markéta783
komentáře u knih
Eugenie: Příběh české hoteliérky
Jana Poncarová
Zajímavý příběh, ale velmi nesympatická hlavní postava.
Podbrdské ženy
Jana Poncarová
Sice smutné, ale velmi poutavě napsané. Příběhy žen, se kterými se život opravdu nemazlil. Člověk si po přečtení ještě víc váží toho, do jaké doby a do jakých podmínek se on sám narodil. Doporučuji k přečtení všem ženám, které mají pocit, jak to mají těžké.
Lovkyně informací
Taylor Stevens
Není to sice žádná vysoká literatura, ale pokud hledáte něco napínavého pro pobavení třeba na dovolené, tak je to to pravé ořechové. Mně osobně kniha pobavila, byla napínavá, zábavná, za mě tedy ano.
Nejkrásnější české památky
Petr Dvořáček
Zajímavá kniha. Dá člověku náměty k dalšímu poznávání naši země.
Levhartice
Iva Pekárková
Na mě je ta kniha až příliš vulgární, snad to byl záměr autorky, ale nechápu proč. V reálu mi připadá autorka jako kultivovaná žena, tak nevím.
To by se zvěrolékaři stát nemělo
James Herriot (p)
Další báječná kniha od skvělého autora. Právě díky podobným knihám má člověk pocit, že lidské plemeno pořád ještě má ve svém středu spoustu laskavých a slušných lidí a že svět je v pořádku. :-)
Moje nejmilejší kočičí historky
James Herriot (p)
Knihy Jamese Herriota milovník zvířat prostě nemůže nemít nerad. Jsou prodchnuty citem a čiší z nich ryzí laskavé člověčenství. Vřele doporučuji!
Dita Saxová
Arnošt Lustig
Jedna z nejsmutnějších knih, co jsem kdy četla... Kniha o krutě zmařených životech lidí, kteří se "provinili" jenom svým původem. Kniha, která nastolila otázku, kdo na tom byl vlastně hůř, zda členové rodin, co zahynuli, nebo ti, co přežili a tragické ztráty jejich milovaných jim vygumovaly navždy ze života veškerou radost a učinili z nich živoucí těžce trpící "mrtvoly". Jejich traumata byla příliš silná a zničující...
Nemodlenec
Karolina Světlá (p)
Přesto, že od napsání knihy uteklo už poměrně hodně času, kniha se moc pěkně čte. Dá se říct, že je i napínavá a kdo má rád červenou knihovnu, přijde si na své.
Kříž u potoka
Karolina Světlá (p)
Nemůžu si pomoct, ale i přes archaický jazyk, kterým jsou knihy Karolíny Světlé psány, se mi moc líbí a myslím, že je škoda, že pozvolna upadají v zapomenutí. Zvláště Kříž u potoka rozhodně stojí za přečtení,
Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
Arnošt Lustig
Strašně smutná, až skoro děsivá knížka o tom, čeho jsou schopny lidské bytosti. Od začátku je vám jasné, že to špatně dopadne, ale stále doufáte, že to snad ani není možné. Hrozné je, že kniha popisuje skutečný příběh jedné mladé a krásné dívky až do hořkého konce.
Strašidla z Nerudovky
Ivana Vostřáková
Moc příjemná knížka o pražských strašidlech. Nejvíc se mi líbila kapitola o zakletých bezhlavých rytířích a jejich konfliktu s partou motorkářů, pak o středověké čarodějnici doprovázející Karolínu na vyhlášenou pražskou diskotéku. To jsem se fakt zase nasmála. Doporučuji! :-)
Roky v kruhu
Jarmila Glazarová
Mně knížka nepřipadá nudná ani monotónní - naopak. Na první pohled idylické líčení poklidného spořádaného života mladičké dívky po boku stárnoucího manžela - obětavého venkovského lékaře. Jen z zcela nepatrných náznaků se dozvídáme, že to soužití tu a tam i dost vázlo, věkový rozdíl byl příliš velký. Na druhou stranu dívka, co přišla tragicky příliš brzy o rodiče a zůstala jen se sestrou, zde našla na 12 let pocit jistoty. O to horší byl konec, když manžel nečekaně zemřel. Jarmila musela opustit dům, co připadl jeho dceři z prvního manželství, přišla o své dva milované pejsky, o všechno, co měla ráda. Psychicky se zhroutila a útěchu hledala ve psaní. Její vzpomínky jsou skvělým popisem nelehkého života lidí na Ostravsku v té době.
Mé sladké šestnácté století
Rachel Harris
Strašně jsem se na toto knihu těšila, zvlášť když jsem musela poměrně dlouho čekat v pořadí, až ji přečtou ostatní ženy z rodiny. Mám ráda knihy o cestování v čase, ale autor by si měl v takovém případě aspoň trochu prostudovat dobové reálie, aby nepsal blbosti. Hlavní hrdinka je ale velmi sympatické stvoření, a proto se dá knize leccos odpustit.
Obsluhoval jsem anglického krále
Bohumil Hrabal
Sice tady níž čtu dost nelichotivé komentáře na knihu, až mě to skutečně překvapuje, ale já si nemůžu pomoct, mě kniha připadala velmi čtivá. Někdo zde píše o nechutných scénách, což má svým způsobem pravdu, ale tyto scény jenom výstižně vykreslovaly dobu, o které autor píše. Jinak by se jako na nechutné muselo nazírat na všechny knihy např. popisující válečné běsnění, prostředí koncentračních táborů a podobně. A ty dlouhé věty? To je prostě Hrabalův osobitý styl. Podle mě kniha určitě stojí za přečtení.