Maraiser
komentáře u knih
Písečná žena
Kóbó Abe
Hmm, to bylo divný. Pokud to má nějakou hlubší myšlenku, tak jsem ji nepostřehl. Naštěstí se to ale nečetlo špatně, takže jsem knihu dokázal dočíst do konce, který byl vlastně znám již od začátku a k němuž to i směřovalo.
Prorok
Chalíl Džibrán
Jako nevěrec těžko dokáži posoudit skutečný význam tohoto díla, čili raději nehodnotím. V některých pasážích jsem byl úplně mimo. Některé mne ale zaujali a jsem rád, že podle nich žiji, např. O manželství:
"Zpívejte, tančete a radujte se spolu, ale dopřejte jeden druhému, aby byl sám" či "Dávejte si svá srdce, ale ne proto, abyste si je navzájemsvěřovali do opatrování"
Temná hmota
Blake Crouch
Zajímavý. Do té míry, že se mi na tohle téma zdál sen a ráno jsem se probudil docela zmatenej.
Hurvínkovy večerníčky pro kluky i pro holčičky
Vladimír Straka
Tak na tuto knížečku jsem narazil náhodou a byl jsem velmi mile překvapen. Nejedná se ve skutečnosti o klasické příběhy večerníčků. Jde o navazující povídky z prázdnin, které Hurvajs prožívá s taťuldou, bábinkou, Máničkou a Žerykem v hotelu v přírodě. Moc pěkné!!
Chladnokrevně
Robert Bryndza
Zase jiný styl vyprávění. A tohle bylo fakt dobrý. A Erika se oproti minulému dílu, kdy mne fakt vytáčela, již drobet uklidnila.
Odd a mraziví obři
Neil Gaiman
Příjemný, prostý příběh. Není přehnaně fantaskní, spíše takový lidský.
Do posledního dechu
Robert Bryndza
Vypůjčím si části některých komentářů níže. Erika - tak ta mne v první polovině fakt tak štvala, že jsem si říkal, že pokud si jí Bryndza nesrovná, tak s tou sérií snad seknu - ublížená, svým způsobem arogantní, povýšená, odmítá plnit jakékoli příkazy. Naštěstí si ji Bryndza v průběhu příběhu srovnal.
A jak je také uvedeno níže - vlastně netušíme, neznáme motivy vraha. Jsou tam jen náznaky, že je to takový incel, který svou frustraci řeší trochu drsněji.
Ale jinak opět dobrý.
Richard Nixon - Arogance moci
Anthony Summers
Velmi, velmi zajímavá kniha, které ale nejvíce porozumí buď amerikanista či člověk ve Státech žijící. Z některých pasáží bylo patrné, že autor předpokládá, že čtenář "ví". Některé kapitoly se Nixona zase týkaly pouze okrajově, hrál v nich jen menší roli.
Každopádně podtitulek "Arogance moci" je velice výstižný. Ten člověk byl úplně mimo realitu, ale na druhou stranu byl také duševně nemocen.
Ale jak autor sám naznačuje, konečnou pravdu nezjistíme nikdy.
Pán hory
Anders de la Motte
Nu, nebylo to úplně zlé. Ale po přečtení úvodu jsem očekával něco jiného. Nebo jinak, proč tam ten úvod vůbec byl? Pro mne neměl se zbývajícím dějem vůbec nic společného. Jinak ale velmi čtivé. Člověk si musí zvyknout na jiné složení kapitol, ale bylo to o to zajímavější. Jen samozřejmě hlavní hrdinka není moc pravděpodobná, viděl bych ji spíše v nějakém hollywoodském trháku. Čemuž ostatně odpovídá i "Oddělení ztracených duší". Ale když se přeneseme přes tyto pohádky, tak se to zatím jeví jako zajímavý začátek detektivní série,
Přístav u řeky Styx
Pavel Fritz
Co k tomu napsat? V průběhu četby to u mne kolísalo. Je těžké to popsat, abych moc neprozrazoval. Nekteré dějové linie mne zaujaly, aby se pak ukázaly jako naprosto zbytečné - například boj těch dvou skupin na Ganymedu. Nejdřív - ty brďo!! A pak - proč to tam bylo? Nebo se naprosto z ničeho stal naprosto skvělý děj. A závěr? Čekal jsem, trnul, obával se a nakonec uff, dobrý.
Kytice
Karel Jaromír Erben
Prostě klasika. Poprvé jsem to četl někdy v deseti letech a závěr Vodníka jsem fakt rozdýchával.
Já, robot
Isaac Asimov
Prezentováno jako kniha povídek, ale povídky na sebe navzájem navazují. Vlastně jsou i v časovém sledu, takže na to bacha :-)
A jak se líbilo? Ano, líbilo. Poslední povídka byla sice až příliš odborná či filozofická, ale jako celek dobrý.
Tady je ráj: Svědectví o životě v Severní Koreji
Hjok Kang
Mám načteno již poměrně dost knih o Severní Korey. Tato patřila mezi jednodušší ke čtení, a to i z pohledu, že šlo o pohled v podstatě dítěte. Na druhou stranu se mi velmi líbil závěr, tj. sice velmi krátký, ale reálný popis života Severokorejců v Jižní Korey, jejich problémy, pocity.
Probudím se na Šibuji
Anna Cima
Já nějak nevím. Děj odehrávající se v "realitě" mne bavil podstatně více nežli ta druhá "duchařská" část. To bylo takové nějaké - moc.
Závěr - bum prásk a bylo.
Reálně 70 %.
Temné hlubiny
Robert Bryndza
Ty jo, překvapivě jsem odhalil pachatele hned na začátku. To u mne není obvyklé :-)
Z prvních tří mne zatím tento díl bavil nejméně.
Jiskry z křemene
Karel Havlíček Borovský
Upřímně, já vlastně o Havlíčkovi nic nevím, krom toho, že napsal Tyrolské elegie, Krále Lávru a byl v exilu v Brixenu. Takže za mne docela spokojenost. Něco málo jsem se dozvěděl. Jen teda jeho popis "gulání" v Moskvě mne krutě nebavil.
Dítě číslo 44
Tom Rob Smith
Nedočteno. Nehodnotím. Z prvních 86 stránek mne zaujala jen první kapitola. Pak nic.
Modlitba za Černobyl
Světlana Alexandrovna Alexijevič
Tragédie lidských osudů, životů vykreslená v "monolozích" je neuvěřitelná. Nedokážu si to představit.
Zároveň ale nelze opomenout sondu do běloruské/sovětské duše. Ta naprostá ztráta svobody (musíme počkat až co nám řekne báťuška car/generální tajemník/prezident) a zároveň pocit nadřazenosti (není lepšího národa nad sovětský, potažmo ruský).
Dobrodružný život kapitána Singletona
Daniel Defoe
Vzpomínka na dětství, kdy jsem tuhle knížku objevil u dědy v knihovně. Není třeba brát v knize všechno vážně, jako například tygry probíhající po Africe. Ale člověk si odpočine.
Prostě dobrodružný román z první poloviny 18. století.
