markyticka komentáře u knih
Kytice, myslela jsem si, jak jí znám. Úplně jsem se pří čtení zhrozila, že závěrečnou báseň Věštkyně, si nepamatuji vůbec, ani při čtení se mi nic nevybavilo (zdá se mi i nejslabší). A že když recituji Mateřídoušku, že vynechávám celou jednu sloku, kterou si prostě nepamatuji. Je to už dlouho, co jsem tuto knihu četla celou. Ale stojí to za to.
Mám od dětství tu knihu ráda, i když ve škole jsem se trochu styděla, že jsem přišla s vydáním z roku 1964, tak staré nikdo neměl. Ale mně se líbilo, vonělo a obrázky byly nádherné. Dnes jsem se při čtení zase vrátila do dětství a usmívala jsem se.
Četla jsem Máj po letech a vůbec nechápu, že jsem zas zapomněla, jaký je to drsný příběh. Cituje se z něj jen to zamilované, co vzbuzuje úplně jiné očekávání od příběhu básně.
Četla jsem tuto nádhernou knihu už mockrát. Pokaždé mne obohatila :)
Začátek neskutečný zmatek - tolik měst, lidí, příběhů. Ale když jsem se zorientovala, tak mne to chytlo. Třeba u krav jsem si říkala, že by nemusely nutně všechny zemřít nepodojené, že by se asi víc lidí snažilo jim pomoci a sami pro sebe tak získat zdroj obživy... Celkově se mi kniha líbila a teď přemýšlím, kde si zřídím bunkr a kolik zásob v něm nechám.
Knihu jsem četla již vícekrát, navíc jsem to viděla i jako divadelní hru. Stejně se mi vždy lesknou slzy v očích, když knihu dočítám. Je to tak lákavé, mít možnost pomoci zmoudřet lidem, kterým moc intelektu dopřáno nebylo....
Smála jsem se i nahlas, zase jsme se o kousek posunuli o kousek blíže k cíli. Musím se někdy podívat do Havířova.
Velmi povedený díl, od čtení se nešlo odtrhnout, příběh se nám pěkně posunul, stejně jako hranice možného ve vesmíru.
Několik příběhů volně se prolínajících s pohádkou i snem. O cestách po horách i na ně, o partě kamarádů, o přátelství, přírodě a pomoci. Krásné čtení :)
Mám ráda zvířata a příběhy začínajícího veterináře jsou podány vtipně i realisticky, často jsme měla pocit, jako bych při telení stála vedle něj.
Hrdina od Istanbulu a hrstka přeživších putují troskami, které zbyly z České republiky po světové jaderné válce a mají jistý cíl... Knihu jsem přečetla během dne :)
Milovala jsem jeho Alenku z planety Země. Jeho Osada mne ale dostala, nešla odložit, musela jsem ji dočíst. Zajímavý příběh i svět, ve kterém se odehrál.
Bavila jsem se od začátku do poslední stránky a těším se na další tři knihy.
Zajímavé čtení o životě nadějné baletky mezi 10 a 18 rokem a s tím související hromadě dřiny, ponížení, drog a vína. Deníkové zápisky byly příjemným zpestřením mezi nesouvisle poskládanými kapitolami, které nijak nerespektovali jakoukoli časovou osu.
Amanda i Amanda mne neskutečně bavily, bála jsem se změny stylu, ale neoprávněně.
Ransome a jeho Vlašťovky a Amazonky mne bavili v dětství a baví mne i v dospělosti. Z dětství si nejvíc pamatuji na jejich bohatý jídelníček, který mne fascinoval i dnes.
Do knihy jsem se nemohla dlouho začít a prokousat se jí mne stálo značné úsilí. Ale nelituji. Zajímavé srovnání a vnímání náboženství, zajímavý pohled do Indické ZOO, zajímavá plavba a zajímavé bylo i vyústění, přesto nevím nevím, jestli bych to doporučila jako - jo, to je ta kniha, kterou si musíte přečíst.
Při čtení knihy jsem přejela svojí zastávku, tak moc jsem se začetla. Ke konci jsem spěchala, abych věděla, jak to dopadne. Moc dobře napsané a i přeložené.
Plukovník Michálek, hrdina od Istanbulu je mrtev, ať žije kapitánka Alice! Tahle kniha mne zase bavila od začátku do konce a to jsem si myslela, že tato série třetím dílem končí. Vlastně se mi moc nechtělo číst čtvrtý díl, aby to nebyla jen nějaká splácanina... Kotleta nezklamal a knihu nabil vším, co od něj máme tak rádi, takže si připravte bránici a směle se začtěte - neprohloupíte.
I když je první v sérii, četla jsem tuto knihu jako třetí. Narozdíl od předchozích mi přišla strašně rozvleklá. Ale velmi mne překvapil konec. Myslela jsem si, že už je dohráno a ještě nebylo. Za to hvězdička navíc...