Mandlevest komentáře u knih
Jak píší mnozí uživatelé pode mnou, příběh by to mohl být zcela banální, jeden z mnoha, ale nestalo se tak. Dočetla jsem skvělý, originální příběh, který mě zavedl do polského Krakova, těsně před začátkem 2. světové války. Lékař Dominik a jeho dcera Marie se snaží nevnímat nebezpečí této nejisté doby. Marie je posedlá myšlenkou odhalit identitu své matky a Dominik chránit svou dceru před nebezpečím, které se blíží. Příběh je výborně vymyšlený, drží Vás v napětí do samotného konce, který skvěle graduje. Moc se mi kniha líbila a tak si tento nevšední román nenechte ujít.
Knihu jsem měla rozečtenou, chybělo mi jen pár stránek a já je včera nebyla schopná dočíst. Dnes jsem tedy dočetla tento válečný příběh o statečnosti, lidské sounáležitosti a krutosti doby. Když jsem ho začala číst, ani ve snu by mě nenapadlo, že ničení, strach, ztráta těch, které milujeme a beznaděj vystoupí ze stránek této moc pěkné, zvláštní knihy tak krutě do dnešní reality. Plakala jsem.
Moje milovaná série s nejvíce lidsky sympatickou partou, která opět spojí své síly k vyřešení zločinu, který sahá do dávné minulosti. Vůbec mi nevadilo, že jsem tušila vraha daleko před koncem (ale pohnutky byly přece jen překvapivé :-), nevadil mi ani rychle se střídající děj (autoři jsou scénáristy a je to znát), naopak, měl spád a nenudil mě ani chvilku. Ale v podstatě pro mě nebyla pointa příběhu to zásadní. Těšilo mě hlavně další setkání s mými oblíbenými postavami, které opět nezklamaly a bavily mě stejně jako v minulých dílech. Tohle je opravdu trochu jiná severská série , originální a prudce návyková. Takže se těším v létě na Dobrého samaritana!
Knížku jsem si zakoupila v Levných knihách za cenu, za kterou si (asi nejen) v Praze koupíte sotva kopeček zmrzliny. A dostalo se mi velmi dojemného příběhu, který zjitřil mé emoce a po čase jsem zase prožívala příběh s hrdinkami této výborné knížky. Nemám ráda cirkusy, humor klaunů mi nesedí, u artistu se bojím, aby se jim nic nestalo, a potom ta zvířata, navlečená často do kýčovitých oblečků, panáčkujících před smějícími se diváky. Já tohle nikdy nedocenila, viděla jsem jen stesk a smutek v očích zvířat, jakkoliv bylo jejich vystoupení veselé. I o tomto je tato kniha. Nepracuje s patosem, i když by námětově mohla, zachovává si opravdovost a uvěřitelnost, kterou korunuje závěr, který si nebudete přát, ale i naděje. A já jsem letošní čtenářskou výzvu nemohla zakončit krásnějším příběhem.
Myslím, že je těžké vyjadřovat pocity mluveným slovem, a to si ještě pomáháme často gesty a mimikou. Umět vložit pocit do slov a vět pouze napsaných je ještě větší oříšek. Ne však pro tohoto skvělého autora, který umí z jednoduchého příběhu, napsaného v jednoduchých větách, ve kterém Vám navenek ne příliš zajímavý antihrdina vypráví svůj příběh, vytěžit emocionální maximum. Laskavé backmanovske vidění lidí a světa kolem nich mě naprosto spolehlivě dovede okouzlit a často obohatit. Tohoto autora jsem objevila prostřednictvím této databáze a mých oblíbených nadšených uživatelek/ů . O co později jsem se s ním seznámila, o to intenzivnější pocity a emoce mi čtení jeho románů dává. A tak už jen díky všem mým oblíbeným a panu Backmanovi velká poklona. Skvělé to bylo :-).
Tak trochu změna žánru, po těch několika rodinných či romantických knihách pořádné napětí neuškodilo, ba, nebojím se napsat, potěšilo. Čtvrtým díl série a pořád mě to dosti baví a budu pokračovat, po čase, dalším dílem, který už je k dispozici. Já to mám s těmi detektivními série trochu složité. U dosti autorů ( všeobecně velmi oblíbenými) mě x té díly přestanou bavit, zdá se mi to pořád stejné a osobní linky uměle natahované a tak už nečtu Brynzu, Marsons a nakročeno má i P.Gibney, prostě mnoho dílů a pořád, pro mě, to samé dokola a k tomu otravná soukromá linka. Samozřejmě mám své oblíbence, ale když tak uvažuji, nejsou to typičtí " chrliči" a série umí ještě v dobré formě ukončit ( např. K . Ohlsson, Adler Olson, můj miláček Robotham:-). A tak uvidíme, kam zamíří tato série, zdá se, že to má autorka docela dobře promyšlené a zapojuje v každém díle další postavy. A Madison a Natea jsem si velmi oblíbila, přes prožité, ta soukromá linka je opravdu fajn a ( zatím) plná očekávání:-). Dobrá série, kdo chce zkusit něco nového a čtivého, s chutí do toho:-).
Uf. Přes 700 stran tohoto mimořádného příběhu za tři dny...tohle bylo skvělé. Hluboké, niterné, silné, emotivní, lidské , já se nemohla odtrhnout. Příběh čtyř přítelkyň , vyrůstajících v hlavním městě Gruzie Tbilisi Vám nedá vydechnout. Celá kniha je mimořádně krásně komponovaná, kdy se přes fotografie, vytvořené jednou z nich, dozvídáme celý příběh jejich přátelství. Čtyři dívky, každá jiná, ale s podobnými sny. Žít šťastný život, být milovaná a milovat, žít v zemi, městě, které významně tvoří mozaiku jejich života, v klidu a v bezpečí, beze strachu o život. Vynikající čtení, které Vás vtáhne a nepustí. A musím zmínit překlad knihy od paní Hanišové, to je knižní lahůdka. Můj další knižní objev letošního roku, další kniha autorky Osmý život (pro Brilku) mě nemine, to vím jistě. A tak posílám velké doporučení, počtu stran se nebojte, ve strhujícím finále budete smutní, že tento srdcervoucí příběh už končí.
Možná si maximální hodnocení kniha nezaslouží, příběh je to celkem jednoduchý, ale já jsem vděčný čtenář těchto románů o přátelství žen různých osudů. Navíc prostředí anglické vesničky a doba druhé světové války, kdy vše bylo na příděl a hospodyňky musely často nahrazovat základní potraviny tím, co dala příroda, bylo jen přidanou hodnotou tohoto románu. A navíc se moc dobře četl a soutěžní linka o nejlepší válečné pokrmy ( najdete zde na ně i recepty s postupem práce) mu dodala potřebnou kapku napětí, aby nenudil. Kniha je pěkná a zajímavá nejen příběhem uvnitř i obálka a zejména ořízka, připomínající kanafasové záclonky, které kdysi zdobily spoustu kuchyňských oken, se moc povedla. Kdo nebude čekat hutné, náročnější čtení, se spoustou informací, ale milý, nenáročný příběh o vaření a přátelství, bude určitě spokojen.
S životem této neobyčejně statečné Polky, Ireny Sendlerové , jsem se poprvé setkala v knize od mé oblíbené autorky Kelly Rimmel Varšavský sirotek, zde však byla pouze předlohou pro literární postavu sestry Sary. A hned jsem věděla, že si chci přečíst o jejím životě něco více, takže volba knihy , v mé oblíbené edici beletrizovaných životopisů, byla jasná. Kniha nemá mnoho stran, nejde příliš do hloubky, a tak , aby bylo zaznamenáno vše, co bylo důležité, možná chvílemi působí více popisně, zejména na úkor emocí. Ale.. čím déle jsem ji četla, tím více mě zajímala a druhou půli jsem dala za jeden večer, kniha je výborně napsaná. Samozřejmě se zde o životě této výjimečné ženy nedozvíte podrobnosti ani se Vám nedostane historických souvislostí v širším kontextu, to není úkolem těchto knih. Koho příběh zaujme a chce se dozvědět víc, doplňující literaturu si vždy najde. Dojemný příběh o statečnosti a člověčenství, který by v žádném případě neměl být zapomenut. Určitě doporučuji k přečtení.
Takže:-). Kdyby detektivku s tímto námětem (exorcismus, církevní rituály, zneužívání) napsal někdo jiný než Nadine Matheson, asi bych byla v hodnocení přísnější, tato témata jako nosnou zápletku nemám příliš v oblibě. Ale tato autorka mě zaujala již v první knize Krvavé skládanky a ani tato kniha nebyla, navzdory námětu, který příliš nepreferuji, o nic horší. Je pravda, že i zde jsem vynechala několik odstavců v popisu nalezených mrtvol, v tom si autorka dosti libuje a ne každý na to má žaludek, ale jinak je to výborné, napínavé čtení se zajímavou inspektorkou Anjelicou Henleyovou, která mě baví. Souhlasím s názorem, že přirovnávat tuto sérii ke knihám Angely M. anebo Patricie G. není příliš šťastné. Tohle je hutnější, pomalejší a temnější čtení, autorka je právnička a tak se nesoustředí pouze na samotný případ, ale v knize narazíte i na další ožehavá témata této doby. Ale to mě vůbec nevadilo, právě naopak, já tento typ detektivek vyhledávám. Za mě tedy výborné, napínavé čtení, které jsem si užila a případné pokračování série určitě nevynechám.
Tohle bylo opravdu svěží čtení. Ač jsem u této knihy věkově a tak trochu žánrově mimo svou komfortní zónu, zkusila jsem ji, jako vyloženě odpočinkové, nenáročné čtení. A zklamaná jsem nebyla, spíše naopak. Samozřejmě, základní příběh je dán, tam nemůžete nic až tak překvapivého u romantického příběhu čekat, ale co mě potěšilo byl nadhled a humor autorky, který z příběhu neudělal klišé a kýč. Hlavní postavy , Franny a Hayes, jsou více jak sympatické, chemie mezi nimi funguje opravdu na první dobrou a to bez nadbytku erotických scén, což jsem uvítala. Celý příběh je odlehčen vtipnými okamžiky, kterým jsem se s chutí zasmála, vlastně jsem se usmívala skoro pořád. Vůbec je to celé takové svěží a mladistvé, s čímž koresponduje moc pěkná obálka včetně sytě růžové ořízky. Přiznávám, ač Miláčky z metra chválím, že více podobných knih za sebou bych asi nedala, ale občas si odskočit k romantickému příběhu, když se povede, je osvěžující. Pěkný příběh, překvapivě v modrých číslech, který jako odpočinkovou, nenáročnou četbu doporučím.
Rodinné ságy mě prostě lákají a jestliže se odehrávají v takto velkorysém časovém rozpětí, tak o to více. Až do cca poslední třetiny knihy jsem si myslela, že je to jasná pětihvězdičková záležitost, ale potom, pro mě, začal ztrácet děj trochu na napětí a mě už to začalo trošku nudit. Nevím, zda to bylo způsobem psaní, víceméně popisným, který ve Vás vyvolá pocit, že jste v centru dění a že cítíte všechny vůně ostrova, ale málokdy Vám dá možnost přiblížit se emočně k postavám. Nicméně celkově to bylo moc hezké, často poučné, čtení, které mě minimálně nalákalo některý z italských ostrovů navštívit, sednout si v bistru, kde vyhrává rádio staré italské hity, popíjet limoncello, vnímat všechny vůně a barvy moře a jen tak být :-).
Posílám velké doporučení všem, kteří četli autorčinu knihu O čem se nemluví. Varšavský sirotek není její pokračování, ale rozšiřuje ji o příběh Elzbiety, polské dívky, která po zavraždění otce i bratra nacisty, musela uprchnout a změnit identitu a v knize O čem se nemluví byla vedlejší postavou. Kelly Rimmel se tímto srdcervoucím příběhem vrací do válečné Varšavy a je to velmi emotivní čtení o bolesti, přátelství, síle rodiny a nezdolné síle ducha, kterou nelze zlomit. Samotný román je částečná fikce, ale autorka se inspirovala statečnou Polkou Irenou Sendlerovou, která z varšavského židovského ghetta zachránila 2500 židovských dětí před deportací do plynových komor, a to v postavě zdravotní sestry Sary, která zásadně ovlivní i život Elzbiety. Nádherný román, bolestný, hluboký ale i nadějeplný , který se mi moc líbil. A překrásná obálka k tomu.
Čtivý psychothriller, který pro zkušené čtenáře tohoto žánru nebude příliš šokující, ale s atmosférou a napětím si autorka pohrála opravdu pěkně, číst sama večer na chalupě bych knížku nechtěla:-). Přemýšlela jsem nad hodnocením, nakonec se přikláním k maximu, zejména z toho důvodu, že čím déle jsem četla, tím víc mě to bavilo, autorka příběh zbytečně nenatahovala , měl spád, a to já umím ocenit. Poslední kapitolu jsem asi úplně nepochopila, jestliže obsahovala nějaká skrytá poselství, já je neodhalila :-). Ale já mám s konci obecně problém, takže asi OK :-). Odpočinkové čtení, dobře vymyšlené a vygradované, které Vás bude bavit.
Ke knížce bych se asi nedostala (i když kdo ví, mám totiž neškodnou úchylku pro knihy s Eiffelovkou na obálce:-)), kdybych před časem nečetla autorčinu knihu Rodina pro začátečníky, která se mi líbila. Léto v Paříži také ,v rámci žánru romantického příběhu pro ženy , určitě nebylo špatné, ale tolik mě nebavilo. Příběh byl dost jednoduchý, v podstatě stačilo přečíst dosti podrobnou anotaci v knize a stačilo by:-). Ale přece jen ta kombinace hledání nových začátků a možností, prostředí antikvariátu, léta a nesporného kouzla Paříže, které na Vás dýchne a také sympatické hlavní hrdinky, mě přesvědčily k docela vysokému hodnocení. A jako hlavní myšlenku si z knihy nesu, že v každém věku se vyplatí vykročit ze své komfortní zóny, nebát se poznávat především sám sebe, no, a kdo má tu možnost, že výše uvedené může udělat v magickém prostředí letní Paříže, má vyhráno. Zasloužené čtyři*.
Tak tohle bylo skvělé, vůbec mi nevadil ten velký počet stran, já si tuto nezvyklou detektivku užívala od první do poslední stránky. A může za to nejen originalita námětu, ale hlavně to, že jsem se velmi lehce sžila s hlavními postavami a zajímaly mě, a proto mi vůbec nevadily kapitoly z jejich soukromí, které byly velmi čtivé a napínavé (skrývají nejedno překvapení do dalšího pokračování) stejně jako samotná detektivní zápletka. A i když souhlasím s názorem, že to, přes krutost vražd, byla trochu pohádka pro dospělé, vůbec mi to nevadilo, spíše naopak. Vždyť kouzla a triky a potrestání padouchů do ní bezpochyby patří. A tak pouze jedna pochybnost. Stihne se do léta vydat pokračování? Jestliže ano, je to ,pro mě, jasná volba na dovolenou. Originální, bezvadné čtení, které,i přes úctyhodný počet stran, dáte za pár dní.
Další velmi dobře napsaný příběh o dvou silných ženách ve víru tragických událostí 20.století, navíc pohledem německé autorky, to mě vždy zajímá. A k tomu moje chyba, že jsem si ho vybrala v předvánočním čase, kdy soustředění dostává zabrat a ke knize jsem se nedostala tak často , jak by si zasloužila. Osudy obou hrdinek Anny a Charlotty jsou napsány podle vzpomínek autorčiných babiček,a je to znát. Obě světové války a i období hospodářské krize v Německu a nástupu Hitlera k moci každá prožila trochu jinak, protože pocházely z rozdílného prostředí, ale spojovala je silná vůle a touha po lásce, byť u obou nenaplněná. Kdo má rád rodinné ságy, zahrnující téměř čtyřicet let života, bude se mu kniha velmi líbit. Dvě hrsti života je dojemný historický příběh, který hodnotím maximálně a volné pokračování Nový život si nenechám ujít.
Od autorky jsem četla vše, co u nás vyšlo. Její styl psaní mně vyhovuje, je spíše psychologický, ale s thrillerovou atmosférou. Oceňuji také různorodost prostředí a zápletek, každá z knih je trochu jiná, a to každý autor neumí anebo neriskuje. Přesto musím říct, že nejvíce se mi od Gilly líbila její kniha Spálená obloha, tou jsem byla nadšená. Další knihy ji, za mě, nepřekonaly a týká se to i tohoto románu. Má atmosféru, čte se velmi dobře, ale nějak mě ta hrdinka s rozdvojenou osobností moc nebrala a lapenovsky laděný konec tomu nasadil korunu :-). Po pravdě, přemýšlím, jestli se vůbec pustím příští rok do avizované novinky Dlouhý víkend. Slabší čtyři *.
Jižanské romány mám ráda a mám ráda i tuto autorku, která umí skvěle skloubit vážnější téma s originálním příběhem, který je napsán tak, že se od něj těžko odtrhnete. Je vyprávěn střídavě ve dvou časových rovinách, které se velmi pěkně v dojemném závěru sejdou. Zde jsou opravdu, jak je již v mnoha komentářích napsáno, dějové linky vyvážené a zajímavé a já žádnou nepreferovala, líbily se mi obě. Moc pěkný příběh, který doporučuji k přečtení.
Pro mě asi jeden z nejemotivnějších příběhů této opravdu čtivé série. Ač si jednotlivé díly dávkuji, v poslední době jsem dala tři díly docela rychle (na mě :-)) za sebou a musím říct, že Temná cesta se mně dotkla nejvíce. Asi to bylo těmi vzpomínkami na dětství, tyto kapitoly se mi moc líbily, byly dojemné a uvěřitelné. A ten boj, v této knize nejen se zločinem, jsem Kate věřila beze zbytku. Budu se opakovat, ale tato série mě pořád baví. Nových dílů letos docela přibylo, pořád se mám na co těšit!