Margherita_N komentáře u knih

Hercule Poirot poprvé vyšetřuje sériový zločin, a to dokonce v přímém přenosu. Závodí s vrahem a každý krok obou dvou sledují noviny a přenáší do světa. A navíc příběh zase jednou vypráví Hastings. Skvělé! (Mimochodem, kam se poděla Hastingsova manželka?) Většině poirotovek jsem nadělila pět hvězdiček, ale tahle by si zasloužila ještě jednu navíc.

16 18.05.2020

První věc, která mě potěšila, je, že v Ilan se konečně probouzí i něco jiného než všechny možné zázračné talenty pro práci se sklenitem. Dospívá, už skoro rok žije mimo velmi omezený svět, ze kterého vzešla, naučila se odkládat občas voal - i když stále jen kvůli dočasné změně identity - a nahlas taky řekla velmi mužnému muži, že je žena. Tolik moje ženské čtení. Samotný příběh by si ale dle mého zasloužil víc podrobností a hlavně větší roli pětadvacítky. Ilan je opět všechny přechytračila, čím dál víc zásadních vědomostí jim ani neříká, protože ona si s nimi koneckonců poradí a využije je líp. Tady bych si přála mužskou spisovatelskou ruku, aby z těch chlapů vymáčkla jejich potenciál. Pardon za ty stereotypy. Mně ale nestačí, že když se elitní bojovníci dostanou k nějakému boji, jsme o něm pouze informováni větou, že Ilan „slyší zpěv duvalů“. Trochu detailů prosím, ať ten příběh můžu prožít. Naopak kde by neškodilo detailů ubrat, jsou pasáže typu výměna turnulu, kde kniha připomínala technickou příručku, se spoustou výrazů vymyšlených právě pro tuhle příležitost, bez kterých by se čtenář obešel.

Převažuje ale dojem, že se těším na další díl, kde se snad dozvíme tajemství prvního faji i nastereí, a dokonce se zdá téměř jisté, že nahlédneme za reteu!

16 22.03.2020

Ze začátku vám to připadá šílené. Než začne hlavní hrdinka odhalovat, jak a z čeho tahle promyšlená nová fašistická společnost vznikla – a vás začne mrazit, protože to nezní vůbec nereálně. Příběh služebnice můžeme nazvat vizí blízké budoucnosti, samozřejmě že s nadsázkou, autorka vybrala jen několik současných problémů, které by mohly k takovému převratu vést, pokud by se zaměřila na jiné, měli bychom tu zcela jinou story.

Podle mě by si tenhle příběh zasloužil větší prostor – víc dílů, pomalejší plynutí děje. Protože jak byla ze začátku psychologie vypravěčky nastavená, tedy téměř nemyslící postava vykonávající automatické úkony, tak se nějak moc rychle otrkala, rebelovala – a šlo to překvapivě snadno, protože najednou se ukázalo, že když si najde povyražení, může si po večerech chodit, kde chce. Tohle by podle mě mělo mít trochu vývoj.

Konec je ale super, originální – despotické režimy se zhroutí a zbyde z nich předmět zkoumání vědců. To je na jednu stranu ulehčující, přináší to naději, příležitost k poučení, dívat se na události takhle s odstupem. Na druhou stranu je to velmi silné, zažijeme období šíleného lidského utrpení, které si na tomto místě lze zaměnit pro představu za spoustu epoch naší historie, a o sto let později je výzkumníci věcně rozeberou na konferenci a současně vtipkují o tom, jestli stihnou svůj příspěvek přednést před obědem. Tady je vidět, že můžeme znát historická fakta, ale nikdy neznáme všechna a především se nedokážeme vcítit do toho, co někdo někdy jinde prožíval.

16 22.10.2019

(SPOILER) Jak se dostávají krimisérie do zdejšího žebříčku 100 nejlépe hodnocených knih? Přesně takhle jsem Sběratele kostí našla a nechápu, že se krčí někde na 75. místě, zatímco ho předběhli všichni Carterové, ač se zdejší charismatický a bystrý Lincoln Rhyme s Carterovým nijakým Robertem Hunterem nedá srovnávat. Po dlouhé době jsem byla z krimiknížky nadšená, protože to odsýpalo, bylo to akční, žádné zbytečné rozjímání a popisy. Smysl to dávalo - až na ten konec Když se autor dostal do bodu, kdy sériový vrah přišel na scénu, pustil se do klišé s vysvětlováním překombinované motivace, ze které nakonec vylezlo, že to vlastně bylo divadýlko pro jednu osobu. Nicméně oceňuju spoustu napínavě zachráněných a poměrně malé množství mrtvých. A těším se na další díl série, který navzdory sebevražedným sklonům hlavního vyšetřovatele, ochrnutého při nešťastné události ve službě, slibuje jeho přítomnost.

15 25.12.2022

Čekala jsem novelu, a dostala jsem kratičké úvahy laskavého dědečka o běžných denních příhodách :) Je to milé, při čtení jsem se pousmála, že někdy existovala doba před internetem a mobily, kdy člověk uvažoval o prostých věcech a psal si o tom na papír, místo aby si to vygooglil.

Dozvěděla jsem se třeba, že Fulghum v domácnosti pomáhá s praním a věší na sebe ponožky nabité statickou elektřinou. Tohle mikrotéma se dokonce dočkalo pokračování v závěru knihy, kde vzal několik úvah a s odstupem je dopověděl, jak to vidí po pár měsících nebo možná letech, nevím. Tak furt ještě pral. Pak mi taky utkvělo, že rád chodí do zoo a pozoruje žirafy, které nemají hlasivky. A že si představuje, jak leží na louce místo lva a kolem sebe má šest samic. A že jednou hodil vánoční přání od přátel do krabice, šoupnul to na půdu a vybalil v srpnu, a když ho viděla sousedka, udělali si na zahradě v plavkách vánoční party i s koledama.

Nic jiného od knihy nečekejte, ani nic moc osobního, název se váže k nějaké úvodní miniúvaze, která snad patří ještě do předmluvy. Tam byla vlastně hezká naivní myšlenka, že by svět vypadal jinak, kdyby si všichni nastavili školkovej režim, takže by si po obědě dali šlofíka a ve tři koláček s mlékem. Jak by potom politika vypadala jinak. A to je asi fakt.

15 23.01.2022

Upřímný deník jedné ženy, která se v životě nesvazovala pravidly a konvencemi. Užívala si naplno a po svém. V první třetině knihy mi asi byla i sympatická, pak už toho ale bylo prostě moc. Čtyři manželé, nespočet milenců, minimálně tři těhotenství, která nedopadla dobře, většinou z její vůle, nespočet bytů a domů, mezi kterými se Mandlová stěhovala sem tam. Připadalo mi, že si při takové roztěkanosti nemůže utvořit obraz sebe sama, že se pořád jen někde pokouší něco začít a u ničeho nevydrží. S herectvím by to bylo bývalo jiné, vlivem událostí, které ona sama tentokrát zase tolik nezpůsobila, se ale její kariéra za války / po válce v podstatě rozpadla a Adina pak už spíš tak bloudila životem... až našla ve stáří klid na venkově na Maltě.

15 10.08.2021

(SPOILER) Volné pokračování prvního dílu, co se týče postav, děje i toho, jak moc je to vtipný. Dřív by mě Pratchett asi neoslovil, ale ve třiceti mě hodně baví, sled švihnutých příhod mi prostě ladí do noty. Nedokážu říct, která postava je nejlepší - potrhlej Mrakoplaš, kterej nestojí o to, aby pořád někde visel nad propastí a poté byl všemi nereálnými způsoby zachraňován, turista Dvoukvítek, kterej nepochopil kurzové principy, a tak rozdává bohatství plnými hrstmi, Barbar Cohen, kterej vzhledem ke svému stáří a absenci zubů šišlá, zato se cítí na sňatek se zachráněnou pannou, která ale ze všeho nejvíc chtěla být obětována druidy, a ten pitomec jí to překazil... K tomu se v Mrakoplašovi vzedme vůle vydolovat ze sebe kouzelnickou podstatu, která v něm nikdy nebyla, a vše zakončí epickým soubojem o tajemnou knihu Oktávo a od Dvoukvítka poté obdrží zavazadlo na nožičkách, které neustále mění svůj obsah a požírá lidi i věci, nemluvě o tom, že vládne paletou výrazů, ač nemá oči ani obličej. Těším se na další díl, fakt.

15 09.07.2020

Já jsem to věděla! Bylo tam několik náznaků v chování, které celkem brzo prozrazovaly, kdo je vrah - a možná mi taky pomohlo, že jsem si přečetla pár zdánlivě nicneříkajících komentářů o nečekaném, originálním, překvapivém konci. Je to zatím snad nejnapínavější detektivka, kterou jsem od Agathy četla (soupeří s Deseti malými černoušky). Super, super, Poirot je úžasnej myslitel a taky je geniálně samolibej, a přitom tak sympatickej. Škoda že ho poznáváme až na odpočinku, ale ono mu to na úsudku nijak neubírá. Tahle postava si čtenáře postupně nejen získá, ale taky vycvičí. Nejde ho neobdivovat - respektive paní spisovatelku. U Vraždy Rogera Ackroyda zvolila velmi podobnou formu vyprávění jako v předchozích knihách, ale přesto v něčem jinou. Už se těším zase na Hastingse!

15 25.12.2019

Carrie Whiteová se svojí telekinezí se mistrovsky pomstila světu, protože všechny jeho hezký stránky před ní maminka stejně mistrovsky skryla. Je to drsný psycho, sondy do mysli pološílenců a šílenců King umí nepřekonatelně. Tahle knížka je jízda, která se odehraje na malém časovém prostoru kolem maturitního plesu a pro vydechnutí tu není prostor. Jak mi Carrie bylo líto, jejích zklamaných nadějí!

15 12.11.2019

(SPOILER) Přečetla jsem si po nějaké době znovu Prince dvojí krve a četl se mi zase dost rychle. Je nějak míň těžkej než předchozí Fénixův řád, přestože teď už i v bradavickém hradu zlo nabývá na síle. Tentokrát tu ale aspoň nemáme žádnou Umbridgeovou, největší pizdu v dějinách potterovských postav, a s novým přírůstkem v učitelském sboru je dokonce spíš sranda. Ne pořád, ale jeho nápady typu „Dneska je nás tu málo, tak mě překvapte nějakým veselým lektvarem“ jsou mezi veskrze nevtipnými bradavickými učiteli dost osvěžující. A jak se pak opije s Hagridem, přičemž ho tak rozparádí, že mu pod nosem ukradl jed jeho mrtvého mazlíčka, je jedna z nejvíc vtipných scén knihy. Hned potom následuje ta, jak Ron sní prošlý bonbóny s lektvarem lásky a šokované Levanduli oznámí: „Uhni, Harry mě jde představit Romildě Vaneové.“ Počítám, že Rowlingová už dobře věděla, jakej zmar a horor budou následovat v sedmém díle, takže Harrymu a jeho přátelům dopřála takový poslední povyražení. Princ dvojí krve patří rozhodně k mým nejoblíbenějším dílům z HP série.

14 08.09.2024

Když jsem ji přečetla skutečně od začátku do konce, literatura a život začaly dávat větší smysl. I když jsem při čtení zjistila, že už to všechno znám, Nový zákon snad slovo od slova, prostě protože čtu a žiju mezi lidmi. Tolik každodenních frází pochází z Bible a my si to ani neuvědomujeme. Spoustu jsem si toho z Bible vyposlechla taky v kostele při předčítání, ale napřeskáčku, takže jsem fakt ráda, že jsem to teď vzala postupně.

14 12.03.2024

Třetí díl ságy znamená třetí össenskou drogu, ökrë. Lucasovi zbývají poslední dva měsíce života, najednou mu ale ze všech stran někdo tvrdí, jako třeba gerdánská tajná služba, že ví, co by ho uzdravilo. Lucas se propadá do temnot, protože neví, komu může věřit, jestli vůbec někomu, jestli na něj náhodou nechystají spiknutí. Naopak rád by si nechal pomoct od Aš-šáda, jenže ten mu řekne, zapletl ses s Loděmi, s tím já nechci nic mít, takže ti nepomůžu. To dostane už tak zlomeného Lucase na pokraj šílenství. Série o tom, kterak si lidstvo začalo s planetou Össe, je stále složitějším konspiračním příběhem, ale udržuje si vysokou kvalitu (a zajímá mě, jak ji autorka pojme, až jí po pátém díle dojdou össenské drogy).

14 06.08.2023

(SPOILER) Nejdřív jsem myslela, že román bude navzdory názvu o Garpově mámě Jenny, a to se mi moc líbilo, rázná a emancipovaná žena mi byla sympatická. Že je malinko šibnutá, ale pořád mile, naznačoval její praktický plán na početí dítěte. Nicméně jí vyšel perfektně, Garp se narodil a nedostal otce, a dokonce ani křestní jméno. Říkalo se mu Garp, ale to bylo vlastně příjmení. Ač ho autor nelíčil nijak atraktivně, ale jako menší dítě připomínající vzhledem tuleně, Garp z toho patrně vyroste, odjede během střední školy se svou výstřední matkou do Vídně, kde se v něm probudí naplno náklonnost k ženám, spustí se s prostitutkama a tím částečně určí směřování svého bláznivého života. Kde se u jeho matky vzaly pohnutky vzít výlet do Vídně jako soustředění na literární práci, která se v ní náhle probudila, nevím - asi že je to ten druh knížky, kde spisovatel promítá do postav své literární ambice a přemítá jejich prostřednictvím nad svou prací.
Garp se vrací do Spojených států inspirovanější než Jenny a rozhodne se vzít si svou velmi tolerantní kamarádku z let, kdy bydleli s matkou v areálu střední školy. A pak už mají dvě děti, žena pracuje na univerzitě, on je doma a nějak píše, nikdy nezačne normálně pracovat, ale nikomu to nevadí, nad tím jsem se zarazila jen já. Všichni jsou volnomyšlenkářští, co se vztahů týče, a následkem toho se v životě téhle rodiny stane několik šílených zvratů. A oni to berou tak, jako by prožívali těžkosti, ale nikdo nehysterčí, nikdo nekolabuje nebo podobné reakce, které by člověk asi čekal. Je to zvláštní kniha, která vám dovolí prožít tragédie a dívat se na ně jinak. Tak, že jimi život nekončí. A nechá vás pochopit, že každý se má místo odsudků starat o sebe. Dnes už nebudou témata nevěry nebo transsexuality a otevřené zobrazování tělesných poškození tak pobuřující jako v době vydání knihy, ale nemůžu říct, že by byla překonaná. Každý si v ní pořád najde to, co se ho osobně dotýká.

14 23.04.2023

Rodinná sešlost ve velkém domě s několika poztrácenými příbuznými si přímo říká o to, aby za to hlava klanu zaplatila životem. Kdo je tady pravý a kdo falešný příbuzný? A kdo naopak vypadá, že šel kolem, ale když se mu pořádně podíváte do tváře, podle nosa poznáte kosa? A chudák Hercule Poirot se k tomu zase přimotá, a ještě mrzne kvůli nefunkčnímu radiátoru. Kdeže nějakej krb, na romantiku ho neužije...

14 16.12.2021

(SPOILER) A zase jsem zpátky v Neapoli, ze které jsem se znovu vrátila minulej měsíc. Nečekala jsem, že i z Kulhánka na mě vyskočí, ale je to zkrátka moje město, nenadělám nic. :) Zajímalo by mě, proč zrovna do kráteru Vesuvu umístil Kulhánek vstup do Pekla, ale tahle pasáž je hodně dobrá. Stopy v prachu, který tam zbyly od Danta, ten šašek s loďkou, kterýmu nechceš dát svůj poslední zlaťák, všechny ty pekelný kruhy a nakonec sál s Luciferem, kterej se dá překvapivě snadno zmasakrovat, jak to Kulhánkovy postavy umí, ale ďábelská hlava může fungovat i samostatně (zejména ironicky vtipkovat s hlavním hrdinou), a co šlo pryč, půjde koneckonců i nasadit zpátky. Ale to je zase na další pekelnej Janův výlet - dost mu v tom pomůže, že při tom prvním nechtěně splynul s nějakým čertem nebo co. Cením, že ve Vyhlídce na věčnost vystupuje Karolína z Nočního klubu (špatná romantická linka k přiznanýmu béčkovýmu příběhu patří), méně už se mi líbí Hanako a přála bych si Tobiáše. Tady je ale hrdinou Mluvčí Jan a uvažováním je mu vlastně dost podobnej.

14 25.10.2021

(SPOILER) Nejtemnější díl série. V paměti mi zůstaly Harryho i Ronovy vzteklý záchvaty na společném putování temným krajem a soucit s Hermionou, která se je snažila usmířit. Chytání nelegálního rádia, který Harrymu fandilo. Návštěva Harryho rodné vesnice a rodičovského domu pobořeného od té chvíle, která odstartovala jeho životní příběh. Nepochopila jsem, jestli ta vesnice je běžným lidem neviditelná, nebo se tam usídlené kouzelnické rodiny snaží navenek chovat normálně, takže nikomu není nic podezřelé? K potterovské sérii mám spoustu podobných otázek. Nicméně jsem ráda, že v téhle knize byl kouzelnický svět zase na chvíli zachráněn a Harry si poprvé ve svém životě mohl oddechnout a přestat žít pod hrozbou vyhladovění či hrozné smrti - protože bezstarostné dětství, na které měl nárok, mu Brumbál upřel a místo toho ho nechal trpět u krutých příbuzných.

14 01.10.2021

(SPOILER) Romance, která se přesně hodí ke zfilmování. Ona je bláznivá holka z chudých, ale slušných poměrů, která pracuje jako servírka a nemá žádné zájmy, on je ultrabohatej, zcestovalej, skvělej obchodník a akční sportovec ze stejně úspěšný rodiny. Až se jednou vlivem tragický události tihle dva potkají a během půl roku je z toho láska jako trám, se všemi těmi umělými vyznáními typu "tohle byl nejlepší půlrok mého života" - "ach, mého taky!". Ale nemůžou spolu být, protože chlapi neprohrávají (tak přece jen něco ze života), jí však samozřejmě zůstane pohádkové jmění a vydává se tak studovat, cestovat a uskutečňovat své sny. Vůbec to nechci zlehčovat, téma Willova postižení je velmi těžké, ale tady je prostě bestsellerově využité.

14 30.09.2021

(SPOILER) Tak tohle bylo překombinované. Přiznávám, že v příběhu už se nevyznám. Ilan má spoustu superchopností, které se postupně odhalují, ale ani ona nedokáže vyjádřit, kým přesně je, když se jí v ruce rozežhnou duvaly. Myslím, že několik vyvolených bojovníků, kteří s ní v závěru knihy procházejí podzemím na druhou stranu retey, to vyjádřilo za čtenáře - neví, co tam dělají, co je tam čeká, kdo je to vede. Vyprávění je od začátku do konce pochmurné... A otevírá cestu dalšímu, stejně temnému dílu. Tak nevím no, je to napsané dobře, ale všechny ty záhady knize ubírají minimálně jednu hvězdu.

14 10.08.2021

Sex, drogy a rock’n’roll v Neapoli. Drsnej zpěvák Tony a jeho životní kopance. Mě tyhle chlapský životní moudra nijak neurážej, naopak je kolikrát dost chápu... Ale s jeho manželkou jsem oproti němu soucítila. Kamarádit bych s ním nechtěla, ale na té knize je něco, něco velmi upřímného. A přidávám se ke chvále Jiřího Vyorálka, kterej ji načetl geniálně.

14 02.12.2020

Průměrná detektivka, která přispěním překladu spadla pod průměr ("Jejda!"). Autor potřeboval obecně nastavenou laťku geniálních detektivů ještě trumfnout, a tak se vytasil s tím, že hlavní vyšetřovatel Robert Hunter je tak výjimečně inteligentní, že na základní škole přeskakoval třídy. Nic víc se o jeho životě nedozvíme a svou neuvěřitelnou genialitu taky zrovna nepředvede. První vražda je takovej totál brutál, že jsem chtěla knihu odhodit s pocitem "no fuj", tohle by snad mělo být zakázané vydávat. Opravdu už neexistujou vůbec žádné etické hranice? Působilo to na mě celkově jako CSI: Miami, celý vyfiltrovaný do slunečna, akorát na západním pobřeží. Kulisy Los Angeles, všechny postavy jsou krásné, bohaté, vysportované. Hunter měl být z obou vyšetřovatelů ten nabušenější, po celou dobu vyšetřování se ale žádné tělesné aktivitě nevěnoval. Jeho parťák Garcia byl dokonce exoticky krásnej, hodil i pár portugalských slov. Mezi klukama to jiskřilo, celou dobu jsem čekala, kdy jeden druhýho chytne za zadek. Z těchhle scén mi nejvíc utkvělo, jak spolu šli na oběd, Garcia si dal jen salát a prohodil, že si musí hlídat váhu... Ale tak zakončím to něčím pozitivním - ač jsem na prvních stranách bojovala se znechucením, byly to právě tyhle pasáže, který mě do čtení vtáhly. Že to potom celý skřípalo a závěrečné odhalení bylo neuvěřitelným zábleskem, který se objevil z úplný nuly, je druhá věc (když už má pachatel mít spojitost s dávno zapadlým případem z detektivovy minulosti, bylo by dobré s ním čtenáře nejdřív aspoň ve stručnosti seznámit). Roberte, Roberte, doufám, že se v příštích knížkách trochu vyloupneš... pokud ti dám ještě šanci. Upřímně je to za mě na dvě hvězdičky, ale asi tu nezvládnu tak vyčnívat :))

14 26.03.2020