Marketa_D
komentáře u knih

Z tohoto románu mám ambivalentní pocity. Na jedné straně je psán velmi čtivě, což je aspekt, který na knihách primárně oceňuju, ale na druhou stranu jsem prakticky od začátku měla pocit, že si autorka hraje na něco, na co nemá (vyprávět silný příběh o holocaustu, vině a odpuštění). Kniha je plná klišé a předvídatelných konců. Ano, vyprávění babičky je plné nepochopitelných hrůz, jaké museli zažívat lidé v koncentračních táborech, ale samo o sobě to k vytvoření silného příběhu prostě nestačí. Navíc mi příběh Minky přišel překombinovaný, což mu ubírá na uvěřitelnosti, a je vystavěn spíš pateticky a samoúčelně.


Knihu jsem si koupila hlavně kvůli osobním vzpomínkám paní Albrigtové. Ty části knihy, které byly právě osobní, rodinné a vzpomínkové se mi moc líbily, nicméně na můj vkus nad nimi až příliš převažovaly obecné dějepravné pasáže. Jako rychlokurs našich moderních dějin možná obstojí, ale pro poučeného čtenáře je to trochu nuda.


K dočtení jsem se musela hodně přemáhat. Nějak jsem od začátku nedokázala uchopit hlavní dějovou linku, postavy mi splývaly. Sice se jedná o klasiku, ale od té primárně očekávám nějaké nadčasové "poselství", které se tady nedostavilo. Možná jsem jen špatně četla.


Jedna z vůbec nejlepších knih, jaké jsem četla. Hájíček je skvělý vypravěč a je neuvěřitelné, jak sugestivně umí psát o úplně obyčejných lidech, které najdete v každé zapomenuté dědině.
Rybí krev je pro mě románem o tom, že prostě není jedno, odkud člověk je a kde žije, o celoživotním hledání vlastní identity, o ztracené minulosti a tradicích, na které jsme rezignovali, o zmizení genia loci z našich vesnic, které už jsou jen neživotnými shluky oranžových a žlutých kostek.


Dějiny 20. století v příbězích žen jednoho rodu. Hrdinkami jsou "jen" prosté ženy, kterých je kolem nás plno, přesto jsou jejich životy neobyčejné a plné periperitií. V podobném duchu je i kniha Druhý život Marýny G. Když spisovatel najde takto nosné téma, stačí jen vzít příběh a jednodušeho ho vyprávět, žádné příkrasy a finty už netřeba.
Znovu jsem si připomněla, jak jsem ráda za dobu a pohodlí, ve kterém žiju.


Kniha, která vezme za srdce, zároveň vás hodně sklíčí, protože víte, že ty hrozné věci se ženám nejen v Afghánistánu dějí nebo mohou dít. Hosseini je velmi sugestivní vypravěč, celou dobu jsem k Marjam a Lajle chovala nezměrný obdiv za to, že si přesto, že je obklopuje vlastně jen samé zlo, dokáží v sobě uchovat tolik dobra a lásky.


Trochu nezvyklá lovestory, takhle si představuju dobrý a nekýčovitý romatnický příběh. Ačkoliv příběh o lidech, kteří mají být spolu, ale nejsou, o lásce tak opravdové, ale nenaplněné, koneckonců zas tak romantický není... Nakonec je to vlastně hodně smutná kniha, ale o to víc je příběh uvěřitelný, protože v životě ty dobré konce taky jen tak někoho nepotkají.


Krásná kniha, kterou bych si vzala na pustý ostrov. Stejně jako u Dětí z Bullerbynu jsem si jako malá říkala, jak by bylo báječné být součástí příběhu :) Kdo by nechtěl kamarádit s Pippi?


Když nad tím přemyšlím, byl to vlastně můj první kontakt se severskou literaturou, kterou mám dnes ve velké oblibě. Děti z Bullerbynu jsou jednou z nejkrásnější knih, které jsem jako dítě četla, a paní Lindgrenovou mohu klidně podezřívat z toho, že ze mě udělala knihomola :) Pocit, který si i po téměř dvaceti letech od prvního čtení pamatuju, je ten, že bych si přála být aspoň chvíli s dětmi v Bullerbynu a mít tak veselé a bezstarostné dětsví.


Moc se mi líbilo spojení francouzské a ruské intelektuální tradice. Určitě patří mezi náročnější, dalo by se říct "školní" četbu, o to víc oceňuju čtivý styl.


Nikdy bych neřekla, že mě bude taková blbost tak moc bavit. Díky za několik upřímných záchvatů smíchu.


Urbana mám velmi ráda, ale toto je bohužel zklamání. Deklarovaná snaha inteligentně se vymezit vůči současnému trendu severské krimi se moc nepovedla. Ševče, drž se svého kopyta (tj. architektury a starých dobrých zašlých časů, témat, které Urban umí).


Rowlingové se podařilo vytvořit opravdu osobitého detektiva i sympatickou sparing partnerku, což považuju za jeden z klíčových atributů dobré detektivky, hlavně když se jedná o sérii. Samotný příběh byl celkem dobře vystavěný a vrah očekávaně nečekaný, jak už to v současných detektivkách bývá. Vyprávění občas ztrácelo spád, neuškodilo by knihu trochu pokrátit.


Po Žítkovských bohyních od Kateřiny Tučkové, které mě totálně dostaly, jsem se chtěla o bohyních dozvědět ještě něco víc. Trochu zklamání, tato naučná kniha mi moc nových postřehů nepřinesla, ale zároveň je to potvrzení kvalit Tučkové, protože i v beletrii dokázala tohle dosud neznámé téma vyložit opravdu komplexně.


Z kategorie pohlazení po duši. Vkusné, milé i vtipné. Obdivuju a závidím ten nadhled a neutuchající entuziasmus, když se musí člověk potýkat s neustálými nezdary a životem, jaký si nepředstavoval.


Asi nejlepší severská krimi, kterou jsem zatím četla. Kniha má hlavně díky krátkým kapitolám velký spád a dynamiku, zároveň dokáže plně pohltit a sklíčit. Asi v žádné detektivce jsem nepotkala tak neuvěřitelnou bestii jako je Jurek Walter. I při četbě jsem z něj normálně měla strach.
