu dá chápat. Je prostě úvodní a uvádí nás do světa, na který je třeba si zvyknout a oblíbit si jej. To se nakonec stalo, což ale úplně nemůžu říct u samotných postav. Nicolas a Adelaide jsou jednoznačně postavy, které si na první dobrou neoblíbíte. A popravdě si ji neoblíbíte ani na druhou dobrou a možná ani na třetí dobrou. Mají světlejší chvilky, ale v celkovém kontextu stačí jeden šovinistickej kec Nicolase nebo hysteričnost Adelaide a vrátí se to do původní podoby. Po přečtení jsem si uvědomil, že Pelyněk je hodně diskutabilní titul. Nemůžu ale říct, že bych se na další dva díly netěšil. Těším se…a hodně. Ten svět a to nenápadně najeté dobrodružství si to jednoznačně zaslouží.

8 26.06.2020

Kupodivu lepší, než bych tušil. Liga spravedlnosti a celkově DC komiks jde filmově tak trošku mimo mě. Prostě mě nebaví. Tento komiks byl ale poměrně jednoduchý, úderný, čtivý, obrazově místy až epický, a tak nějak mě prostě bavil od začátku do konce. Navíc přečteno na jeden zátah, u komiksů to podle mě jinak ani nejde, takže v tomto případě spokojenost.

8 02.05.2020

Vondruškova klasika, která se pro změnu kompletně odehrává v Praze a navíc tu prsty v hlavní vraždě má ďábel, což je něco pro Oldřicha z Chlumu. Čtivost standardně skvělá, prostředí přesně tak libivé, jak jen může být, když se jedná o středověk, a průběh knihy zábavný od začátku až do konce. Nechápu ty, kteří na spisovatele nadávají, že není historik. Ano, je spíše spisovatel beletrie, ale zatraceně dobrý spisovatel beletrie. Kolik takových je, kteří umí tak čtivě popsat dobu středověku a zároveň využít představivost k tolika příběhům. Za mě tedy opět nemohu být jinak, než absolutně spokojený.

8 30.04.2020

Hvězda je pro mě nová hvězda na poli českého sci-fi. Hvězdou tedy nemyslím úplně tu knihu (i když i tu taky), jako spíš samotného autora – Roberta Fabiana. Přes šest set stran jsem se totiž kochal údernou a neskutečně zábavnou akcí, kterou jsem navíc četl naráz v kompletním vydání dvou knih, respektive čtyř částí. Autor nic moc nevysvětluje. Prostě Vás vhodí do cyberpunkového světa Johna Dormera, který má mariňáckou minulost, v současnosti na volné noze. Dostane kšeft, který se neodmítá a světe div se, všechno se následně začne standardně srát. A sere se to 600 stran s tím, že první půlka je taková víc vhazující do příběhu a do světa budoucnosti a druhá půlka je nekonečná akce, která nebere konce. Při čtení jsem se regulérně dostával do stádia, kdy jsem vůbec nevnímal okolí a ani čas. Prostě jen četl. Když už nic jiného, tak toto je jasný důvod dát knize pět hvězd. A už teď přemýšlím, jak začnu číst všechny autorovy předchozí knihy…

8 07.02.2020

Moje první setkání s Terry Prachettem mě víceméně zklamalo. První kniha je taková nesourodá změť čtyř větších povídek, které vypráví příběh odehrávající se v Zeměploše na hřbetě želvy a já měl sakra co dělat, abych všechny ty Terryho myšlenky pochopil…a hlavně, abych je vstřebal. Ze začátku jsem i dost postrádal humor, který ale ve druhé polovině knihy sem tam vyskočil. Ne ale v tom smyslu, že bych se smál na celé kolo. Asi jsem si na to vyprávění musel zvyknout a to se mi po přečtení úplně nepovedlo.

8 16.09.2019

To je přesně ten důvod, proč v knihobudce pátrám po těchto knihách z edice Omnia. Jak bych se jinak dostal například k této knize, která na první pohled vypadá jak z levnýho kraje a přitom se jedná o perfektní detektivku z pera "amerického pana Bestsellera", Lawrence Sanderse. Přitom, jak jsem ke knize přistupoval s odstupem, hlavně kvůli obalu, tak jsem si během prvních padesáti stran vysloužilého policajta Edwarda a jeho parťáka, trošku alkoholika, Boona oblíbil. Navíc se mi líbila Edwardova obliba v ležácích, to máme podobné. :-) Svižné, zábavné, tématem zajímavé. Jak kdyby se autor v uměleckém prostředí sám pohyboval. Popisuje ho s krásnou pečlivostí, které nelze odolat. Za mě obrovské překvapení a moment, kdy jsem podcenil, jinak pro mě jakožto pro čtenáře zásadní, obálku a překvapivě si užil tuto skvělou detektivku jako hodně dlouho žádnou jinou.

8 17.08.2019

Perfektní pokračování ze života irské kriminalistky Katie Maguireové z Cork City. Města s jednou z nejnáročnějších angličtin na poslech a také města s poměrně rozšířenou překupnickou základnou napojenou na africký kontinent a na černo zde pracujících černošek, většinou ve vykřičených domech. Graham Masterton si to doslova užívá. Nejenom, že atmosféru v knize výborně popisuje i v rámci hudebních vsuvek, také se moc rád vyžívá v popisu čerstvě nebo i delší dobu se rozkládajících mrtvol. A i když to bude znít blbě...tak jak ty popkulturní, tak ty morbidní prvky je zábava číst.

8 03.01.2019

Řekl bych, že tato kniha je asi doposud to nejzajímavější čtení, které jsem kolem sv. Václava mohl číst. A pochybuji, že jakákoliv jiná kniha tuto překoná. Pan Miroslav Ivanov musel legendu sv. Václava studovat snad několik let, aby si vůbec mohl dovolit něco takového sepsat.

V podstatě se jedná o faktickou fikci. Pan autor zde střídá faktické kapitoly s příběhem dvou pánů v letech, kde jeden je profesor historie a druhý vysloužilý kriminalista. Nad partií šachu se domluví, že se pokusí rozklíčovat událost vraždy sv. Václava a tak se otevírá nepřeberné množství teorií a faktů, které by sice mohly zamotat hlavu kdejakému čtenáři, ale ne v případě čtenáře této knihy. Pan Ivanov to totiž napsal velice srozumitelně, čtivě a nápaditě.

Tak nápaditě, že jsem po přečtení knihy uspořádal v hospodě diskuzi a po několika pivech jsem se o půlnoci vypravil před kostel sv. Václava ve Staré Boleslavi, kde jsem krokoval zdivo kostela a studoval to, co zde autor sepisoval. Škoda, že zemřel dřív, než rozkopali náměstí před kostelem a objevili tam základy další, té doby těžko definovatelné stavby. Po přečtení této knihy ale musím říct, že pan Ivanov zřejmě předběhl dobu, protože i tuto budovu v knize z roku 1975 předpokládá, leč v té době o ní ještě neví.

Opravdu fascinující čtení pro nadšence legendy sv. Václava.

Jen si dovolím, možná smutně podotknout, jeden fakt. Autor byl za komunistů údajně v STB. A já si říkám...kdyby nebyl, vyšla by někdy tato informativně nesmírně důležitá kniha? A pokud ano, vyšla by pod jeho jménem?

Těžko říct, nicméně pokud se chcete něco více dozvědět o této legendě, lepší knihu pravděpodobně neseženete.

8 17.12.2018

Knihu jsem dostal jako dárek k Vánocům a velice jsem se na ní těšil. Radost umocnila i skutečnost, že o sérii psali v časopisu Pevnost. Jakmile jsem ale knihu začal číst, měl jsem obrovský problém. Vůbec jsem nerozuměl tomu, co se v severem inspirovaném a nápaditém světě, vlastně děje. Autorka na mě sypala jedno slovo nebo situaci za druhou, u kterých ale vůbec neměla tendenci je vysvětlit. Někdy ve třetině knihy jsem měl sto chutí s příběhem seknout, leč jsem to neudělal. Pročetl jsem si zdejší komentáře, které mě utvrdili v tom, že bych knize ještě šanci měl dát. Tu taky dostala a popravdě se asi po 150ti stránkách kniha lehce zlepšila. Zlepšila hlavně proto, že jsem si na některé výrazy už tak nějak zvykl a sám jsem se dovtípil, oč vlastně jde. Nicméně i přesto...pokaždé, když jsem knihu zaklapl, jsem tak nějak neměl důvod ji zase otevřít. Musel jsem se vysloveně přemáhat. A i když je svět zajímavý a originální, neměl jsem nutkání knihu vůbec dočíst. Nakonec jsem se ale odhodlal, knihu dočetl a už teď vím, že další díly svévolně vyhledávat nebudu. Věřím, že příběh má jisté kvality hlavně ze strany originality, se kterou si spisovatelka opravdu vyhrála, ale na druhou stranu musím říct, že tak těžko přístupné fantasy jsem sakra dlouho nečetl. Veliká škoda...

8 11.02.2018

Určitě nemůžu říct, že by Rozbití andělé byly vysloveně horší jak první díl série – Bílé kosti. Jen jsem při čtení měl pocit, že se tu Masterton v obsahu knihy dost opakuje. Sice námět je tu možná ještě lepší a děsivější jak u prvního dílu, ale kapitoly zaměřující se na zlo tu jsou vyobrazeny hodně podobně. Nechci říct, že by příběh byl odpornější a děsivější, v porovnání s prvním dílem, jak se o to sem tam autoři jiných sérií tak nějak snaží. Také mám ale pocit, že kdybych tuto knihu četl jako první, možná bych z ní byl nadšený. U Bílých kostí šlo vysloveně o překvapení nečekaného. Zde už se to rozšířilo a pokračovalo v zaběhnutém a ověřeném. I tak ale dobré a na kriminálku dost drsné. Když budu mít příležitost, rád se pustím do dalších dílů. Prostředí Irska tu působí neuvěřitelně ponuře a smutně, na druhou stranu právě to v knihách hodně táhne.

8 09.11.2017

Musím říct, že Peter May mě svými příběhy z Hebridů vysloveně dostal. A Umrlčí cesta na tom není jinak. První půlku knížky jsem četl pomalu, abych si užíval tu poctivou, severskou atmosféru plnou větrných efektů, které ke mně z knížky přifoukly až do pokoje. Druhou půlku jsem už ale nevydržel a přečetl ji na jeden zátah. Ona totiž v podstatě půlka knížky vrcholí k závěrečnému rozuzlení. V půlce knížky se totiž osvětlí myšlenka celé knihy a celý ten námět se stane daleko více globálním, než bylo u předešlých knih z ostrova Harris popř. Entry, což není vůbec na škodu. I přesto, že jsem se dočkal známé atmosféry, jsem zároveň byl překvapen něčím novým, ne tolik rodinným a už vůbec ne okoukaným. Není více co dodat. Peter May se opět překonal.

8 08.01.2017

Pentagram je moje čtvrtá přečtená kniha v sérii a musím říct, že i s nejnapínavějším závěrem, který nebyl vůbec jednoduchý. Rozjezd je poctivý Harry Hole. V hospodě se vykropí, jak jen to jde a sem tam něco řeší. Mezitím Jo Nesbo zkouší navodit trošku mystickou atmosféru, aby z něj nakonec vypadlo logické vyústění. Radost tyto detektivky číst.

8 15.09.2015

Moje první setkání s LitRPG dopadlo na výbornou. Až na skutečnost, že se na třech stech stránkách vlastně nic moc nedělo, mi bylo, jako kdybych hrál nějaký RPGčko a postupně se levelil. Tudíž to účel splnilo. Je to zábavné, je to čtivé, moc se toho tam neděje a je to systematické přesně tak, jako kdybyste se pustili do nějakého klasického RPGčka na počítači. Má to přesně ty předpoklady, proč nás baví hrát RPG. Jen se ale nemůžu zbavit dojmu, že zde účel světí prostředky. Sice je to hodně zábavné, ale asi tu žádnou kvalitní beletrii nečekejte. To snad ani dle logiky žánru úplně nelze.

7 04.06.2024