marca_m komentáře u knih
V Kristině Ohlsson jsem objevila další skvělou autorku severské krimi a moc se těším na další knihy série. Hvězdu dolů dávám za to, že identitu pachatele v podstatě nebylo možné během čtení odhalit (např. z provázanosti s postavami a dějem...).
Ačkoliv jsem velká fanynka Jo Nesba, bohužel na mě asi funguje jen Harry Hole. Stejně jako Krev na sněhu i Půlnoční slunce mě absolutně nevtáhlo do děje, nepřišlo mi vůbec zajímavé a napínavé.
I když je to náročné, je třeba číst knihy jako jsou Krvavé jahody. Těžko se snáší hlavně fakt, že se jedná o autentický příběh, protože je neuvěřitelné, jaké nepředstavitelné hrůzy je možné přežít a stále si zachovat naději a vůli žít.
Příliš nevyhledávám naučnou literaturu ani životopisy a i kvůli své velikosti a tloušťce tato kniha dlouho zůstala nedotčená v knihovně. O to příjemnější bylo překvapení, když jsem se k ní snad po roce dostala... Žantovský píše neskutečně čtivě, za nejlepší považuji pasáže z období, kdy sám působil v Havlově týmu a přináší tak spoustu zajímavostí ze zákulisí politiky.
Není sporu, že tato Havlova biografie je v první řadě komplexní, přináší opravdu ucelený pohled na různé stránky Havlovy osobnosti a každá z kapitol, které pokrývají různé etapy života, je nejen výpovědí o určitém životním období, ale také v jisté sevřenosti ukazuje jednotlivé specifické "dílky", z nichž se Havlův život skládal.
Kniha Homeland je v podobné duchu jako stejnojmenný seriál, tedy svěží, napínavá, nepředvídatelná. Nicméně nejsem si jistá, zda by mě zaujala, kdybych již neznala právě tento skvělý seriál. Prostředí tajných služeb a terorismu na Blízkém Východě může být pro laika celkem složité pro orientaci v ději.
Na tomto příběhu mě nejvíc dostala ta hluboká a opravdová láska mezi Ovem a Sonjou. Kdo má takové štěstí?
Při četbě Mistra a Markétky jsem měla pocit, jako bych se dívala na surrealistický obraz.
Této knize dává na zajímavosti snad jen to, že se jedná o příběh cizinky žijící v Praze, tak jste zvědavi, jak bude z tohoto pohledu prezentováno vám známé prostředí.
Plavec je skutečně tím, co slibuje jedna z reklam na přebalu - něco mezi seriálem Homeland a severským thrillerem. Počáteční nejasné vazby mezi postavami a jistá nejednoznačnost děje mi kupodivu vůbec nevadily, tak nějak to k špionážnímu prostředí patří. Plavec je vážně skvělý thriller, který pokrývá spoustu atraktivních politických i lidských témat.
Jak říká jedna z postav, v boji proti terorismu a práci tajných služeb je ve hře tolik vyšších cílů, že jedinec nic neznamená.
I francouzský autor dokáže vytvořit parádní thriller severského stylu. Je tam napětí, mrazivá nálada, šílený sériový vrah, prostředí psychiatrie, nevyjasněné zločiny z minulosti, sympaticky svérázný detektiv, čte se to samo...
Vzhledem k pověsti, která Staříka provází, se mi chce říct jen, mnoho povyku pro nic...
Z Případu Neruda jsem cítila hodně podobnou atmosféru jako z těch mála ostatních latinskoamerických knih, které jsem četla. Kniha není ani tak o nějakém jasném příběhu či zápletce, ale spíš o atmosféře, pocitech, poetice, vášni. Vzhledem ke kombinaci celkem značeného rozsahu knihy a absenci dějové linky, jsem si tak její čtení bohužel příliš neužila.
Je úplně jedno, jestli se jedná o naprosto věrný životopis, protože při čtení máte dojem, že to ve skutečnosti klidně mohlo přesně takhle být. Tento příběh je vlastně archetypem hedonistického a zhýralého života jazzového věku (a cesty z obyčejného života až k sebezničení), života vpravdě "gatsbyovského".
Závěrečný díl Neffovy pentalogie se oproti předešlým dílům odehrává v podstatně rychlejším tempu, trošku mě zklamalo, že první světová válka je téměř přeskočena. Odlišná dynamika děje však může odrážet i skokové změny doby, kdy se život vnuků první generace Bornů a Nedobylů tak moc liší od časů svých předků.
Tato skvělá histrorická sága, která je dobově přesná, umí věrně vystihnout atmosféru dané éry i prostředí různých postav a zároveň je jako román velmi čtivá a autentická, vlastně vystihuje zformování a vývoj archetypálních představitelů moderní české elity, jejichž osud se v Královském vozataji uzavírá, stejně jako s druhou světovou válkou v podstatě skončil i ve skutečnosti.
Stalker je velmi čtivá kniha, prostupuje ji skutečně napínavá až děsivá atmosféra od začátku do konce. Na druhou stranu právě to napětí a zvraty až do konce mi trochu zkazily celkový dojem z knihy, bylo to už trochu překombinované a přehnané.
Ačkoliv moc nemusím historické romány, tak Sňatky z rozumu jsem okouzlena. Na pozadí osudů jednotlivých postav jsou živě a autenticky podána skutečná historická fakta. Kniha je velmi čtivě napsaná, charaktery a vztahy mezi postavami jsou dobře srozumitelné a celkem často se mi při čtení přehrával skvělý seriál, který z předlohy vychází opravdu věrně.
Špionážní prostředí je strašně zábavné, dalo této knize něco navíc, co ji odlišuje od ostatních současných detektivek a thrillerů. Pořád si jen říkáte, jestli to v tomhle světě fakt tak chodí... Trochu mi vadil rozsah knihy, přišlo mi to místy přece jen poněkud rozvleklé a když nemáte čas číst v jednom zátahu, tak je snadné se místy v ději poněkud ztratit.
Stejně jako ostatní knihy Betty MacDonaldové je i tato hodně milá a sebeironická. I dneska se zasmějete spoustě bizardních situací (nejen) z kancelářského světa.
Příjemné, oddechové, čtivé. Námětem jsou současné "ženské" problémy podané z perspektivy příběhů tří sester, každou z nich sledujeme, jak se snaží najít své štěstí a správné místo. Shaeksperovské citáty jsou velmi příjemným zpestřením, které si zaslouží hvězdu navíc.
Pod sněhem je ve srovnání s ostatními knihami Petry Soukupové trochu méně "drsná", nicméně i tak se jedná opět o knihu, která je dost neveselá a jde na dřeň současných mezilidských vztahů. Moc se mi líbilo, jak odlišné je spektrum vnitřních bojů a úzkostí jednotlivých postav, každá bojuje se svými démony a nezdary. Opět obdivuju, jak bravurně dokáže Soukupová proniknout do lidské duše a postihnout ten neklid, který jí zmítá, to, jak člověk musí každý den bojovat sám se sebou a svým životem.