Márinka
komentáře u knih

Kdysi výstava v Brně, dnes kniha - obojí úžasné!


Dobrodružně prožito,skvěle napsáno. Už se těším na podzimní setkání s autorkou Zatímsimusím vystačit s jejím blogem http://pekarkova.blog.idnes.cz/ :)


Jako dlouholetá trenérka paměti jásám! Skvělá kniha, která dá čtenáři spoustu užitečných rad, jak zdokonalit svůj mozek, myšlení, paměť. A trénování s Patrickem - to nemá chybu :).


Přečetla jsem v nemocnici jedním dechem za jeden den. Je dobré se někdy zamyslet nad úhlem pohledu nás "normálních". Co na tom,že je to "pohádka pro dospělé". I ty jsou mnohdy k zamyšlení.


Různé časové roviny, různí vypravěči, skvělý - byť smutný - příběh. Takových knih více!


Romány "pro ženy" téměř vůbec nečtu. Vztahovou níži jsem vzala do ruky náhodně, protože Evu Urbaníkovou mi doporučily tři čtenářky. Měla jsem šťastnou ruku, protože právě já patřím mezi milovníky hudby :). V naší knihovně jsou její knihy neustále vypůjčené. Teď už vím proč :)


Škoda toho předvídatelného konce. Chtělo to něco kreativnějšího, nemusel to být nutně haapy edn. Jinak dobrá oddechovka. Zvláště onen seznam otázek na konci může mnoho žen inspirovat k tomu, aby si - byť samy - na ně odpověděly. Najdou-li odvahu :)


V dnešní uspěchané době plné rychločtení, rychlého jídla, vztahů i peněz je příjemné přečíst si ódy na pomalost – a totiž, že pomalé je dobré. Autor létá po celém světě (což trochu popírá filozofii pomalosti, ale budiž), aby našel ten pravý recept na la dolce vita, pomalý život, kde si každý jede svou rychlostí. Pomalost studuje opravdu důkladně: můžete se naučit, jak zpomalit v práci, ve volném čase, ale také milování, učení a dopravě. Velice čtivý samorádce, kterého doporučuji číst pomalu a důkladně.


Po Vondruškovi se těžko čte někdo jiný. Ale třeba se pan Češka "vypracuje". Má v plánu mnoho pokračování :)


Líbí se mi romány amerického psychoterapeuta Irvina D. Yaloma. Celkem stravitelnou formou se i laik doví mnohé "vědecké". Zajímalo mne proto, jak si s dějovou i filosofickou stránkou (protože o tom to většinou je) poradí mladý Makedonec, který studoval na Karlově univerzitě v Praze či na Středoevropské univerzitě v Budapešti. Nezklamal mne.


Některé z těchto kratičkých příběhů mi připomněly skvělé Povídky nečekaných konců Roalda Dahla. Doporučuji.


Tři dějové linie. Kniha sice není tak náročná, jako Dumasovy romány se stovkami osob, ale čtenář se přece jen musí soustředit, aby na každé stránce věděl, kde a kdy se právě nalézá. Na otázku “Proč?” dostane odpověď až v závěru knihy. (Pokud to není zrovna vášnivý detektivkář, který odhalí pravdu na 42. stránce). Evangelium je první Mawerova kniha, která byla přeložena do češtiny. Podle mého nedosáhne takového věhlasu jako skvělý Skleněný pokoj (o vile Tugendhat) či Mednelův trpaslík. Kdo však má rád spekulace ve stylu “Šifry mistra Leonarda”, určitě si přijde na své. A já se mohu těšit na letošní podzim, kdy vyjde Mawerova nová kniha Pád.


Cituji: "“Osamělost, míjení se, odlidštěné Tokio, hudba, která má tak jako v každém Murakamiho díle „zvláštní význam", výjimečné postavy s výjimečnými osudy, barvitě předkládaný sex, včetně lesbického - v 1Q84 nechybí nic, co k Murakamimu patří a co u něj jeho čtenáři rádi nacházejí. Výsledný dojem? Ano, 1Q84 lze označit jako dosud nejlepší a nejvyzrálejší Murakamiho dílo, které se dá se číst jako netradiční milostný příběh stejně jako netradiční detektivka, ve které realitu našeho světa doplňuje a rozšiřuje realita světa, do kterého se člověk dostane tajemným průchodem v dálnici a v němž se střetává, podobně jako ve světě našem, svoboda člověka s náboženskou intolerancí a snahou menšiny ovládnout davy.”
Nenapsala bych to lépe :)


Téměř celá novela je úsměvná “pohodovka”, až v jednom okamžiku dochází k nešťastné události... Pokud se však řídíte heslem “všechno zlé je k něčemu dobré”, nebudete zklamáni.


Skvělý glosátor! Už se těším, až jej uslyším naživo :)


V jedné anotaci jsem se dověděla, že je to kniha určená teenagerům. Jupí! Mládnu!. Je napsaná tak dobře, že se těším na dvojku :)
