Maraiser komentáře u knih
Příběhy tohoto typu mi dávají zabrat. Říkávám si: "Proč?" Odpověď je jednoduchá. No, protože Lidi.
Jako rodilého Sokolováka, který teď žije v Praze, ale zároveň má chatu v Krušných horách, tahle kniha samozřejmě velmi bavila. Já býval tak trochu Mirek (i když ne až takový exot) a pár Petrů jsem mezi přáteli také měl :-)
Si tak čtenář říká, do jaké míry vycházel autor z nějaké lidské předlohy
Čtu všechno. Takže, ačkoli mi věci okolo náboženství výrazně unikají, tuto knížečku jsem si přečetl. Četlo se to dobře, ale že by mne to nějak oslovilo, tak to ne. Pokud bylo autorovým úmyslem přiblížit život Ježíše a samotného Ježíše člověku jako já, tak se mu to nepovedlo.
Jednoznačně nejlepší kniha o KLDR, kterou jsem četl!!
Zpočátku mi dělalo trochu problém přijmout, že to není životopis kardinála od-do, ale že každá kapitola má své vlastní od-do. Takže se vlastně prolínají. Tím mi mi v hlavě vznikl i drobet zmatek ve jménech. V jedné kapitole někdo zemřel, v další ale zase žil. Ačkoli nakonec to mělo smysl.
Richelieu žádný beránek nebyl. Já v něm našel více negativního nežli pozitivního. Doba to však byla nelehká.
Nehledejte v tom nic akčního. Příběh je napsán stroze, popisně. Základem úspěchu hlavního hrdiny je obrovská dávka štěstí.
Ani jsem netušil, že je více dílů. Takže jsem se trochu obával. Ale zbytečně. Bylo to čtivé, bavilo to. Tedy až na ty kapitoly, kde se vyskytovala ta vyšší inteligence. Tam jsem se drobet ztrácel. Do dalšího dílu už ale nepůjdu.
Mé první "setkání" s Puškinem. A konstatuji, že jde o takový příjemný nenáročný milostný příběh na pozadí Pugačovova povstání. Spíš rodokaps než červená knihovna.
Takový lehký nenáročný příběh, který mi, nevím proč, připomněl E. A. Poea
Kromě základních bodů se to od filmu liší poměrně výrazně. Mnoho zásadních věcí z filmového zpracování se v knize VŮBEC nevyskytuje, a to ani vzdáleně. Neočekávejme od knihy nějaký román, je to do knížní formy upravený přepis deníku. Jsou to fakta, žádná romantika, a o to je to možná lepší.
Překvapilo mne, že mne to moc nezaujalo. Zrak mi občas poskakoval po stránkách, nevnímal jsem to. A přitom to vlastně bylo zajímavý. Ale prostě mi to nic neřeklo. Takže prvním dílem končím.
No nevím. Bylo to takové, no, takové splácané. Přišlo, že šlo jen o to prostě něco napsat. Do pokračování, které má vyjít letos asi nepůjdu. Vůbec mne nezajímá, jak to skončí.
Škoda, že si tak málo pamatuji z toho, co jsem přečetl. Neuvěřitelné množství nových a zajímavých informací z evropských dějin. A svým způsobem docela zábavné, jak Benito mění své názory jako pingpongový míček.
Ani nevím, co bych k tomu napsal. Prostě naprostá spokojenost. A titul Pohádka tomu naprosto sedne.
Zvláštní kniha. Pod pojem Lhasa, Tibet si člověk představuje romantiku, duchovno. Při čtení knihy mi došlo, že Lhasa je nyní město jakékoli jiné - obchodní centra, kavárny, diskárny. Ale nádherný popis krajiny, prostředí.
Docela mne ale mrzí, že jsme se nedozvěděli nic o minulosti Wang Mo-ťieho. Známe historii rodiny Úkji, proč se z Matthieua snad budhoistický mnich, ale u Wang Ma jsou to pouze náznaky.
Chvilkama mne Wang Mo-ťie pěkně vytáčel. Jak se říká jeho chování u nás? Vtěrka? Chvilkama neuvěřitelně otravnej.
Až tedy na některé pasáže, kde, jak píši, mne Wang Mo totálně štval, mne kniha hrozně bavila. I když filozofickým pasážím jsem VŮBEC nerozuměl.
Moc dobrý. Jsem spokojen, líbilo se. Vzhledem k tomu, že jsem ochoten připustit, že někteří z nás to mají "prostě jinak", tak mi to nepřišlo až tak fantaskní.
Jen si tak říkám, zda Krista nebude tak trochu samotná autorka. Některé pasáže Kristy tam byly totiž tak trochu navíc, do děje vůbec nezapadaly, jen vyjadřovaly její pocity vůči Hodonínu.
Mé pocity z knihy se různě prolínaly. Někdy jsem byl na 60 %, někdy na 90 %. Každopádně je to opět něco jiného. Myšleno oproti jiným knihám tohoto typu. Hlavní hrdinky mi bylo chvilkama až líto. Takto si svůj život určitě nepředstavovala a svého otce musela určitý čas i proklínat. Jen by mne fakt zajímalo, nakolik je to založeno na reálném příběhu.
Velmi zajímavá kniha. S odstupem času se veškeré uvedené rozhovory novinářů s Hitlerem hodnotí jednoduše. Samozřejmě, už v době, kdy ty rozhovory probíhaly, se děly v Německu věci, které byly za hranou. Ale upřímně, mohl opravdu někdo vědět k čemu to dospěje? Vždyť německý národ ho opravdu miloval, Hitler měl podporu i v britské královské rodině.
Nejzajímavější jsou tak poznámky pod čarou, kdy se do konfrontace dává Hitlerovo vyjádření v tisku a realita, která v té době v utajení probíhala. Byl to opravdu úžasný řečník a demagog. Ale takových máme v dnešní době opět plno.
Dávám 3,5. Jako Kopta přede mnou, tak i já jsem očekával něco odlišného. Ale nakonec jsem to přečetl celé. Ano, celé, tj. i s těmi dialogy, které docela daly zabrat. Možná nemusely být tak obsáhlé, ale mnoho zajímavého se tam člověk dočetl.
Samotné příběhy zajímavé.
Nebavilo, nějak mne to nebavilo. Začátek roztahaný, prostředek skvělý a posledními stranami jsem už jen listoval, abych se dozvěděl, jak došlo k tomu, co je zmíněno na začátku.