Marika840
komentáře u knih
Svátek hada
Lucie Hlavinková
Tak já asi půjdu proti proudu. Příběh prima, zajímavý, ale mě prostě rušil styl. Příliš mnoho opakujících se zájmen, věty, které nedávaly smysl, místy rozvláčné líčení, které zpomalovalo děj.
Těla
Klára Vlasáková
Vadila mi od začátku do konce. Po pár stránkách mě začalo kousat svědomí a já jsem si uvědomila, že se v některých pasážích dokonce poznávám. Asi do půlky jsem se nedokázala začíst. Štval mě namyšlený a bezemoční styl psaní. Jako bych nedokázala vklouznout do děje a neustále jen pozorovala obě postavy, jako kolem sebe rotují neschopny se obejmout. Některá přirovnání mě iritovala, symbolika připadala přitažená za vlasy. Když jsem dočetla, ulevilo se mi, ale příběh ve mně ještě nějakou dobu rezonoval a já jsem si uvědomila, že všechno výše uvedené se poskládalo dohromady a kniha mi začala dávat smysl, i když mi z ní nebylo zrovna nejlíp. Ostatně i o tom by literatura měl být ne? O věcech, které nám nejsou příjemné a nutí nás zpytovat svědomí. Měla by nám nastavovat zrcadlo, ukazovat prstem. Přesně to ve mně kniha Kláry Vlasákové vyvolala. Ptala jsem se sama sebe, jak se v budoucnu dokážu vyrovnat já sama se svým stárnutím, jak se chovám ke svým blízkým starým. Mám s nimi dost trpělivosti a jsem ochotná jim dát svůj čas? Co moje děti? Jak se ty ke mně jednou budou chovat jako ke staré osobě?
Nejsou to příjemné věci, obzvlášť v dnešní na výkon a efekt zaměřené době. Není to kniha, po které bych v budoucnu někdy sáhla, ale vřele doporučuji. Ale pozor, po přečtení vám nějakou dobu nebude dobře po těle.
Jeřabinový dům
Marie Hajdová
Pěkný popis krajiny, super styl psaní, ale nemohla jsem se do toho začíst. Jako by to klouzalo jen po povrchu. Naznačit a jít od toho pryč, ale možná to prostě není jen kniha pro mě.
Chirurg
Petra Dvořáková
Za mě super. Čtivé a chytlavé. Některé pasáže jsem musela přeskakovat. Trochu mi vadilo černobílé vykreslení Markéty. Naopak pasáže z nemocnice byly super. Doporučuji. Oddechovka na dovolenou.
Chalupa
Pavlína Křivánková
Chytlo mě to hned od začátku. Střídání vypravěček, které spolu nemají vůbec nic společného a přesto se musí jednoho dne setkat a vyrovnat s minulostí. Hltala jsem každou stránku. Dobře napsané, moc hezký jazyk. Humor i smutek. Za mě plný počet bodů.
Černá skříňka
Amos Oz (p)
Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Nádherný, barvitý a bohatý jazyk. Příběh napsaný formou dopisů. Každá z postav má svůj vlastní nezaměnitelný jazyk. Smutek a humor. Ironický a krutý Alexandr, vtipná a trochu ztracená Ilana, pedantský Michael a rebel Boaz. Ti všichni tvoří nesourodé, ale pevné a pro mě nesmírně zábavné společenství. Jak to vypadá, když se otevře černá skříňka jednoho ukončeného vztahu a co všechno z toho může vzniknout. Opět jedna z knih, kterou jsem nečetla jen, abych se dozvěděla, jak skončila. Měla jsem potěšení z každého přečteného řádku. Za mě plný počet bodů.
Všechny řeky
Dorit Rabinjan
Krásná love story a nejen to. Zaujalo mě jak rozdílně každý z obou hlavních protagonistů viděl situaci ve své zemi. Každý svojí optikou soudil tu druhou stranu a stejně měli mezi sebou dokázali mít silné pouto. Bavil mě krásný a bohatý jazyk. O jednu hvězdu míň dávám za konec. Sice se jedná o autobiografický příběh, takže konec napsal sám život, ale to zpracování se mi nelíbilo. Nedokázala jsem ho přečíst.
Les v domě
Alena Mornštajnová
Zase jedna z knih, které jsem četla, abych se dozvěděla, jak příběh dopadne. Zhruba půlce jsem se rozhodla, že musím dočíst, abych knize nevěnovala více času. Nesedlo mi to, ale to neznamená, že kniha neměla silné momenty.
Nejvyšší karta
Petra Hůlová
Mě to bavilo. Vlastně jsem měla radost z každého řádku. Kniha patřila mezi ty, které jsem nečetla jen proto, abych se dozvěděla, jak skončí. Nesouhlasila jsem se vším, některé názory hlavní hrdinky a postoje jsem nechápala. Ale to je jedno. Za mě určitě plný počet.
