marca_m komentáře u knih
Idiot je velký, náročný a hluboký román. Není to jen čtení, je to něco víc. Je to kniha, kterou asi nejde číst jinak než pomalu a hodně dlouho, některé pasáže si číst i třikrát, odměnou je však skutečný čtenářský požitek. Je to snad první kniha, u které jsem si zakládala některé pasáže, které by stálo za to si pamatovat, které jsou až neuvěřitelně nadčasové a taky mě osobně se dotýkající. Čtení nicméně znesnadňuje celkem nepřímá dějová linie, taky se mi docela pletly postavy.
Idiot pro mě je a bude výjimečná kniha.
Opravdu nemám pocit, že by hlavní rolí příběhů byl vztah člověka a psa, jak avizuje popis knihy. Motiv psa byl v mnoha povídkách našroubován naopak naprosto nepřirozeně, jako když píšete ve škole slohovku a za každou cenu tam potřebujete dostat zadané téma.
Je trochu s podivem, že tahle kraťounká povídka je vydaná jako samostatná kniha. Pro mě po hodně dlouhé době návrat k Murakamimu, celkem příjemný. Je to trochu podivný, ale zajímavě interpretovaný příběh, který mi tak nějak nevtíravě připomínal Kafkovu Proměnu... Hvězda navíc za nádherné ilustrace.
Tady a teď patří mezi knihy, u nichž už po přečtení přebalu tušíte, o čem asi budou, nicméně i tak byla příjemnou oddechovkou. Občas si zkrátka ráda přečtu svěží romantické příběhy o vztazích ze současnosti. Kniha je napsána čtivě, i když vztahová linie mezi čtyřmi postavami, jejichž příběhy sledujeme, byla trošku moc jednoduchá a nepravděpodobná. Samotný konec příběhu byl dost nečekaný, podle mě i zbytečný pokus o dramatičnost a snížil celkový dojem z knihy.
Ve srovnání s ostatními knihami od Hájíčka se jedná trochu o zklamání. Fotbalové deníky ukazují problematické mezilidské vztahy, ale mám pocit, že tak trochu povrchně, nebudí chuť se s postavami sblížit nebo jim porozumět. Nějak mi chybělo "něco", co bych si z knihy měla odnést.
Závěrečný díl trilogie plynně navazuje na druhý a je skvělým uzavřením celého příběhu. Spíše než jako klasické krimi plné napětí jsem tento román vnímala jako ostrou sociální kritiku... Opět velmi čtivé, jen jsem se trochu ztrácela v tom, kdo je kdo v rámci Sekce.
U druhého dílu trilogie Milénium mi trochu vadila její nevyváženost, první polovina je celkem o ničem, tak trochu jsem měla pocit, že je spíš shrnutím prvního dílu pro ty, co jej snad nečetli, zato druhá půlka je pořádně dynamická jízda. Konec je teda opravdu dost přitažený za vlasy, nicméně severské krimi snad nemůžeme brát příliš vážně :)
Po této knize jsem sáhla díky zdejšímu vysokému hodnocení a po jejím přečtení jej opravdu nechápu. V červené knihovně se teda opravdu neorientuju, ale i něco tak zdánlivě banálního jako romantický příběh se dá přeci napsat moderně, svižně a hlavně tak, že to čtenáře neuráží.
Děj byl tak strašně plochý, jednoduchý a od začátku až do konce předvídatelný. Jedno klišé střídá druhé. Kniha se mých emocí rozhodně nedotkla a k přemýšlení mě dohnala jedině v tom smyslu, že dumám nad tím, jak může být tak hloupá kniha tak moc oblíbená a vychvalovaná.
Druhému dílu Aristokratky dávám paradoxně o jednu hvězdu víc než prvnímu, protože jsem už tak nějak byla připravená, co můžu čekat, a to taky přišlo. Postavičky jsou snad ještě o fous bizardnější a hlášku "všechno, co vidíte, je barokní" si zapisuju do kategorie legendární :)
Skvěle vystavěný politický thriller, který mě bavil ještě víc, než Olsenovy ostatní knihy z oddělení Q. Prostředí americké politiky a prezidentského úřadu mě neskutečně bavilo, části odehrávající se v cele smrti byly tak autenticky mrazivé a Doggiino "prchání" tak napínavé. Jedna z těch knih, které jsem i přes jejich tloušťku přečetla na pár hltů. Největší plus této knihy - všechno se odehrává ve skutečných právních a institucionálních mantinelech současných USA.
Velká očekávání, která jsem měla od Jména růže, se bohužel nenaplnila. Asi jsem byla na nejklasičtějšího Eca přemotivovaná z geniálního a zábavného Pražského hřbitova. K dočtení Jména růže jsem se musela hodně přemáhat, protože jsem si pořád říkala, že patří k tomu, co by trochu vzdělaný člověk měl mít načteno. Asi je to tím, že mě hlavní zápletka za celou dobu vůbec nechytla a během čtení jsem se totálně ztrácela ve zdlouhavých popisech a monolozích.
K románu Pád jsem zpočátku přistupovala s jistou nedůvěrou a dlouho se na ni doma prášilo, horolezecké prostředí mě na první dobrou opravdu moc nelákalo. Nicméně o to příjemnější to bylo překvapení. Pád je nečekaně čtivý román a je především o zamotaných lidských a rodinných vztazích. Už se těším na další knihy Simona Mawera.
Trvalo mi docela dlouho, než jsem se k této klasice severské krimi dostala, ale rozhodně jsem nebyla zklamaná. Zápletka je zajímavá, taky se mi líbilo prolínání několika rovin a spojení s novinářským prostředím. Ani není na škodu, že se nejedná o klasické detektivní vyšetřování. Hlavní postavy Mikaela a Lisbeth jsou tak protikladné, že spolu dohromady skvěle fungují. Charakter Lisbeth považuju za nejzajímavější prvek celé knihy a těším se na další díly, protože jsem fakt zvědavá, co je ta holka zač.
Červenka je dost specifickým dílem série s Harry Holem, velkou část tvoří pasáže z druhé světové války. Právě kvůli vyprávění v několika různých liniích je to asi nejnáročnější kniha od JN co se týče sledování děje a postav. Červenka rozhodně stojí za přečtení.
Podobné dojmy jako z prvního dílu Netopýr - tedy značné zklamání z jinak fenomenální série detektivek. Harry Hole mě zkrátka nejvíc baví, když je v Oslu :)
Ještě, že jsem četla sérii na přeskáčku, Netopýrem ani Šváby by si mě Jo Nesbo asi nezískal. Australské prostředí severské detektivce tak nějak nesvědčí, ani zápletka této knihy mi nepřipadala nijak zvlášť zajímavá. Vzhledem k tomu, že v dalších dílech se často odkazuje na Harryho "legendární" akci právě z dílu Netopýr, jsem čekala mnohem víc napětí a tak nějak vůbec...
Lovce hlav jsem četla ještě před sérií s Harry Holem a ano, i když je zápletka neuvěřitelně přitažená za vlasy, moc mě to bavilo. Asi právě kvůli té přeexponovanosti a jisté bizardnosti mi Lovci hlav přišli jako velmi zábavná kniha. Svižná, rychlá jízda, na vypnutí hlavy ideální.
Milé a skrz na skrz dobrosrdečné vyprávění, podané s nevtíravou laskavostí, která je vlastní snad jen Zdeňku Svěrákovi. Atmosférou mi připomínalo film Obecná škola.
Pro mě určitě nejlepší z celé série, asi proto, že je tento díl pro Harryho tak osobní a taky s ohledem na ten sníh a zimu, která k severské detektivce tak pasuje :) Velmi originálně vymyšlený zločin a taky jedna z mála detektivek, v níž jsem přišla na vraha zároveň s detektivem. Jo Nesbo ve své nejlepší formě!
Povídky skrz na skrz "hájíčkovské", hlavními postavami jsou úplně obyčejní lidé a pojítkem povídek jsou samozřejmě jižní Čechy a venkovská identita. Jiří Hájíček umí psát uvěřitelně, poutavě, lidsky a píše tak i povídky.
Pro nás čtenáře jen škoda, že Jiří Hájíček nepíše víc románů. Příběhy vyprávěné na omezeném prostoru, jaký povídka poskytuje, v sobě totiž nesou něco víc, co by možná bylo třeba doříct, a co umí říct jen pan Hájíček.