Marcela52 komentáře u knih
Tento román o starých knihách a hlavně o Jane Austenové jsem přečetla během vánočních svátků, a tak mohu doporučit jako velmi dobré oddechové čtení. Obě linie příběhu se čtou velmi dobře. Čtenář se střídavě ocitá v osmnáctém století, kdy Jane Austenová píše své romány a pak v současném Londýně. Pokud tedy máte rádi romantické příběhy o lásce, a také Jane Austenovou, nenechte si tento zajímavý a trochu detektivní příběh ujít.
Komiksy moc nemusím, ale tento dojemný a sugestivně napsaný příběh o útrapách jedné litevské rodiny, jsem přečetla jedním dechem. Je to čtení velmi smutné, ale krásné. Kniha je krásná i po výtvarné stránce, takže mě nepřekvapilo, že získala mnoho cen a ocenění nejen v Litvě, ale byla také nominována na cenu v italské Bologni. Doporučuji tedy i dospělým, přestože je to kniha napsaná pro děti...
Dojemný příběh jedné rodiny začíná v padesátých letech minulého století a pokračuje sledováním životů jejích jednotlivých členů až do současnosti. Opět jsem ocenila autorčinu dobrou znalost psychologie i velmi čtivý styl. Doporučila bych tuto knihu na dovolenou jako příjemné oddechové čtení, které vás nejen zaujme a pobaví, ale také přiměje k zamyšlení, jak funguje vaše rodina.
Knihu bych doporučila jako zajímavý milostný thriller, který určitě zaujme, ale nepřináší nic nového. Autorka má dar popsat i banální věci života tak, že se nebudete nudit a možná se i v některých situacích najdete. Každý z nás je vystaven čas od času událostem, které nám zavedený běh života naruší. V tomto případě je hlavní hrdinka knihy, pětatřicetiletá mladá žena, která má všechno, co si šťastná žena může přát, postavena do situace, kdy si přestává věřit nejen ona sama, ale začíná mít pochybnosti i o svém muži.
Řetězec neočekávaných událostí spustí náhlé úmrtí jedné známé a začnou se dít věci neočekávané i šokující. Konec je překvapivě, s ohledem na svižné tempo celé knihy, trochu obyčejný. I tak jsem knihu přečetla s chutí a rozhodně to nebyl ztracený čas.
Tato kniha mě nezaujala, takže ani nebudu hodnotit hvězdičkami. Nějak jsem se nemohla začíst, takže jsem ji nedočetla. Určitě si své čtenáře najde, ale já to nebudu. Styl tohoto současného autora je pro mě příliš didaktický a těžkopádný...
Netradiční cestopis po Itálii vás zavede na méně známá místa, a pokud máte dost času i financí, můžete se inspirovat nejen tím, kam se vypravit a kde se ubytovat, ale především kulinářskými zážitky. Autorka má dar popsat všechny chutě Itálie tak, že se vám budou doslova sbíhat sliny. Tak si tuto pohodovou a inspirativní knihu nenechte ujít. Moc doporučuji jako oddechové čtení na dovolenou, a to nejen do Itálie...
Velmi emotivní cestopis, který vám přiblíží život v Indii, tak jak ho vnímala mladá odvážná žena. Subjektivní zážitky líčí autorka velmi otevřeně, takže se při čtení rozhodně nebudete nudit a místy se i pobavíte. O Indii jsem toho přečetla už více, takže žádné velké překvapení se nekonalo, jen jsem se opět ujistila, že putování po této zemi chce opravdu hodně odvahy a pevné nervy.
Od tohoto autora jsem už četla více knih a nejvíce mě zaujal Klub nenapravitelných optimistů. Po deseti letech, která uplynula od vydání tohoto úspěšného a vynikajícího románu, jsem se těšila na pokračování. Z mého pohledu už jde o dost slabší příběh, ve kterém se setkáváme opět s jeho hrdiny na cestě za láskou a při hledání jejich zaslíbených zemí. Čekala jsem více, takže jsem pak některé pasáže přeskakovala a nakonec knihu nedočetla. Zdálo se mi to už příliš překombinované, i když je to román svým způsobem ojedinělý a určitě si své čtenáře najde.
Pohodové čtení, které potěší každého, kdo rád vzpomíná na dětství, stejně jako finská spisovatelka Tove Janssonová. Kniha je rozdělena na dvě části, které se doplňují. V próze Dcera sochaře autorka vzpomíná na nezapomenutelné okamžiky, které prožívala jako malá v rodinném kruhu, a v té druhé, líčí dlouholetý vztah dvou přítelkyň. Obě části byly moc zajímavé, takže doporučuji všem, kteří se potřebují odreagovat od naší mnohdy hektické současnosti.
Knihu jsem přečetla s chutí a nejen, že jsem se dověděla hodně zajímavého o jednom z nejlepších skladatelů filmové hudby, ale také jsem si doplnila své "filmové" znalosti. Určitě si některé z filmů, které jsou zde uvedeny, a které jsem ještě neviděla, někde seženu. Hlavně bych moc ráda viděla film Bio ráj s P. Noiretem, který patří k mým oblíbeným hercům. Takže, pokud jste nejen čtenář, ale také filmový fanoušek, určitě po této knize sáhněte, nebudete litovat.
Tato knížka určitě potěší každého, kdo má rád poezii a vlídné slovo. A to je asi většina z nás, kteří jsme už v životě něco zažili. Přiznám se, že jsem autora moc neznala, takže jsem byla příjemně překvapena nejen jeho poezií, ale i fejetony. Ty jsem si pak dodatečně vybavila, protože jsem je před několika lety poslouchala v rozhlasovém pořadu Host do domu. Máte-li tedy "blbou" náladu, určitě vám ji tato milá knížka zlepší.
Historie jedné židovské rodiny, kterou sepsala podle dochovaných deníků jejích členů novinářka Brigid Graumanová, mě velmi zaujala. Není to snadné čtení, ale určitě stojí za to, věnovat této knize čas i pozornost. Autorce se podařilo zobrazit život rozvětvené rodiny na pozadí středoevropských dějinných událostí dojemně a při tom humorně.
Autorka nás zavede do předválečné Vídně, ale také do Izraele a Ameriky, a v neposlední řadě i do Brna. Při hledání rodinných kořenů se jí podařilo vytvořit pestrou oslavu života, a to i přesto, že většina členů rodiny skončila svůj život v koncentračním táboře, nebo vykořeněna v exilu.
K této knize mého dětství jsem se vrátila díky čtenářské výzvě. Vzpomněla jsem si, že jsem ji četla asi ve čtrnácti letech, kdy jsem se rozhodovala, kam po základní škole. Deník šestnáctileté autorky, která velmi bezprostředně líčila své zážitky ze studií na fotografické škole v Brně, mě tehdy velmi zaujal, a dokonce jsem vážně uvažovala, že bych na tu fotografickou školu také šla. Nakonec jsem se rozhodla pro jiný obor, ale fotografování mě baví celý život a dokonce s přibývajícími léty stále více. Když jsem se po letech začetla, docela jsem se bavila. I když je to příběh velmi naivní a hlavně socialistický životní styl je dost otřesný, lze tento příběh brát jako svědectví doby. Kniha vyšla v roce 1965, kdy už docházelo k určitému uvolnění, ale přesto se mi zdá neuvěřitelné, že jsme tak žili, a ani nám to nepřipadalo neobvyklé. Dnešní mládež by si určitě nepočetla, ale já jsem to brala jako návrat do doby, kdy jsem byla mladá a naivní, jako dívky na tom brněnském internátě...
K této knize jsem se vrátila po mnoha letech, abych zjistila, že je to opravdu mimořádný čtenářský zážitek. Autobiografické vyprávění, které se stalo světovým bestsellerem, zavede čtenáře do Tibetu. Autor knihy byl poslán v sedmi letech do lámaserie, aby zde studoval lékařství. Byl zde vybrán jako jediný v té době, pro zvláštní operaci " otevření třetího oka", jejímž účelem je stimulovat tu část mozku, ve které je uloženo mimosmyslové vnímání. Jeho vrozený talent je tak umocněn a jsou také posíleny i jeho ostatní "paranormální" schopnosti jako telepatie a jasnovidectví. Kniha určitě zaujme nejen dobrodružným dějem, ale také specifickým humorem.
Svým morálním směřováním je výzvou tomuto světu: žij se všemi živými bytostmi v míru! Zvlášť v dnešní složité době doporučuji těm, kterým není osud naší planety lhostejný.
Novináře Jana Janouška si pamatuji z doby, kdy psal do Mladého světa a tak mě potěšilo, že i tyto tři rozhovory jsou napsány jeho typickým poutavým stylem. Janouškovi se v těchto rozhovorech povedlo zachytit Werichovu samotu v bezčasí sedmdesátých let, stejně jako nelehký boj Ivana Lendla o své místo v tenisové světové špičce, a také Hušákovo podnikání v době po sametové revoluci, kdy docházelo k řadě privatizačních omylů a právní systém byl ještě v plenkách.
Knihu od tohoto afrického autora, který získal v r. 1986 Nobelovu cenu za literaturu, jsem si už dlouho chtěla přečíst. Díky čtenářské výzvě jsem si na ni vzpomněla, a rozhodně nelitovala. Se značným zpožděním jsem tento svůj čtenářský "dluh" napravila a byla jsem doslova okouzlena barvitým a zajímavým líčením autorova dětství, které prožil na nigerijském venkově. Zaujal mě popis zajímavých obyčejů, autentické líčení rodinného života a také politická situace v pozdně koloniální epoše Afriky 40. let dvacátého století. Rozhodně doporučují všem, kdo se o Africe chtějí něco zajímavého dovědět...
Zajímavý psychothriller, který se četl velmi dobře, ale asi tak od druhé poloviny jsem tušila, že půjde o překombinovanou zápletku, a to se bohužel potvrdilo. Škoda, jinak jsem si docela početla, ale některé situace byly těžko uvěřitelné a nakonec ten "happyend", kdy se hlavní hrdinka v slzách usmíří s bratrem mi připadal naivní.
Povídky Zdeňka Svěráka jsem už četla dříve, takže jsem se na tuto nejnovější knihu těšila. Za mě ale trochu zklamání, tentokrát jsem se trochu nudila, i když jeho styl vyprávění mám ráda. Věřím, že si ale své čtenáře i najde...
Tuto výpověď Borise Pasternaka jsem nakonec přečetla, ale nebylo to čtení snadné. Nejen, že mi vadily v textu časté přechodníky, ale také rozvleklé filozofické úvahy se mi zdály místy až zbytečné. I tak to byl zajímavý portrét doby, a hlavně jsem ocenila méně známé informace o básníkovi Majakovském, který byl před svou tragickou smrtí Pasternakovým přítelem.
Osm zajímavých osudů, osm žen, které se zapsaly do české historie, to je téma knihy známého polského novináře. Život Adiny Mandlové nebo Věry Čáslavské už byl zpracován vícekrát, takže tady jsem se nedočetla nic objevného. Zaujal mě ale například osud farářky Petry Šáchové, kterou si z vlastního mládí pamatuji jako oblíbenou modelku, ale také osudy žen, které se musely vyrovnat s poválečným uspořádáním Československa. Individuální zkušenosti žen, které spojuje odvaha a odhodlanost jít si za svým cílem, ale také politické perzekuce, kterým musely čelit, vytvářejí barvitý obraz našich dějin od válečných i poválečných časů až po pražské jaro a sametovou revoluci. Doporučuji hlavně mladší generaci pro větší informovanost o událostech, které v učebnicích dějepisu většinou nenajdeme.