Margherita_N komentáře u knih
Tohle není jen příběh jednoho "lasermana". Spolu s tím, jak se dozvídáme o obrácení jednoho normálního kluka na extremistickou cestu, se tu odvíjí taky příběh jedné země. Na počátku 90. let nikoho nenapadlo, že oběti útoku si mohl střelec vybrat proto, že všechny vypadají "nešvédsky", s jejich narůstajícím počtem si to ale policie musela připustit. Že je tu někdo, kdo střílí na lidi, kteří nejsou zrovna blonďatí a modroocí. A tak se strhla hysterie - obavy o život mezi přistěhovalci (kteří mnohdy ani sami přistěhovalci nebyli, byli už jejich potomky) a na druhé straně tahle situace zahrála na nízké pudy mas. A už tu máme nové politické strany a jejich lídry, kteří toho využívají a otevřeně vystupují s protiimigrantskou rétorikou, aby se dostali k moci. A že se jim to dařilo, dosah xenofobních a rasistických nálad byl nepředvídatelný. Jako by lidi už zapomněli na nedávnou válku, jako by neměli rozum. Poučné pro dnešního člověka - protože dnes tu máme tyhle politiky, kteří se nepochopitelně dostávají na nejvyšší posty, zpátky. Lidi jsou pořád stejní, protože nejsou schopni a ochotni vidět dál než za vlastní dvorek. / Co mě na knížce fakt iritovalo, bylo množství chyb. Prošla vůbec korekturou?
Nádhera pro všechny milovníky Prahy. Úžasné fotky, krásně zpracováno.
Četla jsem to teda už před deseti lety, ale pamatuju si, že to byla taková jednohubka, ač to nebylo úplně krátký. Romantickej příběh holky, která mě svou naivitou a neprůbojností celkem i štvala, samozřejmě se do ní ale zamiloval největší fešák a samozřejmě to mělo nějakej háček, v tomhle případě větší.
Koukám, co jsem četla z žebříčku nejčtenějších knih, a zrak mi padl na tohle - to jsem asi před šesti lety zkoušela číst, ale odložila jsem to někde kolem strany 200, protože to bylo fakt o ničem. Nejvíc si pamatuju, že hlavní hrdinka byla naprosto odvařená z toho, že se dokázala připojit k internetu a najít Google.
Myslím, že jsem to neměla číst, a ráda na ten zážitek zapomenu. :-) Fakt mě mrzí, že původní ultravtipnou sérii autor znehodnotil tím, že napsal natahované pokračování se slabými hrdiny, ale hlavně tím, že tam označil všechny původní postavy za nudný páprdy. Většina knihy se odehrává na pozadí toho, že Nick se rozhodne podle svého mládí, tedy původní série, natočit film - a obsadit do role právě nalezeného syna, kterej se vyloupnul z indianskýho venkova, neví, co je to herectví, ale na pobyt v Hollywoodu si zvykne okamžitě, a ještě si stěžuje. Příprava na natáčení tam žádná neprobíhá, vždycky jen okomentuje den ve stylu "Dneska jsme hráli scénu, jak táta zapálil Berkeley, museli jsme na to sehnat kulisy a starý auto", čímž ztratí na kouzlu zpětně i původní vydařená série knížek, protože ty neuvěřitelný historky, který to táhly, najednou vyzní trapně. Korunu tomu dodává, když autor občas předvede kus dialogu z filmu, což jsou opsaný rozhovory z původních knih, nevím, jestli chtěl vytvořit sentiment, ale strašně moc to v tomhle novém kontextu shodil. Pokus o vytvoření nové, ale přesto staré známé dvojice Kal, které má Nick II (jo, fakt) pro autentičnost říkat Sheeni (!), je jen další obrovský vykrádání sebe sama, přínos téhle knihy je zkrátka nula. Mrzí mě to, ale ať tahle série už nepokračuje.
P.S.: Z první poloviny knihy jsem měla pocit, jako by autor dostal zadání napsat příběh s co nejvíce odkazy na původní dílo, které se osvědčilo, ale nějak to aktualizovat pro dnešní čtenáře. A tak se tedy autor podíval, co se v současnosti fotí a sdílí na sociálních sítích. Nevím, jak jinak si vysvětlit, že první téměř polovina knihy sestává z velké části z popisu toho, kam šly postavy na snídani, na oběd a na večeři, jak moc ta restaurace byla luxusní, co si tam dali, že Tyler pořádá každou neděli brunch a co se tam podává.
Blbosti z života hollywoodských miliardářů, no :) Pořád je to psaný vtipně, ale na rozdíl od Nicka jeho syn je zahrnutej rodičovskou láskou a přepychem a jeho příbuzní jsou výhradně slavní a bohatí, takže jeho "starosti" jsou fakt jen velmi povrchní. Už tam není fakt vůbec žádnej přesah. Skoro bych řekla, že je to přizpůsobený novým mladým čtenářům, kteří chtějí takovýhle obrázky z bohatýho pohodlnýho života - to je už pár let jasný ze sociálních sítí.
Nekomplikované podání patrně výběru nejznámějších mýtů pro nás, kteří chováme sympatie k severu. Pěkný!
Nádherně poetistické, nádherně hravé. Pořídila jsem si reprint a je to jedna z nejhezčích knížek, které mám v knihovně.
Tak tenhle díl už ne. Autor si zřejmě řekl, že nechal Nicka nějak moc rychle dospět, tak vzal jeho mladšího bráchu, připsal mu stejnou povahu i slovník a jede s ním odznova. Celá kniha ale stojí na telenovelních zápletkách s dětmi, které si myslely, že jejich otec/matka je někdo jiný, a pak je to divný, protože příbuzní, kteří nevěděli, že jsou příbuzní, se spolu mezitím zapletli. Nesmí chybět ani zápletka s tím, že těch dětí se objeví nějak víc, než se čekalo. Originální vtipy si pamatuju dva, kterým jsem se fakt zasmála, jinak Payne jen vykrádal předchozí díly.
Byla to opět skvělá jízda, ale musím se připojit k některým hlasům tady, které říkají, že Francie je až tak nebere. V USA to mělo větší šmrnc, asi proto, že Nick tam byl doma a měl to tam rád, zatímco ve Francii se otravoval. Cirkusová pasáž byla trochu moc dlouhá, hlavně lov druhé manželky, ale budiž útěchou, že se nakonec dozvíme, že si Nick díky cirkusácké dovednosti (nejspíš) uspořádal život. A Sheeni? Co na to říct. Konec “O třináct let později” mi v něčem připomněl Lolitu.
Prý to byl svého času v Americe bestseller. Zajímalo by mě, co lidem připadalo tak čtivého na přízemních starostech milionářky, která tráví dny v osmipokojivém bytě v New Yorku. Manžel je despota, který se chce pouze lepit na úspěšné pokrytce z tzv. lepší společnosti, dětem nedopřejou ani ten výlet na Floridu, kam je pořád zvou rodiče, a místo toho je “vychovávají” před televizí v bytě. To se jeden nemůže divit, že se z toho oba dospělí trochu zcvoknou. :)
Je to řádka šíleností, ale podle mého jsou to do absurdna dotažený důsledky toho, když se o vás nezajímají vlastní rodiče a vy jste odmala hozený do vody. Nemáte hranice, nejste vychovaný. Docela by mě zajímal autorův životopis :-D Ale je to supervtipný, tenhle díl už nejsou jen pubertální sprostý řeči, Nick/Rick se řítí v necelých patnácti do manželství a otcovství, navíc v zahraničí. Jak dokázal autor napasovat tolik zážitků do tři čtvrtě roku, to nechápu. Takovou jízdu by asi nikdo nechtěl zažít :-D
Literárněhistorická studie, která předchází samotným literárním památkám, je brilantní. Představuje činnost slovanských apoštolů Konstantina a Metoděje, včetně toho, jak Konstantin pracoval na hlaholském písmu, pojednává o staroslověnštině jako spisovném jazyce velkomoravském, o významném cyrilometodějském překladu evangeliáře včetně Konstantinovy předmluvy, o překladu ostatních biblických knih a dalším liturgickém díle slovanských apoštolů. Pokud se chcete seznámit s nejstaršími velkomoravskými literárními památkami a poučit se o okolnostech jejich vzniku a tím také o vzdělanosti na Velké Moravě, velmi doporučuji tuto knihu.
Harry Potter si vyrobil svou vlastní kopii. Byl to skvělý návrat do Bradavic, bylo tam všechno - revoltující mladý Potter s kamarádem, kterého namočí do průšvihu, protože chce zachraňovat životy jiných. Kamarád je to trochu nečekaný, to je pravda, ale je to celá Hermiona - inteligentní kluk, který pochopí, jak se plní úkoly, a mladému Potterovi zachrání kůži. A v důsledku taky zachrání celý svět, ač sláva (tentokrát asi jen v očích rodičů) padne na Albuse Pottera. Všechno při starém, to se mi líbí. Ano, je divné, že by Voldemort jakožto už téměř nečlověk zplodil dítě, ale takhle sporných momentů bylo v celé sérii mnoho - a je to Voldemort, kterej už dokázal jinší kousky. Jinými slovy, Prokleté dítě pro mě není v ničem horší, je to zkrátka další díl, ač napsaný formou scénáře. Ten může působit stroze a suše, ale pokud máte rádi sérii o Harrym Potterovi, máte už stejně svoje představy o jeho světě v hlavě a nepotřebujete je vyvolávat barvitým líčením.
Skvěle vykreslený neustálý strach, obrovská nervozita a děsivé rozpadání identity člověka.
Tak moderní dívku jsem v téměř sto let starém díle nečekala. Je to spíš dívčí čtení, ale nijak plytké. Karla se stane ve společnosti plné předsudků svobodou matkou - a díky tomu dospěje v sebevědomou a hrdou ženu.
Je to srdcová záležitost - Harry Potter se objevil, když mi bylo kolem deseti, byl stejně starý jako já a byl to hrdina z kouzelného světa. Nicméně už tenkrát jsem si říkala, kéž by ty knihy byly propracovanější. Spousta věcí je v nich nedomyšlená nebo pokulhávající, ale stejně tomu dám pět hvězd, protože ten svět mám strašně ráda... Ale Brumbál měl větší potenciál. A to, že se z lektvarů neustále propadající Harry dostal do pokročilé třídy, nepochopím... :-))
Skvěle zpracovaná historie Západozemí i Essosu, krásné ilustrace.
Chtěla jsem si přečíst něco o Pražském hradě - o jeho historii, o tom, jaké budovy jsou vlastně v celém velkém areálu dnes - ale tentokrát ne žádnou bichli. Byla mi doporučena tahle knížka pana Chotěbora. Vyhledala jsem ji v antikvariátu a záhy jsem zjistila, že je sice útlejší, ale hutně psaná, inu naučná literatura. Spolehlivá, odborná.
No... už mi není čtrnáct, takže nejsem cílovka tohohle díla, jak mi po čtyřech knížkách o zaklínači definitivně došlo. Když se sbírají armády k boji, když se dozvídáme o mocenských intrikách, je to pěkně vypravěčsky napsaný. Fakt. Ale polovinu tý knížky jako by napsal zastydlej puberťák nebo starej mládenec, kterýho ta všudypřítomná a většinou lacině ztvárněná erotika velmi rozechvívá. Zase jsme se nedozvěděli nic pořádnýho o výcviku zaklínače, o tom, jak se z člověka stane čaroděj, zato víme, že čarodějky rády nosí průhledný halenky a Geralt to po dlouhém půstu málem neustál. Líbil se mi popis toho, jak Ciri přežívala na poušti, to je statečná holka.