Marivetka2101 komentáře u knih
Velmi sugestivní příběh plný napětí. Loď, potopená za záhadných okolností před sto lety, spočívající v chladném vodním hrobě, se stává děsivou kulisou natáčení dokumentu. Členové týmu potápěčů zjistí, že vrak střeží děsuplné tajemství. Hrůza se neodvratně, krok za krokem blíží a zprvu nenápadné náznaky dostávají děsivé kontury.
Zdařilá kniha oscilující na hraně detektivky a duchařského příběhu. Místy jsou nenápadně vsunuty maličkosti odkazující na knihy S. Kinga. Pět hvězdiček z šesti.
Jan Sviták je velice zajímavý autor, jeho knihy lze sice zaškatulkovat, či zařadit, ale odevšad vždy alespoň jedním růžkem - často čertovským, ostře vyčuhují. Temný dům je skvělá jednohubka, (přečteno na jeden zátah) pikantní tak akorát. Napínavé čtení se vším, co k tomuto žánru patří. Jo - a hodně špatně se shání..
Sofistikovaně dávkované napětí, sotva postřehnutelné hemžení neviděného, jen tušeného pod povrchem, syrově drsné podzimní plískanice, to vše vytváří velice zdařilé kulisy tohoto duchařského příběhu. Hledala jsem další tituly od této autorky, bohužel jde o prvotinu, nic dalšího zatím nevyšlo.
Není moc knih, na které jsem musela uvalit embargo (Hobit, Pan prstenů, nějaký ten Vonnegut...) Pak mi přišel takzvaně pod ruku Kulhankův Noční klub a hned bylo "zakázaných" knížek víc. Stejně neodolám a párkrát ročně tyhle skvělé libri prohibiti sjedu....Nepřekonatelná smršť břitkých hlášek, ještě břitčích chladných zbraní a hrdinů o hezkých pár stupňů chladnějších nežli to nejstudenější "železo", tvoří naprosto dokonalou pikantní chuťovku, která nemusí chutnat každému. Ovšem jak vás jednou chytí, beznadějně jí propadnete.
Tuhle skvělou knížku jsem "adoptovala" jen co jsem se naučila číst. Tvrdošíjně jsem si ji odnášela z knihovny měsíc co měsíc, navzdory tomu, že jsem se dívala tak trošku stranou, když jsem dolistovala ke kostlivci - ještě jsem si nebyla tak docela jistá, jak to s těmi strašidly a duchy vlastně je....
Jedna z nejlepších knih tohoto žánru. Zdánlivé důležitosti světa "před" a syrové nevyhnutelnosti světa "po" tvoří působivý kontrast a nutí čtenáře k zamyšlení. Autor se tu a tam ocitá pod palbou kritiky (z mého hlediska neoprávněné) kvůli sexismu. Naturalismus holt takový je. Myslivec v Červené Karkulce vypáral vlkovi z břicha babičku s Karkulkou a taky ho nikdo netahá po soudech kvůli ochraně zvířat.
Historie je učitelkou života, pan Vondruška má historii v malíčku a množství čtivých a krásných knih, které napsal poučen historií, nasvědčuje, že je dobrým žákem. Kronika zániku Evropy začíná v poměrně nedávné minulosti, věrná interpretace událostí a fakt stylem padni komu padni postupně přechází do málo veselé budoucnosti. Pan Vondruška je jeden z mála, kdo je schopen, či lépe řečeno, kdo má odvahu pojmenovat problém bez ohledu na to "co se právě nosí". (Taky to pěkně schytal, jak je vidět v některých komentářích...) Přečteno jedním dechem. Výborná kniha.
Skvěle napsaná kniha s napínavým dějem. U mě umocněno tím, že poprvé jsem knihu četla v době, kdy jsem ve stoupajících horečkách pomalu odplouvala na druhý břeh, děj se prolínal s okolním světem, který jsem vnímala už jakoby skrz hodně tlusté sklo. Pak Kratochvíl byl jeden z nejlepších českých autorů.
Film pro pamětníky na papíře. Maloměsto, dobová morálka, jurodivá tetička a neformálně smýšlející hlavní hrdinka. Přečteno jedním dechem. Zajímavé postřehy a nenápadné kormidlování k pochopení toho, co je jinak, než se tváří.
Tohle je jeden z případů, kdy jsem naprosto náhodně zakopla o zlatý šperk. Zajímavé, svižné, čtivé!!
Dostala jsem tuto knihu k narozeninám a sfoukla jsem ji na dva tahy - vzhledem k dvojici hlavních hrdinů bych jako cílové čtenáře označila náctileté čtenáře. Příjmné, lhece mrazivé čtivo.
Knížku jsem jako dítě milovala. Koupila jsem si ji znovu, právě čekám až mi přijde a přečtu si ji znovu.
Kniha je, jak je uvedeno v předchozím komentáři smutná, ale krásně. Příběh je složený z barevných sklíček, dětského pohledu na svět, prarodičovské lásky a péče a výsledkem je laskavá knížka, na kterou si ráda vzpomenu i po těch čtyřiceti letech..
Knihu jsem četla jako dítě snad 20x, což jsem dělala (a doposud dělám) u knížek, které přijmu takzvaně za vlastní. Autorka je ostatně sama zárukou dobrého počtení.
Nick Twisp je prostě Nick Twisp...
...nebo vlastně Francois Dilinger!