Margherita_N komentáře u knih

Smrť dostane vlastní přesýpací hodiny s vyměřeným časem a taky výpověď, takže nepracuje. Mezitím se na Neviditelné univerzitě koná rozloučení se stotřicetiletým mágem Rumpálem Žičkou, ze kterého se díky tomu stane nemrtvý. Neživé věci ožívají, Ankh-Morpork čelí invazi nákupních vozíků. V horách Beraní hlavy se ve stejné době objevuje záhadný jezdec Vilém Klika a nechává se najmout slečnou Zahořalou na pomoc při sklizni, a pokud jsem to dobře pochopila, tak spolu flirtujou (Smrť, ty kráso). Snaží se zapadnout mezi vesničany, ale neustále mu to něco kazí, jako třeba když musí smrtím způsobem zachraňovat životy. Nad venkov se blíží bouřka, ve skutečnosti příchod nového Smrtě, a po souboji Smrtě-Viléma s tímhle novým nakonec rozhoduje nejvyšší vládce Azrael, jak to dopadne. Díly se Smrtěm patří k těm vtipnějším, ale tentokrát mám pocit, že knížka nebyla úplně tak intertextuálně propletená, že obsahovala méně narážek na jiné knihy, filmy, události. Ale dobrý.

11 23.10.2023

Můj vztah k zeměplošské sérii je nahoru dolů, ale tenhle díl mě bavil. Označila bych ho zatím za druhej vrchol, hned po Mortovi. Asi protože u parodie na vznik Hollywoodu a filmového průmyslu jsem celou dobu věděla, na co autor naráží, a nebyla jsem polovinu knihy mimo obraz jako obyčejně u téhle série. A že to s tím filmovým průmyslem vzal autor fakt zeširoka, dozvíme se tu nejen o pocitech prvních zeměplošských celebrit, ale taky třeba o tom, jak vznikly reklamy nebo jak vynalezli popcorn.

11 12.10.2023

(SPOILER) Jeden z nejnásilnějších dílů série. Vrahovu motivaci do absurdna vyžene to, že vyjde totálně vniveč, protože ji nikdo nepochopí. Tím dostává jakousi bizarní autentičnost, stává se přece běžně, že člověk zaslepený dávnou křivdou jedná roky pod jejím vlivem, ačkoli ostatní se přes to dávno přenesli nebo to prostě nikdy tak neprožívali. Spoiler: Robertův osobní život stále není. García už je tak dvacet let ženatý s Annou, a ačkoli se milují nejvíc na světě, ještě se necítí na založení rodiny. Ani dvanáctá kniha série tedy nepřináší důraz na nic jiného než nekonečnou brutalitu sériových vrahů.

11 12.07.2023

V sérii o geniálním detektivu Robertu Hunterovi jsem se z fáze Co to je za slátaninu přes Tohle mě docela baví přesunula s tímhle dílem k hodnocení Baví. Snažím se radši zapomenout Robertovy cirkusové kousky z předchozích dílů, abych si zase nezačala klepat na čelo. Napsáno krví je napínavá a poměrně uvěřitelná kniha, při čtení mě přiměla se snad poprvé v životě vážně zamyslet nad tím, kolik nástrah na člověka číhá prostě jen proto, že se pohybuje ve (velko)městě. Tenhle zabiják vytvořil pro mě zatím nejnapínavější hru proto, že si právě moc nehrál. Nevytvářel šílený krvavý sochy, nevolal příbuzným oběti, aby se dívali, jak jí pomalu proráží lebku, nearanžoval mrtvoly k jídelnímu stolu, aby kleplo i toho, kdo je najde. Dělal samozřejmě podobné opičárny, ale sledovat utrpení nebylo tentokrát hlavním předmětem knihy. Jako čtenáři jsme šokováni spíš tím, že nápady nejdou z jeho hlavy, ale přicházejí z temné strany, o které všichni víme, že existuje, že se tam děje všechno a že ji nikdo nedokáže zachytit. Působivá je taky vrahova motivace, to, co v něm vzbudilo pocit, že tohle je správně a že na svoje jednání má morální nárok. Kolik takových lidí právě teď vyrábí válka?

11 23.04.2023

(SPOILER) A zase nenechali Hercula Poirota si na dovolené odpočinout. Nejvíc mě naštvalo, jak vrah ještě při tom všem, co způsobil, musel vystresovat mladou citlivou holku, až chudák nevěděla, čí je, a sama by se přiznala k zabití matinky. Nechápu, na jakých otáčkách pracuje Poirotův mozek, odhalit zásadní posunutí času asi o čtvrt hodiny, to byl opravdu majstrštyk. Moc dobré.

11 25.12.2022

Nájemný zabiják jde po svých penězích, které našel kolemjdoucí, co si šel v noci zalovit do pouště, a rozhodl se je sbalit. Nastává peklíčko pro lovce, jeho mladou manželku i policejního šerifa. Jinak jsem se ale trochu ztrácela v postavách a jejich rozhovorech. Tahle země prý není pro starý proto, že v ní lidé v McCarthyho příběhu nemají šanci zestárnout, a rozhodli se tak prostřednictvím svých činů. Příběh je plný filozofování a mudrování nad životem, vypisovala jsem si je do poznámek.

———
Nikdy nemůžeš začít novej život. Vo to de. Každej krok, kerej uděláš, už je napořád. Nemůžeš ho vzít zpátky. Ani kousek z něj. Chápeš, jak to myslím?
Asi jo.
Já vím, že ne, ale zkusím to ještě jednou. Myslíš si, že se zejtra ráno někde probudíš a včerejšek můžeš hodit za hlavu. Jenže včerejšek nemůžeš nikdy hodit za hlavu, je furt s tebou. Co jinýho máš? Tvůj život se skládá z těch dnů, z kerejch se skládá. Z ničeho jinýho.
———

Taky je tam spousta krátkých holých vět, úsečného vyjadřování, hodně brutality a drsný Texas. Na léto doporučuju něco lehčího.

11 30.07.2022

Ach šovinista Ludvík, jak já jsem ho za chování k ženám nesnášela! A časem se to jen zhoršuje, jak zjišťuju, že chlapec buď předběhl dobu, nebo to bylo vždycky na světě takhle hrozný. Každopádně knížka je napsaná skvěle, a jakkoliv chovám nesympatie k autorovu přebujelému egu probublávajícímu hlavními mužskými postavami v jeho knihách, když jsem před pár dny stála v neapolském knihkupectví a váhala, co si odnést, měla jsem v ruce dva Kundery. Nakonec to vyhrál právě Lo scherzo, Žert. Ačkoli mě štvala snad každá myšlenka hlavního hrdiny. Třeba i to, jak popisoval Jízdu králů jako ubohou "slavnost" pro pár trapných lidí. Ty kráso, doufám, že si ji Moraváci zachovají a že si nedělají nic z toho, jak ji ve světě zpropagoval Kundera.

11 08.10.2021

(SPOILER) Zajateckej tábor Čangi a zoufalá snaha britských a amerických zajatců přežít pod japonskými dozorci. Je to čtení pro silné žaludky, vzhledem k všudypřítomné úplavici, sněti a dalším rozličným nemocem. Spisovatelovo alter ego (protože sám táborem prošel) je prý důstojník Peter, jemuž se právě sněť dostane do obyčejného povrchového zranění, a jak už to tak ve válečném táboře pro zajatce bývá, léky nejsou, tak mu doktor nabídne hezkou malou amputaci poloviny končetiny. Tady se ke slovu dostává Krysa, zajatec s výsadním postavením - sežene všechno, kamarádi se s ním mají dobře, jen musí skousnout, že jeho praktiky jsou poněkud nemorální. Ne že by někomu ublížil na zdraví nebo tak, jen si klamáním a podvody dává šanci na přežití hrůzy, ve které je nucen pobývat. Morální dilema může mít i čtenář, řekla bych ale, že mu všichni tak nějak fandíme. A nejvíc ve chvíli, kdy je svými druhy, celou dobu se vezoucími na jeho úspěších, přirozeně odvržen, protože válka skončila, ukažme si na bastardy.

Takhle nějak jsem to pochopila. Válečná literatura ovšem není moje silná stránka a knihu jsem četla spíš proto, že na mě pořád vyskakovala v různých žebříčcích oblíbenosti a měla jsem tedy trochu pocit ostudný mezery ve čtenářském vzdělání. Že bych ji sama někam nominovala, to asi ne, ale spíš kvůli osobnímu upřednostňování jiných žánrů. A asi i kvůli tomu, že jakékoli vypravěčské mistrovství u mě přehlušil ekl dojem z neustálého popisování tělesných projevů všech těch úplavic...

11 06.09.2021

Pokud tuhle knihu čtete ve třiceti, pravděpodobně už jste zažili všechny situace, které popisuje. Tady je to akorát zaobalené do pojmů jako Duše světa, uskutečnění snu, putování a podobně. Někdy je ale dobré si tyhle jednoduché pravdy připomenout, u mě se třeba momentálně trefilo do černého:

„Vždycky ještě před uskutečněním snu se Duše světa rozhodne prověřit všecko, čemu se člověk při putování naučil. Nedělá to ve zlém úmyslu, ale aby si člověk zároveň s tím snem mohl také osvojit ponaučení, jichž se mu cestou za snem dostalo.

To je chvíle, kdy se většina lidí vzdává. V jazyce pouště se tomu říká ,umřít žízní ve chvíli, kdy už jsou na obzoru vidět datlovníky‘.

Každé hledání začíná štěstím začátečníka. A vždycky končí zkouškou dobyvatele.“

11 22.08.2021

Můj první neo-noir. Ze začátku třeskutě vtipný, tím mi byl Štěpán Kopřiva okamžitě sympatickej. Jenže když se projevil ten pravej noir v nitru hlavního hrdiny, pražskýho policajta beze jména, tak se mi to nějak přestávalo líbit. Tyhlety knížky brnkají na temný struny duše, ukazujou, jak snadný je překročit čáru a začít se chovat umanutě, iracionálně, sebedestruktivně a klouzat na dno, který se pořád prohlubuje. Když vám už připadá, že je tam nějak moc násilí, takže se můžete bezpečně "odosobnit", hlavní hrdina se se slzou v oku opije kvůli tomu, že se od něj odstěhovala manželka, a zase jste lidsky s ním. K tomu všechny ty běžný detaily policejní práce a mezilidskýho kontaktu, který vám ukazujou, že tohle můžete být vy nebo váš soused. Znepokojivý, ale kvalitní. Vtip se postupem děje trochu vytratil, respektive už to bylo takový slabší, tak asi hlavně proto dávám o hvězdu míň, než jsem nadšeně plánovala na začátku četby.

11 12.11.2020

Opět tu máme herce, který využije svého talentu, aby ošálil společnost - při čtení nešlo nevzpomenout na Smrt lorda Edgwarea. Ovšem rokování dvou mužů nad záhadným případem po celou první polovinu knihy mi zase neustále připomínalo Čapkovu povídku Šlépěj :) Příběh je opět skvěle napsaný, skutečného vraha jsem podezřívala až ve třech čtvrtinách knihy. Poirot tam ale citelně chybí, o jeho příteli Hastingsovi a hlavně jejich rozhovorech nemluvě, ty vždycky příběh dobře koření a trochu odlehčují. Tady se dočkáme pouze Poirota, který se po úvodním krátkém představení vrátí do děje až ke konci, když připustí, že je opravdu co vyšetřovat. Všechno rozlouskne, přednese to třem nejhorlivějším samozvaným vyšetřovatelům a hotovo. Agatha má určitě poutavější detektivky, ale stejně je to na pět hvězdiček :)

11 05.04.2020

Příběh mě pohltil od začátku do konce, neztrácela jsem se v postavách ani při závěrečném odhalení, nezapomněla jsem souvislosti a bavilo mě to. Je to jedna z výraznějších detektivek s Poirotem, který myslím nezapomenu, i protože je tam specifickej vrah. Měla jsem na něj podezření zhruba od poloviny knihy, ale stejně jsem se těšila, jestli se potvrdí, jak k tomu dojde, jaká byla celá motivace, jak to všechno proběhlo. Jsou tu taky výrazný charaktery, dobře popsaný postavy - ať mladá, nerozvážná, veselá Nick nebo unylá zfetovaná Frederica. Konfrontace Hastingse s Poirotovou samolibostí je vtipnější než kdy dřív. Zkrátka je to povedené.

11 11.03.2020

Pozor, spoilery. // Pár napínavých momentů tam bylo. Ale pak už nic pochválit nemůžu... Na první pohled mi připadalo, že zadání znělo „napiš bestseller“, a tak autor vytáhl kanibala. Hlavní hrdinka Kate Marshallová je alkoholička ve středním věku bez osobního života, kterou vyhodili od policie. Potud ctíme základní prvky současných nejprodávanějších kriminálek. Sériový vraždění funguje, co k tomu ale přidat, aby se do toho šokujícím způsobem osobně zapletla policistka a později soukromá vyšetřovatelka Kate - co takhle těhotenství s hlavním padouchem, o kterém čtyři a půl měsíce nevěděla, a nepřišel na to ani otec dítěte, když jí páral břicho nožem. Nicméně dítě je v cajku a celou dobu do děje nijak nezasáhne (a zdá se, že si ani v patnácti letech v internetové době neuvědomuje, kdo je jeho otec, ačkoli je v jednom kuse v médiích). Kate je celou dobu na vlastní pěst deset kroků před místní policií a žádnej větší zádrhel v pátrání nenastává. A nakonec si hravě poradí s přesilou, od Kate se ty zabitý sportovkyně měly učit. Kéž by to bylo aspoň čtivě napsaný, ale dostáváme topornej překlad, ze kterýho čiší anglickej originál a převod dialogů slovo od slova mnohdy nedává smysl. A k tomu odbytý korektury. Ale protože jsem měkkosrdcatá, dala jsem Kanibalovi třetí hvězdičku za pokorné autorovo poděkování na konci...

11 29.12.2019

Četla jsem dvakrát a pamatuju si to překvapení na začátku - tahle kniha pro mě byla něčím neuvěřitelným. Žádný rozjezd, pěkně zostra hned do víru napínavých příběhů, magie, cizích zemí, vztahů, lásky i krutosti. Vše neuvěřitelně podrobně promyšlené, včetně odkrývání historie, takže nemáte pocit, že jste jen návštěvníky ve výsecích příběhů. Západ a Východ, Sever a Jih, různé generace a staří i noví protivníci - všichni se do sebe pouštějí a nejde jen o hru o trůny, ač ta je nejvýraznější a má největší důsledky. Paráda.

11 16.11.2018

Žádná gangsterka, ale kniha o mafiánech, kteří měli vlastní zákony a ty spolu s rodinou pro ně byly vždycky nejvíc. Protiklady starého New Yorku a hýřivého Los Angeles s Hollywoodem, kontrasty Sicílie a USA, světa starých a mocných mafiánských rodin a toho mimo ně. Uchvacující.

11 16.11.2018

(SPOILER) První díl série Hraničářův učeň je tak hezký čtení. Sirotek Will žije na hradě dobrosrdečného barona, který se stará o opuštěné děti a platí jim školy podle vlastního výběru a předpokladů. Will chce nastoupit do školy pro bojovníky, protože slyšel, že jeho otec bojovníkem byl a hrdinně padl ve významné bitvě. Když svoje přání přednese při Dni vybírání, dostane se mu ale od bojovnického mistra odmítnutí, protože je moc malý. To ho staví mezi všemi „nevlastními sourozenci“ do nepříjemné pozice, protože každý se dostal tam, kam chtěl, třeba Horác zrovna na bojovou školu. Odmítnutí se ale vzápětí ukáže jako Willovo velké štěstí, protože o něj projeví zájem nenápadný a tichý hraničář Halt. Will je milej kluk, takže je zklamanej asi tak jeden den, a jakmile ho Halt zavede do lesa a ukáže mu, jaké dobrodružství teď jeho život bude, Will je naprosto šťastnej a okamžitě poznává, že tady je jeho místo a že život je super, přestože nemá rodiče a svět je plný nebezpečí včetně neustále hrozících vpádů cizích vojsk a taky příšer, protože jsme ve fantasy světě. Knížka je taková mile poučná, na Willově příkladu ukazuje, že překážky nás dělají silnějšími, že přátelství je nejvíc, že spravedlnost a čestnost jsou nejvyšší hodnoty a že mít předsudky je jen k naší škodě. Přiznávám, že jsem celou dobu čekala, že z Halta se vyklube Willův táta, ale ne, je to takovej jeho Hagrid, kterej ho položil s dopisem na práh jako miminko a za deset let si pro něj přišel, aby ho učil. A znal jeho rodiče. Hraničářův učeň by měla být série pro mladší čtenáře, ale mně nepřipadá dětská. Zápletka i závěrečný boj jsou jednodušší, ale kdo má pořád mít náladu na současné překombinované fantasy série. Pro mě je tohle super osvěžení, dá se to brát i jako odpočinkové čtení, ale rozhodně ne ploché.

10 05.02.2025

V předchozích dílech Zeměplochy se Pratchett už strefoval do všeho možného, tady se pustil rovnou do náboženství. Boha Oma nechal převtělit se nedobrovolně do želvy, kterou s sebou všude vláčí vyvolený Bruta, prostý negramotný pěstitel melounů, který má být klíčem k obnovení Omovy síly, a jakkoliv neuvěřitelně to zní, vydávají se spolu na pouť plnou filozofických otázek a dilemat. Během ní vyvstávají otázky manipulace vírou, osobní svobody, odpovědnosti církevních autorit nebo následování dogmat. Je to asi nejvážnější díl Zeměplochy (četla jsem zatím prvních třináct), přestože je normálně vtipnej jako vždycky.

10 11.12.2024

A tohle byl zase nejlepší díl série o Cormoranu Strikovi, jako to píšu pokaždé, když z ní přečtu další knihu :) Ne fakt, Černočerné srdce je mistrovství na mnoha úrovních. Skoro to vypadá, jako by Rowlingová trávila čas v pochybných internetových diskusích, tak moc jsou chaty z hry autentické. A tweety, z těch mi bylo při čtení úplně úzko, jak moc zobrazují skutečné chování nevychovaných na bývalém Twitteru. Ale s tím má nejspíš spisovatelka sama bohaté zkušenosti, ze kterých stačilo pouze čerpat.
Je fascinující, do kolika rovin se v Černočerném srdci autorka pustila. Cormoranova detektivní agentura řeší případ kyberšikany, proto se Robin zapojuje do internetové hry, kterou ale vede jiná skupina lidí než seriál, podle kterého vznikla. Pachatel spravuje hru, ale oběť se podílela pouze na seriálu. A Strikova agentura musí kroužit kolem všeho dohromady a ještě pátrat mezi lidmi, kteří nemají nic společného ani s jedním a se zavražděnou scenáristkou si byli blízcí v běžném životě.
Nechme stranou, jestli by agentura bez zkušenosti s řešením kyberšikany mohla takový případ vůbec dostat na starosti, a pokud ano, jak moc by bylo vhodné prostě do toho vlítnout jako do běžné sledovačky, tedy vytipovat si podezřelé, chodit za nimi v přestrojení a zaznamenávat si, jestli něco neťukají na notebooku, zrovna když pachatel chatuje. Každopádně napsané je to natolik poutavě, že věrohodnost postupu je mi fuk. Doporučuju, dávám sto procent.

10 10.12.2024

(SPOILER) Hrozně se mi ty pohádky líbí, mám při čtení pocit, jako bych byla malé dítě v kouzelnickém světě. Dokážou mě do něj přenést ještě lépe než Harry Potter. Ten ale je, jak se dozvíme v Relikviích smrti, potomkem nejmladšího ze tří pohádkových bratří, po kterém i něco důležitého zdědil, takže Bajky barda Beedleho sérii o HP krásně doplňují.

10 13.09.2024

Před pár lety jsem četla Pan Kaplan má třídu rád, smála jsem se u toho jako blázen a bylo to skvělý. Tohle je taky super, ale asi jsem si taky měla vybrat knihu, a ne tu nahrávku s Miroslavem Donutilem - aspoň tak si vysvětluju, že tentokrát mě to tolik nebavilo, i když šlo v podstatě o to samé, stejné prostředí i postavy, popleta Kaplan pořád ve stejném kurzu angličtiny pro přistěhovalce, stejný humor založený na jeho nepochopení cizího jazyka a nesmírné horlivosti, kvůli které si pochybení nehodlá připustit. Homoristický knihy je těžký adaptovat do zvukové podoby.

10 25.05.2024