Márinka komentáře u knih

Hlavním mottem příběhu dvou mladých lidí je lidská samota a trápení, za něž si lidé často mohou sami. Mnohdy však jen proto, že si sami nedokáží pomoci a pomoc druhých odmítají, či se jí dokonce brání. Osud svých hrdinů autor přirovnává k prvočíslům: "Prvočíslo je ze své podstaty osamělá věc: dá se dělit jen samo sebou nebo jedničkou a nehodí se k žádnému jinému prvočíslu... Některá prvočísla, jako třeba 17 a 19, k sobě mají blízko, tolik, že se skoro mohou dotknout. Ale stojí mezi nimi jiné číslo, rušivý element, který jim brání v kontaktu.” To je příběh Mattiy a Alice. I když kniha obsahuje bezmála třicet let života ústřední dvojice, nebudete ji číst dlouhé týdny. Díky skvělému byť spisovnému jazyku ji i přes její chmurnost přečtete dychtivě rychle.

1 14.06.2012

"Faberovky" bývají drsné, ale "s podtextem". Toto dílko je krok vedle ...

1 15.05.2012

Třetí Szczygielova kniha a ještě lepší než předchozí dvě, které vyšly v češtině. Gottland se stal bestsellerem a v roce 2009 byl v Bruselu vyhlášen Evropskou knihou roku. Neméně zajímavé bylo pokračování Udělej si ráj. Libůstka je však nade všechno ženská. “Novinářské” texty, které byly v letech 2001 - 2004 otištěny v příloze listu Gazeta Wyborcza, tentokrát nezavádí čtenáře do Československa, ale autor zůstává ve svém rodném Polsku. Seznamuje nás s osudy (ne)obyčejných žen, které pohltí každou čtenářku svou (ne)všedností. Nejvíce mne zaujal životní příběh Idy Kaminské, hlavní ženské hrdinky Oscarového filmu Obchod na korze, pátrání po ženách ze záhadného seznamu, který autor našel pod kavárenským stolkem - co žena, to jiné vysvětlení, přičemž rozuzlení je velmi překvapivé a vyprávění o neobvyklém vyznání lásky. Ovšem i hrdinky ústřední povídky Libůstka a Seriálu pro dvě propisky, jsou ženy, které dokážeme pochopit, kterými bychom třeba chtěly být, či naopak.

5 19.04.2012

I když mi pan Josef Klíma při své nedávném setkání potvrdil, že Evropan/ka nedokáže “nemyslet” ve vztahu minulost, současnost a budoucnost, potažmo příčina v. následek, že máme daleko k buddhistickému ideálu meditace, doporučuji všem tuto útlou knihu “rychlých meditací”. Vím, zní to jako protimluv - meditace mají být uvolněné, klidné, člověk by měl zpomalit. Ale náš způsob života nás žene stále rychle dopředu (kam? za čím?). Z praxe trenérky paměti vím, že pro to, abychom si něco dokázali zapamatovat, je třeba soustředit se na příchozí informaci. Vnímaní, koncentrace - to je pro dobrou paměť velmi důležité. A Eric Harrison ví jak na to.

3 19.04.2012

Působivé spojení literatury faktu a fabulace. Už se těším na osobní setkání s autorkou. Snad prozradí více, než zde http://www.ceskatelevize.cz/porady/10318911545-kultura-s-dvojkou/211542156000162/

3 21.03.2012

Mrazivé, šokující, k (za)myšlení - prostě opět skvělý Faber!

2 21.03.2012

Prokousat se "odbornými pasážemi" mi sice dalo trochu zabrat, ale jinak je příběh o hrozbě(?) globálního oteplování, výhodnosti (?) solární energie a o tom, zda lež má krátké nohy velmi zajímavý.

21.03.2012

Nebel znamená německy mlha. Čteno obráceně – leben – žít. Prohlížíte-li si komiks Alois Nebel, pak se váš život, tak jako hlavního hrdiny, ocitá tu a tam v mlze. Musíte hodně namáhat oči – i ty vnitřní – abyste rozeznali a pochopili, co se kolem vás děje. Tu se ocitáte v roce 1989, tu ve druhé světové válce, pak zase někde uprostřed… Chvíli v Nebelově reálném životě, chvíli v jeho mlhách. A to vůbec nemluvím o Němém komiksovém hrdinovi, který je záhada sama až do úplného konce...

6 21.03.2012

Často nedoceníme, jak velkou sílu má jedno jediné slovo. Sotva vypuštěno z úst, bez ohledu na to zda pravda či lež, šíří se jako lavina, nabaluje na sebe další věty, souvětí…, soudy…, odsudky. A tak se stalo i ve dvanáctém století v Anglii, kdy byli Židé obviňováni z rituálních vražd dětí. Autorka ve svém fiktivním detektivním thrilleru ze středověké Cambridge velice dobře využívá svých znalostí historie a snad i proto se čtenář nemůže od stránek odtrhnout...

2 21.03.2012

Kdo by neznal příběh Rain Mana, nejznámějšího autisty na světě v podání vynikajícího herce Dustina Hoffmana. Autismus však není jen “jeden” a pro lékaře skrývá ještě mnoho tajemství. Axel Brauns, který trpí tzv. Aspergerovým syndromem (porucha autistického spektra), se nás ve svém autobiografickém románu pokouší prostřednictvím banálních, veselých i velmi smutných příhod seznámit se svým vnitřním světem. Nemoc ho ušetřila těch nejhorších projevů a díky péči rodičů neskončil jako “invalida”, ale stal se spisovatelem. Za svůj román Pestrostíni a netopýři, na kterém průběžně pracoval sedmnáct let, získal řadu literárních ocenění. Brauns je jedním ze spisovatelů, kteří se o zážitky se svou psychickou nemocí podělili v literárním díle. Další je např. Dony Williams a jeho kniha Nikde nikdo.

21.03.2012

Svět “velkých” cestovatelů je pryč. Dnes stačí batoh, dobré boty, minimální jazyková výbava, dobrá fyzička a maximální nadšení, které mnohdy vyústí až v knižní podobu dobrodružného putování. Jitka Kulhánková povýšila svůj cestopisný deník na poučnou, nikoli však nudnou knihu. Najdete zde nejen zajímavá faktografická data, ale zejména návod k aktivnímu a radostnému stárnutí. Kniha může být i užitečným pomocníkem na cestách dalším poutníkům.

21.03.2012

Na první pohled se nejnovější kniha Michala Ajvaze zdá pro něj netypická – je útlá. Její obsah však “stojí” za svým autorem – představitelem magického realismu. Výchozím bodem cest jeho hrdinů je opět jazyk a symbolika. Tentokrát ve velmi prozaickém provedení – stačí nepozorností změnit prstoklad na počítačové klávesnici a do internetového vyhledávače napsat jiné, zdánlivě nesmyslné slovo. V tu chvíli stojí hlavní hrdina na začátku svého nejkrásnějšího a zároveň nejkrutějšího léta. I v této knize, jako v mnoha jiných tohoto autora, nezůstanete na jednom místě. Její děj hrdiny i vás zavede do Paříže, Nice, Nantes, do státu New York, Moskvy, na karibský ostrov Saint Lucia a do vybájeného města Lara. Pokud se i vy dostanete s autorem do lingvistické extáze, vřele vám doporučuji i Ajvazovy předchozí knihy: Cesta na jih, Prázdné ulice, Druhé město či Tyrkysový orel.

2 21.03.2012

dkojená Synem pluku a Příběhem opravdového člověka vítám každý „pohled z druhé strany“. Možná až příliš románové spojení vybombardovaných Drážďan s atomovými zkouškami na Bikinách však neubírá na autentičnosti historických reálií. Příběh Němky Anny a Američana Stanleyho, kteří se setkali díky své fotografické vášni, nám představuje konec druhé světové války a události následující z pohledu “těch co za to kolektivně můžou” a těch, kterých se válečné útrapy dotkly jen zlehka a např. rasismus v newyorské restauraci je pro ně “samozřejmostí”.
Na knize se mi líbí i fakt, že “zní”. Najdete v ní spoustu odkazů na hudbu, kterou si můžete k dokreslení doby pustit třeba na Youtube…

21.03.2012

Knihy “radičky” moc nemusím. Soustředění Lea Babauty je další výjimka (potvrzující pravidlo). Nenechte se odradit, až po prvních stránkách zjistíte, že se jedná o rady zejména pro “kancelářské myši” závislé na počítači, mobilu, internetu, e-mailu, sociálních sítích… Mnohé rady, jak se dobrat soustředění, klidu a pohody i v dnešní době nadbytku atakujících informací, jak rozpoznat to důležité mezi hromadou informačního smetí, jsou platné všeobecně. Zejména kapitoly o rodičích, problémech těch druhých či kancelářská kultura v rukou vedoucích pracovníků. Naštěstí se mě mnohé v knize uvedené netýkalo, i když “rezervy” určitě mám. Zejména moje “pracovní nástěnka” by se Leovi nelíbila ;o).

2 21.03.2012

Hrdinové románu – německý filosof Friedrich Nietzsche a rakouský psychiatr Josef Breuer, který ovlivnil vznik psychoanalýzy, se sice nikdy nesetkali, ale okolnosti, které je v knize v roce 1882 svedly dohromady – Breuerova duševní úzkost a Nietzscheho zoufalství – jsou skutečné. Pozorný čtenář může v příběhu narazit na myšlenky, které se i jemu někdy honí hlavou – v tom tkví jeho realita. Příběh mne zaujal zejména proto, že zdůrazňuje sílu slova. Utvrdil ve mně přesvědčení, že bychom měli více spolu mluvit než “mezi sebou komunikovat”. “Nejlepší způsob jak začít nový den je po probuzení myslet na to, zda dnes můžeme udělat radost alespoň jednomu člověku.” F.N.

6 21.03.2012

Anglický psycholog – iluzionista vás v této knize ujišťuje, že nic jako nadpřirozené schopnosti a jevy neexistuje. Existuje pouze manipulace mysli. Derren je vynikající manipulátor, dokonale rozumí myšlenkovým pochodům našeho podvědomí a ovládá řeč těla, tzv. bezděčnou komunikaci a právě tyto znalosti používá. V kapitole Paměť se mimo jiné dočtete o mnemotechnikách, které znají i účastníci vyškovských kurzů trénování paměti – asociační řetězce, metoda loci, systém symbolů a háčků. Věřte nebo ne, ale skutečně fungují!

21.03.2012

Na své těžké začátky vzpomíná dnes již devadesátiletý Jacob v domově pro seniory. Ač otec pěti dětí, musí se spolehnout na péči ústavních sester a lékařů. Příběh je nejen skvěle napsanou sondou do historie krizových třicátých let v Americe - většina cirkusových příhod má reálný základ, ale také neobvykle citlivým pohledem do duše a myšlení stárnoucího člověka, jehož touhou je zůstat “přítomen”.

3 21.08.2011

“Přece nebudu číst knihu, která na mne vystrkuje holý zadek!” řekla jsem si nedávno a Dějiny lásky odložila. (Obal prodává!) Dala jsem však na doporučení jednoho knihkupce a velkého čtenáře a knihu si půjčila. Nelituji. Tak jako u Kateřiny Tučkové (Vyhnání Gerty Schnirch) jsem byla překvapena zralostí textu týkajícího se reálií, které tyto mladé ženy nemohly zažít, ale přesto dokáží tak působivě popsat. Za zmínku stojí, že manželem Nicol Kraussové je Jonathan Safran Foer, jehož kniha Příšerně nahlas a k nevíře blízko se mi také líbila. A rozhodně si nenechte ujít film Naprosto osvětleno s Elijahem Woodem v hlavní roli, který byl natočen podle Foerova románu.

1 20.08.2011

Černobílý svět není sice tak drsný jako Lovec draků, ale přesto také donutí "dříve narozené" zavzpomínat a srovnávat život v 60. letech v "nesvobodném" Československu a "demokratické" Americe. Takových poutavě napsaných příběhů by mělo být co nejvíce. Předsudky v myslích lidí, a nejen rasové, totiž zdaleka nevymizely.

13 13.08.2011

Půjčila jsem si ji na mnohá doporučení a také proto, že mi děj připomněl podobnou knihu Barbary Erskinové Žila jsem již před staletími - a ta se mi líbila. Cizinka je skutečně fenomén. Na mne sice trochu "tlustá" a taky mi vadila skutečně odfláknutá práce redakce - úzká pistol bodovala :o), ale asi neodolám a do Vážky v jantaru určitě alespoň nakouknu.

09.08.2011